Last Hardrock Outsider

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 8.-11.srpna 2018 - 2/3

Pokud budu mluvit o jednotlivých vystoupeních kapel, nemůžu nezačít kalifornskými SUICIDAL TENDENCIES, kteří svou pozitivní energií doslova vyšperkovali warm up párty již v úterý večer. Skvělý zvuk, dokonalé nasazení kapely, už nějakou dobu poháněné škopky Davea Lombarda a kytarou vrstevnatě sólujícího Dana Pleasantse, a nad vším pak jediný stabilní člen a neúnavný burcíř Mike Muir, jehož pódiová choreografie a všechny ty tanečky působily spíše jako sportovní zápolení než jako součást hudebního koncertu. Vsadím se, že kdyby mu někdo pohotově hodil třeba basketbalový míč, akorát by si ho s jedním dopadem o zem celou hodinu a čtvrt dokázal předriblovávat z pravé ruky do levé, ovšem v tempu a bez výpadku zpěvu …či ztráty balonu. Jejich koncert byl poctivým průřezem diskografií od osmdesátých let s vyvrcholením u skladeb z nepřekonatelného alba „Lights, Camera, Revolution!“ a znamenitě celý festival nakopnul.

 

Když zůstaneme ještě chvíli u hardcore, měl jsem pocit, že letos to bylo v tomto ohledu na Brutale slabší. Jasně že kapely jako TERROR, COMEBACK KID, SHELTER nebo HELMET jsou každá trochu o něčem jiném a mnohé patří na půdě festivalu k vyloženým raritám, ale i tak, přes skvělé nasazení mnohých bych řekl, že letos tihle reprezentanti žánru nedosahovali úrovně a věhlasu všech těch lídrů, agitátorů a kecalů do správnosti vedení životní cesty, jež zde vystoupili v minulých letech. COMEBACK KID měli nasazení, ale celkově působili docela tuctově, SHELTER ukázali spíše rozvernější stránku stylu a HELMET dělali dojem mrtvého a neemotivního organismu utopeného v houpavém groovu a monotónních hutných riffech.


 

Mezi netradiční úkazy bylo při středě možné zařadit finské bluegrassové recesisty STEVE´N´SEAGULLS, kteří odlehčili terén a svými bluegrass covery notoricky známých rockových šlágrů prostě jen pobavili v horkém odpoledni. Zajímavé provedení a jiskrný zvuk byly jejich velkou devízou. Heavymetalové legendy z ARMORED SAINT patří ke generaci, která funguje stejně dlouho jako METALLICA. Kapela zpěváka Johna Bushe, baskytaristy Joeyho Very a bubeníka Gonzo Sandovala se vyšvihla přesvědčivým a zkušeným setem, který nás zval na pouť do historie amerického metalu. Vyvrcholením docela krátkého koncertu se pak stala skladba „Reign Of Fire“ z jejich nejlepší, čtvrté řadové desky „Symbol Of Salvation“ z roku 1991.

 

Ortodoxně death-metalové CANNIBAL CORPSE jsem zde zažil již dvakrát a tak pro mne není překvapením onen drive a vše bortící síla, která jde z pódia během jejich koncertu. Osobně však dávám přednost mnohem barvitější hudbě, takže se kapela určitě nezařazuje mezi ty, na které budu nejčastěji vzpomínat. Ostatně, stejně jako tomu bude v dalších dnech na hlavních pódií u takových deathmetalových veličin jako DYING FETUS, UNLEASHED, PESTILENCE, NOCTURNUS A.D. nebo polských HATE (míchajících death metal s blackem), šlo o slušný set, byť mému srdci docela vzdálený. Solidní rutina!


 

Vyvrcholením prvního dne (tedy středy) bylo bezesporu vystoupení Francouzů GOJIRA, zvukově geniální, vizuálně, i díky všem těm obrazům promítaným na plátno za kapelou, jakbysmet. Pokud nějaká kapela v průběhu historie Brutal Assaultu vyrostla, pak nejvíce asi právě tahle, dnes se prostě jedná o světové veličiny z největších. Vystoupení mělo ohromné charisma a zaujetí, navíc nestálo vyloženě na skladbách z poslední velmi úspěšné řadovky „Magma“, ale rovnoměrně střídalo skladby z bestselleru se starší produkcí. Oproti nim zkrátka následující PARADISE LOST působili jako totálně nezajímavá a vyšumělá věc, jejíž čas vypršel už kdysi dávno v minulosti. Až mě to překvapilo, jak se tito Britové stále více propadají do šedi a koncertního zmaru, což snad ještě více umocňují posledními velmi špatnými alby a svým  proklamovaným návratem k doom-metalovým kořenům.


