Last Hardrock Outsider

BETWEEN THE PLANETS - Paralelní svět na dosah (rozhovor)

V poslední době neustále chválím českou scénu. Možná proto, že se málo věnuji té zahraniční a ztrácím přehled. Možná proto, že se domácí nahrávky snažím více prožít a ony se pak více otevřou. Nevím. Novinka BETWEEN THE PLANETS se stala mou privátní cestovkou po mimozemských světech, jak jsem si je kdysi dávno vysnil, resp. branou do harmonické dimenze plné dobrodružství s dobrým koncem. Vzrušení, krása, maximální relax a svoboda. Pocitově jsem se letos s jiným albem dál nedostal. Za sluncem, které už nějaký ten pátek prosvítá mou duši, stojí velmi talentovaný muzikant a producent Martin „Spacosh“ Peřina (mj. ELBE a MARTIANS). Tak tedy něco za něco. Když se Martin tak příjemně vetřel do mé hlavy, nemohl se divit tomu, že se pak budu zajímat o tu jeho.:-) Neměl s tím problém. Přeji příjemné počtení.


Mohl bys našim čtenářům BTP na úvod trochu přiblížit, a to i v relaci ke tvým dalším projektům? Jak si vůči nim vlastně stojí?


Ahoj Vláďo, BTP původně vznikli jako můj sólo projekt. Zhruba od roku 2014 má ale i živou podobu. Za tu dobu jsme už pár akcí odehráli, a to i jako předkapela v rámci pražských zastávek UNEVEN STRUCTURE a MESHUGGAH. Máme tři alba – „Immersion Into the Unknown“ z roku 2013, „Of Inner Sight“ (2017) a „Parallel World“, které vyšlo letos na konci září.


Mám-li nějak shrnout záběr BTP, hudebně jde o mix několika podžánrů metalu – progressive, groove, djent, a rocku – post, art, prog, space, psychedelic; to celé dobarvené ambientem a jemným samplingem.


Co se týče mých hudebních aktivit, potažmo kapel, tak je vnímám rovnocenně. Žádnou z nich vědomě neupozaďuju. Každá má u mě rovnocenné místo a opodstatnění.


Když jsem si sednul k otázkám, znovu jsem si pustil „Parallel World“ a stejně jako při psaní recenze jsem se probral až po x minutách. Kolik přemýšlení a strohé hudební logiky vůbec stojí za tak meditativní (pocitově-únikovou) deskou a kolik práce za tak přirozeným plynutím?


Přemýšlení žádné, pro mě jde spíš o intuitivní proces, který s přemýšlením až tak nesouvisí. Něco jiného představuje objem celkové práce. Času zabrala tvorba dost, ale tak je to vlastně vždycky. Na druhou stranu, vše je rozložené do 4 let s různě dlouhými pauzami (třeba i půl roku), takže se to dá zvládnout.:-)



Měl jsi na začátku nějakou osnovu, zbytky z jiných projektů, nebo si zahájil komponování ničím „nepopsán“?


Ono se to moc nepojí z mými jinými projekty. Snad jen takové ty odlehčující skladby (jako např. track „Intuition“) bych možná mohl použít třeba v ELBE nebo SOUSEDECH (kdyby byli aktivní:-). Občas jsem vytáhl nějaké starší nápady ze složky pro BTP a zjistil, že s odstupem se s některým z nich dá pracovat a že mě baví; třeba u skladby „Waves of Consciousness“, která vznikla z nápadu, který mi do BTP dřív moc neseděl. Dost často to taky probíhalo tak, že jsem měl rozděláno pár nápadů a nějaký čas jsem s tím nemohl pohnout dál. Uběhlo několik měsíců a odstup zapříčinil, že jsem v nich našel nový potenciál, který jsem dál rozvíjel až do hotové skladby.


Během ponorů mě nepronásledovaly žádné negativní myšlenky ani pocity, resp. prožíval jsem jen „vítězné boje“.:-) Souhlasil bys s výrokem o nevtíravě pozitivním vyznění a působení celé desky? Do jakého rozpoložení (světa) by se měl posluchač vlastně dostat?


Možná to trochu souvisí s mým vlastním nastavením. Nemám rád negace a pokud se ke mě nějaké dostanou, snažím se je rychle vyhodit pryč.:-) Nedělají mi dobře.:-) Takže z toho možná plyne i tvůj dojem týkající se pozitivního vyznění. Ono je ale tohle trochu relativní, protože každý posluchač může vše vnímat jinak. Někdo poslouchá rád hudbu depkoidní, resp. temnou, protože mu pomáhá se z něčím vyrovnat, nebo to prostě nějak ladí z jeho vnitřním nastavením. Sám mám rád i různé temnější hudební záležitosti, vždy hraju i v post rockové/doomgaze kapele.:-) Jinými slovy to, jak bude posluchač vnímat album, je jen na něm. Ideálně, když mu poslech dá něco, co s ním bude nějak v souladu a z čeho bude mít dobrej pocit, to mi bude asi úplně stačit.


