Last Hardrock Outsider

CULT OF LUNA - Vertikal

Více než čtyři roky jsme si museli počkat na šestou řadovku švédských post-metalistů CULT OF LUNA, okupujících potemnělá pódia již úctyhodných patnáct let. Koncepční album si bere za inspiraci dystopické poselství letitého sci-fi spektáklu Fritze Langa „Metropolis“ a i samotný název „Vertikal“ jakoby sám o sobě předznamenával strojově chladnou hudební krajinu. Sedmičlenné formaci se v devíti dějstvích (limitovaná edice má deset skladeb) povedlo docílit bizarně ponuré atmosféry, kterou se tu a tam snaží roztavit prostřednictvím paprsků hřejivějších melodií.

 

Novinka hned s úvodními tóny dokáže posluchače pohltit a následně zavalit skličujícím napětím, které umí velice zručně obhospodařovat celých sedmdesát minut. Posluchač je přitahován postupným rozvíjením a stupňováním ambientně minimalistických nálad, v nichž jednu z hlavních rolí výtečně sehrávají pronikavé frekvence industriálně laděných syntezátorů. Ty cíleně pumpují do sludge-doomové svaloviny, jinak utvářené z pomalých, středně tempých a nepříliš komplikovaných kytar, jakousi modrou krev. Převažující hrdelní vokály Johannese Perssona už jenom lehce dotvářejí onu detailně promyšlenou pesimistickou kulisu zkázy.


  

„Vertikal“ sice nabízí neotřelou a dosti soudržnou muzikantskou pouť, nicméně se nelze s odstupem času (opus vyšel na na konci letošního ledna) ubránit i kritičtějšímu tónu. Počáteční nadšení, docílené silnou intenzitou prvních poslechů, spíše odeznívá, než aby bylo ještě více eskalováno s přibývajícími průzkumy a objevováním dalších skrytých krás a zdejších hudebních zákoutí. Rostoucí počet poslechů odhaluje, že přílišná snaha Švédů ořezat skeleton do morku kosti přináší i delší úseky, kde profukuje mrazivý vítr, jež se v podstatě nemůže pořádně do ničeho opřít. Díky strohým až dekorativně využívaným kytarám a častému repetitivnímu přešlapování kolem jednoho tématu, viz. trojblok „Vicarious Redemption“, „The Sweep“ a „Synchronicity“, působí album chvílemi poněkud prázdně, resp. ztrácí onen původně přitažlivý, tísnivý neklid.

 

Mechanická netečnost téhle plazivé hydry nabírá hned jiný a nutno říct mnohem poutavější náboj, pokud nechá promlouvat lidštější vokál v „Passing Through“ nebo se podvolí malinko košatějším aranžím, jako se děje v nadmíru vydařených kompozicích „I:The Weapon“, „Mute Departure“, a zvláště pak v dechberoucí „In Awe Of“. Tyto skladby přinášejí do funkcionalistického soustrojí tolik potřebný hřejivý plamínek života, jež je však vzápětí přidušován okolním účelově vlažným vyzněním. Ono soustředěné šlechtění podobně odtažité scenérie může mnoho posluchačů oprávněně fascinovat, na druhou stranu budou i tací (mezi než patřím), kterým nebude stačit k tomu, aby se nechali deskou výrazněji strhnout. Na tomto místě si nemohu odpustit srovnání s loňským „Honor Find In Decay“ amerických praotců post-metalového žánrů NEUROSIS. Přestože tento výlisek nenabízí podobně originální projekt, dokáže, především svým vyzněním, krví, potem a slzami, posluchače naprosto bezelstně uchvátit. 

 

„Vertikal“ je i přes zmiňované slabiny značně přitažlivou kolekcí, jenž v první řadě nepostrádá tolik potřebnou vlastní tvář. CULT OF LUNA však nijak dramaticky nemění své výrazové prostředky, spíše přehodnocují způsob jejich využití a nelze jinak, než chvályhodně kvitovat i trošičku odlišné tvůrčí rozpoložení. V konečném výčtu pozitiv nemohu opomenout ani preciznost, kterou musela švédská sedmihlavá saň vynaložit k perfekcionistickému zhudebnění svých odvážných idejí.


27.02.2013Diskuse (0)Subeer
jirikubis1975@gmail.com