Jedno výrazně kritické sdělení musím ohledně vystoupení na Brutale však také zmínit, nesnáším stanovou Metalgate Stage, prostě ať už je to přeřvanou zvukovou stránkou, ze které mnohdy vyčuhoval pouze zpěvák a bicí, nebo to bylo díky tmě a dusnu pod plachtou evokující prostředí ponurého klubu, nikdy na žádnou kapelu jsem tam nevydržel déle než čtyři skladby. A vlastně mě ono ochuzení a brzký odchod ani nikdy nebyl líto, spíš jsem to vždy bral jako vysvobození, protože ať už v úterý Broderickovi ACT OF DEFIANCE, vykazující se sice dobrou instrumentální výbavou, ale i absencí nějaké originality a skladatelskou neschopností, nebo o něco později třeskutě thrashový TOXIC HOLOCAUST, nikdo z pěti kapel, které jsem zde během festu navštívil, mne nedokázal přesvědčit o své zajímavosti, takže ani afektovaně dramatičtí Středočeši PRVNÍ HOŘE, zastaralí avšak životaplní Američané HIRAX s šíleným černým old-school burcířem Katonem de Peňou za mikrofonem nebo prostě jen metalově urputní a hlasití Němci PROTECTOR, kterým metalový svět za těch pětadvacet let nečinnosti utekl o několik rovinek. Mám za to, že nominace kapely na tuhle stage se pomalu rovná i jejímu odsouzení k nevýraznému koncertu. A nebo že by byla chyba na mém přijímači? Je pravda, že nechápu, proč bych měl na podobném neakustickém a dusném místě stát.


 

Ze zapomenutých legend thrashe, i díky jejich umístění na hlavní pódium, to jasně vyhráli nekompromisní Američané EXHORDER, kapela z generace raných devadesátek, která patřila k tvůrcům scény okolo veličin jako PANTERA, SEPULTURA SACRED REICH. Jejich koncert měl neuvěřitelný odpich a svými riffy vyloženě vyorával brázdy do historických cihlových zdí areálu. O pár hodin později mne zpočátku svou energií, zápalem, ale i plachtou s komiksovou kresbou Donalda Trumpa, právě si pistolí vystřelujícího vlastní mozek, nadchli i levicově orientovaní nespokojenci MUNICIPAL WASTE. Nebýt pozdějšího spílání fanatika za mikrofonem na úkor všech bohatých bílých mužů, hovořil bych o nejlepším thrashovém vystoupení celého festu, jenže podobné agitační kecy mezi skladbami se mi prostě nechtělo dál poslouchat a odešel jsem na nějaký čas zase trochu jinam. Jakkoliv se francouzská GOJIRA stala patrně nejzářivější akvizicí letošního ročníku, ve třetím a posledním díle si rozebereme pouze největší perly ze dní následujících.




15.08.2018Diskuse (13)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
17.08.2018 21:16

Tak Sick of It All už jsem na BA v poslední dekádě zažil už třikrát. :-) Já si nemyslím, že má nejlepší za sebou, lze to držet na téhle úrovni ještě dost dlouho, vymění se generace lidí a jede se dál, přehlídka nejlepšího z tvrdého metalu jak říkáš, ale pokud stojí o to nějak jednotlivé roky odlišit, pak tam vždy pár větších jmen mimo black-thrash-death být musí. Mám pocit, že teď už lze jen vybrušovat.

 

DarthArt
17.08.2018 21:04

Souhlasím, třetí díl je nejlepší ze všech. Perfektní.

Jinak, já myslím, že jestli BA půjde tou cestou rozšiřování hudebního záběrů, bude se jeho důležitost pomalu zmenšovat. Protože proč by měl někdo jezdit na festival přes čtyři státy, když tam bude to samé, co na všech ostatních velkých metalových festivalech? Podle mě jeho kouzlo spočívalo v tom, že shromáždil celou světovou elitu brutálního metalu /black-doom-thrash-death/. Že tam byli prostě všichni. Ale už to nemá jít kam dál. Jestli to bude cestou "z každýho tvrdšího stylu něco", pak má najednou tisíc konkrentů a v každým státě něco podobnýho najdeš - jen to tam je třeba o něco dražší. Myslím, že papírově má BA to nejlepší za sebou, ale bude fungovat x dalších let na podobným principu, za mírného ústupu ze slávy. Bude to furt dobrý, ale to budovatelský nadšení nutně zmizí. Což mi na tom přišlo nejzajímavější - dokazování nemožného.

