Last Hardrock Outsider

CORONER - No More Color

Po nejobtížněji proniknutelném albu v rámci diskografie („Punishment For Decadence“) přišli Švýcaři s nahrávkou, která spojila to nejzajímavější z vlastností dosavadní tvorby a působila ve výsledku rovněž vyspělejším  a vysekanějším dojmem. Z debutu si třetí album vzalo pozitivní náboj, dravost a spousty melodických kytarových kejklí, z dvojky určitou bezútěšnost, nihilismus a temnotu. Své výsady dokázala deska z roku 1989 skloubit ve funkční celek technicky vyspělého thrash metalu, který získával pod prsty zručných hudebníků charakter pevnějšího názorového postoje než tomu bylo kdykoliv dříve. Šlo však i o potvrzení, že hudba CORONER nadále nebude pro každého, neboť hudebníci ani na moment nebrali ohledy na požadavky trhu a nepřizpůsobovali svůj charakteristický projev (případně zvuk) choutkám většinové posluchačské obce v oblasti tvrdého metalu. Thrashmetalové postupy šperkované bleskurychlou a mnohdy krkolomnou instrumentací, úzce vyprofilovaný výraz, který si zakazoval přijímat ingredience z jiných hudebních oblastí než striktně metalových a stupňující se znaky instrumentální perfekce vydobyly techno-thrashovému monolitu „No More Color“ pověst do té doby nejvybroušenějšího alba Švýcarů. Zároveň je však nutné dodat, že tím skutečným vrcholem se nakonec stala až deska následující - „Mental Vortex“ z roku 1991, která, dle mého, laťku posunula ještě o něco výše.


O kapele šlo mluvit jako o progresivní stále jen v souvislosti s instrumentální vybaveností jejích členů a perfekcí studiového provedení zde nahraných skladeb, nikoliv díky stylu, který měl do žánrové rozmanitosti a novátorství vlastně hodně daleko. Osmička vypalovaček sice svědčila o špičkovém řemesle, ale také o úzkých mantinelech výrazu kapely, která, neoblomně zakousnutá do svého žánrového žvance, deklarovala, že svůj hráčský potenciál nehodlá přizpůsobovat lacinějšímu způsobu sebeprezentace a potřebám čím dál širší metalové obce či jejím představám o poutavější skladatelské práci a rozmanitosti.



Skladby CORONER nikdy nebyly stavěny tak, aby posluchačům padly bezproblémově do ucha, natož pak bezprostředně s prvními poslechy získaly široké zástupy uctívačů. Tahle skvadra hrála vždy pro minoritu, posluchače s intelektuálnějším náhledem na tvrdou hudbu a fajnšmekry ujíždějící na komplikovanějších strukturách. Vězte, že skrze méně výraznou vokální složku se tu opravdu nehrálo na zapamatovatelné textové slogany, chytlavé vyřvávačky či dokonce nosné vyhrávky a riffy, které vezmou za srdce hned napoprvé. O popularitě, jakou zažívala na konci osmdesátých let velká německá thrashová čtyřka (KREATOR, SODOM, DESTRUCTION a TANKARD), si mohli Švýcaři opravdu nechat jen zdát. Tohle všechno bylo vzhledem k absenci nápadnějších songů logické. I když „No More Color“ vnímám jako jejich dosud nejzdařilejší dílo, k zamyšlení vybízí spíše důkazy - co ve srovnání se slavnějšími Němci scházelo CORONER, než naopak.


„No More Color“ je posunem ve smyslu zdokonalení skladatelských a hráčských dovedností a vycizelování stávajícího. Dokonce bych řekl, že je deska určena ještě náročnějšímu publiku než tomu bylo u starších alb, což je patrné již od úvodní řežby „Die By My Hand“. Jakési enigmatické šakalí klasice strojově vycizelovaného techno-thrashe. Agresivita, neživotná souhra dokonalých hudebních řemeslníků a všudypřítomný chlad. Pokračovalo se v divokých tempech, ale rozohnění emocí nenastalo ani v následné „No Need To Be Human“ , kde převládal rozum nad citem o výšku deseti mrakodrapů, či „Read My Scars“ prezentovaná jako trpitelská riffjízda stojící na špičkové hře Tommyho Vetterliho. Uznávaný kytarista poprvé upřednostnil vyšší míru strukturálního řádu, a tak jsou právě riffy základnějším prvkem kompozic než různé vyhrávky, sólové party a další kejkle.


CORONER té doby zněli asi tvrději a jedovatěji než kdy dříve, což ještě více umocňovalo narůstající mistrovství všech tří hračičků, předkládané zde ve skladbách jako „D.O.A.“ či „Mistress Of Deception“. Songy naváděly jejich vypilované schopnosti ke kratším, o to však náročnějším výjezdům. CORONER ani na okamžik neslevovali ze svého hráčského standardu a chtěného provedení. Jedním z vrcholů se zřejmě stala závěrečná instrumentálka „Last Entertainment“ vystřižená v duchu navyšující se poslechové náročnosti. 


Ani v roce 1989, stejně jako na předchozích i pozdějších albových zápisech, Ron Broder hlasově zrovna neperlil a jeho chrčivě oddeklamované či odeřvané linky neměly potenciál zapamatovatelnosti. Jako baskytarista však struktury skladeb obohatil a jeho nástroj se stal brzy pevnou konstrukcí stále progresivnějších výprav na území hudebního elitářství a bezútěšnosti. Totéž lze říci i o hře bubeníka Markyho Edelmanna, jehož devíza vězela spíše v síle a přesnosti než v propracovanosti. Kapela se zkraje roku 1990, spolu se stájovými kolegy od Noise Records (jmenovitě KREATOR, SABBAT a TANKARD), zapsala dvěma památnými koncerty u Berlínské zdi, oslavujícími tehdy pád Železné opony. Záznamy z těchto akcí později vyšly coby součást kompilace Doomsday News III.


