Last Hardrock Outsider

CORONER - Grin

Kdybych měl přesně definovat, co do mého života přinesl Crazy Diamond a podílení se na jeho tvorbě a obsahu, tak je to možnost vlastní sebereflexe a pohledu do dávné hudební minulosti, ze které jsem za poslední cca rok schopen zpátky na denní světlo vytáhnout nahrávky, jež jsem dávno považoval za mrtvé a ke kterým jsem se většinou už jen nerad hlásil. Víc než kdy jindy se teď prodírám alby, které jsem měl tu čest poznávat zhruba mezi patnáctým a dvacátým rokem života a ke svému vlastnímu údivu u mnohých zjišťuji, že mě dokážou stále oslovit a přivodit pro posluchače onen známý pocit hudební slasti, blaženosti a naplnění. Pochopitelně je to jen malé procento toho, s čím vším jsem se tehdy setkával a jelikož recenzentova pouť nabrala postupně směr zcela jiný, než jaký byl volen v nezkušeném a vzdorovitém mládí, to co pro mne stále zůstalo prvotní, je kvalitní píseň s dobrou melodií. Dá tedy rozum, že volba logicky padá směrem k BLIND GUARDIAN a ne ke KREATOR, či skrze tvorbu KINGA DIAMONDA, ale rozhodně ne k ASPHYX či EXUMER. :-)


Jednou z těch, pro mne dnes stále zcela přijatelných skupin jsou švýcarští CORONER, jejichž desky „Mental Vortex“ a „Grin“ řadím vůbec k tomu nejlepšímu, co na začátku let devadesátých v tvrdě rockové, přesněji řečeno přímo metalové hudbě vzniklo. Obě dvě mě provázely dospíváním a obě jsem si s velkou chutí připomínal celkem často. Na rozdíl od svých vrstevníků jsem k prvotní produkci této kapely nikdy netíhl. Úvodní dvojice nahrávek „R.I.P.“ a „Punishment For Decadence“ skýtá spíše obvyklou porci thrash metalu, zaobalenou sice do techničtější podoby, ale nějaké sofistikovanější růžky se začínají objevovat až prostřednictvím trojky „No More Color“. Velký (komerční) hudební třesk pak zaznamenává především čtvrtá deska, daleko více heavy laděná nahrávka „Mental Vortex“ a obrovský stylový posun poté poslední, naprosto vizionářské dílo „Grin“.



Nahrávka „Grin“ je pro CORONER tím, co je pro KREATOR „Renewal“, pro HELLOWEEN „Chameleon“, pro METAL CHURCH „Hanging In The Balance“, či pro ANNIHILATOR „Set The World On Fire“. Jde o desku orientující se zcela mimo běžný hudební rámec, do té doby vytýčeného stylového azimutu CORONER. Nové moderní vlivy tu dýchají, pulzují a cloumají deskou všemi možnými směry a zcela volnomyšlenkářsky ji ženou do teritoriálních vod neprozkoumané hudební oblasti. Ta procházka cizokrajnými lokalitami voní novotou i zvědavostí zároveň.


Už úvodní intro „Dream Path“, proložené zvuky bubínků a perkusí jak odněkud z dalekého pralesa Amazonie, našeptává, že tady si originalita podá ruce s mimořádně nápaditým skladatelským přístupem. A je to tu, druhá píseň „The Lethargic Age“ přiváží nový, těžkotonážní styl kapely, znějící jak zvuky soukolí a práce strojů z nějaké obrovské továrny. Strojově přesné tempo a střídmé kytarové záseky z čista jasna na chvíli prozáří sluneční paprsky melodických kytar. Ron recituje svým klasickým, robotickým stylem a Tommyho parádní rockové sólo je ozdobou písně. „Internal Conflicts“ zní ještě odvážněji. Moderní industriální pazvuky ozdobí začátek skladby i její střed, aby ji hybná kytarová linka a precizní bicí přechody tlačily jako obrovský válec kupředu. Do skladby je implantována slušivá disharmonická pasáž a pořádně zkreslené vokály. „Caveat (To The Coming)“ patří k nejkrásnějším chvílím na disku. Perlivá akustika, dětský smích a dobrosrdečná veselost jsou pouze předzvěstí chvil příštích. Tajemná aura prostupuje celým kusem a melodické linky se na sebe lepí jako plásty s medem. 


