BLAZE BAYLEY - Circle Of Stone

70%

Ten příběh by měl znát každý, kdo přičichl k metalu, proto ho zkusím absolutně ignorovat a podívat se na novou desku Blaze Bayleyho tak nějak z odstupu. Šedesátiletý zpěvák jich pod svým jménem vydal už hodně a na všech nabízí tu lépe, tu hůře studiově podchycený heavy metal vysoké kvality. Pro novinku platí ono hůře, dopadající hlavně na bicí, ale o žádný průšvih se nejedná. Samotný materiál zní navíc znovu povedeně a také výtečně sedí specifickému hlasu. Bayleho vokál poznáte hned. V dnešní době jde automaticky o body navíc. Nutno podotknout, že na „Circle of Stone“ zpívá dotyčný stále dobře, což pro jeho fanoušky překvapením asi nebude.

S přibývajícími skladbami začínám chápat, proč živá produkce podobného hejvíku lahodí tolika lidem. To, co zní z desky jako měkoučká metalová selanka ozářená duhovými barvami, tedy zvlášť když si člověk před něčím takovým pustí třeba novinku LEFT CROSS:-), může v živém provedení pěkně kousat a nakopávat. No, každý holt nemá svého Sneapa, který by ve studiu vše zakul do zářivého, metalicky tvrdého monolitu, že?:-) Počkat, JUDAS PRIEST, SAXON, ACCEPT ho pro heavy metal objevili vlastně až po Blazeovi. Jenže tady se už nějakou dobu jede takřka na DIY bázi, takže drahý metalický sound od mistra je nutné oželet. Nevadí, celek alespoň nezní genericky, skladby dávají smysl a doprovodná kapela hraje bezchybně. V případě kytaristů lze dokonce hovořit o nadstandardu, který se projevuje i v sólech. Významnou roli plní také harmonizující kytarové doprovody, poskytující solitérně pojatému zpěvu takřka sborovou či klávesovou podporu.

Na novém albu Blaze jako by se tak trochu slévalo vše, co chybí v aktuální tvorbě všech britských heavy veličin. Metalová zarputilost nestojí sama o sobě, neskrývá chudobu. Nosné melodie jsou všudypřítomné a zakomponované v moři lahůdkových kytar, zkušeně odkazujících na metalové standardy a velmi často právě na IRON MAIDEN, jejichž fanoušci by měli být z vyznění „Circle of Stone“ nadšeni, zvlášť pokud jim moc nesedí nekončící éra dlouhých, postupně rozvíjených kompozic. Bratrům Appletonům, kteří se postarali nejen o všechny kytary, ale i o veškerý materiál, stačí na vše podstatné plocha tří až pěti minut. Jednotlivé skladby lze spolehlivě odlišit, a to nejen riffy. Určující jsou vyklenuté melodie i nálady. Jinak řečeno, jako šedá eminence IRON MAIDEN bych všechny jejich nápady odkoupil, svěřil někomu jako Sneap a dostal bych progresivnější písničkovou nahrávku ctící kořeny, na kterou se čeká zhruba tak od „No Prayer for the Dying“.

Pokud by se chtěl někdo s novou deskou blíže seznámit, stačí si poslechnout otevírák „Mind Reader“. Na ploše necelých třech minut je s výjimkou některých epických a baladických poloh koncentrováno takřka vše, co v různých modifikacích naplňuje zbytek hrací doby. Maidenovské vrstvené riffy a harmonické doprovody prokládají další prvky typické pro žánr a tvorbu příbuzných kapel. Appletoni standardy znají a také vědí, jak z nich s pomocí svých kytar vykouzlit lákavé směsi. Dokáží rovněž bravurně zasólovat. Podstatné je, že Bayleyho vokální atyp, jemuž sice nechybí síla, ale permanentně jedna až tři desetiny přesného tónu, neustále elektrizují vkusnými melodicko-epickými vibracemi. Řídkému zvuku tedy dominuje onen sytý hlas vašeho nejlepšího parťáka – netoxického srdcaře z oblíbené hospody – a souběžně kytarová barevnost. Rytmika trochu živoří. Jednak má špatný zvuk, jednak působí příliš rutinně. Nejsilnější momenty se nacházejí v první polovině desky a gradují s druhou trojící skladeb. Baladický úvod „The Year Beyond This Year“ nemá chybu, stejně jako následný přechod do atmosférických powermetalových poloh.

Druhou polovinu alba uvozuje minibalada „The Call of The Ancestors“. Přichází s ní ještě více epiky i někteří zajímaví hosté, třeba Niklas Stålvind ze švédských WOLF. Opravdu je co poslouchat, proto také druhá šestice písní nejlépe zapůsobí až po více posleších a vnímáte-li ji ještě více jako příběh; mimochodem skvěle završený duetem se zpěvačkou Tammy-Rae Bois a houslemi Anne Bakker. Celek pak rázem dává hlubší smysl. Na „Circle of Stone“ se žádné přehrávání heavy metalu prostě nekoná. Blaze evidentně stále kráčí po cestě, své vlastní cestě, a my mu budeme i nadále držet palce.

25.04.2024	Diskuse (5)	Pekárek hackl@volny.cz