CLANNAD - Legend
Pojem CLANNAD možná kdysi zaregistrovala převážně mužská část osazenstva, která se v dnešní době nalézá zhruba mezi čtyřicátým až padesátým rokem svého života. Jde o irskou, původně zcela folkovou skupinu, jejíž hudba z desky Legend byla použita jako soundtrack k televiznímu seriálu Robin Hood, který v polovině let osmdesátých vysílala Česká televize v pořadech pro mládež, jako byly Magion či Vega. Právě v této, na tehdejší poměry v socialistickém bloku typově nadstandardně prezentované sérii, mohl našinec poprvé zaznamenat repertoár pocházející od jakýchsi CLANNAD. Klukovské vzpomínky na bezstarostnou dobu dospívání se u řady z nás vážou převážně na první řadu epizod o statečném bojovníku ze Sherwoodského lesa, kterého tak srdnatě ztělesňoval tehdejší idol ženských srdcí Michael Praed. Už úvodní překrásná znělka každého z dílů s tesknivým nápěvem: Rooobin, The Hooded Man, doslova magnetizovala věrné diváky u televizorů, kteří se drali do první linie, jen aby zaznamenali každičký pohyb hercova těla i něžné záchvěvy s filmem maximálně svázané hudby.
Ale jelikož jsme na webu zabývajícím se převážně muzikou, upusťme na chvíli od historického seriálu samotného, přesuňme se blíže ke CLANNAD a povězme si něco o jejich historii. Jak jsem už nastínil v úvodu, zprvu tedy šlo o čistě folkovou skupinu, která ve své tvorbě hojně využívala lidovou hudbu a keltské motivy. Postupně se začala častěji přiklánět i k rocku, aby se v průběhu postupujících osmdesátých let přetransformovala až do kategorie new-age. Řada skladeb se nesla v čistě instrumentální poloze a v těch, ve kterých byl použit vokál, se střídal mateřský jazyk Irska s angličtinou.
Jejich vznik se datuje už do roku 1970, kdy se původní název CLANN AS DOBHAR zkracuje na CLANNAD. U založení stojí sourozenci Ciarán, Pól a Moya Brennan a dvojčata Noel a Pádraig Duggan. Alba vydávaná v průběhu let sedmdesátých často čerpají inspiraci z lidových písní a folklórních námětů. Nástrojově se hojně využívá flétna, harfa i mandolína. V letech 1980-82 se mihne sestavou i později sólově velice uznávaná Enya Brennan, která obsluhuje další klávesy a samozřejmě také zpívá.
Recenzovaná nahrávka vychází v roce 1984, stejně jako první nejslavnější řada zmiňovaného seriálu. Poprvé byla jako ústřední jazyk použita pouze angličtina. Jako první irská kapela za něj CLANNAD dokonce získávají cenu BAFTA (British Academy of Film and Television Arts), za nejlepší originální televizní hudbu. Samotné cd i s bonusem pak čítá jedenáct položek, které ve svém názvu nesou jasné odkazy k částem epizod, či fragmentům v jednotlivých dílech se vyskytujících. V úvodu alba tak pochopitelně stojí píseň „Robin (The Hooded Man)“ a v jeho průběhu pak zní třeba songy „Herne“, „Lady Marian“, nebo „Ancient Forest“. Éterický vokál Máire Brennan posluchače dokonale vrací v čase na přelom 12. a 13. století (už jen vzpomínaný oduševnělý nápěv Rooobin disponuje darem rozbíjet emoce na padrť), a je tím nejkrásnějším průvodcem krásami i taji Sherwoodského lesa. Po boku Roberta z Locksley, krásné Mariany a zbytku družiny poznáme, kdo byl Hern, jak odpudivý byl Nottinghamský šerif Robert de Rainault a jeho pomocník Guy z Gisburnu, nebo jakou patálii zažili Robin a jeho přátelé při střetu s křižáky. Vše je vyjádřeno více než symbolicky, překrásnou hudební estetikou s podmanivým důrazem na nástrojovou rozmanitost plnou mandolín, louten, fléten, bubínků a pochopitelně vzletného Máireina hlasu.
Album Legend irských věrozvěstů lidových tradic CLANNAD je naplněno podmanivou romantikou krutého středověku a zároveň je jedním ze střípků patřících k bohaté skládance jejich tvorby. Případným zájemcům o takto koncipovanou hudbu se nebojím zaručit, že pokud ji jednou ochutnají, velice rychle budou požadovat další přídavek. Vycházím totiž z osobní zkušenosti. Sám podobnou hudbu příliš nevyhledávám, ale v případě CLANNAD jde zcela jednoznačně o tu první a nejvyšší ligu. Nahrávky jak „Macalla“, „Magical Ring“, či některé další umístěné v oné dávnější části diskografie souboru, nejsou o nic méně přitažlivé, než hudba doprovázející onu Hood-ovskou, z dětských let milovanou sérii.
