Last Hardrock Outsider

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 7.-10.srpna 2019 - den druhý

Jak už jsem v prvním dílu utrousil, letos jsem se často nacházel v kině. Nejlepší položkou se pro mne stal korejský  thriller Hwanghae (Žluté moře). Film měl pouze anglické titulky, přišel jsem na něj vyloženě náhodně a zhruba až po třičtvrtěhodině děje a přesto mě dokonale vtáhnul a uzemnil. Ještě další hodinu a půl jsem totiž sledoval únik nějakého korejského týpka z opravdu velkého průseru, neboť po něm šla, vlivem ať už smolných nebo přímo děsivých okolností, jak tamní policie, tak především dva brutální mafiánské gangy. Prostě týpek se dostal do takové šlamastiky, že najednou hodně, ale opravdu hodně moc neřádů mělo zájem na jeho smrti, a tak honička střídala honičku, rvačka rvačku a mrtvol utěšeně přibývalo. Film odehrávající se v korejské autonomní oblasti na východě Číny byl plný hektolitrů krve, ale posloužil i jako vhled do toho, co všechno je snad v těchto zeměpisných šířkách možné. Zbraněmi zde byli především nože, což dodávalo mnoha naturalistickým scénám na ještě větším důraze. Vlastně jsem si uvědomil, jak dlouho jsem neviděl podobně zajímavý akčňák v rámci západní kinematografie. Pro Evropana mnoho dialogů působilo bizarně, to ovšem také nebylo na škodu výsledného dojmu. Jakkoliv bych tento film stěží nazval humorným, otřásalo se festivalové kino opravdu hlomozným smíchem rozličných příznivců metalu.:-) Jak je to možné? To je spíše otázka pro nějakého vědce zkoumajícího psycho-sociální jevy. Tedy k hudbě druhého festivalového dne.


Arizonští SACRED REICH vydávají na konci srpna své comebackové album „The Awakening“. Netrpělivě očekávaná pátá řadová deska je prvním studiovým materiálem od roku 1996 a soudě dle několika živě prezentovaných skladeb – titulní „The Awakening“ nebo „Manifest Of Reality“ - se máme opravdu na co těšit. S bubeníkem Davem McClainem, který dal před rokem vale MACHINE HEAD a po dvaadvaceti letech se vrátil do sestavy, působili thrashový matadoři hodně osvěžujícím dojmem. Ústřední dvojice, kterou představují zpívající baskytarista Phil Rind a sólový kytarista Wiley Arnett, působila velmi uvolněným a pozitivním dojmem, asi jako když dlouhodobě nečiní muzikanti cítí opět radost ze společného hraní a tvoření, a tak průřez ze stěžejních pecek staré etapy, jakými byly třeba songy „Death Squad“, „Who´s The Blame“, „Independent“ nebo netrpělivě očekávaná a až v závěru uvedená „The American Way“ - působil skvělým dojmem. Moc moc sympatický set.



Hardcore příliš nerozumím a ve svém posluchačském životě jej nepreferuji, a tak vyčkávám až se testosteronem napumpovaná divnopaní z WALLS OF JERICHO vyřve z mnoha nepravostí světa a chystám se pozvolna na METAL CHURCH. Jenže, jakkoliv se kytarista Kurdt Vanderhoof sebevíc snaží jméno své kapely udržet v dění, opravdu nemám z těchto pánů pocit, že jim neujel vlak. Ujel, a už hezky dávno, což ze studiových desek zas až tak poznat není, ale naživo a zvlášť zde, mezi mnohem tvrdší a modernější konkurencí mladších borců, to řve doslova do všech stran. Navrátilcovi u mikrofonu Mike Howemu sice nechybí nadšení a v průběhu vystoupení srandovně poskakuje po pódiu a to aniž by ztratil jeho vokál na typickém zabarvení a pevnosti, ale zvuk kapely působí oproti ostatním účastníkům festu vlastně dost vyčichle, zastarale a mdle, jako by se kapela doznala k energetickému deficitu. Vše ještě umocňuje vizáž bubeníka/krajánka Steta Howlanda, který si v šedesáti letech neváhá na koncert svých současných zaměstnavatelů obtáhnout černou tužkou oční linky, úzké fousky a zřejmě i to cosi, co kdysi bylo hřívou tmavých vlasů. Nevím, možná kapela udělala chybu, když z prověřených klasických fláků osmdesátých let zahrála pouhé tři – konkrétně „Beyond The Dark, „Start The Fire“ a „Badlands“ – a jinak se věnovala post-comebackovým songům horší kvality, možná tu vůbec hrát neměla, protože jejich místo vidím spíše u akcí typu Metalfest nebo Masters of Rock.



