Last Hardrock Outsider

BOHEMIAN RHAPSODY - Důstojná oslava legendy

Je podzim roku 1991 a sedím v obrovském sále někdejšího plzeňského kina Elektra, největšího sálu svého druhu v tehdejší federativní republice, na plátně poskakuje Val Kilmer do rytmu šamanského blues. Do Jima Morrisona prakticky dokonale převtělený herec dokáže magnetizovat a tak dvě hodiny strhujícího děje znamenají čirou extázi světové filmařiny a nakonec i jeden z vůbec nejlepších filmů kontroverzního Olivera Stonea. THE DOORS tehdy v letech 1991 a 1992 doslova ožili a mládež po celém světě se začala znovu hromadně seznamovat s jejich hudbou, to vše přesně dvacet let po smrti Ještěrčího krále. Od té doby bylo sice natočeno spousty snímků věnovaných nejrůznějším hudebním interpretům, často rovněž ve velmi dobrém provedení (např. „Walk the Line“ kde Joaquin Phoenix ztvárnil Johnnyho Cashe nebo snímek „Control“ věnovaný hlavní postavě od JOY DIVISION, zpěváku Ianu Curtisovi), ale žádný neměl na mě takový dopad jako právě film „The Doors“ …až nyní „Bohemian Rhapsody“ od režiséra Bryana Singera. Něco málo si o něm povíme.


 

Bohémská rapsodie jde od počátku za úspěchem a tvůrci razí přehlednou a i nezasvěceným srozumitelnou cestu ve stylu mainstreamového pokoukání, kde je pečlivě vyvážen zlatem každý detail. Hraje jim do karet neobyčejný životní příběh jednoho hudebního génia, který se zde nakonec stává výživnou půdou pro vznik přesně takového scénáře, který zkrátka na filmových kolbištích nemůže zklamat, ale rovněž štědrá produkce a zkušený režisér, jenž se rozhodne film pojmout způsobem, který dokáže oslovit co nejširší možné publikum, ostatně tak jak to ve skutečnosti bylo i v souvislosti s hudbou QUEEN, která, ačkoliv mnohdy ne úplně jednoduše provedená, dokázala dojmout k slzám milióny lidí po celém světě. A tak ať už jste kdy byli jejich fanoušky nebo jste je jen občasně zaregistrovali prostřednictvím rádií či televize, tenhle film prostě musíte vidět.


 

Kromě skvělé režie a naprosto dechberoucí výpravy, navozující velmi autenticky atmosféru sedmdesátých a osmdesátých let, je však tím největším trumfem snímku jeho herecké obsazení. Kapelu a její nejbližší snad nešlo obsadit lépe. Herci se do postav dostávají prakticky okamžitě a od svých předloh jsou k nerozeznání. Jenže ti stěžejní z nich prostě vlastní ještě něco navíc, okamžitě si vás získají přirozeným charismatem a zapáleností pro svou věc. Výkon Ramiho Maleka v roli Freddieho Mercuryho je doslova strhující, takže už ve chvíli, kdy se poprvé objeví na plátně, má vás v hrsti a vy tak celým filmem nedutajíc proplouváte s ním. To samé lze říci i o hlavní ženské hrdince, jeho dlouholeté životní přítelkyni Mary Austin, kterou zde hraje teprve čtyřiadvacetiletá angličanka Lucy Boynton.


 

Jsem rád, že se „Bohemian Rhapsody“, prakticky co to jen jde, vyhýbá laciným bulvárním scénám a za žádnou cenu nechce působit jako kontroverzní film odhalující světu všechny ty skandální záležitosti zpěvákova života. Nic tak příliš neodvádí pozornost od stěžejních bodů kariéry kapely QUEEN, ani od těch důležitých momentů života Freddieho Mercuryho, ke kterým došlo v rámci patnáctiletky v rozmezí let 1970-1985. Film tak vlastně vypráví příběh, jenž je dobře znám každému fanouškovi kapely QUEEN. Ti, kteří čekají nějaké pikantní detaily z života bisexuálně orientovaného umělce, mají zkrátka docela smůlu. Bryan Singer s teamem vedou děj stylem oslavy jednoho z nejpopulárnějších hudebních uskupení doby nedávno minulé, ostatně tak jak si to přáli u natáčení občasně přihlížející dva členové QUEEN, Brian May a Roger Taylor. Výsledkem je strhující a více než dvě hodiny trvající medailon, na který by mohla být každá tvůrčí osobnost hrdá.


