Last Hardrock Outsider

BLACK SABBATH - Born Again

Spolupráce Tonyho Iommiho a Geezera Butlera s malým čarodějem Ronniem Jamesem Diem nabrala v roce 1982 pro všeobecně překvapené fanoušky BLACK SABBATH rychlý směr ke konci. Vztahy uvnitř souboru byly již tak napjaté, že se v průběhu studiových prací na míchačce živého alba „Live Evil“ dostaly do fáze absolutní trapnosti. To když se přiopilý technik jednou prořekl Iommimu, který do studia chodil každý sudý den v měsíci, aby dohlédl na postupující práce, že se v lichých dnech do studia vkrádá Dio, aby pozvolna zvýšoval hlasitost svých vokálních partů na výsledné nahrávce. Je jasné, že to znamenalo definitivní konec spolupráce. Jenže Tonyho trápila zejména otázka – kým hlasově skvělého Američana nahradit? 


Náhoda tomu chtěla, že se zrovna tou dobou potkal s Ianem Gillanem (druhdy zpěvákem DEEP PURPLE, který v té době již devátým rokem bojoval se svou sólovou kariérou), jemuž možnost účinkování v BLACK SABBATH z legrace nadhodil. Ian Gillan se však (k Tonyho překvapení) pro tento návrh velmi nadchl, takže všichni zúčastnění, krátce po schůzce v jedné maloměstské hospůdce v Midlands, na níž se probraly podmínky Ianova působení u Sabatů, nešetřili v tisku komplimenty – „Je skvělé, že zpěvákem BLACK SABBATH je znovu Angličan a navíc takový gentleman“.



Studiové práce se nesly ve velmi přátelské atmosféře (do kapely se na rok vrátil také bubeník Bill Ward, protože Vinnie Appice stál na straně Dia) a ven prosakovaly zvěsti o albu, které bude naprosto fantastické, a které se částečně vrátí k syrovosti raných nahrávek skupiny, přičemž si zachová metalový feeling postupujících osmdesátých let. Když však deska „Born Again“ (s malým čertiskem na obálce) vyšla, odhalila mnoho nedostatků, a mezi nimi hlavně naprosto katastrofální mix. Nikdo z členů kapely si to dodnes neumí vysvětlit, protože ještě když šlo album do výroby, znělo na něm prý všechno náramně. Výsledek byl však velmi kuriózní, a to i s ohledem na fakt, že se zřejmě jedná o nejtvrdší a nejdémoničtější nahrávku, jaká dosud kdy vyšla pod značkou BLACK SABBATH. Stejný úspěch, jaký měla předcházející díla nazpívaná Diem, se sice nedostavil, celkově však nešlo o žádný velký komerční provar – např. ve Spojených státech jde vlastně o poslední poměrně úspěšnou studiovou desku skupiny, protože Američané (jak známo) nikdy nepřijali Tony Martina.


Psaní textů z velké části (kromě „Disturbing The Priest“) převzal Ian Gillan, protože se v tomto oboru v sedmdesátých letech velmi aktivní Geezer Butler momentálně zrovna necítil. A jelikož byl Ian jako člověk svou podstatou trochu jinde než dlouholetí uctívači temna, ovšem na druhou stranu se velmi snažil naplnit podstatu BLACK SABBATH, výsledek vyzníval démoničtěji než démonicky. Ostatně stejně jako v případě soundu nahrávky. Celé album zahajuje burácivá metalová jízda „Trashed“, kde Gillan vřeští jako smyslu zbavený. Hutný a temný zvuk Iommiho sekery zde musel zákonitě zaskočit všechny příznivce vytříbených a barvitých hard´n´heavy songů z éry Dia, protože to, co vzešlo z „Born Again“, se mohlo tvrdostí měřit klidně i s VENOM. 


