Last Hardrock Outsider

BLACK SABBATH - Never Say Die

V druhé polovině sedmdesátých let už vztahy uvnitř BLACK SABBATH nebyly ideální a unavená kapela pomalu ale jistě směřovala ke své první velké krizi. Tou dobou všem letitým rockovým dinosaurům zrovna média nepřála a naopak se do popředí zájmu počaly rázně dostávat mladá, zejména punková, uskupení, objevující rebelii v hudbě skrze něco zcela jiného. Samotní BLACK SABBATH však bojovali především se sebou samými. Především Ozzy Osbourneovi, namočeném tehdy v závislostech všeho druhu, se velmi nepozdával nový směr, který se stále více odkláněl od ranné hutnosti a logicky spíše inklinoval k běžné mainstreamové produkci rocku s bohatším zastoupením aranží. Osobnostní půtky tak vyvrcholily prvním Ozzyho odchodem na sklonku roku 1977, kdy vzápětí BLACK SABBATH narychlo sehnali náhradu v podobě zpěváka Davea Walkera, kterého znali ještě z působení v Birminghamu. S ním začalo skládání nových písní a byl odehrán jeden jediný koncert. Na jaře roku 1978 už však bylo zase všechno jinak. Ozzy Osbourne se vrátil, aby se nakrátko usmířená kapela dala znovu do práce a stvořila svou labutí píseň, která je dodnes považována za jejich vůbec nejslabší album – „Never Say Die“.

 

Desce předcházel svižný stejnojmenný singl, který se stal v době svého vydání příslibem hitových zítřků a celkově dost klamal ohledně skutečného stavu uvnitř kapely. Song „Never Say Die“ byl jednou z mála uspokojivých skladeb na této poslední řadovce BLACK SABBATH vydané ještě v sedmdesátých letech. Nevím jak na tom byli členové kapely v době vzniku tohoto nepříliš zajímavého díla, každopádně mám pocit, že o skutečnosti pořádné krize, jenž je dohnala doslova do slepé uličky, nevěděli. Nové songy ani nenavazovaly na ponuré kořeny, ani nenabídly čerstvý a neotřelý styl. Co se týče invence a skladatelské práce, ze všeho bylo cítit především neuvěřitelné tápání a vyhořelost.


 

Ostatně ani rychlost sestavení tohoto díla a angažování klávesového hráče Dona Aireyho songům nepomohlo. Jeho nástroj zde rozezvučel takové songy jako „Air Dance“ nebo jímavou „Over To You“, kterou zde považuji za jeden z mála světlých momentů. Celkově se navazovalo na styl z předchůdce „Technical Ecstasy“, ale s podstatně menší zásobou silných skladeb a momentů co by stály za zapamatování. Skladby jako „Johnny Blade“ vypovídající příběh o vražedném maniakovi, ještě Walkerem složená „Junior´s Eyes“, nebo hodně na Ameriku mířená „A Hard Road“ sice nebyly úplně špatné, ale BLACK SABBATH jakoby jejich prostřednictvím ztratili velký kus ze své někdejší osobitosti a rázem byli pouze jedněmi z mnoha, kteří přehrávají své rockové vypalovačky pro nějaké řidiče kamiónů. Kdyby to takhle šlo dál, snad by se z BLACK SABBATH stali BACHMAN TURNER OVERDRIVE nebo něco na tento způsob. Nicméně nováček Don Airey se o dva roky později objevil rovněž v sestavě startující pozoruhodnou sólovou dráhu Ozzyho Osbournea a jeho nástroj později zkrášlil nejednu šílencovu fenomenální hymnu.

 

V souvislosti s albem „Never Say Die“ se opravdu nemohu ubránit dojmu, že šlo prakticky jen o prodloužení mizérie a dojezd původní sestavy ze setrvačnosti, o čemž samozřejmě vypovídaly i koncerty, kde kapela působila nesourodě a bez zápalu. Mimochodem na turné, kde Sabatům předskakovaly mladí kaliforňané VAN HALEN, se to všechno projevilo v plné parádě a pro hlavní hvězdy večera se stalo tohle turné doslova fiaskem. Ozzy si tedy pouhý rok po svém prvním odchodu a následném návratu balil věci podruhé, tentokrát definitivně, když byl zbytkem kapely vyhozen. Své v tom dělala samozřejmě životospráva, ale i depresivní stavy. Ostatní (kromě vždy připraveného Tonyho Iommiho) na tom však nebyli o moc lépe. Velký restart však přišel hned záhy a to jak pro BLACK SABBATH, tak pro Ozzyho, který naskočil na velmi úspěšnou sólovou dráhu. Sabati tedy v roce 1979 na uvolněný post frontmana angažovali skvělého Ronnie Jamese Dia, zpěváka majícího schopnost jejich novou tvorbu posunout zcela jinam a obohatit jí - posun k modernějšímu vyznění, větší melodice a velkoleposti, ale i do zcela neprobádaných prostor plných zapovězené mytologie, fantasy příběhů a jiných scenérií, ale o tom až za týden.

