Last Hardrock Outsider

CELTIC FROST - To Mega Therion

Švýcarští CELTIC FROST jsou z dnešního pohledu logicky chápáni jako jedna z nejvlivnějších evropských metalových kapel osmdesátých let. Základy této původně podzemní black metalové kapely, která později začala toužit po progresu a překračování dogmatických bariér mezi subžánry tvrdé hudby a tím pádem ovlivnila mnoho extrémních kapel současnosti či nedávné minulosti, byly položeny v Curychu na sklonku roku 1983 a sice na troskách podsvětím vyzdvihované primitivní smečky HELLHAMMER. Ta po třech letech sporadické, avšak metalovým undergroundem vyzdvihované  existence, bezbožného uctívání VENOM a následování všeho satanského, vydala u začínající západoberlínské firmy Noise svůj archaický debut „Apocalyptic Raids“, který se později pro mnohé o generaci mladší kapely stal kultem. Měsíc po vydání alba se HELLHAMMER, tvořený pouze trojicí neznabohů, jmenovitě kytaristou a řvounem Thomasem Gabrielem Fischerem (tehdy ještě užívajícím pseudonym „Warrior“), baskytaristou Martinem Ericem Ainem a bubeníkem Brucem Dayem, přejmenovávají na CELTIC FROST, tímto okamžikem začala zcela nová kapitola, která světu představuje vážněji uchopené těleso, jenž se později vymaní z těsných soutěsek metalového podzemí a bude bodovat v celosvětovém měřítku. CELTIC FROST sice nějakou dobu trvalo, než ze sebe všudypřítomný stín HELLHAMMER, ale záhy se vše, díky Fischerově pracovitosti a touze dělat věci po svém, podařilo.


 

Prvním krokem k profesionalizaci bylo nahrazení Bruce Daye za bicí soupravou o několik tříd lepším Stephenem Priestlym, který s CELTIC FROST v Německu nahrává jejich první mini album „Morbid Tales“, po kterém o půl roku později následuje o něco zvukově slabší druhé mini „Emperor´s Return“. Firma Noise si kapelu teprve oťukává, a proto dochází k vydání nejdříve těchto mini alb, které až o několik let později vychází v reedici dohromady jako velký debut „Morbid Tales...Emperor´s Return“. Ten představuje jedno z prvních extrémních metalových alb historie a navazuje na několik let starý odkaz britských VENOM. Daleko více však lpí na atmosféře, uměleckém vyznění, nepodbízivosti. Deska staví na hutném zvuku a pomalých sabatovských tempech. Rock´n´rollový prvek (patrný právě u VENOM) zkrátka u CELTIC FROST scházel, nahradila jej jakási neprostupnost, jenž symbolizovala touhu po využití umělečtějšího potenciálu metalové hudby. Ostatně polovina osmdesátých let byla bohatá na všemožné objevy nových cestiček, svá debutová alba právě v té době vydala spousta dalších a znovu rozdílně se vyjadřujících kapel, které posunuly obecně přijatelný heavy metal k větším extrémům a všechny značily historický milník. Na světlo se drali Němci KREATOR, DESTRUCTION, LIVING DEATH či SODOM, kteří se stali v Evropě průkopníky rychlých temp, drsných riffů bažících po krvi a řvounsky válečného naladění, Skandinávii reprezentoval mladý Quorthon se svými BATHORY, tehdy ještě šlo o striktně okultní projekt, a za oceánem už se v klubech zabydlela scéna složená z kapel, jenž se brzy staly zakladateli thrash metalu. 