 

Vlastně mě ani moc nevadí faktografické hrubice, které přičítám na vrub udržení tempa a dobře šlapajícího scénáře a z toho se odvíjejícího děje, takže když na prvním americkém turné v roce 1974 zní skladba „Fat Bottomed Girl“, která jinak vznikla až v roce 1978, nebo když v nahrávacím studiu začne vytleskávající a dupající kapela i s komparsem přehrávat ostříhanému a právě dorazivšímu Freddiemu s čerstvě narostlým knírem (jak známo Freddie se objevil na veřejnosti s touto image až koncem roku 1980) základy k songu „We Will Rock You“ (skladba se objevila na řadovce vydané v roce 1977) a sice s cílem udělat nový monstr hit, kterého budou součástí zejména lidé na stadiónech, vlastně mě to vůbec nevadí. Nevadí mi to, protože je mi jasné, že notičky filmu si kladly za úkol přehrát každou stěžejní skladbu jednou a ty nabízející se místa pro prezentaci toho kterého songu (a týká se to i zápletky ohledně vzniku „We Will Rock You“) se prostě musela někde nalézt.


 

Velmi zajímavě znázorněná byla osobní rovina části Freddieho života, kde byl odhalen tak trochu složitý životní úděl ambiciózního syna zanzibarských přistěhovalců, který začínal svou pouť coby outsider při vykládkách kufrů na londýnském letišti Heathrow. Farúk Bulsara (jak zní Freddieho skutečné jméno) pocházel z prostředí, kde jednoznačně převládal konzervativní náhled na svět a život a kapela v ten moment pro něho znamenala únik ze všednosti a nudy. Divák sleduje příběh později slavného, ale stále osamělého člověka, který se svůj úděl snaží zaplašit prostřednictvím extravagancí a pořádáním těch nejbujařejších večírků. Dojemné scény zažíváme během interakce Ramiho Maleka a jeho přítelkyně, nebo v rámci jeho domácích momentek s rodiči, kteří světu jejich stále slavnějšího syna nerozumí a ani rozumět nemohou. Ty ostřejší pak během jednání s nejrůznějšími manažery a hlavouny z nahrávacího průmyslu, kdy je vypíchnuto, jak bylo důležité mít odvahu, riskovat a stát si za svým. I v tomhle je film velmi silný.


 

Velkým finále je pak koncert na podporu hladovějících v Africe – Live Aid, který se konal v Londýně a ve Filadelfii a jehož součástí byl epochální koncertní comeback QUEEN, jenž je ještě dnes mnohými považován za jedno z vůbec nejslavnějších rockových show historie, kde Freddie Mercury exceluje před zraky zaplněného Wembley, ale je při tom, ať už poblíž na stadióně nebo v případě rodiny u televizních obrazovek, podporován těmi nejbližšími. Kapela byla ještě krátce před show prakticky na pokraji rozpadu a původně na Live Aid vůbec neměla vystupovat, ale nakonec se vše v dobré obrátilo. Koncert, který byl v roce 1985 přenášen do milionů domácností po celém světě, vzbudil ve své době ohromnou pozornost a právě díky vystoupení QUEEN se organizátorům podařilo vybrat mnohem vyšší částku, než s jakou se původně počítalo. Akci předcházelo jak usmíření se spoluhráči z kapely, tak zjištění pravdy ohledně nemoci AIDS. Film tak ani na chvíli nenechává diváka v klidu a je důstojnou oslavou legendy. 


Hodnocení: 90%


04.11.2018Diskuse (10)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Megoš
13.11.2018 13:40

Tak jsem podlehl queenmánii, i když nejsem fanouškem kapely, a vydal se včera na film a byl jsem spokojený.
Film byl podle mě dobře natočený, vůbec jsem se u toho nenudil. Výjimeční umělci to nemají v životě jednoduché...