Z gelsenkirchenských thrash matadorů SODOM, kteří dnes poprvé v historii působí ve čtyřčlenné sestavě, je cítit spousta elánu a dobré nálady, což z počátku trochu brzdilo utopené nazvučení kytary Franka Blackfirea, nicméně během prvních dvou až tří skladeb se vše dostalo do obrátek a nakonec zde Němci předvádějí velmi povedený výstup vystihující podstatu jejich dávné tvorby, která zde však, na rozdíl od METAL CHURCH, nepůsobí směšně a nepatřičně, a to i když set převážně stojí na klasikách ze zlaté éry thrashe osmdesátých let. Začátek je, jak jsem již napsal, trochu rozpačitý, ale nakonec když vzduchem lítají takové vypalovačky jako „The Crippler“, „The Saw Is The Law“, „Outbreak Of Evil“, „Blasphemer“, „Agent Orange“, „Tired And Red“ nebo „Bombenhagel“, dočkáme se od Toma Angelrippera a jeho kumpánů povedené veselice, během které si se slzami v očích letití fanoušci padají do obětí.


Sicky: SODOM neměli zvukově moc zvládnutý nástup. V první skladbě jim hráli ven z aparátu pouze bicí a zpěv. Kytary + basa byly na začátku úplně stažené, což pokládám na takto velké akci za docela veliký kopanec. Zhruba při třetím kusu se zvuk zlepšil, celkově to však bylo stále špatné. Hudebně i vizuálně působili Němci dost primitivně až se dá říct buransky. Rozumím tomu, že v roce 86 – 89 tohle bylo zajímavé, ale dnes? Nechápu, že může takto humpolácký thrash ještě někoho zajímat. Nebo to vlastně chápu, ale je mi z toho pak smutno.

SICK OF IT ALL – Byť se jednalo o energický, angažovaný set a formálně bylo všechno v pořádku, výskoky, energie, hecování i kotel probíhali jako vždy, tak mě rtuťovití newyorkčané tentokrát úplně nedostali. Kytara mohla být trochu víc vytažená a možná by i pomohlo celkově otočit volume více doprava, každopádně ten večer mi přišel jindy svižný a nakopnutý hardcore ne moc průrazný. No, není každý den posvícení.



V rámci koncertu TESTAMENT jsme dostali největší možnou kvalitu v metalové muzice. Slovutné muzikantské persony, natlakovaný set a naprosto bezchybný zvuk, rovněž výběr skladeb se ukázal poměrně netradiční a zajímavý. Když totiž pominu skladby z post-comebackové éry jako „The Formation Of Damnation“ nebo „More Than Meets The Eye“ a kostru setu stojící na skladbách z alba „The New Order“ jako „Into The Pit, „The New Order“, „The Preacher“ nebo „Disciples Of The Watch“, pětičlenná kapela se docela klonila k tvorbě devadesátých let, neboť zahrála titulku z alba „Low“ a dvě položky z vzývané desky „The Gathering“, konkrétně „D.N.R.“ a „Eyes Of Wrath“. Na závěr se prostorem mihla klasika „Over The Wall“ z debutu „The Legacy“. Dostali jsme tudíž nejen prvotřídní thrashmetalový uragán, ale i skvělé muzikantské výkony takových es jako je kytarista Alex Skolnick, bubeník Gene Hoglan nebo basák Steve DiGiorgio. Navíc se ve skvělé formě nacházel i hlavní riffmistr Eric Peterson a obrovitý indián u mikrofonu Chuck Billy, pro mne bezkonkurenčně nejlepší vystoupení celého festu.


