Last Hardrock Outsider

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 9.- 12.srpna 2017 - den první

Letošní 22.ročník festivalu Brutal Assault je za námi a můžu akci souhrnně označit za velmi úspěšnou, a to myslím, jak ve směru k pořadatelům, jejichž práce doznala skokového vývoje správným směrem, tak i ve směru k návštěvníkům, kteří, ačkoliv v rekordním počtu, zažili čtyři dny prosté závažnějších dramaturgických a organizačních nedostatků. A přitom ta pavučina služeb a možností byla podstatně zahuštěnější než kdykoliv dříve. Chápu to tedy celé tak, že organizátoři, ve snaze posílit pozici akce na evropské mapě, pořádně šlápli do pedálu, což se z mého pohledu vyplatilo a Brutal Assault se dostal, nejen po už dávno silné dramaturgické stránce, mezi absolutní top přehlídky extrémní hudby i co se týče těch ostatních věcí. Z druhého plánu mohu akci označit i jako tu, jenž se nesla ve znamení extrémů. Ať už mám v tomto smyslu na paměti počasí, kdy extrémně horké první dva dny vystřídalo v pátek počasí charakterizované velkým množstvím krátkých ale intenzivních dešťových přeháněk, ale i co se týče výkonnosti jednotlivých účinkujících kapel, kdy byly letos k vidění a slyšení fenomenální sety, jaké areál nezažívá zdaleka každý rok (zejména vystoupení norských EMPEROR, ale také thrashových klasiků OVERKILL, popřípadě již tradičně silné sety OPETH nebo HATEBREED), ale také neuvěřitelná selhání (zejména tedy TIAMAT), k jejichž popisu se dostanu v následujících reportech. 


 

 

Přejděme tedy k tomu podstatnému z prvního dne, a sice k vystoupení jednotlivých kapel. Na místo akce přijíždím tedy ve středu krátce po poledni a než se stačím rozkoukat, zabydlet a vyřídit vše potřebné, začínám až u večerního koncertu tuzemských ROOT. Jo tak, říkáte že jsem něco přeskočil? Jasně, viděl jsem i GORGUTS, ale to byla přesně ta hudba, ke které nemám vůbec co říct, protože jí prostě nerozumím. Nějak mě totiž není jasný, proč hraje během písničky každý nástroj úplně něco jiného, a tak cestou od scény kroutím hlavou a míjím přesně ten roh pevnosti, kde visí rezavý plechový válec s nápisem Pub. Schválně, kdo bude uvnitř? Jo tak dvanáctka Plzeň a do skla? Hm, to je posun. Kdy že hrajou ty ROOT? Jedno stihnu. Co se týče Brňáků, nejednalo se vůbec o špatnou show, tak jak tvrdí řada škarohlídů o kapele již nějaký ten pátek, ale něco tomu přeci jen chybělo. Snad větší živelnost a jakýsi pocit chtění od instrumentalistů, kteří Big Bosse doprovázejí. Aktuální sestava sice šlape jako hodinky a frontmanův dramatický přednes duní v kotli areálu, navíc umocněn hradbami pevnosti, nicméně hlavní roli zde hrála určitá rutina. Když se šéf rozpovídal o své právě vydané a přivezené knize, čítající devětset stran a vážící pět kilo, a krátce na to mu ještě ke všemu ze zákulisí přinesli židličku, tak aby dal oddechnout nohám a trochu povyprávěl, bylo mě jasné, že to zásadní jsem v této hodince už viděl.

 

Okolo WINTERSUN se jen mihnu, nejsou špatní, ale chybí jim větší originalita. Kapela se s trochou dobré vůle dá dokonce hodit do power/melody-metalového šuplíku, tedy jen pokud by se mírnila ve své uřvanosti a víc by se pomazlila s pozitivní melodickou aurou. Z mého pohledu Němci tohle zkrátka zvládají lépe než Skandinávci, ale zas na druhou stranu ty bleskově jedoucí sáňky ve své tvorbě seveřané zkrátka maj, s tím nikdo nic nenadělá, a sviští březovým hájem úžasně jak Ivánek s Nastěnkou. To newyorští MADBALL byli údajně hodně dobří, škoda jen, že podobná hudba mne taktéž míjí, takže si představte povedený koncert hardcore partičky z Velkého shnilého jablka, konkrétně z Brooklynu (tahle dříve nechvalně proslulá čtvrť je prý nyní hodně yuppie, což mě asi před rokem sdělila jedna americká výletnice, doprovázejíc slovo yuppie lehkou gestikulací v podobě stlačení nosu do pršáčku, což mě tehdy přišlo docela k smíchu, a tak jsem si to zapamatoval, nynější Brooklyn tedy ne hardcore, ale = yuppie, nicméně to jsem zde na poměry metalového pisálka asi hodně odbočil), která hopsá po pódiu a snaží se působit stále jako že pochází ze čtvrti, kde není možné vyjít z baráku bez bouchačky. I pod pódiem je však zatraceně živo a frontman, dnes čerstvě s narostlým hárem a bez kšiltovky, koncert úspěšně diriguje. Powermetalisté ze Seattlu METAL CHURCH, se staro-novým pěvcem Mikem Howem u mikrofonu, se dostali poprvé po třiadvaceti letech do Čech a odehráli docela obstojný průřez svou klasickou tvorbou a ještě přihodili něco z posledního alba. Jakkoliv to Mikeovi stále zpívá, určitě nešlo o bůhvíjak dechberoucí sadu, ale jen o obstojně provedený koncert od kapely, která nezakrývá, že má své nejlepší roky, bohužel, už dávno za sebou. METAL CHURCH na Brutalu totiž působili dost heavy a zastarale, nicméně mě osobně tohle nevadilo. Když areálem zněly flákoty jako „Fake Healer“, „Badlands“, „Start the Fire“, „Human Factor“ nebo „Beyond the Black“ byla v tom i značná dávka nostalgie. Zkrátka klasika metalového věku podaná s nadhledem. Příjemné, ale určitě ne nevyhnutelné k vidění.