Předpokládám, že jsi s novinkou spokojen, s čím úplně nejvíc?


Asi nejvíc jsem spokojený s tím, že jsem ji zdárně dotáhl do konce.:-) Nějak jsem pořád neviděl na konec. V závěru minulého roku jsem měl pocit, že uplyne ještě tak měsíc a nahrávku budu mít připravenou na mastering, ale vlastně celé jaro 2021 jsem na ní nakonec ještě pracoval. Překvapivě mě napadaly další a další možnosti, jak ji vylepšit, nebo spíše finalizovat. Pořád mi nepřipadala hotová. Ale zase tahle poslední etapa byla taková pěkně tvůrčí. Docela zábavnej kreativní proces, tyhle finální postprodukční úpravy. Nečekal jsem, že se skladby ještě tak mocně otevřou.



Z hlediska produkce, resp. po stránce zvukové mi album přijde absolutně dotažené. Můžeš stručně popsat nahrávací proces? Nahrával jsi vše doma a potkal jsi se ještě s někým kromě Filipa?


Kromě Filipa jsem se osobně potkal ještě s Bárou Liškovou při nahrávání zpěvů a s Martinem Schusterem. S ostatními spolupráce probíhala na dálku. Velmi mne těší, že ti album přijde zvukově dotažené, dával jsem si na zvukové složce dost záležet.:-) Pracoval jsem na něm ve svém studiu, včetně nahrávání a mixu.


Asi nemá smysl nějak hlouběji popisovat technickou stránku, to by bylo spíš na nějaký příspěvek do zvukařského fóra. Napadá mne k tomu napsat, že jsou u mě při mixu a vůbec ve tvorbě (a pro BTP to platí obzvl᚝) důležité odstupy. Kdybych to měl drtit jak na běžícím pásu – co den to track – protože mi za zády už čeká další kapela na mix, tak by ta deska nikdy nebyla tak dotažená. Viz singly, které mi v době vydání přišly hotové, ale za nějaký čas, po dostatečném odstupu mně do nich začaly napadat další a další věci a nejraději bych je teď z YouTube stáhl.:-) Finální podobu tedy mají až na desce.:-) Ale odstupy, i když kratšího charakteru, dělám, i když mixuju desku někomu jinému. Tak dlouho, až je vše vybroušeno k plné spokojenosti. Samozřejmě svou roli má i charakter té které hudby. Nějakou přímočarou záležitost bych asi zmixnul daleko rychleji. Jinak pro kytary a basu používám různé simulace aparátů, které jsou již dnes na velmi vysoké úrovni. Ale to už není nic neobvyklého.


A malá perlička – violoncello Karla Žďárského jsem vysamploval z jedné nepoužité nahrávky našeho společného příležitostného improvizačního ansámblu, kterého jsme oba členy. Čas od času se sejdem v nějakém neobvyklém prostoru, jamujem a já to nahrávám. Vyšla nám už i jedna deska u vydavatelství Polí 5 (https://poli5.bandcamp.com/album/gajamajaroka). Naposledy jsme něco točili a zdá se, že se to nikdy nepoužije, ale kousíček z celého dvou-víkendového materiálu jsem si vypůjčil se svolením mistra violoncellisty na nové album BTP. S Karlem mám jinak kapelu SOUSEDI a jedno album (https://poli5.bandcamp.com/album/purpura-echo).


Bereš studiové angažmá bubeníka Filipa Kittnara jako další posun? A propos, mám pocit, že se Filip stále zlepšuje, míníš toho využít i v budoucnu?


Filip se mnou hraje už od roku 2014, takže to není nikterak nová spolupráce. Je to bezpochyby nadaný bubeník, který dané bicí party vždycky posune ještě o kus dál, zároveň jde i o velmi pohodového člověka, se kterým se dobře spolupracuje. Předpokládám, že naše spolupráce bude trvat i nadále.:-)



Kdy jsi dospěl k závěru, že by výsledku prospěl mastering Jacoba Hansena? Proč zrovna on? Podle mě mᚠurčitě důvod ke spokojenosti…


Od určité doby dávám skoro všechny moje mixy na mastering někomu jinému. Na Jacoba jsem narazil, když jsem brouzdal po Facebookovém profilu Bustera Odeholma z HUMANITY´S LAST BREATH a VILDHJARTA.:) Dotyčný zrovna sdílel nový singl EVERGREY, a protože zněl fakt dobře, začal jsem se dál zajímat, kdo za ním po zvukové stránce stojí. Zjistil jsem, že se jedná o jistého Jacoba Hansena z Dánska a je to děsnej machr.:-) Napsal jsem mu ohledně masteringu pro nový singl BTP, a jelikož byl výsledek kvalitní, nechal jsem u něj masterovat i celé album. Mimochodem, je to dost pohodový chlapík, který je zároveň i velká kapacita v oboru. Dělal třeba na deskách KATATONIA, VOLA apod.


Můžeš prozradit, jak spolupráce proběhla a jak dlouho se u takového esa čeká na výsledek, popř. ještě nějakou další zajímavost?


Jak už jsem uvedl, Jacob je úplně pohodový maník, zareagoval do několika dnů a celá další komunikace probíhala velmi přirozeně a plynule. Nemá žádné hvězdné manýry, mastering dodal asi do dvou týdnů, práci odvedl skvěle. V rámci celkové ceny za album dodává i mastering pro vinyl, pokud si to kapela přeje. Zrovna před nedávnem jsem se s ním navíc domluvil, že mu pošlu na master desku jedné kapely, kterou teď mixuju a která si myslím, jeho mastering zaslouží. Dle stylu komunikace byl rád, že jsem se mu znovu ozval, což vnímám pozitivně.


Jak jsi už zmínil, i tentokrát jsi nechal zaúřadovat řadu hostů, nerad bych někoho upozaďoval, všichni odvedli vynikající práci, nejvíc mě ovšem zaujala hostovačka kytaristy Sama Vallena. Ani v jeho případě si neodpustím otázku, proč právě on? Jak proběhla spolupráce? Byl jsi spokojen hned s první verzí?


Měl jsem ho v hledáčku už nějaký čas, nějak jsem pořád koketoval z myšlenkou, že bych chtěl na album pár školenějších kytarových sól a že by bylo skvělé, kdyby je dodal právě on. Jen jsem si nebyl jist, zda se na mě nevykašle.:-) Mám samozřejmě rád i jeho kapelu CALIGULA´S HORSE. Nakonec jsem mu tedy napsal a všechno probíhalo úplně v pohodě. Hned jeho první verze jsou ty, které jsou na albu. Naprosto přesně vystihl atmosféru toho kterého tracku a svým sólem se do ní vždy perfektně strefil. Podle jeho slov se mu ty skladby líbily a dokonce na svých profilech sdílel i finální verzi „Waves of Consciousness“. Celkově na mě z komunikace působil také dost pohodově.



Právě v jeho případě jsi svou moderní atmosféričnost asi nejmarkantněji „kompromitoval“ brilantní, a hlavně klasickou metalovou technikou, což může být ovšem přijímáno i s rozpaky. Lákají tě podobné kontrasty klasického a nového, hráčsky okázalého a ambientně subtilního a co jimi sleduješ?


Je to vždycky spíš o tom, o co si která skladba řekne. Neplánuju to nějak dopředu. Ani samotnou finální podobu alba v hlavě nemám od začátku. Postupně si prostě materiál říká o další polohy, vrstvy, zvuky a někdy jsem sám překvapen, co z původního nápadu vlastně ve finále vyrostlo.


Zahostoval i Martin Schuster. Jak dlouho už se vlastně znáte? Zdá se, že si rozumíte čím dál víc…


S Martinem se znám asi od roku 2012 a posledních pár let spolu máme kapelu, nebo spíše projekt MARTIANS, se kterou budeme brzy vydávat debutové album. Jsme taky kámoši a hudebně se myslím pěkně doplňujeme. Spolupráce s ním mě hodně baví. Mám tu taky v záloze ještě jeden singl pro BTP, který celý nazpíval a zbývá ho jen zmixovat. Zatím jde o nejvíc písničkovější věc, jsem zvědav na reakce.:-)


Přijde ti, že jsi s novým albem určitou fázi završil, nebo spíš započal novou?


Já nějak nic neuzavírám ani neohraničuji.:-) Věřím, že je nové album zase posun o nějaký ten krok dál, jinam. Každopádně bych na dalších albech byl rád ještě víc odvážnější a vstoupil částečně třeba i do úplně jiných vod, nechávám tomu ale volný průběh, uvidíme, kam mne to dál povede.



Víš už tedy či alespoň tušíš, kam budeš s BTP směřovat v budoucnu?


Pár vizí už v hlavě mám. Dost se mi líbí poslední skladba na albu – „Distortion of Reality“. Je trochu zvukově i náladově jiná než zbytek alba. Lákalo by mne posunout zvuk nových skladeb více tímto směrem – fuzzy/zkreslené kytary, víc psychedelie, post metalu, podivných zvuků a nálad. Na druhou stranu, některé songy můžou být v podstatě dost posluchačsky vstřícné, viz připravovaný nový singl s Martinem Schusterem. Ale tím, co se v budoucnu ještě přihodí, se nechám trochu překvapit.


Přiznám se že jsem se starším deskám BTP dosud moc nevěnoval. Mohl bys je dát nějak do kontextu s novinkou? Jakou cenu pro tebe v uvedeném kontextu mají?