 

DarthArt
09.11.2018 21:19

Tak to mám taky za sebou. Zas tak odvařenej nejsem, mám tu smůlu, že jsem se teď čtvrt roku hrabal v historii Queenů a tak mě ty historický "změny" vždycky spolehlivě vyhodily z děje. U těch písniček mimo "řádnou hrací dobu" je to vážně ok, drobný detail, ale hrozně mi vadí ten "americkej" konec - kapela těsně před rozpadem, prozření v dešti, přiznání se k nemoci v ozvěnách obřího sálu, přihláška na Live Aid na poslední chvíli, ach jo!

Jinak výkon hlavního hrdiny naprosto strhující, postavy ostatních muzikantů taky fajn, jen Roger si nebyl moc podobnej a byl tam takovej zakřiknutej, což jinak nebyl. Vystoupení na "Live Aid" je NAPROSTO FENOMENÁLNÍ!!

Kdybych film chtěl vidět znovu v kině, šel bych na posledních dvacet minut, jinak stačilo jednou.

 

Carloss
04.11.2018 20:02

Byl jsem na tom v pátek.Po shlédnutí to nešlo jinak než tak,že si pouštím Queeny celý víkend.

 

J.Rose
04.11.2018 16:05

Pokud jde o tu doslovnou faktografii, tak doporučuji nějaký ten dokument. Za sebe určitě: Queen - these are the days of our lives (2011) a Freddie mercury - příběh.

 

DarthArt
04.11.2018 14:50

No je pravda, že kdosi říkal, že posledních sedm let žil jako v celibátu, tak to by odpovídalo tak roku 84. Je to možný, většinou se ale uvádí jaro 1987.

 

Stray
04.11.2018 14:08

OK, názor si vylaď po shlédnutí, ju? :-) Podle mne ale Freddie o své nemoci v době Live Aid už věděl, akorát to asi neřekl ani kapele. Poslouchám zrovna "A Kind Of Magic" a je to mnohem lepší deska než "The Works", ta je fakt nic moc.

 

DarthArt
04.11.2018 13:35

Ty jo, já nevím, jdu v úterý, ale posunout zjištění o Freddieho nemoci před Live Aid? A že byli Queen před Live Aid před rozpadem? Po vydání superúspěšného comebackového alba a skvělých koncertech? Přece právě proto, že se Freddie dozvěděl o nemoci, už pak kapela nehrála žádné koncerty.

OK, jedná se tedy o film na motivy příběhu QUEEN, ale životopis to není. Nevadí, třeba to průběhu filmu nevadí. Uvidíme příští týden. Howgh!

 

Imothep
04.11.2018 12:44

Vcera shlednuto a spokojenost. V podstate souhlas s recenzi, faktograficke "chyby" nevadi, je jasne, ze nacpat 15 let do dvou hodin nebylo nic jednoducheho a tak bylo pribeh potreba lehce poupravit.
Trochu kritictejsi budu co se hercu tyce, hlavni dvojice super, Brian May excelentni jak vizualne, tak choreografii. Ovsem v pripade Rogera Taylora a zvlaste Johna Deacona(v hodne scenach pusobi vizualne i pohybove jako nejaky redneck z americkeho jihu, coz je mu myslim na hony vzdaleno) si neodpustim poznamku, ze slo vybrat lepe.
Trochu skoda, ze pribeh konci v roce 1985, ma to snad znamenat zamysleny druhy dil??

 

J.Rose
04.11.2018 11:06

PS: Zmíněné faktografické nepřesnosti, mi také nevadí. Pokud vím, tak Freddie oznamil kapele že je HIV pozitivní, až po turné k albu A kind of magic. Ve filmu, ale bylo potřeba umocnit jednu scénu před vystoupením na Live Aid, tak se to kapele dozvěděla o dva roky dřív :-) Žádný problém.

 

J.Rose
04.11.2018 10:57

Spokojenost. Nikde se nepsalo že by to měla být temná sonda, do mysli extravagantního umělce. Naopak. Oficiální text distributora zní:
Film Bohemian Rhapsody je oslavou rockové skupiny Queen, jejich hudby a především Freddieho Mercuryho....
Přesně tak to je.