Last Hardrock Outsider

CANDLEMASS - House Of Doom

Nerozumím tomu, co značí taktika: šest let od posledního alba vydat již druhé EP po sobě a stále se nemít k tvorbě dlouhohrající nahrávky, a to ještě ke všemu ve chvíli, kdy kapela působí s novým zpěvákem Matsem Levénem již pár let velmi konsolidovaně a s podporou vydavatelství v zádech. Dost možná za to může zdravotní stav šéfa, hlavního skladatele a baskytaristy v jedné osobě, Leifa Edlinga, kterému byl před časem diagnostikován únavový syndrom, možná je však za tím i něco jiného. Mistři doom metalu, stejně jako před dvěma lety v případě EP „Death Thy Lover“, přicházejí dnes s materiálem, který je tvořen pouhými čtyřmi songy a trvá necelých dvacet minut. Nové EP nese název velmi charakteristický pro hudbu této švédské metalové legendy - „House Of Doom“. Vstupme tedy do onoho domu osudu.

 

O CANDLEMASS lze mluvit jako o kapele vyznačující se pevně danou sestavou, ovšem až na jednu podstatnou výjimku. Pokud pomineme pozici frontmana a zpěváka, samozřejmě. Ten se v průběhu jejich historie vždy čas od času měnil. Krom něho však máme co do činění s kapelou, kde hrají všichni členové již od osmdesátých let – kromě Edlinga ještě kytaristé Lars Johansson a Mats Björkman a samozřejmě také bubeník Jan Lindh. Pokud se vrátím k pozici zpěváka, vždy po stránce kvality v případě CANDLEMASS velmi osobitého, tím nejvýraznějším zjevem za mikrofonem byl samozřejmě obtloustlý mnich s hlasem schopným svou naléhavostí a smutkem bortit středověké hradby, podivín přezdívaný Messiah Marcolin, který nejen že proslul svou přítomností na důležitých albových milnících CANDLEMASS z osmdesátých let, ale byl po letech strávených se svými MEMENTO MORI opět u comebacku doomových stockholmských bohů v roce 2005. Jenže znovuobnovená spolupráce drhla hlavně po lidské stránce a byla záhy ukončena. Na několik desek se tak u mikrofonu v CANDLEMASS objevil další zkušený borec, Američan Robert Lowe, mnohým dobře známý ze SOLITUDE AETURNUS. Lowe vydržel dekádu na tři řadová alba a odvedl dobrou práci.


 

Nyní je u mikrofonu již zhruba tři roky Mats Levén a tento spíše hardrockový zpěvák dostal zatím příležitost jen na výše zmíněném EP z roku 2016 a letos na jeho stejně dlouhém následovníkovi (viz tato recenze). Myslím, že je to škoda, neboť jde o skvělý hlas dodávající hudbě CANDLEMASS trochu citlivější melodický ráz. Je jasné, že aktuální songy tím pádem nevyznívají až tak záhrobně a temně jako historické kusy, rozhodně jim co do atmosféry oproti klasice dost schází, ale pořád se na nich dá stavět a jejich devízu spatřuji v příklonu tvorby CANDLEMASS k Sabatím časům Diovsko-Martinovským. Když Švédům v osmdesátých letech vycházela památná alba jako „Nightfall“, tvořili CANDLEMASS dobovou evropskou scénu s takovými jmény jako BATHORY, CELTIC FROST, KREATOR, CORONER nebo SABBAT, co jméno, to originální tvrdě metalová tvorba v časech pionýrských, dnes bych CANDLEMASS přiřadil spíše do podskupiny k mladým hardrockovým melodikům. Kapela si stále zachovává skladatelskou kvalitu, EP je znovu vybroušené, ale ze skladeb jde trochu něco jiného než za raných časů. Chybí mi záhrobní chlad a hororová atmosféra neproniknutelné tmy a stesku, který se řinul z drážek památných děl.

 

První dva songy na aktuální nahrávce jsou stěžejní, jde o více než šestiminutové zatěžkané suity rozmáchlého ražení. Skladby stojí na zajímavě houpavých riffech a v polovině své délky se lámou do svižnějšího tempa, po kterém následuje sólování a navýšení dramatizace. Levénův hlas má onu vznosnost školených pěvců BLACK SABBATH z osmdesátých let, jakkoliv na ně charismatem hlasového projevu stále nemá. Přesto jej považuji za velmi dobrý výběr a pro pestrost tvorby CANDLEMASS a její celkové zmelodičtění je to zásadní prvek. Jak titulní věc „House Of Doom“, tak následující a o něco bouřlivější jízda „Flowers Of Deception“ se povedly a jsou příslibem k regulérní řadovce. Třetí skladbou je akustická bardí kytarovka „Fortuneteller“, zde značící na ploše čtyř minut jisté zklidnění, jde o sympatický a vesměs komorní part kytaristy s Levénovým hlasem. Závěrečná „Dolls On a Wall“ je valivou instrumentálkou, která také rozhodně není k zahození a přes svou krátkou délku dokáže prostřednictvím burácivých kytar a rytmiky vystavět určitý příběh. Celkově tedy velmi krátké, ale určitě zajímavé dílko z dílny mistrů pravého doomu. Jestli něco, tak by EP alespoň na čas mohlo zaplašit hlad po netrpělivě očekávané řadovce těchto strážců osudu.


29.06.2018Diskuse (3)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Valič
04.07.2018 12:35

Leif Edling opustil Avatarium už před vydáním jejich třetího alba Hurricanes and Halos (2017), kromě Candlemass teď ale hraje ještě v The Doomsday Kingdom. Jeho další kapela Krux (působí v ní i Mats Levén) svou činnost sice nikdy oficiálně neukončila, ale od roku 2011 už nic nového nevydala.

 

Corvus
04.07.2018 11:09

Na "zhoubodům" jsem zvědavý. V každém případě je (podle mě) pro Leifa Edlinga už pár let prioritní jeho další grupa - AVATARIUM. Asi nemá čas. Jinak viz není zkratka. Tudíž bez tečky...

 

Valič
02.07.2018 16:24

80% S recenzí naprosto souhlasím a to, že kapely často místo nového dlouhohrajícího alba ztrácejí čas vydáváním různých minialb, singlů, splitů a podobných blbostí, taky moc nechápu. Mě to někdy přijde jen jako tahání peněz z kapes svých oddaných fanoušků (neříkám, že je to zrovna případ Candlemass).