 

 


06.06.2015Diskuse (13)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

DarthArt
09.12.2015 14:36

Stray: Já díky za recenze a za možnost si takhle polebedit v Sabbath. Že jsme tady v nejlepším prostředí a už dost dlouho na nejživějším metalovým webu (což jsem si potvrdil u recenze na Repentless, která byla u Tebe okamžitě a na dalších webech tak za měsíc), o tom není žádných pochyb! Taky na stránce s normálním designem, bez miliónu bannerů, blikátek, rámců, upozorňovaček a miniaturních písmenek, u kterejch musím hledat na počítači lupu, což mě vždycky spolehlivě nasere :)A taky jsem rád, že je to tady normální fanouškovskej web a ne rádoby katedra metalu FF UK.

 

Stray
09.12.2015 14:01

DarthArt: Díky za všechny tvé dnešní příspěvky, rád jsem si to přečetl. Stojíme vysoce nad tou rádoby elitářskou (prachsprostou) žvanírnou... :-))))

 

DarthArt
09.12.2015 13:23

Kdyby všechny skladby na albu byly jako Never Say Die, pak bych si ho nechal líbit! Jenže nejsou. Asi nemá smysl opakovat, že i na mě působí nuceně, unyle, jakoby kapela musela splnit závazek firmě a skladby psala se stejnou lhostejností, s jakou brigádníci v Tescu doplňujou do regálů kofoly. Pár skladeb není špatných, ale vlastně není žádný důvod, proč se nutit k jejich poslechu, snad jen proto, abych mohl říct "Ano, znám všechny desky Black Sabbath." Ani divnej obal s pilotama tryskáče nedává žádný smysl, takže si Never Say Die poslechnu příště zas tak za pět-deset let. Jedno ale přece jen musím ocenit - deska údajně vznikala tak, že přes den Tony Iommi psal skladby a po nocích se nahrávaly, protože navrátilec Ozzy odmítl zpívat už hotový písničky, který nebyly určeny pro něj. Takže pokud deska vznikla za TAKOVÝCHLE podmínek, pak je to vlastně geniální dílo!

 

prasezlesa30.07.2015 13:15

Vždyť Dio je z hlediska rozsahu mnohem lepší zpěvák než Ozzy, jak může někdo tvrdit, že je Ozzy lepší? Mně Ozzy připomíná Nelsona ze Simpsonů.

 

rumcajs30.07.2015 12:48

Vzhledem k úpravě hodnocení Forbidden zde snižuji na 60%. Přeci jen asi tuto desku považuji za nejméně povedenou, i když ne špatnou.

 

Valič
14.06.2015 22:17

Omlouvám se za tu chybu v názvu. Správně má být samozřejmě Heaven And Hell. V tom horku už se mi pomalu začíná vařit mozek a píšu blbosti. :-)

 

Valič
14.06.2015 20:39

Díky za objasnění. Ono je to opravdu dost subjektivní. Třeba já to beru tak, že Black Sabbath = Tony Iommi. Nejradši mám prvních šest alb, ale Heaven Or Hell, Mob Rules a Headless Cross považuji za stejně kvalitní, i když se na nich kapela od svého původního stylu dost odchýlila. Naopak comebacková 13 mě moc nebaví, ale zase ji nepovažuji za nějaký vyslovený propadák. Myslím, že Dio ani Tony Martin neměli naživo problém odzpívat skladby z klasického období, ale neumím si moc představit, jak by Ozzy odzpíval materiál z těch tří výše uvedených desek. Co se týče Gillana, jeho působení v kapele později on sám i členové B.S. označili za omyl. Zpěvák je to samozřejmě vynikající, ale k téhle kapele se absolutně nehodil.

 

Václav
14.06.2015 20:10

V kontextu tvorby "pravých" BS jsou ve srovnání s Ozzym slabí všichni jmenovaní. Gillana přirozeně řadím mezi špičku, ovšem Dia ad., tak to už je v rovině subjektivní.

 

Valič
14.06.2015 18:20

A těmi slabými zpěváky je míněn konkrétně kdo? Pokud nepočítám Seventh Star, což byla v podstatě Iommiho sólovka, tak na studiových albech kromě Ozzyho zpíval pouze Dio, Ian Gillan a Tony Martin Harford.

 

Václav
11.06.2015 19:07

Nejhorší jsou pouze a jedině všechna alba bez Ozzyho. To nakonec nejsou už ani alba BS, ale pouze jakýsi vedlejší projekt Iommiho, kde defilují jednou lepší, ale většinou slabí zpěváci, z nichž ovšem nikdo Ozzymu nesahá ani no kotníky! Obávámm se, že ani veličina, kterou bezesporu Mr. riffů Iommi je, nemá být ve tvorbě bez Ozzyho na co pyšný. BS se nám vrátili až v r. 2013. Za to jsem nekonečně vděčný, že si mne zubatá nevzala a dostal jsem znovu šanci, užít si užasnou hudbu legendy heavy metalu Black Sabbath, i když jeden článek mi tu chybí...