 

Píše se rok 1985 a věci se měly asi takto. CELTIC FROST jsou bez větších pochybností a vzhledem k odkazu HELLHAMMER považováni za jednu z nejtvrdších metalových kapel planety. Jsou zárukou velkých věcí příštích, na které netrpělivě scéna čeká. Jejich nejvýraznější zbraně mají však jiný charakter, než je tomu v případě podstatně rychlejších zaoceánských (tehdy ještě speedmetalových - název thrash byl vyřčen až někdy v roce 1986) zuřivců. Zatímco SLAYER, EXODUS, METALLICA a DARK ANGEL spíše přetransformovali heavy metal k větší rychlosti, divokosti a nápadnějším extrémům obecně, CELTIC FROST na to jdou trochu z jiné strany. Dosud nikde neslyšená syrovost, hutnost a nepříliš velká rychlost, základní atributy tvorby HELLHAMMER u nich zůstávají, skladby jsou však o poznání promyšlenější. Od satanské tématiky a nesmyslného hudrování kapela přechází k mystice, mytologii a conanovským bájím. Divoké koncerty, na kterých ještě vystupují pomalovaní a v nepostradatelné kůži, ověšení nábojnicovými pásy a okovaní hřeby, získaly kapele konečně pevný statut v Evropě. Spojené státy stejně jako v případě „Apocalyptic Raids“ na obě mini alba zareagovaly s nadšením. Čeká se velký debut a on přichází.


 

Hudební vzorec ze svého prvního období kapela rozvíjí a definitivně dotahuje k dokonalosti na svém zřejmě nejslavnějším počinu „To Mega Therion“ z konce roku 1985, jehož cover ozdobil výjev namalovaný samotným H.R.Gigerem. Deska tématicky plynule navazuje na obě předchozí minialba. Zatěžkaný kovový sound, dusivá atmosféra dávno zašlých časů, mytologické texty jsou neproniknutelné, sugestivní a nanejvýš deprimující. Okultní černota, jenž je obestírá, si nic nezadá se soumračnou atmosférou Mordoru. Už při vyslovení některých názvů zde umístěných skladeb jako – „ The Usurper“, „Circle Of The Tyrants“ (dodnes největší klasika, o pět let později zpracovaná floridskými OBITUARY), „Jewel Throne“, „Dawn Of Meggido“ (jakési pohřební procesí nadýmané hlubokým zvukem tympánů), nebo nejzdařilejší song na závěr „Necromantical Screams“ (skladba obsahující podpůrné ženské vokály a hororovou atmosféru, patrný je zde vliv dánských MERCYFUL FATE) – je zřejmé, že jde znovu o zatvrzelé lpění na „Sword And Sorcery“ tématech. Mnoho skladeb se stává blackmetalovou klasikou a později je přepracováno řadou následovníků, z desky se stává jeden z největších kultů metalové scény poloviny osmdesátých let. Za bicí soupravou sedí již znamenitý Američan Reed St. Mark, který se okamžitě stává velkou posilou a haprujícího M.E.Aina nahrazuje na krátko u baskytary Dominic Steiner, ovšem na americkém turné je už všechno při starém. Metalový svět byl v tomto momentě temným Švýcarům nakloněn jako nikdy předtím ani potom. Thomas Gabriel Fischer byl však vždy povahou neklidnou a nespokojuje se s vyřčeným, touží po změnách a tak další desky již budou jiné, ale o některých z nich až zase příště.


06.01.2015Diskuse (14)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Valič
31.07.2017 09:47

Pokud má někdo v plánu obstarat si klasické desky Celtic Frost na vinylu a nechce kupovat zajíce v pytli, má možnost si ty nové verze prohlédnout v následujícím videu: https://www.youtube.com/watch?v=AZh1U88aPw8 Co se týče grafické stránky obalů, nedošlo tentokrát (na rozdíl od Kreator) k nějakým drastickým změnám. Jak bylo už předem ohlášeno, Cold Lake znovu vydáno nebylo (ani na CD), což asi kromě Straye nikomu vadit nebude. ;-)

 

