Last Hardrock Outsider

CHRIS CORNELL - Euphoria Morning

Náhlá a nečekaná smrt Chrise Cornella šokovala zástupy rockových fans napříč celým světem, a protože zmíněný hudebník patřil i mezi mé velké oblíbence, považuji za vhodné uctít jeho památku připomínkou v podobě recenze jeho prvního sólového alba, od jehož vydání uplynulo již osmnáct let. Nahrávka vznikla v roce 1999, přesně v mezidobí mezi zpěvákovým veleúspěšným účinkováním v čele grungeových SOUNDGARDEN, které postupem doby dostal na piedestal nové rockové revoluce zažehnuté kapelami ze Seattlu v průběhu první poloviny devadesátých let, aby je v roce 1997, tedy doslova na vrcholu popularity, rázně uťal, a jeho následným účinkováním v groove-rockové super-skupině AUDIOSLAVE, kde se zpěvák setkal s třemi hudebníky do té doby známými z řad levičáckých agitátorů RAGE AGAINST THE MACHINE. Navzdory faktu, že album „Euphoria Morning“ má do dnes pozici opomíjené a vcelku podceňované desky, šlo na sklonku devadesátých let o úspěšný projekt, kterého prodeje se pouze ve Spojených státech vyšplhaly k téměř čtyřsettisícové hranici. Je však pravdou, že ve srovnání se stěžejními alby SOUNDGARDEN deska trochu zapadla, to však ještě dnes nic nevypovídá o její kvalitě, nezpochybnitelném niterném kouzle a poctivosti.


 

Chris Cornell tehdy po rozpuštění své mateřské úderky ustoupil sice trochu do ústraní, ale právě jeho sólový debut, na kterém pracoval s dvojicí přátel z branže – Natasha Schneider, Alain Johannes (manželé tehdy působili ve společné kapele ELEVEN, která na podzim roku 1996 dělala SOUNDGARDEN předkapelu na jejich koncertě v Praze v Malé sportovní hale), připomenul, že z hlediska výpovědní hodnoty a muzikantské vitality má stále co říci. Byť deska působí o dost introvertnějším a komornějším dojmem než alba bouřliváků ze SOUNDGARDEN, může se vedle nich směle postavit.  Firmou Interscope byl nakonec název díla změněn z původního „Euphoria Mourning“ na konečné „Euphoria Morning“, jakkoliv si některá pozdější vinylová vydání zachovala onen původně zamýšlený název. Materiál zde zachycený, kterému je vlastní ona vroucně melancholická nálada a jistý prvek nervnosti, neodmyslitelně patřící ke Cornellovu pěveckému projevu plnému jisker, výrazně čerpá z psychedelických nálad a obrací pozornost k hlavnímu aktérovi nejen jako ke skvělému zpěvákovi s originálním hlasem, ale i jako výtečnému skladateli a hudebnímu aranžérovi uctívající historii rocku. Dílo totiž oplývá chutí po dobrodružném blouznění a svou náladou může leckomu evakuovat zvuk THE BEATLES z druhé poloviny šedesátých let, velkých to zpěvákových vzorů, ke kterým stylem komponování tíhl již v pozdní etapě SOUNDGARDEN, zejména tedy na albu „Down On The Up Side“ (1996). Ospalá nálada, ve které Cornellův hlas teskní nad dojemnými kytarovými vyhrávkami a občasně si pomůže i nějakým tím barovým piánem, plouživě osvěžujícím kocovinovou mlhu přetěžkých rán, má velké charisma a nepopiratelnou srdnatost.

 

Deska začínající skladbou „Can´t Change Me“ (tahle věc byla nominována v roce 2000 na cenu Grammy, jinak na albu se nachází ještě její verze s francouzsky odzpívaným textem) platí za jeden z nejosobnějších materiálů, co Chris Cornell ve své bohaté kariéře stvořil a všechny skladby, a to i téměř dvacet let po svém vydání, stále dýchají obrovským vnitřním kouzlem a univerzální dokonalostí, nepokřiveny uměle vynucovanými módními prvky. V díle jde zkrátka o písničky a ty zdejší se zkrátka povedly, neboť nosné melodie a vypjaté zpěvové linky a refrény jsou ještě dnes schopny oslovovat mnohé a to velmi trvanlivě. Výrazným prvkem je přirozený akusticky kytarový základ, spojující dílo do jakéhosi folk-rockového paklíku, který Chrisovu hlasu sluší. Když budu rozebírat skladbu po skladbě, zřejmě nenarazím na slabší chvilku, takže tak učiním jenom zběžně. Posluchačovu mysl rozjitřil již onen singlový úvod v podobě „Can´t Change Me“, což je samo sebou jedna z nejvýraznějších položek už kvůli těm originálním psychedelickým zvukům, které se skrz ní plazí. Teskná „Flutter Girl“ s čvachtavou funky kytarou a karovanovým rytmem Chrisovi tehdy zbyla ještě z jamů k albu „Superunknown“ od SOUNDGARDEN, zatímco „Mission“ byla později použita k soundtracku k filmu Mission Impossible 2 s Tomem Cruisem v hlavní roli. Mne osobně nejvíce oslovují vypjatější věci jako rozmáchlá „Preaching The End Of the World“, dojemná „Moonchild“, nebo intenzivně prožívaná „Steel Rain“ (zde se jedná zřejmě o nejlepší pěvecký výkon) či šedesátkově  vláčná „Disappearing One“ zkrášlená decentními hammondy, které odhalují Cornellovu schopnost dostat do skladeb obrovskou dávku srdce a tím tak bez problémů všechny přikovat. Album odhalilo tužby po větší eklektičnosti a hudebníkův velký potenciál i mimo kapelu, s kterou pár let před tím doslova a do písmene dobyl celý svět.



20.05.2017Diskuse (21)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Louža
23.05.2017 13:39

Velmi výborná recenze, která přesně sedí k obsahu alba. Civliní, úsporné, řemeslně úplné. Lidské. Škoda že Chris neudělal žádné album s Iommim, který o to svého času stál. Byla by to zajímavá fůze.

 

Sulphur23.05.2017 12:32

Imothep: tak na toto slova nestacia :D :D...

 

Imothep
23.05.2017 12:11

Sulphur: uzivej :o))))) ... http://bandzone.cz/sunsetstrip

 

Sulphur23.05.2017 09:56

Vecna skoda Cornella, moj oblubeny spevak...inac uz ked sa to tu tak prepiera, zaujimal by ma nazov tej kapely kde spieva autor toho prudko debilneho uvodniku na metal forever.

 

Imothep
22.05.2017 15:15

Stray: dostihl me vyssi vek, takze se zklidnuju :o). Jinak lepsi clanek na tema Chrisuv nekrolog je treba tady: https://thefirsttenwords.wordpress.com/2017/05/20/its-not-what-you-think/

 

Stray
22.05.2017 15:08

Imothep: Ty mi dávás. Navíc mi v tomhle konkrétním případě velmi znepokojuje tvoje benevolence a smířlivý tón.

 

Imothep
22.05.2017 14:13

spajk: no ja myslim, ze kdyby zustal POUZE u toho psani, tak by lidstvu asi prospel nejvic(sem tam z nej vypadne zajimavy clanek/recenze) = ROZHODNE BY NEMEL ZPIVAT :o). Tento clanek se mu ovsem velmi nepovedl, ale nemusime ho brat az tak vazne mebo si ho nedejboze brat prilis k srdci. Autor je vcelku znamy svou nenavisti vuci grunge(kam teda ja osobne ani Soundgarden, ani Alice In Chains moc neradim).

 

Subeer22.05.2017 12:07

Jeden z hlavních problémů sociálních sítí a života na internetu je, že je až příliš jednoduché se ke všemu vyjadřovat a to hlavně rychle, což by možná ještě nevadilo, ale druhotný důsledek tohoto je, že si někdo, kdo se nevyjádří dost pohotově může připadat méněcenný, no a to potom vznikají podobné povrchní(v tom lepším případě) hrom-bleskově-expresní úvahy jen aby se něco v éteru dělo. Kdysi se tomu říkalo, přemýšlet nahlas, teď by se to klidně mohlo jmenovat přemýšlení na netu.

 

Stray
21.05.2017 20:29

Já se k tomu nebudu vyjadřovat. :-)

 

spajk
21.05.2017 20:16

A jeho zpěv v té strašné kapele kde zpívá ho snad ani neopravňuje psát o jiných muzikantech. Tam chybí úplně sebereflexe...