Last Hardrock Outsider

CHILDREN OF BODOM - Hexed

Hudbu legendárních Dětí od jezera Bodom už není třeba žádnému posluchači z početné metalové komunity dlouze představovat. Zvlášť pak ne těm, kteří se kdy v posledních dvou dekádách otřeli o severský melodický metal. Úderný, převážně rychlý nářez, opatřený sem tam nějakou tou klávesovou aranží a s tím související melodikou made in Suomi, přecházející mnohdy až do kolovrátkového pojetí, si získal nespočetně příznivců. Zvuk kapely byl však vždy charakterizován zejména technicky vyspělou kytarou Alexiho Laiha, lídra pětičlenné formace, i jehož typicky drásavý hlasový projev patřil vždy k CHILDREN OF BODOM od nepaměti. Die-hard fanoušky je pochopitelně nejvíce adorována první čtveřice řadovek, ale to neznamená, že se kapela odporoučela kamsi na smetiště dějin. Uznávám, že některá pozdější alba zněla trochu vyčpěle a sériově, ale o tom, že by zde došlo k úbytku potenciálu, nemůže být vůbec řeč. Sám jsem kapelu v posledních letech viděl koncertně naživo několikrát a nemám pocit, že by to chlapci chtěli vzdát. Jasně, došlo i k personální změně a tak je novinka prvním počinem, jehož se účastní nový kytarista Daniel Freyberg, s kterým se kapela snaží o větší čerstvost a nadhled, jakkoliv si uchovává všechny typické znaky svého zvuku.

 

Novinka „Hexed“ nevyznívá dost možná zas až tak zběsile, ale to je možné brát rovněž i jako klad, protože je v materiálu více prostoru pro jednotlivé detaily, zajímavé ozdůbky, melodie a zpěvové linky, které nejsou ždímané v co nejvíce urputném tempu. Kytarová práce se opravdu podařila a Alexi Laiho s Freybergem navázal zajímavou spolupráci. Deska zní v riffech mohutně a sólové party jsou krásně nadýchané a zajímavě vystavěné. Specifickým prvkem jsou samozřejmě klávesy, které dostávají prostor v celé řadě songů a daří se jim umocňovat tok ústřední melodie té které písně a opatřit vše klasicistní patinou, tolik typickou pro finské formace poblázněné lavinou metalového melody kýče. Mám však pocit, že CHILDREN OF BODOM se z nich stále vyjímají.


 

Pravda, v titulní „Hexed“ jsou hlavní kytarové a klávesové linky aranžovány až příliš klasicistně (zajímavá je právě ta část, kdy se pidlikání obou nástrojů prolne do kratičké avšak povznášející symfonie), jakoby se kapela nechala inspirovat někým jako Pagannini. Svým způsobem je to osvěžující, ale stát se to u každé druhé skladby, asi bych toho měl po chvíli plné zuby. I tohle Laiho dobře ví, a tak s podobnými kouzly jinde šetří. V případě takových položek jako jsou nosné hymny „Under Grass And Clover“, „Soon Departed“ nebo „Glass Houses“ už se kapela znovu koncentrovala na to nejdůležitější a stvořila silné, melodické, kytarově barvité a na výrazných partech stojící věci. Některé skladby sice nejsou z nejrychlejších – třeba pozoruhodná „Hecate´s Nightmare“, úvodní This Road“ nebo již výše zmíněná „Soon Departed“, ale tahle neuspěchanost naopak posiluje jejich vyznění.

 

Dojde i na zběsilé nářezy („Kick In a Spleen“), ale tyto věci patří spíš k méně typickým položkám současného zvuku CHILDREN OF BODOM, ti totiž vyznávají více plnost vyznění než přímo mega-rychlé Shinkanzen inferno. A protože jsem sám velkým fanouškem alba „Are You Dead Yet?“, nejvíce přímočaré, ořezané a hitové nahrávky jejich diskografie, uhranula mne zde  rovněž ona hitovost dominantní hymny „Platitudes And Barren Words“, která má přesně ten samý potenciál jako onehdy velmi chytlavá a mnohými proklínaná deska z roku 2005. Jistou náklonnost k rockovým legendám odhaluje vlastně i „Say Never Look Back“, což je dle mého skladba přímo inspirovaná neměnností cesty takových veteránů jako AC/DC. Finové zde podobně specifický fundament přetavují do vlastního stylu. Tahle deska mě zkrátka přijde různorodá, takže nemám důvod proč bych měl kapelu řadit mezi přežité. Je vidět že CHILDREN OF BODOM svůj proklamovaný syndrom vyhoření překonali a s novým kytaristou přichází s deskou, která se sice nevyrovná těm jejich úplně nejlepším, ale určitě nejde o nějaký vyčpělý brak vzpomínající grupy. I jejich první ručně malovaný cover alba mne přijde zajímavý, určitě lepší než všechny ty tištěná díla minulosti.


18.03.2019Diskuse (3)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Louža
28.03.2019 16:25

Jako hezký že se snaží, ale to hovadský pidlikání je po těch dvaceti letech už fakt na palici. Já bych to zavřel, našel bych si normálního zpěváka co zazpívá vokální linku, abych si jí nemusel furt jak debil dohrávat na kytaru a začal dělat normální hudbu. Disharmonie jsou fajn, ale pokud je nej skladba na albu 15 let stará (Knuckleduster), asi něco neni úplně dobře. Přitom by to šlo... Say Never Look Back ukazuje, že voni by tam ty hity byly, jen trochu srovnat ty lichý a nehonit si šestnáctinky... Aleximu bych doporučil školení u Gelotta na téma "Jak se dělá hudba na stadióny".

 

sanntrik
18.03.2019 11:34

Na nový album sa veľmi teším,Children mám veľmi rád,hlavne prvych 5 albumov ,

 

Josef
18.03.2019 08:04

Children of bodom nejsou špatná kapela.Alex má opravdu talent.