BY FIRE AND SWORD - Glory

90%

Do češtiny přeloženo „Ohněm a mečem“ a „Sláva“. Kdo by ale čekal klasická powermetalová témata/klišé o rytířích a čarodějích bojujících v epických bitvách s draky, skřety apod., je mimo. Podobně vedle jsou také myšlenky na inspiraci klasickou knihou Henryka Sinkiewicze o kozáckém povstání v 17. století. Partička z amerického Idaha se na své první dlouhohrající desce vydává svou vlastní cestou. Máme tu před sebou power metal skvělý a nápaditý, ale jiný než obvykle.

Ohněm a mečem se v Idahu bojuje o slávu Boží a jde o džihád proti temnotě a za osvobození lidské duše. Texty BY FIRE AND SWORD se točí okolo hříchu, lásky, boje s vnitřními démony, oběti, pokušení atd., atp. Není to myšleno seriózně. Kapela se stylizuje do náboženského kultu vedeného „Ctěným Reverendem Tim Tom Jonesem“ (zpěv, kázání), z jehož pohledu je také napsána část textů. Další songy jsou promluvami nadšených oveček, které reverend a další bratři vedou ke světlu a věčné spáse. Jinak řečeno, jde o parodii na vymývání mozků náboženských kultů, a to parodie přesnou imitací, nikoliv zesměšňováním nebo přeháněním ad absurdum. Což je pro mě jednoznačně plus, protože si teď asi nedokážu vybavit ani jednu „vtipnou“ metalovou kapelu, která by skutečně vtipná byla. Tahle vážnější poloha tomu celému sedí víc. Příslušníkovi nejvíce ateistického národa v Evropě jako jsem já, to může i tak připadat celé trochu divné a zbytečné, ale kluci z Idaha asi vědí, co dělají a nač chtějí upozornit. Nebo to možná tam na dalekém Západě funguje dobře mezi posluchačstvem a metalová část příslušníků tohoto silně náboženského státu parodování různých televangelistů a reverendů ocení.

Upřímně mi jsou u většiny zahraničních kapel texty celkem jedno a důležitá je pro mě hudba, zvláště v metalu, kde jim v těch growlech, skřecích, kvílení a halekání není vůbec rozumět. U BY FIRE AND SWORD je ale opomenout nelze, protože jsou odrazem celého image a směřování kapely. Teď ale k muzice… Je jedním slovem skvělá a už dlouho jsem nenarazil na tak melodickou desku s tak zapamatovatelnými písněmi. Jde prakticky o samé hitovky, jejichž melodie si můžete hvízdat nebo prozpěvovat při práci. Podobně melodické jsou také instrumentální pasáže. S deskou trávím už zhruba měsíc, a když mám chuť zlepšit si náladu něčím zpěvným a chytlavým, sáhnu po ní. Reverend u mě prostě uspěl a já se stal nadšeným vyznavačem kultu, sakra…

Za hudbu jsou zodpovědní sám Reverend (vlastním jménem Thomas Newby), který skládá vokální melodie, a pak hlavní autor všeho ostatního Bratr Jeffrey (Jeffrey Young), jenž také nahrál veškeré kytary a basu. Doplňují námezdní hráči na bicí a klávesy. Stejně jako u textů, tak i v případě hudby jde o trochu jiný power metal. Je velmi příjemný na poslech, netlačí na pilu a víc než přímočarou silou a efektem se vyznačuje jemnou propracovaností a smyslem pro detail. Newby není klasickým zpěvákem žánru: neječí, nekvílí a nesnaží se všem ukázat, že dokáže vytáhnout stejné výšky jako Pavarotti. Jeho tenor je spíš něžný a hebký a reverend nás svým zpěvem a kázáním konejší a uklidňuje. Newby připomíná vokalisty z AOR bandů jako STYX, TOTO nebo JOURNEY a mně osobně nejvíc vyvolává vzpomínky na Steva Perryho ve středních polohách. Často se také pokládá do jemných harmonií, které melodickou linku osvěží, ale mají daleko do velkolepého vrstvení vokálů typického například pro BLIND GUARDIAN.

Podobně fungují i instrumentální party. Přestože je deska výborně zahraná, tak si nástroje neberou pozornost, která jim nepatří a která by narušovala průběh samotných písní. Pokud přichází sólo, tak je to spíš prodloužená vyhrávka zapadající do struktury okolí, žádné ekvilibristické onánie. Kytara a hlas tu mají hlavní slovo, ale vynikající produkce a mix dávají dostatek prostoru i klávesům, baskytaře a bicím. Jeffrey Young je i výborný aranžér a songy mají proměnlivou strukturu – tu začínají klasickým riffem, pak riffem společně s bicími, jindy kytarovou vyhrávkou, támhle sekvencí akordů. Nesou se spíše v rychlejším tempu, což mi vyhovuje, ale ani ty ve středním tempu se nikdy nevlečou, ale směle postupují kupředu.

Zdá se mi až takřka neuvěřitelné, že takto skvěle složenou i zaranžovanou desku mají na svědomí debutanti. Pravdou je, že ani jeden z protagonistů s muzikou úplně nezačíná. Nicméně zkušenosti s plně rozvinutými projekty také nemají, takže vyzrálost „Glory“ je opravdu překvapením. V současnosti už prý pracují na další desce, a já tak držím palce, aby dvojka dopadla stejně dobře jako jednička.

Nejoblíbenější skladby: „Leave a Little Room“, „Fear and Trembling“, „The Feast“, „Tap the Conduit“, „Tithe (the Money Song)“, „Glory, Love and LIght“, „Mind, Body, Soul (Total War)“, „The Flood“, „Dear Reverend (Please Take My Hand)“, takže až na jednu všechny.

12.02.2024	Diskuse (2)	Gazďa