Last Hardrock Outsider

CRUADALACH - Rebel Against Me

Nakonec jsem si udělal čas na sepsání hlavních dojmů z druhé, vcelku diskutované, řadovky tuzemských CRUADALACH. Když se budu chtít vyhnout zaškatulkování kapely a jejich pevnému zařazení do nějakého chlívku, nebude to velká námaha a to i přestože osmičlenný soubor namíchává svůj hudební koktejl pouze z ingrediencí, které přímo definují některé metalové subžánry historie. Celkem se divím skutečnosti, že tahle kapela (ať už úmyslně přilévá olej do ohně nebo tak činí nechtěně) vyvolává jistou míru kontroverze a rozruchu, když přitom po hudební stránce nejde o nic originálního a výjimečného. 


CRUADALACH se podařilo zhotovit uvolněnou kolekci, která nepůsobí ani prvoplánovým dojmem, natož pak aby si chtěla hrát na nějaké velké umění. Skladby působí vyváženě, nepřeplácaně (ostatně jejich mix považuji za povedený) a některé mají schopnost zaujmout, byť samotní skladatelé toho (jejich prostřednictvím) zas až příliš neriskují, jak už jsem výše zmínil, skutečně nejde o nic novátorského. Deska se tedy dobře poslouchá, avšak nehýří hitovým potenciálem, ani přehnanou uměleckou ambicí, ostatně tyto mantinely jsou spíše dány omezenými pěveckými (crazydiamondí myšlenkový záblesk: „zatím je frontman takovej mumlal, nicméně se alespoň snaží svůj výraz často pozměňovat a z tohoto pohledu nepochybuji, že předává  do nahrávky svoje absolutní maximum“) a dost pravděpodobně i skladatelskými schopnostmi, než úmyslem nejít většímu počtu posluchačů na ruku. Žádný muzikant nebo kapela si při tvorbě přece neřekne něco na způsob tohoto – „hele, neuděláme to moc nápadný, uděláme to tak trochu tuctový a nenápadný.“ - snad tedy souhlasíte?


 

Nyní bych si dovolil vypíchnout stěžejní momenty díla. Úvod „Revolt Without A Name“ se nese ve znamení mluveného slova na pozadí blízkovýchodních rytmů a smyčcového podkresu, aby po nějaké době vše rozsekl heavymetalový kytarový výpad nepostrádající dynamičnost a rovněž metalcoreově štěkavý frontmanův projev. Ten nejen ve zdejším refrénu (zde připomene Roba Zombieho), ale v průběhu celého alba mění často polohy svého hlasu, ale o žádné z nich bych neřekl, že jde o jiskrný a silný zpěv. Je zde mnoho poloh v rámci tak trochu zpěvu. Nicméně song upaluje dál na vlně riffových sekanic a hladinu adrenalinu zvedá tak maximálně u kámošů kapely. „Shiva World Dance Party“ má z alba asi největší hitový potenciál a zaujme tanečně hopsavým rytmem dostávajícím skladbu do podoby jakési moderní keltské veselice, vše notně dozdobeno smyčci a vyhrávkami. Není to špatné, ale jsou zde zas ty mantinely v podobě tuctového hlasu. Pokračuje se přes darkmetalový song „Stuff That Matters“, který obsahuje výrazné folkové prvky, historický ráz i gothicky huhlavý zpěv po vzoru napůl umělců a napůl jakoby záhadných bardů z devadesátek (MOONSPELL, AMORPHIS, LAKE OF TEARS a snad i CREMATORY).

 

Vsuvka: Když už bylo v souvislosti s CRUADALACH nastíněno, že si určitá část posluchačů myslí, že kapela pouze přebírá ingredience od zavedených metalových kapel z devadesátek, což bylo následně frontmanem zamítnuto, rozhodl jsem se zde zasadit trochu ze svého pohledu na tyto věci. Mám pocit, že se kapele podařilo nenásilnou formou zpracovat do obstojného výsledku hromadu prvků, jejichž stáří je skutečně oněch dvacet let. Nejde v případě této kapely přímo o úmyslné kopírování nějaké konkrétní formace nebo dokonce alba, ale je poznat, že jejich hudební jazyk se podvědomě inspiruje u celé řady významných souborů určité etapy metalové historie, a je mi jedno, zdali je to užitím folkových motivů, smyčcových prvků nebo inspirací u jiných souborů prostřednictvím gothic-metalových riffů nebo potemnělého pěveckého přednesu. Zde je tedy můj seznam zahraničních kapel, které považuji za ty, jenž přispěly svou nepatrnou troškou do hudby této osmičlenné party:  IN EXTREMO,  DARK TRANQUILLITY, HIM, SKYCLAD, AMORPHIS, PARADISE LOST, MOONSPELL, IN FLAMES, LAKE OF TEARS, MADBALL, ROB ZOMBIE, DOG EAT DOG, a mnoho dalších.


 

Čtvrtá „Earth Café“ střídá folkové prvky s takřka metalcoreovou zaťatostí, občas je však song odlehčen snahou o melodický zpěv, bohužel zpěvák nemá na něco podobného výbavu od přírody. Za všemi momenty, které mají poukázat na melodičtější směr kapely, je zde slyšet zřetelná úpornost a dřina. Dále se pak pokračuje na bázi poněkud netradičně/tradiční (spojení stylů viz. v textu dále je netradiční/ ingredience jsou naopak velmi tradiční) směsky metalcore a gothického rocku, takže v podobě titulní „Rebel Against Me“ a „Life-Worshipping Bastards“ dostáváme optimističtěji laděné vypalovačky. V „Satyros“, kterou zde kazí pouze odfláknutý úsečný refrén, dojde na zřetelné pohanské prvky a přírodní scenérie bující na podkladě smyčců a bravurně zapasovaných dívčích vokálů. Druhá půlka této skladby je dle mého jasným vrcholem celého alba. Podobně laděná je i pozvolně se rozjíždějící „The Astralnaut“, která vlastní onen přírodní odér zářivý jak raní rosa na bujně rostoucím lesním podrostu. 


CRUADALACH nahráli desku,  která rozhodně není špatná, ale na zadek se z ní prostě není možné posadit, což je dáno hlavně touto skutečností: v tom, aby byla nahrávka skladatelsky lepší (aby se do ní posluchač byl bez spekulací schopen dostat a bavila jej), nebrání kapele vlastní ležérnost, málo času k přípravě nebo snad neujasněnost, ale dost možná spíše nedostatek (zejména pěveckého) potenciálu a odstupu od těch věcí. Upřímnost nezpochybňuji, ale při pomyšlení, že by si tyhle skladby vzal pod palec někdo další (nezávislý), mohly dopadnout i o dost lépe.


12.04.2015Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz