Last Hardrock Outsider

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 9.- 12.srpna 2017 - den čtvrtý

Sobota se nakonec vyvrbila jako docela zajímavý (vystupující kapely) a příjemný (počasí, pohoda, pokec nad pivem) den a to jsem se zpočátku těšil snad pouze na americké PRONG. Počasí už bylo tak nějak akorát, rozhodně nedocházelo k přeháňkám a teplota také nerostla přes optimálních dvaadvacet stupňů, takže vlastně ideální podmínky. Pořadatelé skvěle zareagovali na vznik bahna z předchozího dne a tak návštěvník na něco podobného v sobotu už nenatrefil. Do areálu jsem přišel akorát na čas, kdy svůj program zahajovali dánští nestoři zpěvnějšího thrash metalu ARTILLERY. Nevím zdali opravdu došlo v jejich řadách v nedávné době znovu k nějakým zásadním personálním změnám, ale skutečnost, že na pódiu stál jediný původní člen, kytarista Michael Stützer, a sice v obležení čtveřicí podstatně mladších spoluhráčů, svědčila o určitých mně dosud neznámých událostech.  Současný zpěvák Michael Bastholm Dahl až příliš samoúčelně po pódiu běhal ze strany na stranu a kolikrát to bylo vlastně na škodu, protože jeho pěvecký projev určitě postrádal tu sílu a pevnost studiové verze. Přišlo mě, jakoby měl ten pohyb od šéfa nařízen a tak jen plnil energetickou normu, nicméně bezvýsledně. A protože se ani zvuk příliš nevydařil, nakonec nešlo zrovna o nějak zdařilé vystoupení těchto klasiků z osmdesátých let. Škoda.


 

To newyorští PRONG představili úplně jiný druh koncertu. Už jen když Tommy Victor hrábnul do strun, bylo poznat, že tohle je jedna z kapel, která kdysi definovala v metalové hudbě kytarový zvuk devadesátých let. Sound hutný i ostrý jako břitva, skladby prosté nějakých kudrlin, o to však energičtější s nájezdem na refrén, schopné svými riffy rozvířit kotel pod pódiem do pořádných groovy obrátek. A lidé na PRONG reagovali velmi kladně. Rovnoměrně rozložený set vlastnil několik skladeb ze starší etapy a také pár kousků z aktuálnějších alb, takže došlo jak na „Denied And Conquer“ z poslední desky, tak na klasiky jako „Beg To Differ“, „Whose Fist Is This Anyway?“ nebo největší vypalovačku „Snap Your Fingers, Snap Your Neck“. Škoda jen, že vystoupení nebylo delší, protože pozorovat souhru aktuální trojice pouhou třičtvrtěhodinu, byla docela krátká, o to však intenzivnější radost. Zejména bubeník Art Cruz na mne působí velmi dobrým dojmem.

 

WHILE SHE SLEEPS přišel čas na nějaké ty metalcore běsy. Šlo sice o hodně uřvanou hudbu, ale je poznat, že kapelu tvoří výteční muzikanti a i jejich koncert podle toho vypadal. Skvělý zvuk, nasazení, všeobjímající dravost a pod pódiem hysterie. Poláci DECAPITATED už roky patří mezi to nejlepší, co aktuální deathmetalová scéna v Evropě nabízí, já jsem se okolo jejich koncertu jen mihnul a můžu upřesnit, že to zkrátka docela šlo, ale zas po mně nechtějte nějaké detaily, na to je prostě nemám příliš naposlouchané. Přejděme tedy radši k dalším vystupujícím.