DarthArt
10.01.2015 15:34

Našel jsem zdroj - článek na Abyssu: http://www.abysszine.com/profily/2004081501-bathory/ ----- Pravda, trochu jsem to pomotal, ale jen málo:) ----- "Motiv obalu byl ve spěchu pořízen fotografem Gunnarem Silinsem ve Stockholmské opeře mezi dvěma akty "Carmen". Pózuje na něm švédský šampión v kulturistice. Zbytek obrázku původně představoval oheň a kouř a také jednu nahou ženu, ale polovina obrázku byla ustřižena a nakonec byla použita pro obal jen vrchní polovina fotografie. Každopádně, bylo to zrovna v době, kdy Quorthon začal uvažovat o gigantickém BATHORY živém videu, které však bohužel nikdy nepřešlo do reality, ale plány byly skutečně velkolepé - pronajmout velké vojenské pole a postavit enormně velké venkovní pódium, které mělo být tak velké, že přechod z jedné strany na druhou by trval několik minut. Měla být použitá bicí souprava s 18 (!) basovými bubny a také tuny ohně, pyrotechniky a kouře."

 

DarthArt
10.01.2015 15:21

Aha, tak takhle je to z wiki:The painting on the cover was by Gunnar Silins, from a painting in the Royal Swedish Opera in Stockholm. The model used was Leif Ehrnborg, a then-top class Swedish bodybuilder.Tak jestli to třeba nevyfotili jako předlohu a podle ní pak Gunnar nakreslil obal... to by bylo tak nejlogičtější...

 

Stray
09.01.2015 18:30

Škoda, že to nevyšlo, zvláštní, že mne obal Under The Sign ... nepřijde jako fotka, ale jako kresba.

 

DarthArt
09.01.2015 17:56

Mimochodem, k obalu Under the Sign of the Black Mark se Quorthon vyjádřil nějak takhle (parafrázováno): Vyfotili jsme to na kulisách ve švédské opeře, když byla přestávka představení a opona byla na čtvrt hodiny dole. Ještě jsem tam chtěl nahý ženský, ale to už nevyšlo..."

 

DarthArt
09.01.2015 17:53

Demonick: Tak jestli obaly Welcome to Hell a Black Metal nakreslil Cronos sám, tak docela všechny převezl! Jo jo, kultovní artefakty se většinou rodí jen tak mimochodem...

 

Demonick09.01.2015 15:43

Vyjadrenie priamo od CRONOSA z VENOM ohľadom "SATAN I" na "At War With Satan": "je to pravda, ale nejednalo se o malbu Satan I, ale nejaky dalsi z jeho počinu, tušim, že Satan II nebo Necronomicon. Bohužel častka, kterou mistr požadoval, byla opravdu astronomická. Nevim jestli to tenkrat myslel vazne, nebo jenom skoušel a chtel se pobavit. Za tu sumu byste si koupili dum, mozna dva. My jsme samozrejme takove penize k dispozici nemeli a nemelo je ani vydavatelstvi. Nejsem sice takovy genius, ale prvni dva obaly VENOM jsem nakreslil sam a stalo mě to pouze papir a tušku" (zdroj: SPARK)

 

Valič
08.01.2015 11:59

DarthArt: Předpokládám, že to opravdu má znázorňovat prak. Právě ten nápad mě na tom obraze zaujal jako první. Celkové zpracování je samozřejmě taky hodně působivé. Pro tento styl hudby se ten obal skvěle hodí. Výborné jsou taky obaly obou řadovek Triptykon.

 

DarthArt
08.01.2015 11:32

Valič: Ten obal je skvělej, jen mě zajímalo, jestli to je fakt prak s tvarem Krista. Pokud jo, je to ještě o stupeň infernálnější, protože takhle vyjádřit rouhání je tisíckrát silnější než jakkoli jinak...

 

Valič
07.01.2015 19:40

DarthArt: Ten obal je podle mě naprosto geniální. Jedná se o obraz H. R. Gigera "Satan I" z roku 1977, který byl předtím údajně nabídnut kapele Venom pro jejich album At War With Satan. Opravdu nechápu, jak mohli tenkrát tenhle skvost odmítnout. Že by se jim zdál až moc extrémní?