Za zmínku stála dvě ponurá intra „Stonehenge“ a „The Dark“, která připravila půdu pro nekompromisní riffopalby – psychotickou „Disturbing The Priest“ a černou perlu nahrávky „Zero The Hero“ s obrovskou uhrančivostí. Další nekompromisní jízdou (tentokrát v poněkud rock´n´rollovějším duchu) byla „Digital Bitch“ (neboli kus adresovaný Ozzyho manželce Sharon Arden). Titulní song naopak představuje rozmáchlé aristokratické blues, kde vynikne zejména zvuk sólové kytary Tonyho Iommiho. Zbylé dvě skladby ovšem nedosahují kvalit všech výše zmíněných songů, stejně tak jako celá nahrávka lehce trpí absencí ústřední hitovky.


Album je tedy i po letech hodnoceno jako jedno z těch zvláštních (slabších) v diskografii birminghamských, ale to nic nemění na faktu, že jsem osobně velmi rád za to, že vůbec vzniklo. Jak jinak bych si dnes dokázal představit pomyslné spojení DEEP SABBATH? Co následovalo dál, už všichni dávno víme. Krátce po nepříliš dlouhém turné si Ian Gillan sbalil fidlátka, aby pomohl nastartovat velmi úspěšný comeback druhé a nejslavnější sestavy DEEP PURPLE, čímž tím také definitivně uzavřel ojedinělou jednosezónní kapitolku v historii BLACK SABBATH.


10.07.2015Diskuse (10)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Imothep
17.09.2017 22:18

stran TYR(muj top), Headless Cross atd, tak byly dlouholete problemy s puvodnim vydavatelem(IRS), ktery tusim pak zkrachoval, takze prava nebylo tak jednoduche ziskat. Neni to vzdy jen o ignoraci kapely(Antonina) vztazene k urcitemu obdobi. Podle poslednich informaci se pocita I s reedici Ne-Ozzy ery, ale je jasne, ze to neni priorita.

 

Darthart
17.09.2017 20:42

Louža: Protože dokud ještě žijou zapřísáhlí fans Black Sabbath, musí ždímačka frčet naplno... přece si nenechaj ujít stopadesátej výběr s Ozzym, když už jich maj doma sto čtyřicet devět...

 

Louža
17.09.2017 20:30

Kropis : Cože?? Vždyť se Martin okolo Iommiho ochomejtá, diskutovali prý spolu novou desku a reedice jejich společných alb vypadaly v tomhle konetxtu jako reálná věc, tak proč zase vydávat srágory ze sedmdesátek, který maj všichni přeposlouchaný. Už chci konečně Tyra zase na CD.

 

Kropis17.09.2017 17:12

Uff, nejslabší deska, s vypětím sil 60 %.

Nedávno oznámili Sabbath novou kolekci desetiletá válka... no moje první pocity byly, konečně se objeví nově vydané věci s Hughesem, Martinem... a ejhle znovu se vydává klasický seznam s Ozzym od debutu po Never Say Die, pokolikáté už?

 

DarthArt
09.12.2015 15:05

Jako fanoušek temnějšího a zvrácenějšího metalu jsem se nad Born Again už po prvním poslechu oblízl a ta chuť trvá dodnes. Těžko uvěřitelné spojení spíš středněproudového Gillana (bráno s nadsázkou a v rámci hardrocku, samozřejmě) s čaroději Black Sabbath zní papírově strašně divně. Jenomže, strážný anděl z pekel (jo jo, je to ten, co je na obalu Born Again) zřejmě zas jednou zaúřadoval a pánové společně vytvořili nejen nejděsivější, nejkrvežíznivější a nejvraždenější desku Sabbath, ale také jen tak mimochodem sepsali slabikář všem pozdějším žáčkům, co se dneska označujou jako nezlejší metal na světě (taky to někteří přiznávají - viz Cannibal Corpse a Zero The Hero). Na Born Again (nebo aspoň v jeho první části včetně Digital Bitch) je všechno strašně zvrácené, zlé od podstaty, ale hrozně dobré. Při Trashed mám pocit, jako by mi v nejhorší kocovině mlátil někdo kladivem do hlavy, při Disturbing The Priest před sebou vidím stádo zdivočelejch magorů při honu na nějakýho chudáka a Zero The Hero je černý magický rituál, ke kterému se dnešní satanáši typu Satyricon nepřiblížej ani na kilometr. Velmi svojskou (a zase zvrácenou) sociologickou sondou Digital Bitch rituál končí a při titulce Born Again člověk už jen padá na zem a jako v agónii nad ním přelétávají hrozivé (tj. dobré sabbathovské) vzpomínky na předchozí šílenství, takže už ani moc nevnímá poslední dvě věci, které, jak píše Stray, opravdu nejsou TO ONO a jsou takovou celkem kvalitní výplní. No, každopádně, Born Again je pro mě fascinující, nikdy nikde a nikým nezopakovaný zážitek a všichni ti pomalovanci, okovanci a strašidla s prostěradlem přes hlavu by si měli poslechnout tuhle desku Black Sabbath, aby viděli, jak se dělá děsivá hudba!