 

Pokud by ta duchovně zaměřená žínka, co stanula na pódiu v popředí kapely OATHBREAKER, uměla stejně zpívat jako chvílemi hystericky vřeštět, mohl by post-metal této kapely působit vlastně vcelku zajímavě. Když já ale nemám podobnou abstrakci rád, kór ne, když jsou hráčské nedostatky vyloženě zamazávány v hlukových stěnách, zpětných vazbách a podobném plynulém zvukovém bordýlku. Nejsem člověk co hoví atmosférické hudbě s pozvolnou gradací, zvlášť pak ne uskupením, která před slova „metal“ nebo „rock“ cpou furt to své alibistické „post“. Tohle stylové zařazení si opravdový milovník rocku nebo metalu u své kapely nemůže nikdy dovolit.


 

Američané DEMOLITION HAMMER platili už na začátku devadesátých let za vcelku obstojnou, avšak nikterak ohromující kapelu, vlastně se o nich vždy mluvilo jako spíše o tom průměrnějším, co zaoceánská thrash/ death scéna nabízela, ovšem koncert na Brutalu Assaultu se jim letos velmi povedl. Neříkám, že předvedli nějaký objevný zázrak, ale určitě šlo o našlapanou sadu pořádného old-schoolového nářezu. A co potěšilo nejvíce, z hudebníků byla cítit opravdová radost a zaujetí, které dokázali přenést i pod pódium. Jen tak dál, chlapi.

 

Naprostým opakem bylo nejhorší vystoupení, jaké jsem kdy na Brutalu Assaultu zažil, které zde absolvovali švédští TIAMAT, v čele s totálně sešrotovaným, oblblým, zfetovaným nebo bůhvíčím ožralým Johanem Edlundem. Ostuda, která se jen tak nevidí. Vážně. Autor doom metalových milníků devadesátých let, na scéně v obležení okresních nájemných hráčů, toužil sice zjevně po nějaké postýlce a místo toho musel tisícům lidí v nějakých Čechách zahrát skladby z památného alba „Wildhoney“. Co si to sakra ti lidé na něj pořád vymýšlí? Vždyť jeho stav mu nedovoloval víc než strnule klimbat za mikrofonem a zpoza tmavých brýlí se občas předklonit, ve snaze přečíst si z taháku položeného na podlaze část textu zrovna probíhajícího a notně falešně odehraného songu. Čisté utrpení. Vůbec bych se nedivil, kdyby zmíněného a dříve i docela slavného hudebníka kdosi v zákulisí zkopal a pohodil do prachu josefovských kasemat, tohle byla neskutečná arogance vůči fanouškům, neprofesionalita a nezodpovědnost.


 

Naštěstí většině metalových fanoušků zpravil brzy chuť svým vynikajícím setem Kanaďan Devin Townsend, který se ukázal naopak jako pravý profík a muzikant každým coulem, v současnosti často koncertující a nahrávající alba pod visačkou DEVIN TOWNSEND PROJECT. Byl jsem na něm už v únoru v Praze, ale zde to mělo mnohem větší grády a jeho show působila mnohem bombastičtěji, takže za mne velká spokojenost. Je to fakt frajer tenhle Devin a to tvrdím navzdory faktu, že jej doma vlastně neposlouchám! Posledním koncertem dne bylo pro mne velmi podařené představení finských AMORPHIS, kteří, s Joutsenem u mikrofonu, už jsou dávno tak nějak domestikováni mezi evropskou metalovou smetánkou, která je sázkou na jistotu mnoha velkých festů. Finové neponechali nic náhodě, a byť nezahráli některé skladby, které k jejich vystoupení od pradávna patřily, i tak jsem měl z jejich koncertu pocit stoprocentní odevzdanosti. AMORPHIS prostě ve své aktuální formě mohou jen stěží odehrát špatný koncert, naopak, jsem přesvědčen že potěšili mnohé, které tak zaskočilo vystoupení TIAMAT. 


