Last Hardrock Outsider

CANNIBAL CORPSE - Butchered At Birth

Po necelém roce od vydání debutu na nás CANNIBAL CORPSE vrhli další krvavou porci hnisu, brutality a zvrácené perverze. Druhá řadovka  vyšla v roce 1991 pod názvem „Butchered At Birth“. Nahrávalo se ve stejné sestavě a ve stejném studiu jako v případě debutu, takže výsledek prostě nemohl zklamat. Už jenom samotný obal, kde dva zombie doktoři kuchají těhotnou ženu a za jejich zády jsou rozvěšena embrya zmrzačených novorozenců, byl natolik perverzní, že se nelze divit, proč měla kapela tak velké problémy s cenzurou. Tady Vince Locke přestřelil bránu hóóódně vysoko a troufám si napsat, že tohle je ten nejodpornější obal desky nejenom od CANNIBAL CORPSE, ale v rámci death metalu vůbec. Opravdu si nevybavuji, že by někdo přišel s něčím více šokujícím a zvrhlejším.


A samotná hudební náplň? Úvodní „Meat Hook Sodomy“ (jen si náplň skladby s takovým názvem zkuste představit :-)) začíná skutečně lahůdkovým intrem, což je kytarová tortura našich sluchovodů trvající necelou minutu a půl a pak se rozjede to, na co všichni netrpělivě čekáme. Převládá valivé střední tempo a riffy jsou tu opravdu brutální. K tomu se tu doslova valí zahuštěné vlny dvou kopáků a basových zavářek. Druhá „Gutted“ a třetí „Living Dissection“ mají opravdu buldozerový rozjezd a krásné střídání temp. Následující „Under The Roted Flesh“ je pětiminutový výplach mozku a zároveň počítejte s tím, že vás monotónní riffy postupně zatlučou do země. Pátá „Covered With Sores“ má pomalý rozjezd, ale vzápětí se zlomí v bleskurychlou sypačku a v rychlém tempu vydrží až do konce. Ve „Vomit The Soul“ si stejně jako na debutu zahostoval a zařval Glen Benton. Titulní „Butchered At Birth“ má, dalo by se říct, skoro až schizofrenní riffy a tempa – změny se tu dějí tak rychle, že se to skoro nedá vnímat. V předposlední „Rancid Amputation“, kterou osobně považuji za nejlepší píseň na albu, skutečně exceluje bubeník Paul Mazurkiewicz – poslouchat tady kanonády jeho bicích je prostě radost. A poslední „Innards Decay“ je drtivý nářez, který zvolní až v samotném závěru. Celým albem se linou náznaky čehosi, čemu se při troše dobré vůle dá říkat melodie a největší kouzlo spočívá v tom, že tahle opravdu brutální řežba (kdysi jsem zaslechl názor, že tohle už není obyčejný death metal, ale tzv. brutal death metal) se dokáže nečekaně zhoupnout do podivně chytlavých vlnek, a nakonec stáhnout posluchače pod hladinu.



Texty jsou tu ještě brutálnější a perverznější, než na debutu – Chris tady začal experimentovat s doslova zvrhlými sexuálními čuňárnami, ze kterých by se i takovému Jeffrymu Dahmerovi možná udělalo špatně, a tak došlo na již zmiňovanou cenzuru. Jistá německá křesťanská aktivistka jménem Christa Jenal se postarala o to, že v Německu se časem první tři alba nemohla nejenom prodávat, ale kapela skladby z nich nemohla hrát ani na koncertech. Ve městě Ontario v Kanadě zase na album podala stížnost provinční policie, takže se nesmělo prodávat osobám mladším 18 let. Tyto zákazy byly zrušeny až v červnu 2006.


Druhá řadovka v podstatě definitivně vyprofilovala styl CANNIBAL CORPSE. Je mnohými spolu s následujícím albem „Tomb Of The Mutilated“ považována za vůbec to nejlepší, co kapela stvořila a nese punc stylového certifikátu žánru zvaného death metal, takže pokud by se náhodou našel někdo, kdo o death metalu v životě neslyšel, pusťte mu tohle album a garantuji vám, že mu navždy změníte život… :-)


