Last Hardrock Outsider

BLACK SABBATH - The End

Svou neuvěřitelně dlouhou kariéru letos zakončují praotcové zakladatelé heavy metalu BLACK SABBATH a to prostřednictvím zcela posledního světového turné, které rovněž doprovází jejich definitivně poslední nahrávka „The End“. Nejde však o regulérní řadovku, nýbrž o materiál, který se skládá ze čtyř dosud nezveřejněných skladeb, pořízených v době nahrávacích frekvencí tři roky starého comebackového alba „13“ a pak také z dalších čtyř skladeb v živém provedení. Předně je třeba říct, že nové songy nikterak nevybočují z toho, co kapela předvedla na „13“. Jde o obvyklý mustr, kterým se Sabati v nové éře vracejí na úplný začátek, ke svým nejsurovějším dílům z úsvitu sedmdesátých let: „Black Sabbath“, „Paranoid“ a „Master Of Reality“. Kruh se uzavřel.


I když se lze domnívat, že právě nové čtyři skladby nebyly zařazeny před třemi lety do alba z důvodu menší kvality, nemám pocit, že by za tehdejším materiálem nějak výrazně zaostávaly. Jde taktéž o typické pozdní songy ze spolupráce starých pánů a všechny vznikly v letech 2012 a 2013. Jak je pravděpodobné, nové kousky se nezařadí do slavného portfolia letité metalové instituce, ale pořád o nich není třeba mluvit jako o úplně bezcenných zbytcích. Myslím si, že by se klidně všechny čtyři mohly nacházet na poslední řadovce.



Fanoušci znovu dostanou sbírku hutných Iommiho riffů, Butlerova typického groovu a silového bubenického pojetí od Brada Wilka. Ozzyho hlas už jen málokoho překvapí, jak je u něho poslední roky obvyklé, drží se dnes o něco nižších poloh. Kdo by čekal jeho typicky hysterické kvílení jak za starých časů, byl by naivní. Stejně jako na „13“ je i letošním songům jako „Season Of The Dead“ nebo „Cry All Night“ ponechám přírodní a nepřikrášlovaný ráz. Když se v polovině nejrozjařenější položky „Take Me Home“ rozezvučí španělská akustická kytara, jde pravděpodobně o největší ozvláštnění jinak poměrně hodně semknutého materiálu, který se vykazuje hodně povědomým mustrem s pomalejší první polovinou skladeb a gradující druhou. V „Isolated Man“ je hodně slyšet, že je surrealistické vyznění této skladby umocněno lehkým hlasovým efektem, ne však tak výrazným jako onehdy v případě „Planet Caravan“. Celkově jde o obstojné věci, které drží krok s materiálem na „13“.


Druhá polovina alba už je jen bonusovou nadstavbou a celou věc tak chápu jako jakési bonusové EP. V živém provedení se tak fanouškům dostane hned třech položek z posledního alba „God Is Dead?“, „End Of Beginning“ a „Age Of Reason“, natočených na comebackovém turné, tyto pilíře poslední řadovky samozřejmě trochu postrádají nápaditost jediného, zde uvedeného songu ze staré etapy - „Under The Sun“. K němu mohu říci pouze to, že se jedná o naprostou klasiku z alba „Volume 4“ s hipísoidně tanečním groovem. Celkově vzato je „The End“ obstojnou (avšak hodně rutinní) záležitostí a taktéž symbolickou rozlučkou od slavné kapely, jejíž členové už neměli energii na další nové a pravděpodobně zdlouhavé studiové práce.


17.02.2016Diskuse (1)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Zetro
17.02.2016 15:25

70% ,nuž legenda asi končí !