Last Hardrock Outsider

SLASH - Praha, Velký sál Lucerny, 11.února 2013

Už dlouho jsem nebyl svědkem vystoupení, které by tak výborně a přirozeně reprezentovalo základní hodnoty klasického pojetí hard rockové hudby. Charismatický kytarista, známí všem již zhruba čtvrtstoletí díky svému působení v klasické sestavě GUNS N´ROSES, dnes rozhodně zažívá dobré časy, což prokázal i v Praze. Se svými spoluhráči z THE CONSPIRATORS dokázal vydatně rozdmýchat atmosféru v nejslavnějším českém koncertním sále, takže se celý večer v Lucerně nesl ve znamení oboustranného jiskření. Pro fanoušky slavné minulosti GUNS N´ROSES, a zvláště pak té jejich syrovější tvorby z úsvitu, reprezentované především fantastickým debutem „Apetite For Destruction“, to byl prostě zážitek na celý život a mám pocit, že pro všechny ostatní zde přítomné rovněž.


 

Bylo krátce před osmou, když na pódiu naběhla olomoucká kapela VENEFICA, jejíž členové se rozhodně nerozpakovali dávat publiku najevo své instrumentální schopnosti, a to nejen díky skutečnosti, že krky jejich kytar se vykazovaly o něco větší šíří, než je u těchto nástrojů obvykle běžné. V průběhu jejich setu bylo poznat, že jde o instrumentálně zdatné muzikanty. Jenže jednou stránkou je instrumentální zručnost a druhou pak celkové působení kapely na diváka, popřípadě výraznost nápadů charakterizujících jejich hudbu. Spíš metalově vyhlížející kvintet třicátníků, kde každý z členů vlastnil půlmetrové háro po vzoru kapel jako OPETH (přirovnání pouze vizuální, kytaristé drželi své nástroje rozhodně o pár desítek centimetrů výš než je to obvyklé u rockerů jako je Slash), působil sice sebejistým, ovšem ne příliš uvolněným dojmem. Jinak šlo o vcelku solidně poslouchatelný, dobře zahraný a současně znějící metal melodičtějšího rázu, kterému však scházela nějaká přidaná hodnota, osobitost, nebo chcete li silnější nápad. Některé jejich skladby byly totiž stejně málo osobité jako produkce řady českých kapel, co do svého bigbítu přidávaji prvky nu-metalově nahuštěných podlazených kytar. Zkrátka a dobře, aby to celé působilo, jakože jdou alespoň trochu s dobou. Odezva sice nebyla z největších, ale kladem vystoupení olomouckých byla skutečnost, že to celé mělo spád.

 

Naopak SLASH, spolu s Myles Kennedym a dalšími třemi spoluhráči z jejich kapely THE CONSPIRATORS, publikum strhl okamžitě, protože nejen materiál z časů GUNS N´ROSES, ale rovněž i ten z kytaristovi sólové dráhy, je plný velmi kvalitních písní a zejména na koncertě působí zdravě nadupaným dojmem. Setlist Američanů byl rovnoměrně rozdělen mezi obě poslední Slashovi řadovky a občasně se doplnil nějakou tou věcí z  „Apetite For Destruction“, tedy ze slavného debutového alba GUNS N´ROSES. Myles Kennedy v prvé řadě dokázal, že je výtečným zpěvákem, který se právě k Slashově hudebnímu cítění hodí jako nikdo jiný v dnešní době. Tedy minimálně stejně, jako tomu bylo před dvěma dekádami u Axla. Nemá v sobě sice zrzounovo grázlovské charisma, ale rozhodně není slabším pěvcem. Srovnávat jsme tedy mohli celé dvě hodiny, zvláště pak při skladbách od GUNS N´ROSES. Hned zkraje koncertu to byly „Nightrain“ a „My Michelle“, později pak bombastická „Rocket Queen“ - vystužená v její půli neměnou basovou figurou, zde roztaženou do podoby čtvrthodinové mantry (zde představovala opravdový vrchol koncertu – balkóny v Lucerně se v hypnotické atmosféře vlnily a člověk si připadal jako by byl teleportován do sedmašedesátého na koncert THE DOORS) nebo posléze „Sweet Child O´Mine“, kterou s Mylesem odzpívala snad celá Lucerna.

 

Zajímavé bylo zjištění, že THE CONSPIRATORS nepůsobili jako upozaděný Slashův doprovod, ale naopak jako organický celek rovnocenných osobností, čemuž hodně přispíval i vitální výkon baskytaristy Todda Kernse, který neváhal Mylese Kennedyho občasně vokálně podpořit, nebo v několika skladbách dokonce i vystřídat. Nemluvě o jeho vitálním poletování po pódiu a burcování přihlížejících. Když přesný tep bicí soupravy Brenta Fitze poháněl vystoupení stále do vyšších obrátek, měl Slash mnoho prostoru zahrát v dobré pohodě vše za hranicí dokonalosti a ještě si to celé pomocí sól užívat (zvuk byl fantasticky čistý a průzračný). V jeho případě šlo o zážitek, který nešlo jen tak odzívat, protože jeho občasné exhibice mají příběh i gradaci, a rozhodně nepůsobí nudně a samoúčelně, naopak, dobře tu kterou skladbu doplní (o pár minut prodlouží). Slash totiž prostřednictvím svého nástroje k publiku doslova promlouval – povídal si s ním, tázal se ho, potutelně štěbetal, nebo zkrátka nechával své pocity znít pěkně plně do dáli.

 

Ten večer tedy zaznělo mnoho skladeb z posledního alba „Apocalyptic Love“, z nichž nejzdařilejší byly asi „Anastacia“, „No More Heroes“, „One Last Thrill“ nebo „You´re A Lie“, předchozí album zas reprezentovaly songy jako „Ghost“, „Gotten“ nebo „Starlight“. V závěru koncertu došlo dokonce na jednu položku z repertoáru VELVET REVOLVER, a sice „Slither“, aby bylo v přídavku vše dokonáno dvojicí klasik GUNS N´ROSES - „Welcome To The Jungle“ a „Paradise City“. Pro mne tedy jeden z nejlepších koncertů posledních let – skvělý zvuk, atmosféra, sál, muzikantské a pěvecké výkony, ...skvělý Slash.


18.02.2013Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz