Last Hardrock Outsider

BLACK SABBATH - Praha, O2 Aréna, 30.června 2016

Asi bych si hodně vyčítal nevyužít poslední příležitosti k spatření koncertu své nejoblíbenější kapely. Zvlášť když v kuloárech už dlouho dopředu zaznívaly hlasy, že se legendární Britové nacházejí ve skvělé formě a jejich finální karavana sklízí výhradně pochvalné reference. Členům BLACK SABBATH už pomalu táhne na sedmdesátku, takže se vůbec nedivím jejich rozhodnutí, chopit se příležitosti k ukončení kariéry a to v době kdy si  jejich vystoupení ještě stále udržují vynikající kvalitu a vše je provedeno s patřičnou důstojností. Do posledního místečka narvaná pražská O2 Aréna tak byla ve čtvrtek svědkem znamenité show, která si navíc držela ohromné charisma, tolik příznačné pro tuhle legendární kapelu, která ve své ranné fázi definovala zvuk pravěkého heavy metalu či hard rocku na úsvitě památných let sedmdesátých.

 

 

 

Jako předkapela byli vybráni Američané RIVAL SONS, což se ukázalo jako velmi dobrá volba. Hudba těchto muzikantů totiž rovněž vychází z dávné hardrockové školy a výrazné inspirace LED ZEPPELIN chlapci z Kalifornie obohacují o vlastní schopnost složit dravé a freneticky podávané vypalovačky. Co upoutalo, samozřejmě kromě nasazení souboru a perfektního muzikantského řemesla, byl dokonalý zvuk, to ostatně nebývá u předkapel úplně běžné. Jenže BLACK SABBATH jsou tak bytelná instituce, která si je navíc svých schopností vědoma a  tím pádem nepotřebuje intrikařit, takže jejich tým opravdu nemá zapotřebí zhoršovat podmínky předskokanů, tak jako se to někdy děje u některých jiných velikánů. Třicátníci z RIVAL SONS zkrátka dostali mnoho prostoru k tomu, aby se ukázali v tom nejlepším možném světle, a myslím, že toho kapela poskládaná okolo výtečného zpěváka Jaye Buchanana a kytaristy Scotta Holidaye plně využila. Hrálo se zhruba osm skladeb a to jak z průlomové desky „Great Western Valkyrie“ (např. „Secret“, „Good Things“…), tak i několik válů z nového alba „Hollow Bones“.


 


Vystoupení BLACK SABBATH začalo přesně v devět hodin a trvalo zhruba sto minut. Díky naprosté profesionalitě všech zúčastněných a rovněž nadstandardně příčetnému rozpoložení Ozzyho se stal koncert opravdu mimořádným zážitkem. Po pekelnickém audiovizuálním intru následovaném typickou anglickou bouřkou rozezvučel prostor strašidelně znějící úder do zvonu, takže hutné inferno „Black Sabbath“ zahajující debutovou desku z roku 1970 zde dostalo důležitou roli vstupní brány pandemonia. Celý koncert byl odehrán ve vynikajícím rozpoložení a byť si kapela, jak je všem dobře známo, často hraje s pomalými tempy, působil dojmem performace, která odsýpá a kde nic nedrhne. Zvuk byl dokonalý, plný, průrazný a navzdory typicky hutnému zvuku kytary Tonyho Iommiho, tak vlastně i hodně čistý. Kdo čekal nějaké unavené loučící se páprdy, ten se přepočítal. Geezer Butler stavěl svoje basové konstrukce stejně vitálně jako ve svých pětadvaceti a když mu záda jistil o generaci mladší zabiják Tommy Clufetos od bicí soupravy, dostal koncert neuvěřitelně hřmotnou a vitální podobu. Ozzy Osbourne byl ve znatelně lepší hlasové kondici, než tomu bylo u něj obvyklé před deseti či patnácti lety. Pohybem sice již šetřil, ale vše nahradil zlepšeným zpěvem, kterým se snažil přiblížit sedmdesátkovým klasikám a k překvapení všech se mu to rovněž i dařilo.

 

 

 

Důstojně působící Tony Iommi se zdál být zdravotně v lepší kondici, než jak tomu bylo před lety v období náročné léčby a jeho hra byla tradičně dokonalá, tedy naprosto precizní v riffech a snad ještě lepší v typických klokotavých sólech, takže když se obvykle v druhých a poněkud rychlejších polovinách většiny zde prezentovaných skladeb rozezvučelo jeho památné repetetivní staccato, padali nadšení šedesátníci s ústy dokořán a dlaní na čele („no to mne podržte“) ze sedaček tribun. Už druhá skladba „Fairies Wear Boots“ naznačila progresivní chutě skvěle připraveného souboru, schopného se i po šestačtyřiceti letech vypořádat s nejsložitějšími ornamentálními pomníky vlastní dávné produkce. Následovala svižná „After Forever“ s rozevlátým hippie nalazením, při svém vzniku určitě inspirovaná užíváním divokých psychedelik. Pokračovalo se ve velkém stylu, takže brzy přišla na řadu protiválečná klasika z největších „War Pigs“, hned záhy následována songy „Snowblind“, „Behind The Walls Of Sleep“ a „Into The Void“. Celkově se hrálo třináct skladeb a musím potvrdit, že kdybych nepočítal „Dirty Woman“ z roku 1976, patřily by všechny songy do časového rozmezí 1970-72, což potvrzovalo verzi, že si kapela nejvíce cení své úvodní etapy.


 

 

O generaci mladší bubeník Tommy Clufetos, který jako jediný nepatřil do základní sestavy BLACK SABBATH, ale roli koncertního bicmana přijal již před minulým evropským turné a to vzhledem k často diskutovanému odřeknutí Billa Warda, byl jistě tou nejlepší možnou volbou a nejenže starým pánům stačil, ale celý koncert ještě povýšil o vlastní umění, o tu neskutečně namakanou silovou hru, která připomínala nejen jeho předchůdce, ale dávala vzpomenout i na mistrovství bájného Zepelína Johna Bonhama. Znamenitý Clufetos svou hru v samotných skladbách (ale i ono masakrální bubenické sólo, kterým se prezentoval po hodině koncertu) neuvěřitelně prožíval. Na jeho práci bylo poznat to odhodlání, i skutečnost, že je nejen srdcařem, ale i hráčem s obrovským talentem. Skvělá sedmdesátková image, dlouhé vlasy přiškrcené nad ušima čelenkou a obličej zdobený masivními vousy, pak byly další třešničkou na koncertním dortu navozujícím dokonalé souznění mezi tímto muzikantem příslušícím k mladší generaci a třemi původními členy BLACK SABBATH. Nejeden divák v hale však ani nevěděl, kdo že to za bicími sedí, což jsem zjistil po koncertě v útrobách blízké benzínky, kde jsem vyslechl rozhovor dvou týpků z Hané: „Tož to byl šikovný synek ten bubeník, nebyl to ten, ...no ten, co prorazil venku? Však víš, ne? Jásné. Myslíš Škaroupek nebo tak nějak? No to byl on.


 

 

Pokračovalo se tedy ve velkém stylu a valící se hordy riffů nedaly těm dvaceti tisícům příchozích žádnou šanci, takže brzy došlo na „Hands Of Doom“, „N.I.B.“ a „Iron Man“. Poslední klasiku už hulákala celá hala. Dokonalé finále posléze obstaraly další památné vypalovačky - „Children Of the Grave“ a samozřejmě nepostradatelná tříminutová hitovka „Paranoid“. Celý koncert byl snímán několika kamerami a záběry byly okamžitě promítány na čtyři metry vysoké a dvanáct metrů široké obrazovce, jenž skvěle doplnila dění na pódiu a divákům vše přibližovala. Z mého pohledu šlo o dokonalý zážitek, kde se kapele podařilo předat vše se zápalem a ve skvělém zvukovém provedení. Ono určitě není jen tak, napojit se na diváka a vtáhnout jej do koncertu. Jedinou kaňkou tak zůstal nový fenomén, který se však samotné kapely netýkal, mám na mysli samozřejmě natáčení záběrů z akce na telefon, protože prostřednictvím této činnosti mnoho chytráků na ploše znesnadňuje výhled všech za nimi stojících a proto jsem si dovolil pár kvalitnějších snímků ukradnout z youtube a dozdobit tento článek.

 

 


04.07.2016Diskuse (23)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

DarthArt
08.07.2016 19:04

Stray: No tak vida, ještě nejsem tak sklerotickej... :)

 

Stray
08.07.2016 10:30

Ale vždyť Ward JE víc rozhozenej než Ozzy. Člověk, kterej naposled nabubnoval slušný album v první půlce osmdesátek (když s přivřenýma očima za něj budu považovat "Born Again") asi nebude samá vitalita. V tý době mi bylo osm a dávali v televizi seriál Sandokan s Kabirem Bedim v hlavní roli, co ten chlap sakra dělal do teď? :-) Ozzy je na tom zdravotně dost možná úplně nejlíp z nich ze všech.:-) nemluvě o hudebních aktivitách.

