Last Hardrock Outsider

BLACK SABBATH - Paranoid

Ihned po vydání debutového alba počali BLACK SABBATH podstatně častěji koncertovat, než bylo u nich zvykem na sklonku šedesátých let. Tehdy měly jejich performace formu spíše několikahodinových jamů uvnitř malých prostor, což se brzy mělo změnit. Velkou Británii tedy na jaře roku 1970 postihl nálet poslů temnot, jaký nepamatovala snad od časů Olivera Cromwella. V té době ovšem ještě nebylo možné odhadnout, zdali se právě rohatí z Birminghamu (jako nová senzace) stanou z desítek ambiciózně se rozjíždějících hard rockových kapel tou nejtrvanlivější. Stejně rychle, jako si skupina na svou stranu dokázala získat početné zástupy mládeže ze středních vrstev a dělnického prostředí, objevily se rovněž pochybovačné teorie a kritické ohlasy, které roznítily nekonečné spekulace ohledně kytarové hry Tonyho Iommiho. Škarohlídi totiž tvrdili, že se skupina svým (v té době netypicky) zhutnělým agresivním soundem snaží akorát zamaskovat své nevalné muzikantské schopnosti. Dobře rozjetá čtveřice si proto uvědomovala potřebu rychle nahraného druhého alba, které by mělo upevnit její pozice a potvrdit tak kurs rychle se rozrůstající fanouškovské základny. V průběhu pouhých tří červnových dní, kdy si kapela vysloveně odskočila do studia z nepřetržité koncertní šňůry po Británii, Beneluxu a Německu, byl tak (za asistence Rogera Baina) nahrán materiál, díky kterému se BLACK SABBATH nesmazatelně zapsali do rockové potažmo metalové historie a stali se nesmrtelnými – „Paranoid“.



Předzvěstí této nahrávky se stal stejnojmenný pilotní singl coby nemilosrdně jednoduchá, přímočará skladba, o které dnes skupina tvrdí, že vznikla ve studiu během pouhé hodiny, a dala se na album jen z toho důvodu, aby navýšila jeho poměrně krátkou stopáž. Vydavatele však nápadná chytlavost Ozzyho zpěvové linky natolik zaujala, že neváhal a „Paranoid“ umístil do role startovního výstřelu. Ten (zejména ve Spojených státech) vydatně zabodoval a prakticky přes noc udělal z BLACK SABBATH konkurenci pro jejich podstatně aristokratičtější krajany z LED ZEPPELIN, což kapela potvrzovala na svém prvním americkém turné, které se na podzim roku 1970 neslo v prazvláštní mystické atmosféře příchodu něčeho neznámého. Kolem party mladíků tehdy vytrvale kroužili různí agenti i obskurní hejskové z branže, aby se snažili ukořistit novou a neokoukanou akvizici pro své obchodní zájmy.


Jako celek album nadále rozvíjelo downer rockový směr debutu a stavělo na podlazeném zvuku Iommiho kytary, pomalých tempech a plynule se rozvíjejících strukturách většiny skladeb. Textové stránky se zde ujímá zejména Geezer Butler, který se od této chvíle stává téměř výhradním textařem a hlavním nositelem poselství skupiny. Okultní tématika a čarodějnictví částečně ustupují závažnějším problémům, jaké vyplývaly z tehdejší politické situace, o čemž svědčí například hbité předělání skladby „Walpurgis“ ve fenomenální protiválečnou agitku „War Pigs“, zastihující ranné BLACK SABBATH ve vrcholné formě, a dodnes platící za zásadní pilíř nejen jejich koncertů, ale i koncertů Ozzyho sólové dráhy. Pulzující, syrové, groovy inferno je doslova učebnicí původní metalové muziky, tak jak se zrodila ve své nejčistší podobě v Británii na úsvitě sedmdesátých let. Po již výše zmíněné titulní hitovce nastupuje zasněná „Planet Caravan“, jejíž psychedelický odér umocňuje efekt ozvěny, jenž je skladbou prohnán. Jinak jde samozřejmě o vůbec první baladu BLACK SABBATH, která se později dočkala zajímavého předělání od slavné texaské brusky devadesátých let PANTERY. 


Notoricky známou klasikou „Iron Man“ prostupuje jednoduchý riff, mohutně se valící jako tvor, o němž tato píseň se svým sci-fi ekologickým textem pojednává. Zřejmě není na světě rockového fanouška, který by ústřední kytarový motiv skladby „Iron Man“ neznal. Depresivní „Electric Funeral“ je prvotřídní ukázkou Butlerovy textařské obrazotvornosti a pojednává o účincích atomového výbuchu. Tento varovně ponurý doomový pochod předkládá zamyšlení nad následky lidské hamižnosti a bezohlednosti. „Hand Of Doom“ naopak pojednává o užívání drog. Album zakončuje skladba „Fairies Wear Boots“, ve které se BLACK SABBATH blýsknou komplikovanější strukturou, obsahující téměř jazzově laděné pasáže, a díky absenci pevného rytmu tak nabízí přehršel neočekávaných momentů. Tento znamenitý song vznikl již v samotných počátcích kariéry kapely v roce 1968 a pojednává o pouličních rozmíškách se skinheady, pro které byly zejména vysoké boty značky DocMarten znakem postavení v gangu.