Další bombou je pátá „Serpent Moves“ s nahranými sekvencemi válečných pilotů v značně hypnotickém blahodárném oparu. Hypnoticky působí i další věc „Status: Still Thinking“, jedna ze tří nejvelkolepějších hymen desky. Vetterliho melodické smysly jsou neopakovatelné. Píseň v sobě objímá jak metalovou tvrdost, tak rockový feeling s důrazem na magičnost a epičnost okamžiku. Po krátkém intru nahraném opět někde v daleké buši „Theme For Silence“, tu máme zřejmě největší skvost desky, píseň „Paralized, Mesmerized“. I pro ni platí faktory výše zmíněné, předně pak znovu vysoce originální vklad kytaristy Tommyho. Osobním favoritem desky je píseň titulní „Grin (Nails Hurt)“ a to hlavně díky brilantní zrychlovací pasáži přicházející po druhé sloce. Tady kapela v čele s bubeníkem nasadí do pořádně ďábelského tempa a celý ten vír má schopnost vás rychle vtáhnout do svého středu. Finálním kusem je pak hyper moderní skladba „Host“, s halucinogenními zvuky, esoterickou vložkou i podprahovým účinkem podobného charakteru.


Ron Broder (baskytara, zpěv), Tommy Vetterli (kytara) a Marky Edelmann (bicí) vytesali v samém závěru své pestré kariéry tu nejkrásnější a nejsošnější skulpturu, jakou jen mohli. Deska „Grin“ je symbolem obrovské touhy kapely, lačnící představit světu své novátorské myšlenky, zcela jiné hudební pojetí, i „novou“ hudbu zároveň.


20.11.2020Diskuse (27)Horyna
marekdt@seznam.cz

 

Stray
27.11.2020 06:03

Bude. Možná budou dokonce všechny čtyři Grinu předcházející alba. Jen mě na to dej tak dva měsíce času.

 

Demonick
27.11.2020 01:18

"Dá se říct, že jsem konečně objevil kouzlo CORONER. Po jednatřiceti letech od prvního setkání s jejich hudbou.:) Včera jsem si dal Mentax Vortex a je to naprosto fantastické album." - a práve preto by tu recka na "Mentala" mala byť :)

 

Stray
26.11.2020 10:21

Mě se jak obal, tak obsah Decision Day hodně líbily. Ano, cover byl po vzoru MOTÖRHEAD, což beru vlastně jako klad, ale hudebně to řezalo a mělo perfektní nasazení. Skladby z novinky se mě nelíbí, ten aktuální obal v podstatě od zveřejnění nesnáším, vůbec se mi nelíbí, protože se snaží zachytit všechno a ve výsledku rozplývá pozornost fanouška na více malých postaviček, mám rád obaly, kde je uprostřed jeden výrazný motiv, postava, objekt, na tyhle mapy výjevů fakt nejsem moc zvědavej.:-)

 

Valič
26.11.2020 09:44

Stray: Já jsem moc nechápal to všeobecné nadšení po návratu Franka Blackfirea do kapely. Vždyť ten člověk od svého odchodu z Kreator v roce 1997 už nic významného nenahrál (jeho sólovka Back On Fire z roku 2015 byla pouze mírně nadprůměrná). Letošní album Assassin, na kterém hraje, jsem zatím neslyšel, ale recenze nějak extrémně nadšené nebyly.

