Last Hardrock Outsider

CATASTROFY - Thrash znesie všetko (rozhovor)

Začátkem léta zrealizovala slovenská pětičlenná úderka CATASTROFY (prostřednictvím vydavatelství Support Underground) své druhé řadové album. Materiál nazvaný „Besnota“ sklízí pozitivní reakce a potvrzuje kapele status výrazné slovenské naděje pro žánr thrash metalu. I díky specifickým textům si kapela získává čím dál více nových fans, kteří mohou rovněž ocenit i poměrně neortodoxní přístup formace k letitému thrashmetalovému stylu. O všem možném i nemožném jsem si tedy popovídal s dvěma členy vlastnícími přezdívky Hrdlorez Boris a Mastflinta Beňo. Zde je rozhovor.



V jiném rozhovoru jsem si měl možnost přečíst historii vaší kapely, která se píše již třináct let, z toho sice sami vaší první pětiletku považujete pouze za období učení a zdokonalování vlastních muzikantských schopností, ale dál už šlo všechno jako na drátkách, představ tedy na začátek vaší kapelu, včetně přezdívek všech spoluhráčů.


Beňo: Presne ako vravíš, začiatky boli vlastne úplne muzikantské začiatky. Vtedy sme sa iba učili hrať na nástroje, skúšali sme u Mifa v garáži, v sklade kníh základnej školy atď. Rokmi sme sa dostali tam kde sme teraz: Hrdlorez Boris, ktorý spieva, vrieska, kričí a kreslí všetky grafiky. Hrajruka Jano sere na gitaru riffy z rúk ako kozy bobky na lúkach Veľkej Fatry. Ja - Mastflinta Beňo, na to čumím, smejem sa a od smiechu si tiež dakedy naserem na gitaru. Kostilam Roman sedí za bubnami, krúti hlavou a od nervov trieska tak silno, že sa všetky babky naokolo sťažujú. Miesiželezo Mifo má basu vždy pripravenú. Zaduní a je koniec, zánik sveta.


Aktuální album „Besnota“ je vaším druhým velkým počinem, mezi čímž vyšly i nějaké menší nosiče. Považuješ vývoj a aktivity vaší kapely za jdoucí správným směrem? Ať už co se týče prosazování jména CATASTROFY do povědomí metalových fans, tak co se týče stylové usazenosti v tvrdé a rychlé hudbě?


Beňo: Kapela funguje presne tak ako má. Sme banda chalanov, čo si k sebe našla cestu a máme sa radi. Vieme sa spolu zabaviť. Niektorí sa poznáme dlhé roky, sme z rovnakého sídliska a v hudbe, ktorú hráme, sme sa všetci časom našli a sme s ňou stotožnení. Veľmi sa tešíme, že naše hobby ľudí zaujíma, že nám fandia, chodia na nás a každému jednému sme vďační za podporu.


Hrajete sice thrash metal, ale je za ním cítit snaha vše zhotovit pestře. Skladby vlastní široký rozptyl a tak se posluchač dočká ostrých a rychlých riffovaček, chorálů, skladeb s nádechem hardcore/ punku, ale i pomalejších věcí s akustickou kytarou, mám pocit, že je chytré hned na začátku dát vědět něco jako – „tohle všechno je naše území, na kterém se chceme pohybovat“, muzikant si pak otevírá širší pole možností, jestli se nepletu? Zůstanou CATASTROFY kapelou s možnostmi širokého stylového záběru?


Beňo: Na každého z nás vplývajú rôzne hudobné vplyvy. Vyrástli sme na podobných kapelách, ale každý z nás teraz počúva aj úplne inú hudbu. Počúvame rap, pop, rock, death, stoner a milión ďalších žánrov. Nebránime sa všakovakým hudobným prvkom, proste to chceme robiť pestro. Čo sa týka ľudových inšpirácií tie hľadáme v slovenskej ľudovej tvorbe a následne sa to snažíme zahrať tak, aby to znelo ľudovo aj cez overdrive na gitarách.



Od začátku jste si zvolili texty v jazyce mateřském, tedy ve slovenštině. Z mého pohledu jde určitě o poctivější a zajímavější řešení. Jak na tuhle věc nahlížíte a co pro vás znamená, že vaše tvorba bude vždy spjata se sděleními, kterým krajan porozumí? Chápete tedy lyriku jako důležitou součást vašich písní?


Beňo: Texty sú veľmi dôležité, možnosť stotožniť sa s nimi, zaspievať si ich a plne chápať všetky vtipy a inotaje je podľa mňa pre našich fanúšikov asi to, čo ich k nám taktiež priťahuje. Boris to má veľmi dobre premakané a bola to tá najlepšia vec, čo sme mohli spraviť. Po anglicky aj vieme, ale nie v takom rozsahu, aby sme sa v nej vedeli vyjadriť tak dobre lyricky.


Skladby jsou opatřeny množstvím zajímavých detailů, aranží, vyhrávek a drobných postupů, které tak nějak umocňují váš původ, nejen textově, ale i emocionálně se v tvorbě pohybujete jaksi v kontextu vlastního geografického původu. Jak je pro Tebe důležitá ona nadstavba, ze které je patrné, že právě CATASTROFY je slovenská kapela?