Recenze zveřejněna před lety na webu: metalopolis.net


31.05.2015Diskuse (10)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

DarthArt
09.12.2015 12:29

Samozřejmě naprostá klasika s největšími metalovými hity všech dob, ale nějak se mi dneska poslouchá trochu hůř než dřív. Možná je to relativně střídavou atmosférou jednotlivých skladeb, spíš ale totálním přeposloucháním Paranoidu, Iron Mana a War Pigs za ty roky, co Sabbathy poslouchám, ale Paranoid si poslechnu asi nejmíň často. Jinak je samozřejmě neuvěřitelný, s jakou rychlostí Iommiovci tehdy chrlili jednu skvělou desku za druhou, eponymku a Paranoid dokonce v jednom roce.

 

Imothep
01.06.2015 15:32

Stray: ano, je treba se na to divat i z tohoto uhlu pohledu, souhlasim. Ale muj vztah k tem "skladbam" se stejne nezmeni. :o)A stavet Buranoid nad skvosty, co vyjmenoval je ciste kacirstvi!! :o) Plus pri srovnani s Ramones by asi cleny BS a nejednoho skalniho otrepaly zimomrivky :o) :o)

 

Stray
01.06.2015 15:22

Ale vždyť "Paranoid" od BS, "Light My Fire" od THE DOORS, ale i třeba "Anarchy In The UK" od SEX PISTOLS nebo "Jumpin´Jack Flash" od Stounů JSOU prostě skvělé věci. :-)Osobně mám song "Paranoid" výše než "War Pigs", "Iron Man" a "Black Sabbath", je mi jedno jak je přímočarej a jak malá je jeho stopáž, ten motiv je prostě kouzelnej a boží, připomíná mi to hippie verzi RAMONES. :-)Vždyť je přeci pro každou normální kapelu naprostá paráda, když se jí povede song, kterej přitáhne ve velkém tančící a křepčící omladinu, ne? Co je pěknýho na audienci několika dědků, kteří akorát muzikantovi čumí po prstech? :-)

 

Imothep
01.06.2015 15:04

Valic: Paranoid, Smoke on the Water, Light My Fire, Iron Maiden . . . a takhle muzu pokracovat donekonecna. Koneckoncu kazda kapela si obcas vybere slabsi chvilku. Blby je, kdyz se stane to, cos popsal = kapela to pak uz navzdy musi chte nechte hrat :o)

 

Valič
01.06.2015 14:40

Dost radikální názor se kterým moc lidí (včetně mě) souhlasit nebude, nicméně samotná kapela tenkrát nebyla moc nadšená z toho jaký typ posluchačů tento úspěšný singl přitáhl na jejich koncerty. Tony Iommi: "That single attracted screaming kids. We saw people dancing when we played it and we decided that we shouldn´t do singles for a long while after that to stay true to the fans who´d liked us before we´d become popular."

 

Imothep
01.06.2015 13:58

A velka skoda, ze se mu to nepodarilo prosadit. Hudebni svet by byl usetren (aspon) jedne straslive odrhovacky.

 

Valič
01.06.2015 11:31

Je zajímavé, že Geezer Butler byl tenkrát proti zařazení skladby Paranoid na album, protože měl dojem, že je až příliš podobná Communication Breakdown od Led Zeppelin.

 

Geronimo01.06.2015 09:40

Pamatuju si, jak jsem asi v 14ti letech slyšel Paranoid (píseň, ne celý album) a úplně mě to uchvátilo a chtěl jsem slyšet zbytek. Tak nějak jsem doufal, že ostatní písně budou taky takhle rovný vypalovačky :) Když jsem se pak slyšel celou desku, tak jsem to nějak nechápal - "divný" bicí, na hard rock/metal je to moc houpavý, jazzová balada... ani se mně to moc nelíbilo (teď bych si za to dal facku:). Teď to jednoznačně je moje nejoblíbenější album od BS (no dobře, ještě tady je Master of Reality) - War Pigs, Hand of Doom, Fairies Wear Boots - mně ty písně svým výrazem a atmosférou přijdou tvrdý a daleko hustější něž nějaký deathmetalový řezničiny :)

 

rumcajs31.05.2015 10:41

Tak zde je již vše tak, jak má být. Jistě, stylové ústřely jsou i zde, ale celkově je deska kompaktní, temná a hlavně hitová.Osobně mám z Paranoid nejradši Electric Funeral, Iron man, Hand of Doom a otvírák War Pigs, který je pro mě ale opět lepší ve verzi z The Ozzman Cometh.Nicméně jde opravdu o jedno z absolutně NEJ alb metalu a světové hudby vůbec a jen pro mě dokonalá Vol.4 mi brání označit Paranoid známkou absolutní. 95%

 

Daveyy31.05.2015 01:11

Ta deska na mě vždy působila depresivně. Příjemně depresivně. A ta psychedelicko jazzová část (Planet Caravan) moc zajímavě. A Iron Man byla na základce hymna! Vedle Smoke On The Water samozřejmě :-)Vedle Sabbat Bloody Sabbat nejlepší Ozzy.