Last Hardrock Outsider

BLACK SABBATH - Volume 4

Rok 1972 zastihl BLACK SABBATH na vrcholu kokainového šílenství. Stále se zvyšující vyčerpanost z nekonečných koncertních štací měla za následek neúměrné užívání návykových látek. Hektický život na cestách právě v tomto období označují samotní hudebníci jako éru největší prostopášnosti v historii kapely – „Měli jsme u sebe více drog než průměrná lékárna“. Věhlas Černého kvarteta však nadále nezadržitelně stoupal, takže pro nahrávání nového alba a s tím související relaxaci si překvapivě (poprvé v kariéře) vybralo Los Angeles. Z divokých drogových jamů uvnitř jedné rozlehlé vily v Beverly Hills se zrodil materiál pro následující album, později nazvané lapidárně „Volume 4“. Produkce se tentokrát ujali BLACK SABBATH sami a za asistence svého manažera Patricka Meehana vytvořili materiál, který, ačkoliv v žádném případě nepopíral jejich minulost, působil o trochu světleji a propracovaněji než tři předchozí nahrávky.



Jde v podstatě o méně nápadné album, které je však ze zpětného pohledu na celou diskografii BLACK SABBATH nezastupitelné, a které znamená nejen přemostění a prakticky první krůček k větší aranžérské propracovanosti, ale také určitý mírný odklon od původního „downer rocku“, což byla značka, která kapelu charakterizovala na úsvitu její kariéry. Album „Volume 4“ také charakterizují o něco melodičtější zpěvové linky a celkově propracovanější struktura skladeb, což je patrné již v úvodní rozlehlé kompozici „Wheels Of Confusion“. Ta se stala jakousi oslavou života na cestách. Následuje notně podlazená „Tomorrow´s Dream“, píseň, která přímo navazuje na hutný materiál z předchozího alba „Master Of Reality“. Třetí skladba z celku vyčnívá asi nejvíce. Jde o dojemně sladkou baladu „Changes“, která jednak upoutá použitím jednoduchých partů piána, ale také skutečným Ozzyho zpěvem, jenž je zde melodičtější než kdykoliv předtím. Šlo o první větší krok od hutného riffového mustru směrem k rockovému střednímu proudu. Ve své době však skladba tak nějak zapadla a svou chvíli slávy zažila až o dvacet let později, díky živému zpracování na Osbourneově koncertním dvojalbu „Live And Loud“.


„Supernaut“ je členy kapely velmi ceněná píseň, která vznikla přímo na jednom drogovém mejdanu, jehož se účastnili také John Bonham a Robert Plant z LED ZEPPELIN. Tuhle věc ve středním tempu charakterizují svěží kytarové party (zajímavostí je, že jí z nějakého neznámého důvodu Tony Iommi nahrával nahý) a neuvěřitelně groovy rytmika. Její psychedelický text pojednává o jakési kosmické výpravě do neznáma. „Snowblind“ se stala postupem doby zřejmě nejznámější skladbou na desce a plně charakterizuje život kapely v tehdejším období – kokain, kokain a znovu kokain. Můj názor je takový, že Ozzyho hlas v prostřední pomalejší části této písně je prostě nádherný, a tato pasáž patří dodnes k tomu nejlepšímu, co lze na koncertech BLACK SABBATH slyšet. „Snowblind“ je jedinou písní z alba, která dodnes patří k pilířům živých vystoupení této legendy. Následuje „Cornucopia“ a my se znovu prostřednictvím podlazených riffů řítíme do záhuby. Butlerův text zde kritizuje konzumní společnost, aby stačil několika frázemi nastínit i svůj protiválečný postoj. Geezera prý inspiroval jeden článek v novinách, kde se psalo, že „Tento den zemřelo ve Vietnamu POUHÝCH 25 amerických vojáků“. Přes svižnou a nezvykle optimistickou „St. Vitus Dance“ se dostáváme k mohutné epické suitě „Under The Sun“, kde se kapela díky svým zatěžkaným riffům a temným vizím nadcházející apokalypsy předvede v nejlepší možné formě.


„Volume 4“ je velmi silné a vyrovnané album, které trpí pouze absencí naprostého trháku, takže je brané jako to album, co (možná neprávem) leží ve stínu „Paranoid“, „Master Of Reality“ nebo následného veledíla „Sabbath Bloody Sabbath“.


Recenze zveřejněna před lety na webu: metalopolis.net


02.06.2015Diskuse (3)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

DarthArt
09.12.2015 12:40

Zajímavé je, že hodně fans Sabbath má tuhle desku nejradši ze všech (jak vidno i tady z diskuse), ale já si na ni musel zvykat zhruba deset let. Jestli je to tím, že jsem ji dřív poslouchal jako dřevní metalista se zálibou v takových těch přímočařejších hymnách, zatímco skladby na "čtyřce" jsou evidentně experimentálnější a náročnější, těžko říct. Každopádně po letech si její poslech neskutečně vychutnávám, hlavně geniální úvodovku Wheels of Confusion. Jediná Changes mi na albu nesedí (i když je to skvělá skladba) stejně jako Valičovi, jakoby byla deska ve studiu hotová a při posledním mixu Tony Iommi zavelel: "Ty vole, je to moc krátký, dáme tam tu Changes, co máme natočenou pro singl." Ale jinak veledílo, který mě bude provázet ještě hodně dlouho. A sakra se na to těším!

 

rumcajs02.06.2015 21:01

Tak konečně Vol.4. Nejpromakanější deska BS s Ozzym za mikrofonem. Od prvních tónů otvíráku Wheels of Confusion po závěr kultovní metalové nakládačky Under the Sun nenechá album posluchače vydechnout.Na desce se podařilo skloubit dokonalé a rozmanité skladby s dosud nejvíce heavy zvukem, jaký zatím kapela dosáhla, a hardrockové opusy s přirozeně vyznívajícím blues feelingem. Zmínit je třeba rovněž krásně tklivou baladu Changes, jednu z nejkrásnějších v hudebním byznysu vůbec. Krásná svou jednoduchostí, čistotou, texty a přesvědčivým Ozzyho zpěvem.Kapitolou samou o sobě je pak monolit Snowblind. Souhlasím se Strayem, že ve střední části písně je Ozzyho zpěv opravdu úžasný. Vol. 4 prostě nemá chybu a je jen ironií osudu, že stojí ve stínu známějších, nikoli však lepších, alb Black Sabbath.Uznávám, že jsem v případě Vol. 4 nekritický, ale opravdu jej považuji za zcela zásadní pilíř rockové hudby, který stojí plnohodnotně po boku nejuznávanějším albům veličin žánru Led Zeppelin, Deep Purple či Uriah Heep.Za sebe říkám, kdo chce poznat tvorbu BS z Ozzyho éry v tom nejlepším podání, ať sáhne po tomto albu.

 

Valič
02.06.2015 08:40

Moje nejoblíbenější album od Black Sabbath. Absence nějakého komerčního trháku typu Paranoid mi absolutně nevadí, spíš naopak. Jediné, co mi na albu nesedí, je balada Changes, která se mi zaprvé moc nelíbí a zadruhé se ke zbytku materiálu vůbec nehodí. Ale i tak je to pořád za 100%.