Last Hardrock Outsider

BLACK SABBATH - Dehumanizer

S velkou slávou oznámili BLACK SABBATH na sklonku roku 1991 návrat k sestavě z období alba „Mob Rules“, což vzbudilo zejména za Atlantikem nemalou vlnu zájmu o právě hned v té době připravované album, kterému navíc předcházela pověst nejtvrdší záležitosti v historii BLACK SABBATH. Deska nakonec dostala název „Dehumanizer“ a ještě teď je nutné přiznat, že všichni aktéři se na ní vydali z maxima, byť to celé nebylo opětováno stejně pochvalně, jak si asi Tony Iommi s Geezerem Butlerem v době příprav vysnili, nicméně album ve zkoušce času obstálo. Ronnie James Dio se znovu ukázal v nejlepším světle a vtiskl na svou dobu moderně znějící a tvrdé heavymetalové nahrávce svůj nezaměnitelný srdnatý hlasový projev. Reakce veřejnosti však byly těsně po vydání velmi rozporuplné, zatímco oddaní příznivci novějších etap BLACK SABBATH, stejně jako fanoušci Ronnieho Jamese Dia, pěli na nové dílo pochvalné ódy, kritika zůstávala při zemi a opatrně vyjmenovávala všechny neduhy, díky kterým právě neurvalý „Dehumanizer“ nedosahoval kvalit, jak památných zápisů zkraje osmdesátek „Heaven And Hell“ a „Mob Rules“, tak i přímo předcházejících mistrovských děl nazpívaných podceňovaným Tony Martinem.


 

 

Z dnešního pohledu je však album z roku 1992 brané jako kvalitní a na dobu svého vzniku moderní záležitost, jenž tíhla především k surovému a velmi zatěžkanému vyznění, kterému byl vlastní hutný a neobvykle temný metalový výraz a celková přirozenost, která jakoby zpochybňovala skutečný věk souboru, zkrátka a dobře BLACK SABBATH působili jako mnohem mladší band. Sevřený „Dehumanizer“ byl opravdu jinde než honosná díla typu „Headless Cross“ a „Tyr“, měl však rovněž své osobité kouzlo. Celý problém jeho nepochopení dost možná vězel v nepříliš velkém počtu fenomenálních riffů a zapamatovatelných hymen. Nedá se říci, že by se na desce nacházely nějaké nepodložené skopičiny nebo vatovité kousky, to ani náhodou, na druhou stranu zde nebylo ani příliš těch velmi nadprůměrně dobrých songů.

 

 

Už od těžkopádných a velmi suše nazvučených úderů Vinnieho Appice v úvodní „Computer God“ je každému jasné, že zde nepůjde o album plné odlehčených hitů a bohatě nazdobených songů. Naopak, atmosféra vyvěrající z pocitů klaustrofobie a nesvobody, kterou sebou mohl nést život v novém, přetechnizovaném světě, dávala tušit, že nepůjde o záležitost na několik prvních poslechů. Albu to však postupem let pouze prospělo a dnes jde o nezpochybnitelný pomník začátku devadesátých let. Druhou „After All (The Dead)“ řadím mezi to nejlepší, co se na této nahrávce vyskytuje. Song, který vlastní neuvěřitelné vnitřní charisma opanoval temný a pomalý kytarový základ nad nímž plul překrásný Diův hlas, který ze své fazóny osmdesátých let nic neztratil. Svižná a přímočará „TV Crimes“ byla nakonec zvolena jako pilotní singl, snad kvůli svému rychlejšímu tempu a nepříliš košaté výstavbě, což bylo logické hlavně díky skutečnosti, že kapela útočila zejména na americký trh, který si nikdy nepotrpěl na nějakou výpravnost, a který byl v té době zasažen děním oko rockové scény ze Seattlu, ale na druhou stranu tvrdím, že se této ojedinělé rock´n´rollové položce ne zcela přesně podařilo reprezentovat celé album.

 

 

Dál se pokračuje v silovém tažení, takže ať už bych mluvil o skladbách jako Letters From Earth“, „Master Of Insanity“ a „Time Machine“, nebo zmíním čarokrásnou „Too Late“ případně hodně zlověstný závěr v podobě houpavě dekadentní „Buried Alive“, vždy by se jednalo o povedené skladby v obvyklém stylu, se všemi typickými atributy příslušícími právě k té etapě BLACK SABBATH s malým dervišem Diem u mikrofonu, mávajícím svým typickým paroháčem do dáli a kynoucím všem pekelným hordám. „Dehumanizer“ je skvělé hardrockové/ heavymetalové album, které ačkoliv je složeno čtyřmi zkušenými muzikanty, legendami historie rocku a metalu, zní neuvěřitelně tvrdě a na svou dobu moderně, byť co se týče nápadů, své dva Diem odzpívané předchůdce nepřekonává.


25.07.2015Diskuse (13)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

DarthArt
09.12.2015 15:18

Dobrá a tvrdá deska (snad nejtvrdší od Ozzyho éry, samozřejmě s výjimkou Born Again), ale ne moje úplná srdcovka. Možná mi trochu vadí zvuk bicích, které mlátí jako kovadliny, možná mi zase úplně nesedne Dio, možná je na mě i trochu moc dlouhá (prostě desky nad čtyřicet minut musí být ultrasilné, aby tu stopáž utáhly), fakt nevím. Ta magie nefunguje úplně stoprocentně, i když musím přiznat, že tak polovina skladeb na Dehumanizeru jsou naprosté tutovky a za nějakých (nevím jakých) okolností) bych byl jejich totálním fanouškem.

 

Valič
30.07.2015 11:14

Jeho desky z 90. let se mi moc nelíbí, ale poslední tři studiovky nebyly špatné.

 

Imothep
30.07.2015 10:21

Stray: nemyslim si, Angry Machines chapu jako preslap, ale napr. Magica(nepokazil to ani G. Goldy) nebo Killing the Dragon jsou paradni desky.

 

Myší chlap
30.07.2015 10:03

Strange Highways je hudbně kvalitní deska s naprosto dech vyrážející produkcí (a to i dnes), ale nějak mi do toho Diova fantasy konceptu nesedí. Divné album. Poslouchám ho málo ale vždy když ho pslouchám tak se divím proč ho víc neposlouchám :-) To Magica je jiná... asi nejlepší deska mimo klasického obodobí v osmdesátkách. Tu si pouštím dost.

 

Stray
29.07.2015 18:02

Mě přijde, že DIO točil počínaje "Angry Machines" už jenom krávoviny. :-)

 

Imothep
29.07.2015 16:41

mam vse, az na Magicu :o)

 

Stray
29.07.2015 15:52

"Strange Highways" taky nejde sehnat. Mám od DIO vše po "Lock Up the Wolves", dál nic.

 

Imothep
29.07.2015 14:35

Vidis, ja mam Strange Highways v TOP 3 od Dia :o)

 

Myší chlap
29.07.2015 13:38

Divná deska, která zapdá do diskografie Sabbatů stejně málo jako Born Again. Nevím na co Iommi myslel když tohle vydával. Materiál je to ale celkem slabý.I Diovo Strange Highways ač podobné je lepší.

 

Kropis27.07.2015 11:53

Zvláštní deska... zrovna dneska jsem ji celou otočil a ani chvíli jsem se nenudil, přesto ji poslouchám jen výjimečně. No ale dnes ji otočím ještě několikrát :) Pěkných 80 %