Boris: Myslím, že existujú oveľa „slovenskejšie“ kapely ako sme my, napríklad LUNATIC GODS to s posledným albumom Turiec zaklincovali na totálku! Píšem texty (aj) o zbojníkoch – ľudových postavách, takže sa sem tam hodí oživiť thrashové pesničky folklórnymi melódiami, či ľudovými nástrojmi, ktoré umocnia prostonárodnú emóciu.


V textech vašich písní se často objevují motivy nespoutaného asociálního chování, vzdoru, buřičství, ale i násilí. Za své předobrazy si kapela vybírá neurčité postavy zbojníků a banditů (např. „Příručka mladých zbojníků“) coby starodávných rebelů, kteří si dělali takřka vše, co chtěli a byli díky tomu pronásledováni vrchností. Berete se taky jako bojovníci, co do toho hlavního společenského proudu buší odspodu?


Boris: Jasné. Keď prižmúrime obe oči, môžme vidieť podobnosť medzi zbojníkmi a dnešnou undergroundovou komunitou. Hlavne búrenie sa voči autoritám a únik od spoločnosti.



Album jste nazvali „Besnota“, což česky znamená „vzteklina“, chápeš to celé jako odraz dnešní rychlé doby, společnosti přesycené nadbytkem, kde si mnohý méně inteligentní jedinec, třeba jen z nudy, potřebuje někde ventilovat svoje frustrace a tak dochází mezi lidmi, i třeba vinou sociálních sítí, k neustálému napadání a hrocení různých situací? Má jít v nadsázce o zveličený odraz mezilidských vztahů právě probíhající doby?


Boris: Názov aj obrázok albumu je odraz rýchlej, melodickej a besnej muziky. Ale kľudne v ňom môžeš hľadať viac a keď sa ti tvoja interpretácia páči viac, je to tak v poriadku!


Co ti umožňuje realistický pohled na svět a tudíž i na vlastní uchopení tvorby? Jsou přeci kapely, které zpívají o kdejakých fantasmagoriích, rytířích, dracích nebo kosmických příbězích, ale u vás je to jinak a z textů je cítit skutečná touha po sdělení nějakého reálného příběhu, byť třeba lehce vyhecovaného.


Boris: Píšem o tom, čo prežívam, zažívam a vidím. Opisujem to pomerne polopatisticky, veľké metafory mi nikdy nešly, ale okrem reálnych tém mám rád aj tie fantazmagorické o zbojníkoch. Ja mám totižto rovnako rád fantasmagorické kapely, ako aj tie, ktoré riešia spoločenské problémy a majú na ne jasný názor. Thrash znesie všetko, tak sa vyjadrujem k tomu, na čo mám práve chuť, prípadne mi smer vytýči nálada muziky a tak v našich skladbách nájdeš vážne, odľahčené a aj vymyslené texty.


Můžeš z vašeho alba vybrat čtyři skladby, kterých si ceníte nejvíce a nějak popsat proč právě tyto songy? Docela by mne zajímalo, co stálo za vznikem některých písniček – speciálně třeba „Hurá vojna!“. Můžeš vždy třeba uvést, zdali se nějaký song odráží od nějaké tvé osobní zkušenosti?


Boris: Cením si všetkých 13 songov, inak by na albume neboli. Hoci niektoré nefungujú osamote ako silný singel, či hit, na albume majú svoje miesto a dotvárajú a vyvažujú atmosféru nahrávky. Ak by som mal vybrať len 4 skladby, tak potom takúto vzorku, lebo stále zachováva esenciu Besnoty: Príručka mladých zbojníkovJebem vaše idolyLen slová a Morava. Príručka je extrakt zbojníctva v kocke a ostatné 3 texty sa odrážajú od mojej osobnej skúsenosti, alebo pozorovania okolia, prípadného osobného infantilného filozofovania a rozjímania nad rôznymi témami života. Viac či menej sú tieto témy ukryté aj v ostatných zbojníckych skladbách, len tam to na prvú každý odčíta ako vymyslený príbeh o družine okolo Kazimíra. Hurá, vojna! reaguje na narastajúci počet jedincov tešiacich sa na vojnu. Na ďalších, ktorí si myslia, že vyvraždením nejakej skupiny ľudí sa vyriešia ich problémy a na iných, ktorí by chceli vraždiť len tak a stačí im odobrenie takých činov vyššou autoritou. Song je rozdelený na dve polky – prvá, akási „hymna budúcnosti“ je z pohľadu týchto pomätencov, druhá polovica je môj pohľad a zdesenie nad tým všetkým.



Co tě vedlo k napsání skladby „Posledný na zemi“? Příběh vzniku třeba zrovna téhle skladby by mne zajímal, protože patří určitě k nejvtipnějším. Stejný švih a dokonalé prolnutí textu s instrumentální složkou však pozoruji i u „Špinavá hra“, „Jebem vaše idoly“ nebo „Len slová“, můžeš tedy i o těchto něco prozradit?