Sicky: TESTAMENT mě celkem bavili. Thrash metalový veteráni měli proti předchozím vystupujícím velmi solidní zvuk a i hudebně byli zajímavější. Nejsem sice úplně jejich fanoušek, ale přesto musím uznat, že se jednalo v živém provedení o kvalitu, kde se potkávali instrumentální chuťovky, s energií a skvěle pasujícím zpěvem. Navíc způsob, jak Chuck Billy hraje na svůj držák na mikrofon „air guitar“ dokonce i s trsátkem (!), je opravdu cool.  

DAUGHTERS byli jednoduše super! Čekal jsem šílený set plný agresivního noise/ math chaosu, namísto toho šlo však o zvukově i hráčsky velmi vymazlené vystoupení, které bylo sice extravagantní, ale zároveň hudebně kvalitní. Muzika to byla vpravdě alternativně-šílená, ne ovšem chaotická, zvuk naplno ale pořád byl čitelný, muzikanti nažhavení ale přitom soustředění na svůj výkon a hlavně vpředu stál frontman s velkým F! Takto angažovaného a do svého poselství ponořeného zpěváka jsem dlouho neviděl. Zkrátka bylo vidět, že do toho kapela dává vše a výsledek pak opravdu stojí za to. Tady jsem dostal mnohem víc, než jsem čekal.

MESHUGGAH – Zvuk jako řemen, vizuál parádní, hráčské výkony jako vždy profesorské, ale přesto mě to nějak nechávalo chladným. Bylo to strojově přesné, tvrdé, neosobní, což je u Meshu asi v pořádku, mě to však tentokrát trochu uspávalo. Možná svoji roli ale hraje i to, že jsem je viděl nedávno v klubu, kde je to vždy lepší. Anebo je možná čas si přiznat, že se kapela moc nevyvíjí a jejich monotónní mimo rytmické sekačky začínají být už pomalu out.  



Mé oblíbence z dob socialistické školní docházky ANTHRAX vidím v posledních deseti letech již asi po desáté, holt co je ti v mládí odpíráno a čeho se nedostává, toho se pak na stará kolena přežíráš. Mohu potvrdit, že newyorská parta svůj set-list v poslední době prakticky vůbec  neobměňuje. Jedinou novinkou posledních dvou turné je zařazení skladby „Now It´s Dark“, která však není velkou výhrou, neboť má sedm minut a patří k tomu nejnudnějšímu z alba „State Of Euphoria, jinak jedné z komerčně nejúspěšnějších desek ANTHRAX. Jede se prakticky podle zavedeného mustru a to ve velmi dobrém, profesionálním rozpoložení a s nasazením a dravým zvukem. Nechybí tak zásadní vypalovačky jako „Caught In a Mosh“, „Madhouse“, „Got the Time“ nebo „Antisocial“, na závěr pak ještě jediná novější položka v podobě „In The End“, opětovně věnovaná zpěváku Ronnie Jamesi Diovi, a pak také povinná „Indians“. Asi nejvýraznější změnou oproti předchozím turné je účast bubeníka Charlieho Benanta, za kterého stran zdravotních komplikací dlouho zaskakoval John Dette. Snad Charliemu fyzická připravenost a zdraví vydrží. ANTHRAX jinak předvedli svůj tradiční, nabušený set, který se však drží pouze klasik z osmdesátých let. Scott Ian má zkrátka v tomhle ohledu v mnoha věcech jasno a neriskuje.