| 25.07.2020 | Diskuse (55) | Horyna marekdt@seznam.cz |
 |
Louža | 08.12.2020 23:17 |
Tahle recenze mi hlodala v palici tak dlouho až jsem si to album koupil. A fakt si to dost užívám. Až na jednu skladbu, která mi úplně nesedí je to úplně totálně bez chybičky. Díky Horynovi za připomenutí. I když jsem to znal, vůbec jsem netušil, že to existuje v téhle formě. | |
down | 27.07.2020 11:48 |
Nazdar staříci :) Můj tatík Sandokana miloval ...když to vysílali, vždycky vyrazil do obchodu, protože měl jistotu, že tam nikdo nebude :) Triko se sandokanem jsem neměl, v té době jsem si na hlavu lil cukrovou vodu a nosil jen jednu širokou kšandu, dědovy pumpky, vlastnoručně vyrobené triko One Way System a poslouchal anglánské pankáče(samozřejmě na střídačku s metalem). Úvodní melodii s Robina si pamatuju dodnes. Padejedna ...kdo to trumfne? | |
DarthArt | 27.07.2020 10:22 |
Jasně, Profíci ... já dokonce můžu říct, že mi ten seriál vůbec nezestárl. On je totiž natočenej ještě jako z reálnýho života, jasně, že většina z nás kdyby řídila jako Bodie, tak by se u prvního kandelábru zabila, ale jinak jsou to normální živoucí bytosti, co maj na sobě tričko a džíny, žádný bionický obleky a podobně. A když blbě zvládnou tu zatáčku, tak se rozmáznou a nepřeletěj šest kamionů jako v Kobře 11. Profíci maj samozřejmě starší parametry - obraz, typ aut, hodinky, místo mobilů ty předpotopní komunikátory, ale to je přece jedno, ne? Já když jedu tramvají do práce, jsem v úplně stejným světě jako Bodie a Doyle (vyjma těch dealerů, mafiánů apod., samnozřejmě :). Takže kouzlo tam zůstává a jak říká Fenris, zaplaťpánbůh bez tý pitomý politický korektnosti. A dokonce se tam ani nepíše běloch s malým b a černoch s velkým č. | |
Hivris | 27.07.2020 10:15 |
Když už "detektivní žánr", tak pro mě byla jednoznačně nejlepší dvojka Horst Schimanski a Christian Thanner! | |
Fenris 13 | 27.07.2020 09:53 |
Fuj, na Profesionály, samozřejmě!!! | |
Fenris 13 | 27.07.2020 09:53 |
Horyna: na Profesionáli se můžu dívat kdykoliv. Jak říkáš, všechno stárne, ale herecké výkony, chemie mezi hlavní trojkou a hlavně Pan Cowley...tohle už dneska nenatočí. Soustředí se buď na milion hypertechnických cingrlátek nebo na syrovou brutalitu, zábery jsou sestříhané klipovitě zkratkovitým stylem až člověka bolí oči, ale chybí tomu ta jiskra, ta atmosféra.... Navíc u těch starých zaplaťpánbůh chyběla dnešní politická korektnost. | |
Louža | 27.07.2020 09:36 |
Tak, tak. Akce v Chobotnici je taktéž úsměvná, ale tím jak jí tam moc není a je to postavené hlavně na postavách a atmoséře, tak to skoro vůbec nezestárlo. Je až děsivý jak povědomé postavy a mechanismy moci jsou ve hře i dnes. Ano. Myslel jsem krátké duo Tana a Rudolfa na konci. Geniální. Tahle série vůbec celá stojí na perfektních záporácích. A Tano jednoznačně vede. Je ale fakt, že ať se vezme jakýkoli seriál z té doby, tak všude hlodá nějakým zpsůbem méně nebo více zub času, ale jedno je jisté. Takové seriály už se dneska netočí. Pokud tohle někoho bavilo, tak má dneska smůlu. | |
Stray | 27.07.2020 07:42 |
Chobotnice byla super, první série naprostý zjevení, dobrý bylo, že to kvalitativně neklesalo a tuším že trojka nebo čtyřka kde se objevuje postava Táňa Caridiho patřila k vrcholům. Jinak advokát Terazzini a podobný zjevy, to bylo něco na co se nezapomíná. Ani jsem nevěděl, že v šesté sérii hrála spousta Čechů, děj byl z části v Praze a tím velikanem Louža pravděpodobně myslel Rudolfa Hrušínskýho. Šestku jsem fakt asi neviděl a podobných hereckých manévrů bych se i obával, aby nedošlo k podobnému vývoji jako údajně v britském fotbale, kdy se z tématu, o kterém se u nedělního oběda nemluví a který baví chuligany, vyvrhele a bitkare, stala celospolecenska komerční záležitost, kterou sledují rodiny s dětmi i manažeři. God Blessed the Eighties! | |
Horyna | 27.07.2020 07:13 |
Už třetí den se divím tomu, kolik lidí tuhle hudbu/kapelu u nás/tady zná. Upřímně děkuji všem za komentáře. Ještě k těm filmům z našich mladých let: na většinu z nich se dnešní optikou už bez potutelného úsměvu moc koukat nedá. První série Chobotnice měly tehdy velké kouzlo a když mu tam mafie kosila jednoho přítele za druhým, to bylo teda drsný. Já měl vždy rád Profíky a dívám se na ně i teď, ale že bych se bavil 50 minut, to ani náhodou. Jenže..., má to TU atmosféru, na kterou už mnohé dnešní napodobeniny vůbec nedosáhnou. | |
Valič | 27.07.2020 00:05 |
Horyna: Díky za další kvalitní recenzi. Clannad jsem sice skoro dvacet let neslyšel, ale kdysi jsem měl celou jejich diskografii nahranou na kazetách. Robin byl samozřejmě fajn (i když neuměl během plavného skoku rozpárat kindžálem břicho útočícímu tygrovi). :-) | |