Jak se tam nacpe Megadeth, Sick Of It All, NIN apod., bude to takovej menší Wacken. Jako všude jinde.

 

Stray
17.08.2018 20:30

HELMET jsem neropitvával, protože k té kapele nemám žádný vztah a i vystoupení mě přišlo nudné, hudebně to jde úplně mimo mě. Snažil jsem se v prvním díle o nehudební okolnosti, v druhém GOJIRA, ARMORED SAINT a všechny méně zajímavé okruhy kapel a ve třetím díle shromáždit největší perly čtvrtka, pátka a středy. Podle mě je třetí díl nejlepší a druhý naopak nejhorší, pokud smím zhodnotit svou práci? :-) Jednička a trojka je spontánní psaní, dvojka je nutné cucání skutečností, jenž podobné psaní jezdičů po akcích provází.

 

gotta
17.08.2018 13:04

Norr: Tak tak, jak pises. Helmet byli skveli! Hralo se hodne z Betty a Meantime, takze to nejlepsi co Hamilton a spol. svetu dali. Mel jsem velkou radost, ze je muzu videt a slyset...

 

Norr
17.08.2018 10:28

A co Helmet? Nikdo to moc extra nechválí a přitom z mého pohledu jeden z vrcholů BA.

 

Fida
16.08.2018 16:19

Tak na PL jsem se docela těšil ale první song mne zvukově okamžitě vyhnal na pivo.
Ta kovová basa a zbytek splývající se nedal vůbec poslouchat. Po pivě jsem se vrátil a zvuk už byl celkem ok ale výkon kapely mne už prostě nedostal.

 

Smolik
16.08.2018 16:03

Kámoši na PL při třetí skladbě odcházeli s tím, že je to špatný i zvukově (což byla pravda) a po setu Gojiry to opravdu nebyla moc pecka, ale já vytrval a myslím při čtvrté skladbě (From the Gallows) to celé šlo nahoru a užil jsem si to. Nick velice solidní. Jasně, setlist byl trochu nevyvážený, hlavně mi nesedla po dvou skladbách z Medusy najednou Mouth a potom From the Gallows, to mi přijde jako dost fail, trochu jako když PL nevědí, jestli chtějí naživo hrát své tvrdší a doomovější kusy a nebo raději věci jako Erased a Say Just Words. To moc nejde dohromady. Já mám rád každé jejich období, ale kdyby byl setlist postavený na albech od Shades of God po One Second, v danou chvíli bych si ho užil nejvíc. Ale ono je to těžké, která kapela má tak rozličná díla jako jsou Medusa, Host, Draconian Times a může poskládat vyvážený setlist... Já myslím, že proti Tiamat z BA 2017 (které jsem začal poslouchat v podobné době a také mají zajímavý vývoj) to byl koncert roku :-) .

 

Norr
16.08.2018 15:37

Hele, nejsou čtyři kapely denně co tady dáme, na takovej fesťák jako je Brutal nějak málo? No kámo, málo úplně ne, když je takovýhle vedro a večer pak nehrajou zas úplně oblíbený kapely a člověk je stahanej jak pes a jde radši spát. A vůbec, nejezdím sem jenom na kapely, je to tu pěkný, pokecám s kámošema, vypadnu ze všedních dnů, všude metal, pivko, spaní ve stanu, nasměju se jak nikde jinde a celej rok z toho pak žiju. Na počet kapel, který za ty čtyři dny vidí sere pes.

Rozhovor zaznamenanej na letošním Brutalu. Ten kámo mi mluvil z duše ;o)

 

Stray
16.08.2018 13:23

Tak jo, ono bylo prostě těžký chtít se po fantastické Gojiře soustředit na kapelu, který sice strašně dlouho fandíte, ale v posledních deseti letech prostě nenávidíte a nevydýcháváte ten její obrat a pomalý postup zpět ke kořenům, po šesté skladbě jsem zdrhal, ten koncert byl úplně mimo to, na co sem byl ve středu o půlnoci nastaven a jaký pocit ve mě PL2018 vyvolávali - "a vy už taky jděte do prdele, stejně tu už jenom zacláníte".

 

gin
16.08.2018 12:12

PARADISE LOST. Do puntíku souhlas s Valutin. PL viděno poněkolikáte a tentokrát nejlépe. Nick dobře zazpíval a i zvuk byl vpořádku. Moc jsem si to užil. Gojira byla samozřejmě famózní, ale u nich jsem si užil spíš tu strojovou přesnost a sehranost a taky vizuální stránku. U Paradise Lost to byly písničky pro radost a tu jsem také z jejich vystoupení měl.

 

 

 

 

TOPlist