07.01.2021Diskuse (15)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Zetro
16.01.2021 12:52

Coroner nema spatnu nahravku ,No More Color je dost pocitove zlozita ,ale ktora vec od Coroneru nie.Ale vrchol mal len prist 80%

Co sa tyka toho Nasty Savage koncom 80 rokov som ich pocuval ,hlavne Indulgence,ktoru povazujem za ich vrchol.
Hudobne boli vynikajuci ,ale nemohol som si zvyknut na prejav spevaka,zdalo sa mi ,ze sa tam dost predvadza,nesedel mi ,no on bol vraj nejaky wrestler takze sa ani nedivim

 

Valič
08.01.2021 23:34

První tři desky Nasty Savage sice nejsou špatné, ale je to spíš záležitost pro pamětníky. Mladším posluchačům pravděpodobně jejich hudba už dnes nic neřekne. Když už tu padla zmínka o Obituary, na začátku jejich animovaného videa Ten Thousand Ways To Die se Nasty Savage na chvíli mihnou. Všimněte si také toho záhadného obrazce na zdi toalety, jehož skutečný význam rozklíčují nejspíš jen obyvatelé několika evropských států. Pro vysvětlení toho, jak se ta pyča dostala do klipu americké kapely, snad postačí jméno jeho režiséra – Balázs Gróf.

https://www.youtube.com/watch?v=tEznVpX4MBE

 

Stray
08.01.2021 17:41

Včera jsem si poprvé na YT vyhledal a pustil NASTY SAVAGE. Šlo o album Indulgence 87´ a musím říct, že se mě to vlastně líbilo, řekl bych, že se mě to líbilo víc než třeba DARK ANGEL. Proč o tom mluvím, v roce 1990 jsem (po zjištěné vlastní oblibě hudby DEATH) měl vypsanej malej seznámek deathmetalových kapel té doby, většina z nich měla na svém kontě jen debut, kde ta kapela byla a měla jako jediná na svém kontě těch alb víc, ono tedy nešlo o death metal, ale to jsem nevěděl. Plánoval jsem, že si jí spolu s OBITUARY, DEICIDE, MORBID ANGEL, ATHEIST, INCUBUS a MALEVOLENT CREATION taky seženu na poslech a posouzení, jenže jsem na ní nenarazil a jak oni potom už nic nevydávali, tak jsem na ní úplně zapomněl, ale v podstatě to byla prototypová thrash/death formace.

 

Valič
08.01.2021 16:01

Prowler80: Celkem mě překvapilo, že ti Nasty Savage jsou stále ještě aktivní a jejich frontman Nasty Ronnie si na koncertech rozbíjí o hlavu staré televizory stejně jako za starých časů. Předpokládám, že se tu teď v souvislosti s tímto „zlatým hřebem programu“ objeví pár komentářů o buranství a metalové tupotě, ale uznávám, že v tomto případě to bude celkem oprávněné. :-)

https://youtu.be/f1AP8Kwepg8?t=44

 

Prowler80
08.01.2021 12:09

https://youtu.be/cCEA4HuGWgQ?t=129

 

Prowler80
08.01.2021 12:09

Jo, ještě mne napadlo k těm Motörhead:

https://youtu.be/cCEA4HuGWgQ?t=129

 

Prowler80
08.01.2021 12:03

Ti NS - to bude zřejmě akcička MB též ve Spodku v únoru téhož roku, neboť krátce předtím jsem je též zazřel, poprvé a naposledy. Díky za odkazy, docela zajímavý, kolik tam na ně přišlo lidí. Zřejmě jejich rekord . Něco jako návštěva na ND u nás o pár let později, též dodnes jejich návštěvnický rekord.

 

Prowler80
08.01.2021 11:56

Tajdle je důkazní info přímo na stránkách MMP:
https://www.metalmind.com.pl/metalmania/1988.html
https://www.metalmind.com.pl/metalmania/1989.html
Jiřímu to po letech asi trochu splývá s účastí na festivalu v Jarocine ´88.

 

Valič
07.01.2021 13:16

Já jsem ty dvě knížky taky nečetl, pouze jsem uvedl informace ze zmíněného rozhovoru (opravdu se tam mluví o Metalmanii 88, ale po tolika letech se může splést každý). Díval jsem se teď na Youtube, jestli tam z toho festivalu nejsou nějaké záznamy, ale našel jsem jen pár skladeb od polského Turba.

https://www.youtube.com/watch?v=4KGUFey4Qtc

Z roku 1988 je tam ještě polský koncert Nasty Savage, ale ten pravděpodobně s tou Metalmanií neměl nic společného. Podle plakátů před nimi hráli ještě Atomkraft, Exumer a Wolf Spider (alias Wilczy pajak).

https://youtu.be/Ds0lr71PJNI?t=10

 

Prowler80
07.01.2021 12:17

Valič: Vono to máš jedno, já nečetl ani tuhle, ač mi ji zde předloni doporučoval i nick Josef. To v tom má ale Jiřík nějakej chaos, na Metalmanii ´88 byl Citron, hlavními hvězdami tehdy Kreator. Vo tom byl dokonce článek i v MH (toho roku dva variované bloky kapel během jediného dne). Máš pravdu, tebou jmenovaní byli vesměs velmi nedoceněni. Jen bych upřesnil, že s těmi jednokytarovými spolky jsem měl problém toliko v tvrdším metalu. A to nepočítám Motörhead, kde Lemmyho styl vpravdě suploval druhou kytaru. Měj se.:-)