 

Šílenost zvaná THE DILLINGER ESCAPE PLAN se opět rozpohybovala k totálnímu běsnění, a tak docela nechápu narážky některých přihlížejících na téma, že už to tam moc není. Že kapela prý nejde tolik na dřeň. Mám pocit, že jsem tedy asi viděl úplně jinej koncert, protože co víc může kapela koncertně na pódiu dělat, než se rozběsněně doslova prát s vlastním nástrojem a ještě k tomu podat maximální hráčský výkon? Jestli by takovýmto způsobem odcházely všechny kapely, které se s ročním předstihem rozhodly ukončit kariéru, pak by to bylo skvělé. Klobouk dolu před výkonem Američanů. Sice jsem z toho nářezu a kejklí typu zpěvákova poskakování na svisle postaveném odposlechu a jeho následné fotbalové posunování po stagi, či ustavičného pobíhání a klácení sebou po scéně, nerozpoznat ten proklamovaný úbytek entuziasmu, ale budiž, chci věřit, že jemnocit jiných přihlížejících posluchačů je na dedukci nesrovnalostí u této šílené party citlivější mnohem více než ten můj.

 

Po výpravné stránce neponechali MASTER´S HAMMER nic náhodě a svůj set odehráli v kouzelných kulisách mezi kříži, ďábelskými konkubínami a na pozadí podivuhodných kreseb a malůvek jakýchsi meluzínoidních hladových duchů, jenž jsou zřejmě dílem hlavního Mistra Franty Štorma. Show opatřená ohnivou erupcí a značným množstvím dýmu měla spád, gradaci i potřebnou zábavnost (rozhodně mnohem větší než před lety KRABATHOR), nicméně se v ní projevily i omezenější sehranostní možnosti čerstvě koncertující grupy. Zvuk si určitě sedal nějaké dvě skladby, aby se následně postupující songy z Ritualu staly bezpochyby nejvygradovanějšími z celé show. Když přišel čas na Okultistu z Jilemnice, už se šlo znovu s koncentrací hodně rychle z kopce. Trochu zamrzela mírná zvuková nesladěnost kytar, ale jinak u mne bez výhrad a s nadhledem předvedená show od pardálů, jenž se touhle hudbou už jen baví. Devízou vystoupení MASTER´S HAMMER byly i Frantovi vtipné průpovídky mezi songy, které potvrzovaly, že to celé kapela vnímá jako povyražení a zábavu a je to tak dobře. Z mého pohledu určitě ne hudebně dokonalý, ale nesmírně zábavný set od kapely, na kterou se čekalo čtvrtstoletí. Byla to zkrátka ďábelská scenérie!


 

Americké thrashery OVERKILL jsem v životě viděl už asi osmkrát, ale tenhle koncert patřil k úplně jejich nejlepším. Neskutečná nálož thrashové energie, vynikající narvaný zvuk, sehranost všech muzikantů dosahovala naprosté setinové dokonalosti (smekám zejména před novým bubeníkem) a jejich koncentrovanost na METAL brala doslova dech. Hymna střídala hymnu a zelená show roztočená do pořádných obrátek utekla zatraceně rychle, navzdory nejdelšímu hracímu času kapely. Ve srovnání s o dost lopotnějšími MASTER´S HAMMER byla tohle skutečná světová extratřída, která českým blackovým legendám setla okamžitě hlavu a dovolila poznat realitu a to způsobem, asi jako když se nějaký český atlet nedopatřením probojuje do finále běhu na 100 metrů mezi všechny ty Jamajčany, Američany a Brity. Vypalovačky jako „Rotten To the Core“, „Electric Rattlesnake“ nebo „Hello From The Gutter“ měly neskutečné ostří a svištěly vzduchem bezchybně. Vrchol celé akce! Je z podivem, že existuje velký počet pisálků, kteří kapelu ve svém výčtu toho nejlepšího z akce vůbec nezmiňují. Tohle byl podceňovaný Justin Gatlin prvního dne meetingu - síla, svalovina, výkonnost!