Celkově vzato, letošní 22.ročník Brutal Assaultu se opět velmi povedl a když tak přemítám nad tím, co by mě mohlo ještě příští rok (bylo by to poosmé v řadě) přitáhnout do Josefova a zároveň by organizátorům otevřelo nové dramaturgické možnosti, a nemuselo by to být na úkor úlitby všem těm hejvíkářům a citronádám, pak mne napadá jediné headlinerské jméno reprezentující temnou, hororovou noblesu – KING DIAMOND! Takže kdyby jste náhodou někde četli nebo někoho slyšeli nadšeně proklamovat něco o tomhle nápadu, pak vězte, že je ode mne - nenechával jsem si jej po důkladném mnohahodinovém zvažování (v šatlavě nad pivem) totiž pro sebe. To jenom pro pořádek, aby někdo děsně důležitej (nebo z rádia) náhodou brzy nemachroval, jak to celé skvěle vymyslel.


22.08.2017Diskuse (23)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

n/a23.10.2017 20:33

kdyz uz KD, tak s Mercyful Fate a s Dennerem a Shermanem

 

DarthArt
24.08.2017 20:09

Stray: OK, sestavuju Patologa.

 

Stray
24.08.2017 20:04

DarthArt: Ultrametal dávám na zítra.

 

DarthArt
24.08.2017 19:27

Valič: Smekám před Tvým přehledem. A Mika bude asi opravdu pitomec, ale já si to myslím tak nějak od začátku.

 

Norr
23.08.2017 15:03

Jinak hospoda U kulaté báby byla zavřená a to bylo velice nemilé....

 

Valič
23.08.2017 12:36

DarthArt: Demolition Hammer měli obrovskou smůlu v tom, že první dvě alba vydali až v době, kdy zájem o podobnou hudbu začínal pomalu opadat. Jejich třetí deska byl pak po všech stránkách naprostý propadák, který už jen zatloukl poslední hřebík do rakve jejich kariéry. Já kapelu sice neřadím k úplné špičce žánru, ale ty první dvě řadovky považuji za hodně kvalitní. Demolition Hammer mě určitě baví víc než třeba Vio-lence, Atrophy, Evildead, Devastation, Sacrifice nebo Morbid Saint (ti posledně jmenovaní sice nejsou špatní, ale v dnešní době mi přijdou strašně přeceňovaní, viz hodnocení jejich debutu na stránkách Metal Storm).
Co se týče Impaled Nazarene, mě se některé z těch jejich novějších věcí celkem líbí (zvlášť desky z let 2001 - 2006) a neřekl bych, že jsou nějak výrazně pomalejší než ty staré, jen je tam místy cítit mírný příklon ke klasickému metalu 80. let. Jediné co mi u nich vadí, jsou některé dementní texty a názory jejich frontmana. Dřív jsem si myslel, že se jedná spíš o určitou formu recese a černého humoru, ale během těch let, co je poslouchám, jsem došel k názoru, že je Mika prostě jen totálně vypatlané hovado. :-(

 

Stray
22.08.2017 19:06

Dík. Salt n Pepa holt příště. Doufám ze to nejsou anarchisté.:-)

 

Hooya22.08.2017 17:46

Pekne reporty. S mnoha postrehy souhlasim. Mimochodem - Salt n Pepa nabizel 2 pokrmy a vegansky nebyl ani jeden. Nicmene obe byly vyazne vynikajici.

 

DarthArt
22.08.2017 16:44

Norr: Na Mayhem bych se asi podíval, na Marduk taky, ale Impaled už jsou dávno za hranicí přijatelnýho alkoholismu (k Mayhem to nějak patří) a ve chvíli, kdy zpomalili, nezůstalo na nich nic zajímavýho (tedy počínajíc albem Rapture). No a Dark Funeral, to je spíš parodie na "zlej black metal", na pódiu čím dál víc vypadaj jako orangutani :)

 

DarthArt
22.08.2017 16:40

DEMOLITION HAMMER - kapela, kterou všichni tak nějak uznávají, ale nikdy se nedostala za tu čáru, za kterou jsou slavný kapely... řekl bych, že se tehdy zastavili těsně před...

 

 

 

TOPlist