Sicky: ANTHRAX jsem viděl nedávno ve Sportovní hale (viz. report SLAYER), kde mě to nebavilo. Tentokrát se mi ale zdáli o fous lepší. Playlist byl víceméně stejný, byl ale lepší zvuk a tak nějak si mě tentokrát thrasheři z NY dokázali více získat. I tak mi ale přišlo, že na to být headliner večera kapela už prostě nemá.

CAR BOMB – Američané byli jedna ze dvou kapel, kvůli kterým jsem výpravu na BA podnikal, takže očekávání byla veliká. Možná až moc veliká a v tom byla trochu potíž. Každopádně zvuk byl v pořádku, bicí a kytary hráli jak z desky a když kapela jela svoje tvrdé mimorytmické sekačky, bylo to super, lepší než před chvílí u MESHUGGAH. Když ale ubrali tlak a frontman pokoušel čistý vokál, nebylo to úplně ono. Kapela by dle mého udělala lépe, kdyby zvolila pouze tvrdý a úderný set. Takto místy působili mathcore borci, že jim jde až příliš o umění, a to není to, co bych si od nich žádal.

DEICIDE – Fuckoff! Těšil jsem se, že po pětadvaceti letech opět uvidím démona Bentona na živo a ono prd. Velké zklamání.

DISCHARGE – Pravověrný HC punk v podání dědků. No dědci byli vlastně jen tři, bubeník a zpěvák byli o generaci mladší, což trochu kazilo vizuální dojem. Ten zvukový ale nikoliv. Opět parádní plný zvuk (letos se ve stanu opravdu dařil) a jízda jako blázen. Jednoduché, přímočaré vály, nepolevující tempo, nakopávací energie, prostě punk s velkým P. I přes pokročilou hodinu bylo ve stanu plno a nikdo nezíval ani neodešel. Naopak, i poté co kapela dohrála, všichni stáli s úsměvem na tváři a tleskali. Pro mě popůlnoční překvapení a velká paráda na závěr.  



16.08.2019Diskuse (44)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Alda
23.08.2019 10:14

carcass - RESPEKT!
Mě stačí Beskydy a Lysá Hora :-)

 

DarthArt
22.08.2019 19:18

Já tady v Krkonoších ve Sklářské Porebě taky potkal v lese psal, a asi deset minut jsem ho přemlouval, aby šel domů, protože jsem měl strach, že se ztratí :) Ale prděl na mě, protože jsem nepřemlouval polsky :)

 

Stray
22.08.2019 18:04

Já šel 25 km výlet po Šumavských kopcích a haluzku jsem držel v ruce taky, nicméně jsem nepočítal s tím, že bych jí snad použil na tak obvyklý problém jako je rozbití hlavy vůdci divoké psí smečky. :-)

 

carcass
22.08.2019 17:59

ach jo, takže má poslední reakce na tohle nesmyslné vlákno - nikde jsem nepsal, že jsem se rval přímo s kavkazkými ovčáky, ale s pasteveckými psy, na Balkánu jsou to většinou karpatští ovčáci a v Gruzii nevím jaký to je druh psů, každopádně to nejsou žádní "lidumilové", byly dny, kdy jsem tohle absolvoval třeba i 3 krát za den,až jsem si na ten adrenalin pomalu zvykl. Kdyby mně napadl kavkazak, tak nemám jinou možnost, než sednout si na bobek, sklopit hlavu a čekat až jednou dojde jeho pán, jak mně to vysvětlovali v Gruzii místní pastevci, naštěstí tam měli v horách jen běžné bestie a ne tyhle psí monstra, takže jsem tohle psycho nemusel absolvovat a zvládl se o sebe postarat jinak. Nepříjemné zkušenosti se psy mají naprosto všichni, kteří kdy jeli do hor na Balkán nebo ještě někam dále. První, co člověk udělá než jde nahoru, tak si uřeže pořádný klacek, kterým se dá rozbít hlava vůdci smečky a odloží jej, až když sejde zase dolů. Do těch hor chodí většinou velké skupiny, především proto, aby se lépe ubránili těm psům, samostatně tam chodí jen týpci, co už toho mají dost za sebou a něco už zažili, pár jsem jich potkal a nemá tady smysl se o nich bavit, bo to je pro vás evidentně úplně jiný vesmír....:-)