Stray: Pamatuji si na rok 1991, kdy jsem se poprvé doslechl o kapele se jménem CANNIBAL CORPSE a snažil se ji pak na podzim toho roku naposlouchávat. Tedy jak se to vezme, naposlouchávat je asi blbý slovo, skončil jsem totiž u prvního pokusu. Oni byli pro mne (a nejen pro mne v mém hudebně posluchačském okolí) zkrátka synonymem neposlouchatelnosti. Přitom jsem hrozně chtěl, aby se mě to jejich album s nejprasáčtějším obalem, jaký kdy vznikl, líbilo i po hudební stránce. CANNIBAL CORPSE byli na mě prostě už moc extrémní a tvrdí, čímž chci říct, že vůbec nepochybuji o jejich kvalitách v rámci jejich žánrové škatulky. Stačili mě tenkrát prostě DEICIDE, CARCASS, OBITUARY a MORBID ANGEL, zde vězela hranice, co ještě kousnu, a Kanibalové stáli až za ní. Když jejich druhé řadové album poslouchám dnes (konkrétně dnes ráno - poprvé po nějakých sedmadvaceti letech - tenkrát jsem asi učinil ještě jeden poslechový pokus v roce 1992) :-), musím říct, že po stránce instrumentace má nahrávka své kouzlo, rytmika je naprosto přísně vysekaná, a kapela díky ní působí jako bezchybně šlapající mašina, kytary naprosto parádně řežou - riffy jsou úhledné a brutálně ostré a sóla navíc psychoticky vřeští, zkrátka je poznat, že hudebníci to jsou výteční, můj problém s CC zkrátka vězí ve zdejším hlasovém projevu Chrise Barnese. Jediné jejich album, které jsem nakonec přeci jen dal a koupil si jej opožděně na cd, tak byla až čtyřka Bleeding. A závěrečné motto (prosím vás deathmetalisti, berte to aspoň trochu s humorem): Lze si vůbec nepřipadat trapně při poslechu někoho, kdo při zpěvu ani neotevírá pusu?:-)


07.09.2019Diskuse (12)Anger
jiri.anger@gmail.com

 

Norr
09.09.2019 21:29

Jo jo, zasmál jsem se, to je jasný. Nějak to zas radikálně neřeším, prostě jen poslouchám co chci, co mě se líbí a k hudbě obecně spíš chovám toleranci a snažím se moc neodsuzovat muziku, která jde mimo mé spektrum. Metal celkově respektuju nehledě na žánry. Death metal je moje krevní skupina, ale poslechnu si rád cokoliv, většinou z čiré zvědavosti. V celým tom metalovým rybníku jsem si našel nějaký ty svoje rybky.
Celý to u mě začalo v útlém dětství tak mezi okolo deseti let, kdy jsem "objevil" gramofon mých rodičů a sjížděl i jejich desky s hudbou jejich mladí, vesměs česká produkce od Marie Rottrové, přes Olympic po Karla Gotta. Hudba z televize posledních pár let komunismu mě taky jako děcko zajímala, být spíš Korn (Jiří :0) než David (Michal). Na konci osmé třídy základky, na škole v přírodě, mi spolužák pustil nějakou kapelu co měl od staršího bráchy, prý Debustrol. Bylo to demo "Vyznání smrti". Nahrál mi to na kazetu, na druhý straně že je nějaký bordel co tam nahrál jeho brácha. I to se mi líbilo. Až po pár letech jsem zjistil, že to bylo první album Napalm Death 😎 No každopádně pak už to jelo. Vesměs český kapely Arakain, Debustrol, Root, Masters Hammer, Kryptor. K tomu Sepultura. Ty klasiky heavy metalu sem nějak vynechal a začátek devadesátých byl už thrash a hned death. Co šlo koupit, nebo nahrát, bral sem všemi pěti. Jel jsem i kapely ne tak tvrdý jako třeba Faith no More, Type o Negative a plno dalších. K tomu sem začal kupovat každej časák o metalu, co tady vycházel.
Prostě jiný příběh, jiná cesta metalem, ale stejná vášeň. Každej z nás má takový příběh a každej ten příběh nás utvářel a všechny musí být zajímavý. Klidně bych si tu přečetl story i dalších lidí, co sem chodí...

 

Stray
09.09.2019 18:34

Možná bych ještě měl uvést na pravou míru v tom svém vzkazu Norrovi, že nebýt The Final Countdown od EUROPE, tak by mě asi nikdy nezajímala hudba, obecně, před tímhle mega-hitem, kterej si tak nějak proklestil cestu všude, jsem prostě nic neposlouchal. Ty československý mainstreamový blbosti, co se tenkrát hrály, to prostě nezaujalo, měl jsem zkrátka fotbalovej míč a staral jsem se spíš o sportovní aktivity.