 

Zetro
18.07.2015 10:35

70%

 

Valič
12.07.2015 20:32

Tak s tím katastrofálním mixem to zase až taková záhada není. Iommi: "Gillan inadvertently blew a couple of tweeters in the studio speakers by playing back the tracks too loud and nobody noticed. We just thought it was a bit of a funny sound, but it went very wrong somewhere between the mix and the mastering and the pressing of that album... I didn´t know about it, because we were already out on tour in Europe. By the time we heard the album, it was out and in the charts, but the sound was awful." Jinak se opravdu jedná o nejujetější album v historii kapely a to včetně příšerného obalu, dvou bizarních videoklipů a nezvládnuté pódiové prezentace. Objednané kulisy v podobě Stonehenge byly následkem nedorozumění dodány "v životní velikosti", takže se kapela na pódium málem nevešla a celou show prý uváděl lilipután v masce pekelného haranta z obalu desky. Gillan si navíc nebyl schopný zapamatovat texty některých skladeb ze starších alb a měl je položené před sebou na zemi. Vzhledem k tomu, že se během koncertu po pódiu valila oblaka dýmu, tak mu to stejně moc nepomohlo. :-) I tak se ale jedná o velmi slušné album, ale ke špičce diskografie bych ho určitě neřadil. 80%

 

rumcajs10.07.2015 12:06

Tak na tuhle recenzi jsem byl zvědavý. V podstatě s ní celkově souhlasím, až na to bodové hodnocení. Ano, asi dvě skladby jsou docela nezajímavé, ale zbytek alba je prostě PEKLO! A komu se nelíbí zvuk, ten ať si pustí na youtube demoverzi alba, to je teprve něco :-). K dispozici je taky de luxe verze s bonusovým songem The Fallen.Pro mě naprosto legendární album s šíleným obalem, zvukem, hudbou - prostě totálně šílené a dokonalé. 100%P.S.Doporučuju poslechnout si Gillanovu live verzi Heaven and Hell - běhá z toho mráz po zádech.

 

Daveyy10.07.2015 11:54

Já zase při prvním poslechu až po letech přistupoval k albu naprosto skepticky. No a sám jsem byl překvapen že se mě to celkem líbilo. Pravda je to spíš Deep Sabbbath než Sabbati ale neni to sračka za tim si stojím. Never Say Die by se mohl oblíznout :-)

 

Myší chlap
10.07.2015 11:06

Hmm, četl jsem kdysi někde rozhovor s Gillanem a tam to líčí trochu jinak. Podle něj někde kalili a v opilosti si plácli s Iommim že udělají desku. I Gillan to myslel tak napůl z legrace a ještě měl dojem že to bude Iommiho sólovka. Členem Sabbatů prý být dlouhodobě nechtěl. Nakonec ale převážila ta nehumorná půlka věci a po vystřízlivění si plácli na jedno sabaťácký album a malý turné. Každopádně tohle album beru jako totálně mimo mísu. I Seventh Star, která původně neměla být Sabbath ale Iommi sólo, zapadá do tváře kapely v osmdesátkách víc než Born Again - k tomu jsem si nikdy cestu nenašel. Divnej zpěvák, divná hudba, divná produkce. Všechno mimo. Normálně nemám s mimoňskými alby problém, ale tohle se mi nelíbí.