 

J.Rose
22.08.2019 13:46

carcass: Já ti to vlastně neberu. Neznám tě a nepohybuji se v komunitě zabývájící se extrémním stylem života. Jen mě jako chovatele Kavkazáků zarazila věta 'tvrdé rvačky s pasteveckými psi'. Pokud mluvíš v básnických obratech fajn. Pokud ne tak se nezlob, ale některé věci zní minimálně nevěrohodně.

 

carcass
22.08.2019 12:54

no nic, uzavřu to nějak takhle, všechno nepochopení je o tom, vůči čemu se srovnáváš, pokud se pohybuješ v komunitě lidí, kteří dělají extrémní sporty, lezou, jezdí do hor do Peru, a pak s tímhle backgroundem přijdeš mezi lidi, kteří jezdí na hotelovou pláž do Chorvatska, tak je jasné, že dochází ke "ztraceno v překladu", holt, je to hlavně má chyba...

 

Stray
22.08.2019 11:21

Carcass třeba přehání, ale to jádro věcí mu věřím. Pochopil svět, je ryzí, rozesmívá mě, jak je zaměřený na sebe, neplýtvá zbytečnými city na "nějaké hloupé okolí". :-)

 

stefanos
22.08.2019 09:44

=> carcass

https://www.novinky.cz/koktejl/clanek/trilety-chlapec-prezil-dve-noci-v-lese-plnem-medvedu-a-vlku-40293819?seq-no=8&dop-ab-variant=8&source=clanky-home

 

Meres
22.08.2019 02:01

Carcass je dobrý bájkar 😂😂 to čo sem píšeš si si pomýlil s hrou Tomb Raider že?

 

Stray
21.08.2019 21:35

Já prostě carcassovi komenty považuji za super zábavu. Tu iluzi "bojovníka co se vrátil k přírodě" co tenhle severomoravský podnikatel už léta tajně předvádí na našem webu jen tak něco nepřekoná. :-))) Zbožňuji to! Ten chlap má hlavně úžasné nápady na situace (všichni ti překonaní a zkrocení vlci, psi a medvědi), to je pýcha!:-)

 

KONCERTY


BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 7.-10.srpna 2019 - den čtvrtý

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 7.-10.srpna 2019 - den třetí

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 7.-10.srpna 2019 - den druhý

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 7.-10.srpna 2019 - den první

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 8.-11.srpna 2018 3/3

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 8.-11.srpna 2018 - 2/3

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 8.-11.srpna 2018 - 1/3

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 9.- 12.srpna 2017 - den čtvrtý

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 9.- 12.srpna 2017 - den třetí

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 9.- 12.srpna 2017 - den druhý

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 9.- 12.srpna 2017 - den první

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 10.-13.srpna 2016 (den čtvrtý)

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 10.-13.srpna 2016 (den třetí)

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 10.-13.srpna 2016 (den druhý)

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 10.-13.srpna 2016 (den první)

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 5.-8.srpna 2015 - den třetí

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 5.-8.srpna 2015 - den druhý

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 5.-8.srpna 2015 - den první

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 5.-8.srpna 2015 - den nultý

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 6.- 9.srpna 2014 - den třetí

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 6.- 9.srpna 2014 - den druhý

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 6.- 9.srpna 2014 - den první

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 6.- 9.srpna 2014 - den nultý

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 7.-10.srpna 2013, den třetí

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 7.-10.srpna 2013, den druhý

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 7.-10.srpna 2013, den první

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 7.-10.srpna 2013, den nultý

 

 

 

TOPlist