 

DarthArt
08.07.2016 10:23

Mauglí: Jo, Tvoje argumenty maj logiku. Já možná žil v domnění, že Bill je díky hříchům mládí ještě víc rozhozenej než Ozzy a že ta turné odvolával kvůli nějakým zdravotním problémům. Z toho vycházela moje obava, že by to sotva udýchal. Asi jsem to nějak pomotal :)

 

Mauglí
08.07.2016 09:46

To Stray: Poslední skvělou deskou BLACK SABBATH s Billem Wardem byla Born Again z r. 1983 :-))

 

Mauglí
08.07.2016 09:42

To DarthArt: A kde bereš tu jistotu, že by Ward koncerty určitě nezvládl, že nemá kondici a že by turné s ním bylo snad až parodií na B.S.? To, že to nebude úplně stejné jako v roce 1972 je všem jasné, ale vždyť to přece po nich ani nikdo nechce, teď v 70-ti po téměř 50-ti letech na scéně. Já naopak věřím tomu, že by si Bill určitě nechtěl trhnout ostudu a že by se svědomitě připravil, stejně jako v r. 2005, kdy mu také věřil málokdo a nakonec show s ním neměla chybu /Louža určitě potvrdí :-) /. Pokud by zbytek kapely seznal, že na to už nemá, spolupráce s ním tím pádem není možná a je potřeba vzít výkonného náhradníka, tak to pochopím a neřeknu ani popel. Jsem ten poslední, kdo by chtěl vidět za každou cenu, jak píšeš, ty čtyři ksichty pohromadě a nevadila by mu nedůstojná show s např. rozhozenou rytmikou. Ale nic takového z tábora B.S. nikdy nezaznělo a jediné, co prosáklo, byly ty tahanice o honoráře. Jinak tvým argumentům o zásluhách a budování značky rozumím, proto jsem psal, že se měli dohodnout na nějakém rozumném kompromisu, vždyť je to jejich poslední turné mapující éru s Ozzym z let 1970 - 1978 a tam přece Bill neodmyslitelně patří a stojím si za tím, že to pro svoje letité fanoušky měli udělat. Vždyť kolika legendám ze 70-týchto let se povedlo bombasticky se rozloučit v kompletní zakládající sestavě? Já si snad nevzpomínám na nikoho. Takovým borcům by podle mě v závěru kariéry více slušel patřičný nadhled a z té většinové strany asi i trochu velkorysosti, namísto toho co tam nakonec proběhlo.

 

Louža
08.07.2016 09:31

Mauglí : :-)) Nesnášim když mě někdo ubíjí vlastními agrumenty! Dobře. Dostals mě. S tim klukem z roku 2005 nemá cenu polemizovat :-) On to ví všechno nejlíp a když píše, že Bill je dobrej, tak byl asi dobrej. Na druhou stranu, pokud jsem s odstupem času zapomněl, že tam vůbec hrál, tak asi nebyl tak dobrej jak jsem si tenkrát myslel. Koukám že celej ten koncert je na youtube, tak to kdyžtak omrknu až bude čas.

 

Mauglí
07.07.2016 19:58

To Louža: http://metalopolis.net/art_concerts.asp?id=2244

 

Mauglí
07.07.2016 19:56

To Louža: Takže Bill Ward s B.S. v Praze 2005 podle tebe nehrál? Tak to si potom přečti znova tenhle report, napsal ho nějakej Louža :-))))

 

DarthArt
07.07.2016 15:07

Mauglí: Ale je mi líto, že se Ti nesplnil sen vidět je s Wardem. Já na koncertě nebyl, tak je mi to celkem jedno, ale Tobě jako fanouškovi bych to přál.

 

DarthArt
07.07.2016 15:04

A jestli se jelo fakt jen o prachy, tak bych řádově menší částku pro Warda viděl jako logickou věc. On od kapely odešel před třiceti lety, od té doby pro ni nedělá nic!!! Ostatní tři makaj, budujou značku, a tak jsou i benefity zákonitě jejich. Bill by tam s nima jen proto, aby fans viděli ty čtyři ksichty ještě jednou pohromadě. A to na rovný díl honoráře asi nestačí. Pokud by si teda Tony Iommi mohl vybrat, jestli poslední koncert udělá ve stylu "ty čtyři ksichty pohromadě" a nebo jestli vypálí nejnabušenější show na jakou nikdo nezapomene, asi by moc neváhal. Ale do jeho hlavy nevidíme...