Boris: Na väčšinu tém sa snažím pozerať z iného uhla, aby som neprinášal iba otrepané frázy, ale nové pohľady. Posledný na Zemi je štandardná nechuť voči ľuďom, akú zažíva z času na čas každý. Vtedy si všímam len tie nedostatky iných a serú ma! Predstava, že by som ostal sám na Zemi a nemusel sa s nikým baviť a počúvať o ich dementných problémoch, dokonca by tu nebol nikto, kto by ma súdil za moje činy a vízor, mi príde ideálna na fantazírovanie, aké popisujem v texte. Lenže aj také opojenie samotou má svoj koniec a takisto aj v živote ma vždy tieto „anti-ľudksé“ nálady prejdú a chcem sa zase socializovať. Ruku na srdce, aj ja som narobil rôzne pičoviny, mnohými činmi som mohol ublížiť ostatným a oni ma takisto za ne mohli nenávidieť ako ja sem-tam ich. Povedzme, že to je začarovaný kruh ľudskosti, ktorý ale ja osobne k životu potrebujem.


Špinavá hra – jednoduchý predimenzovaný a vtipný opis ťažkého života z minulosti, kedy spodina nemala žiadne práva a šľachta sa na nich mohla beztrestne vyzúriť. Jediná pomsta mladíkov v krojoch tak mohlo byť zneuctenie zemepánových dcér. Drsné ako život v tej dobe!


Jebem vaše idoly – najviac konfliktov v spoločnosti tkvie iba v tom, že ľudia majú preexponované idoly a ideály. Navzájom urážajú idoly druhých, alebo do krvi bránia tie svoje. Ty nemáš správneho boha, my máme! Nie, my máme, bum, konflikt! Tvoj politik klame a môj jediný hovorí pravdu! Nie, môj má pravdu, bum, bitka! Náš národ je silnejší a čistejší ako váš! Nie je, to my sme najsilnejší a najčistejší, bum, vojna! SEPULTURA je lepšia ako SLAYER! Nie je, bum, hádka! A mohli by sme pokračovať. Pritom sa stačí zrieknuť prehnaných idolov a modiel, prípadne si nebrať osobne iné názory na ne. Podľa tohto hipisáckeho hesla sa snažím žiť a asi je utópia čakať, že tak začnú zmýšľať aj ostatní, ale myslím si, že 90% problémov na planéte by tak zaniklo.


Len slová – čiastočne text nadväzuje aj na ľudí z odseku vyššie, ktorí síce nemajú problém dourážať, či rozhádať okolie, ale pri vulgarizmoch dostávajú závrat! Hlavne však poukazuje na zbytočné démonizovanie nadávok, ktoré vo svojej podstate nikomu nemôžu ublížiť a do tvrdej muziky jednoducho patria.



Je song „Hôrni chlapci“ reakcí na vzrůstající vlnu nacionalismu na území vašeho státu nebo jde prostě jen o odlehčené žertování na úkor vlastního národa? Mám pocit, že podobný odstup a nadhled je leckde vzácností.


Boris: Hôrni chlapci je pieseň o Kazimírovi a jeho zbojníkoch, ktorí sa zdrhajú ukryť pred vrchnosťou do lesov, kde splývajú s prírodou, ktorá ich ochráni. Podobne sa tak ja chodím skrývať pred civilizáciou. Jeblý nacionalizmus riešim viac v Jebem vaše idoly Hurá, vojna!.


Chystáte v letošním roce nějaké koncerty na našem území? Mám pocit, že by zde leckomu váš nespoutaný thrash/ crossover (zkrátka nářez vybízející k moshingu) mohl zamlouvat.


Beňo: U vás budeme hrať tento rok v Brne a Prahe s ČAD a TANKARD. A vlastne ešte raz v Brne s MOSCOW DEATH BRIGADE. To budú silné koncerty, na ktoré sa tešíme.


Chtěl jsem se ještě zeptat na vaše hudební inspirační zdroje, osobně jsem u vás postřehl oblibu kapel jako ANTHRAX, MUNICIPAL WASTE nebo D.R.I., S.O.D. či SUICIDAL TENDENCIES, je to pravda?


Beňo: Určite sú to aj tie, ktoré spomínaš, ale k nim by sa dalo napísať ešte mnoho ďalších, ktoré nás bavia a od ktorých sme určite niečo pochytili. My sme hlavne taká banda piatich kamošov čo hrá veci, ktoré ich bavia a tak ako my chceme. Nedávame si žiadne mantinely, v ktorých by sme sa mali presne pohybovať. Každý nápad, ktorý príde sa prejde a rozhodne sa, či to použijeme alebo nie. Nikto nikomu nič nezazlieva ani sa v ničom nepredbiehame.


21.08.2018Diskuse (1)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Honza H.
21.08.2018 14:10

Díky za rozhovor, hezký počtení! Ta jejich kombinace vtipu, nadsázky a zároveň vážných témat....prostě pecka! O nadstandardní kvalitě hudební složky taktéž netřeba diskutovat....