BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 6.- 9.srpna 2014 - den druhý

Páteční program letošního Brutal Assaultu jsem na rozdíl od sousedních dnů považoval (pouze co se tedy týče zúčastněných kapel) za s přehledem nejméně zajímavý den za několik posledních ročníků. Nevystupovala zde totiž ani jedna kapela, u které bych se považoval za fanouška či sběratele jejich hudby. Tohle se zde v Josefově dosud nestalo a tak jsem bral za vděk známějšími jmény z večerní části soupisky bez nějakých velkých očekávání. Zkrátka hodně uvolněný den. Švédští UNLEASHED patří ke klasikům první severské deathmetalové vlny, jenž se přehnala Evropou na počátku devadesátých let a i když jsem je vždy považoval za méně zajímavou kapelu než konkurenční DISMEMBER, jejich vystoupením jsem nepohrdl a udělal jsem dobře. Johny Hedlund pořád táhne svou letitou káru jediným možným směrem a jeho kapela i ve východočeské pevnosti platila za jistotu, která nemůže zklamat nebo jakkoliv selhat. Prostě velmi koncentrovaný energický deathmetalový old-school, na jaký se vždy velmi rád podívám. Určitě povedené vystoupení.

Američané H₂O platí ve svém oboru (tedy v oblasti punku a melodického hardcore) za zkušené borce a na jejich živelném vystoupení to bylo opravdu znát. Kapela působila v horkém odpoledni jako svěží vánek a ocenil jsem na ní zejména vitalitu a styl, kterým se vymykala valné většině ostatních. Na podobném festivalu musí být totiž člověk rád za všechno aspoň trochu odlehčené a melodické, protože se toho zde nachází jako šafránu. Osobně vždy hodně vítám podobné dramaturgické odbočky, protože dělají celou akci barvitější a různorodější. Snad se bude tento trend stávat i zde pravidelností.

Deathmetalový válec SIX FEET UNDER rovněž pro mne není šálkem výjimečně dobré kávy, ale kapele se musí nechat, že své vystoupení předvedla v naprosto strhující fazóně. Obrovské nasazení, mohutný a velmi čitelný zvuk a mnoho dalších pozitiv zaslouženě vyneslo Američanům mnoho plusových bodů. Nedivil bych se těm, kteří si je zařadili mezi největší události letošního ročníku. Osobně jejich tvorbu nesleduji, ale z koncertu bylo jasně poznat, že si zkrátka všechno sedlo do puntíku. Prostě mašina, kterou po záludné a velmi ponuré bahenní krajině již dvacet let řídí Chris Barnes.

DEVIN TOWNSEND PROJECT nezačali po zvukové stránce zrovna dobře, ale postupem vystoupení se vše ustálilo a nakonec se jednalo o velký úspěch. Škoda jen, že první skladby, jenž pocházely z alba „Ocean Machine“, posloužily pouze jako pokusné songy na seřízení zvuku. Čím déle koncert probíhal, tím více se plešatý démon dostával do laufu. Je to možná logické, ale čím víc se v Devinově programu začaly vyskytovat rychlejší věci (nebo zběsilosti), tím muzikanti jeho kapely působili sebejistěji, takže možná škoda, že byly do prvé půle vystoupení zařazeny výhradně pozvolnější kompozice.

Jak to jen nazvat co nejpřesněji? :-) Švédy AMON AMARTH považuji za nejlacinější formu metalové hudby určenou pro široké zástupy sprosté lůzy. Vím, je to drsné, ale opravdu (v tom co reprezentují a předvádějí) nevidím naprosto žádného rozdílu oproti jiným „silákům“ typu SABATON nebo POWERWOLF. Možná tedy jen v tom, že AMON AMARTH mají horší zpěv, jinak je to taky takový „čarodějný“ kolovrat. Postavit svou image na vikingských proprietách ještě nemusí působit úplně blbě, ale nejdřív se k tomu také musí složit nějaká zajímavá a alespoň trochu nápaditá hudba. A ta zde schází. Stále stejné a do zblbnutí opakované klokotavé melodie doprovázené chlapáckým hlasem hlavního vousáče představují opravdovou noční můru. Když si k tomu podobná kapela postaví na pódium dvě třímetrové dračí hlavy, může si být jistá, že i takový odpůrci jako já posečkají na jejich koncert alespoň nějakou tu minutu, jenže s prvním výbuchem ohňostroje z dračích tlam se znovu všechno vrací do normálu a je mi jasné, že se musím co nejrychleji uklidit úplně někam jinam.

Norové SHINING neměli absolutně chybu a stali se pro mne největším objevem celého letošního Brutal Assaultu. Zvukově i vizuálně totálně vysekané a do puntíku ladící vystoupení avantgardní kapely, jenž ve své tvorbě s citem kloubí industrial, rockové riffy a jazzové kvílení, mne dokonale semlelo. Neznal jsem před koncertem ani notu, ale od pódia jsem odcházel vyloženě nadšen a nasycen. Muzikanti odění do slušivých uniforem zde působili jako z jiného světa a pořádně rozproudili stojaté metalové vody. Jejich frontman byl k nezastavení a kromě reznorovského štěkání do mikrofonu obsluhoval ještě třetí kytaru a hlavně saxofon, výrazný to prvek, jenž přidal SHINING na zajímavosti. Jestliže by se hlasovalo o nejlepší a nejmodernější sound jednotlivých koncertů, SHINING by určitě sklízeli mnoho bodů. V jejich vystoupení byla obrovská energie, obsahující jak hněv, tak i hravost (k nepoznání vystavěná předělávka „21st Century Schizoid Man“ od KING CRIMSON) a ještě to všechno bylo opatřeno nemalou dávkou vkusu a nadhledu. Naprostý opak k AMON AMARTH.

Američané BROKEN HOPE platí za deathovou jistotu, což by se dalo potvrdil, ale zajímali mne jen do té doby, dokud do hudby nevstoupil se svou troškou taky jejich vokalista. Vlastně to mám u všech extrémních deathmetalových kapel stejné, instrumentálně vše beru v pohodě, ale s těmi zpěvy to prostě někde nedám. A to je z pátečního večera úplně všechno.

13.08.2014	Diskuse (5)	Stray janpibal@crazydiamond.cz