 


18.08.2017Diskuse (8)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Norr
22.08.2017 12:05

Ve středu jsem viděl kapely: DESERTED FEAR - pěkně šlapající death, ROOT - jen závěr setu a za mě dobrý, lituji propásnutí celého setu a Big Boss mi nevadí ani s jeho zdravotním stavem, ani hláškama, WINTERSUN - nebavilo, nejsem cílová skupina, MACABRE - už jsem je viděl v klubu a sice z nich neuchcávám, ale rád si je poslechu a nebylo to špatný, METAL CHURCH - jen jsem prošel okolo a neoslovili, MASTERS HAMMER - za mě super, vidět a slyšet je naživo byl zážitek, v listopadu v klubu repete, OVERKILL - cestou do říše spánku jsem je už pomalu nevnímal, ale koule to mělo.

 

gotta
19.08.2017 08:54

Viděl jsem to podobně jako Stray, tzn. Overkill o parník přede všema středečníma kapelama a jeden z nejlepších setů festivalu. MH mě ani nenadchli, ani nezklamali, prostě normálka. Heroický výkon podali hlavně ty holky baphometky, protože stát v té masce hodinu jako socha musel být fakt záhul. Respekt!

 

Stray
18.08.2017 21:37

METAL CHURCH se po smrti Davida Waynea a bez Mike Howea nepočítá. :-)

 

Mike Howe18.08.2017 20:39

Jen bych doplnil, že METAL CHURCH hráli před třemi roky na Basinfirefestu, i když beze mě:-(

 

zdenos18.08.2017 20:08

Ke Gorgutus a Metal Church jsem si zatím žádný vztah nevybudoval. Z jejich setů jsem viděl minimum.

 

zdenos18.08.2017 20:06

Ač Overkill moje srdcovka nejsou, tak živě byli opravdu výborní. U Wintersun byl výkon podle mě v pohodě, Jari dokázal, že umí skvěle zpívat, jen s těmi gesty to nemusel tak přehánět :)). Poměrně jsem si užil i Deserted Fear, sympatický pozitivní týpci, kteří to do publika celkem zvládli napumpovat. Zajímavý srovnání přinesl souboj ROOT X MH. Vždy jsem měl Rooty moc rád, ale tento koncert dokázal, že už to přeci jen není co bývávalo. Nejen slabší setlist, ale hlavně zdravotní potíže Jirky jejich výkon poznamenal. Není se co divit, vždyt je to nejstarší BM singer :)) Masters hammer pro mě velký překvapení, a asi i zároveň nejlepší kapela prvního dne (jejich vystoupení v Pze jsem neviděl). Rekvizity jsem tak nějak nevnímal, zajímala mě spíš hudba, a na to, že ta sestava nemá mnoho koncertů za sebou, tak předvedla výbornej nátěr. Zvuk byl v pořádku a nenudil jsem se ani chviličku. Celkově jsem byl ale ze všech dnů BA ve středu nejvíce unavený.

 

Smolik
18.08.2017 09:58

Heh, tak to máme něco společného s Gorguts, dal jsem si jejich set celej a psal jsem kámošovi, že jsem k nim asi ještě nedospěl ani ve čtyřiceti. Jako zkouším je do sebe dostat teď, asi to chce čas. Oni jsou výborní muzikanti, ale stejně jako nedávám jazz, zatím ani nedávám Gorguts. Skoro jim nevěřím, že to zahrají 2x za sebou stejně :-) .

 

sicky
18.08.2017 09:13

Víceméně souhlas s reportem, jen dodávám, že Gorguts byli OK, v místě, kde jsem stál měli pěknej, hutnej zvuk a docela to valilo. Zato Master´s Hammer vidím jako zklamání. Jsem rád, že jsem byl na té jejich premiéře ve Futuru, kde to vyznělo mnohem lépe. Asi proto, že klub anebo se více snažili. Tady jsem měl z toho takový nepříjemný pocit, že to mají nějak příliš na salámu (Blackosh přiběhl na podium asi 2 min před začátkem a začal teprve vytahovat kytaru z baťohu:) a i díky Frantovým řečím mělo to vystoupení takový laciný česko-pepíkovský nádech. Pro mě to byl asi definitivní pád modly :) Jinak top dne úplně jasně Overkill, neskutečnej nářez

 

 

 

TOPlist