 

J.Rose
09.09.2019 18:16

No je fakt že takové to chrochtání, kvičení a chrčení také moc nemusím. Mám taď na mysli skupiny typu Spasm, takový ten gore grind, nebo jak se to jmenuje. Brutal death, spíše vyjímečně. Nevadí mi třeba první alba Nile či Kataklysm.
Jinak vokál Davida Vicenta, je top. On do toho dokázal dostat charisma.

 

Stray
09.09.2019 17:58

Co nevadí? Já MORBID ANGEL miluju a poslouchám od roku 1990. Maj ten vokál totiž srozumitelnej. Jinak death metal normálně poslouchám v pohodě (na rozdíl od brutal death metalu):-), mám asi dvacet kapel ve sbírce - vždy většinou první čtyři alba, všechno z diskografie mám akorát od DEATH.

 

J.Rose
09.09.2019 17:51

Stray: Je ovšem zajímavé že třeba Morbid Angel ti nevadí. Vyjimka co potvrzuje pravidlo? :-)

 

Stray
09.09.2019 16:26

Norr: Dík za koment. A zasmál ses aspoň? :-) Je fakt, že já to mám úplně, ale úplně naopak než ty, k metalu mě přivedla skladba EUROPE The Final Countdown v jedenácti nebo dvanácti letech, když jsem jí slyšel na pionýrském táboře, co to bylo za hit oproti všem těm Elánům, Davidům a Jandům, nevěřil jsem vlastním uším, do dvou let od toho okamžiku jsem přes BON JOVI a SCORPIONS už jel trvale v HELLOWEENECH a ACCEPTECH, s RUNNING WILD a IRON MAIDEN, jsem pravda musel den dva zápolit, neb hlasy Kaspareka a Dickinsona nejsou zrovna ječáky, ale sedlo si to a hlavně ty kapely právě měly coby novinky svá nejlepší alba, pak jsem pár dní pracoval na vydýchání drsného projevu Hetfielda, pak přišli SLAYER, KREATOR jsem napoprvé zamítl, že to je jako moc, pak si tu kazetu Terrible Certainty zas půjčil a zlomil největší pečeť, k SEPULTUŘE už byl pak jen krůček, DEATH mne fascinovali tím drásavým projevem, ale to co pak vokálně reprezentovali CANNIBAL CORPSE, to mě prostě neimponovalo nikdy, nikdy jsem to nepřijal jak nějakej způsob, subžánr, akceptovatelnou věc, mám to tak nejen s nima, ale nedám ani SUFFOCATION, ABORTED, DYING FETUS, SIX FEET UNDER a bůhvícoještě, prostě ne. K metalu jsem vstoupil skrze ječáky... Vajléns and bladšééééééééd.

 

Norr
09.09.2019 14:45

Ke Strayově poznámce pro deathmetalisty se tu nikdo neozval, tak to za všechny zkusím já.
Na začátku devadesátek, mi spousta těch klasických heavy kapel (Helloween namátkou), vůbec nešly přes uši právě z důvodu použití vysokých hlasů a říkal jsem si "Lze si vůbec nepřipadat trapně při poslechu někoho, kdo zpívá jako nějaká ženská, nebo nedejbože jako vykleštěnec?" Deathový zpěv, murmur, growling a vůbec cokoliv drsnějšího při zpěvu, bylo to jediné přijatelné. Ano, dával jsem i thrash, ale ne ječáky a pod. (Anthrax namátkou), startoval jsem hlasově u Metallicy, Slayer a Sepultury. Zajímavé bylo, že normální zpěv mi nevadil, třeba Faith no More, RATM, Biohazard. Jedinej vyšší hlas co mi mohl do domu byl Robert Lowe na debutu Solitude Aeternus. Časem jsem ustoupil a tolerance se rozšířila i na jiné výše položené hlasové projevy, přesto je growl do dneška ten můj Zlatý slavík. Bavím se, když někdo řekne: "posloucháš metal? Jo ten tvrdej jak tam blijou, tak to je strašný, to není hudba!" Člověk pak hned omládne minimálně o dvacet let, jak se cítí jako rošťák ;o)

 

josef
08.09.2019 09:42

Cannibal Corpse se hlavně prosadili na tu dobu opravdu hnusnými obaly. V Německu měla kapela docela problémy až do roku 2006.A z toho žije ta kapela doted což nemyslím zle, ale je to tak.

 

Jirka Čáp
07.09.2019 19:48

Já měl v té době triko Eaten Back To Life a moc dobře si pamatuju, že z něj ve škole a ani rodiče nebyli zrovna nadšený. :-) Vlastně jsem nikdy potom už drsnější triko snad neměl.

 

J.Rose
07.09.2019 19:28

Náhodou super příhoda :-)
Pobavilo