S obalem Genesis XIX problém nemám. Líbí se mi určitě víc než ten pro Decision Day. Oba namaloval Joe Petagno, který je podepsaný mimo jiné i pod obaly Overkill, Bomber, Orgasmatron a mnoha dalších alb Motörhead. Barevné ladění bych zatím nehodnotil, ono to asi bude ve skutečnosti vypadat trochu jinak než na obrazovce počítače. Když jsem tady nedávno spekuloval nad tím, co je na té malbě vyobrazeno, v podstatě jsem se trefil. Podle Toma se jedná o zničení jednoho z těch dvou biblických měst, jen ho místo Boha likviduje jejich maskot Knarrenheinz. :-)

 

Stray
26.11.2020 07:01

Dá se říct, že jsem konečně objevil kouzlo CORONER. Po jednatřiceti letech od prvního setkání s jejich hudbou.:) Včera jsem si dal Mentax Vortex a je to naprosto fantastické album.

Ano, ze SODOM mám v současnosti také smíšené pocity. Cítím, že Angelripper upřednostnil cestu, kdy je důležitější marketing než obsah hudby. Jakoby si na ten SODOM a na proklamovaný návrat ke kořenům jen hráli. Ten jedovatej hnus obal, kde je všechno a nic to jen potvrzuje. Na novinku se těším, ale obávám se, že mě dost zklame.

 

Valič
25.11.2020 22:09

Stray: Jasně, tenkrát se většina řadovek Coroner nedala moc sehnat, takže jsem moc nechápal, proč to chceš prodávat. Později naštěstí všechny vyšly v re-edicích za celkem lidové ceny. Podobný případ byli i ti Sadus. Ty pak vydali Listenable Records (za ne až tak lidové ceny). To, že se Ti ty desky teď líbí, pro mě šokující zpráva určitě není. Coroner považuji za jednu z pěti nejlepších evropských thrash metalových kapel z toho klasického období, ale chápu, že pro hodně lidí jsou některé jejich desky na první poslech dost nestravitelné (ten divný „zpěv“ a ne moc povedený zvuk na původních verzích jejich raných alb tomu taky moc nepomáhá).

Já mám teď spíš opačný problém u těch nových Sodom. Ani ta pátá oficiálně zveřejněná skladba se mi moc nelíbí, což je v mém případě fakt dost znepokojivé. Návrat ke kořenům mi v principu nevadí, ale něco mi na tom novém materiálu prostě nesedí. Celkem by mě zajímalo, jestli je ta porucha pouze na mém přijímači. :-)

https://www.youtube.com/watch?v=3WsdM3_AoWk

 

Stray
25.11.2020 19:19

Valič: Nedokážu odhadnout, jak dalece je to pro Tebe šokující zpráva. No, po pravdě, ještě před měsícem bych nevěřil, že budu mít za čtyři týdny CORONER komplet.:-) Už mě chybí jen No More Color. Přemýšlel jsem, komu jsem tohle neposlouchané cd před dvěma lety prodal a zjistil jsem, že Tobě.:-)

 

Valič
25.11.2020 17:27

Strayovi se začali líbit Coroner? Tak to už se ten konec světa opravdu blíží. :-)

 

Stray
24.11.2020 21:34

Ono je vlastně skvělé dokonce i to první album "R.I.P." z 87´, jak to tak poslouchám, tak to má neuvěřitelně namakanej zvuk a řeže to jak prase. Jsem rád, že jsem si CORONER zachoval do dneška neoposlouchané...

 

Stray
24.11.2020 13:44

Když Horyna začal CORONER s albem Grin, tak ke mě v podstatě nevědomky vyslal signál, že se stran té kapely pisatelsky vyčerpal. My tu nejsme žádnej chlív, abychom začínali mapovat band od konce nebo tak nějak na přeskáčku.:-)Člověk, kterej by patřičně komunikoval, by se to dozvěděl.
A tys udělal tu chybu, žes uvedl: "Tak recenziu na fantastických CORONER by som na týchto stránkach rozhodne nečakal...", správně mělo být: "Tak recenziu na CORONER by som na týchto fantastických stránkach rozhodne nečakal...". :-)
U mě je napsání Mental Vortex možné, ale nedokážu odhadnout, jestli bych ti vyhovoval jako autor a navíc bych si tu desku rád ještě pár měsíců žmoulal v uších.