Debut „Immersion into the Unknown“ byl takový můj příspěvek do v té době kulminující djentové vlny, která byla kolem. Prostě mne to nakoplo a chtěl jsem k tomu taky něco říct. A myslím, že se docela povedl. Zaznamenal poměrně slušné ohlasy. A je jen dobře, že to vlastně djent nikdy nebyl, ostatně jako celá tvorba BTP. Debut mám rád, je takový spontánní. Mám rád práci na prvních albech, kapela zatím nemá žádnou minulost, nemusíš na nic navazovat a řešit, aby nové album bylo jiné, než to předchozí:) No, dělám si teď trochu legraci, baví mě práce na každém albu.


Každopádně první album vzniklo jako projekt, nahrál jsem si ho sám včetně naprogramovaných bubnů a jen na mix a mastering ho dal jinam. Neměl jsem ze začátku ani ambice hrát tu hudbu na živo, což se však postupem času měnilo a já k sobě našel další hráče.


Druhé album „Of Inner Sight“ už tedy mělo živé bicí, i když zbytek procesu se už vlastně od přípravy debutu moc nelišil. Kromě živých bubnů je ale velký vklad bubeníka Filipa ten, že vždy krásně dofinalizuje mnou navržené MIDI bubnů. Dodá jim brejky, dynamiku, různé parádičky na činely atd. každou notu pak hraje i na živo. Také zde ve dvou skladbách hostuje na saxofon Jorgen Munkeby z norských SHINING.


Aktuálně vytváříš sám i v kooperaci (ELBE, DYING PASSION, udeřit se chystají MARTIANS) velmi kvalitní nahrávky. Kdy sis vlastně uvědomil, že mᚠna to být opravdu hodně dobrý, že dokážeš převzít odpovědnost za materiál jiných a posunout ho o level výš? Byl zde nějaký zlom, nebo šlo spíš o evoluci?


Ó, děkuji za kompliment. O nahrávání a mix se zajímám už dlouho. Začalo to potřebou umět si nahrát svůj nápad na kytaru, nahrát demo. Na to navazoval můj zájem o další věci jako mix, nahrávání, produkci apod. Pak jsem dostal možnost zmixovat album jedné pražské kapele a od té doby v této činnosti průběžně pokračuji. Neživím se tím, ale vlastně mám u sebe pořád něco na mix od jiných kapel nebo interpretů. Myslím, že jsem se za tu dobu už cosi naučil, ale vím také, že je stále co objevovat. Uvedená oblast je pro mne každopádně něco, co mě hodně baví, a jsem vděčný, že mi ostatní dávají svou důvěru.



Jako „praktikujícího metalistu“ mě zajímá, zda jsi někdy poslouchal či ještě poslechneš kanonizované metalové klasiky?


Ale jo, poslouchal, v minulosti dost.:-) Mám to pořád v sobě, takže si čas od času i nějaké ty klasiky poslechnu.


Inspiruje tě metal i dnes a čím, nebo jde už jen o eventuální kostru, základnu, popř. platformu, kterou můžeš, ale nemusíš využít? Jak to mᚠs jinými žánry?


Žánrově se nikterak nevymezuji, mám rád všemožnou muziku napříč všemi hudebními směry. Metal mám však pořád nějak "v kostech", ale dost si vybírám, co si z něj poslechnu.:-)


Jsem fakt rád, že „Parallel World“ vyšlo i na fyzických nosičích. Nakolik a v čem je pro tebe uvedený aspekt důležitý?


Zatím jedu starou školu, neměl bych kompletní pocit z desky, kdyby byla pověšená jen někde na netu. Druhá věc je ta, že CD se prodávají stále míň a míň a stále více lidí poslouchá desky např. ze Spotify apod. Uvidím, jak to bude dál, třeba to příště vydám jen v texáku, což by mohlo vypadat třeba nějak takhle:-):

´_ą _2^ ‡˙űŕ@ _ü K€ œ€_ž*V Ůp"¨ Ö@ű°5ő A‹ Ď1b9Hd‚ ƒÇŻp


Můžeš ještě něco uvést ke svým nejbližším aktivitám, předpokládám, že jednou z nich by mohla být i koncertní podpora nové desky…


Na koncerty jsme připraveni, živá sestava je již aktivní. Kromě mě a Filipa ji tvoří ještě basák Radek Bure, který dříve působil např. v DYING PASSION. Nějaké koncerty se již rýsují, rádi bychom album někde pokřtili. V dohledné době taky uveřejníme nový singl se zpěvem.



Na závěr takový testík. Ocenil bych, kdybys uvedl pár asociativních poznámek (doslova pár slov) k těmto deskám:


PANTERA – Vulgar Display of Power


Deska , kterou jsem svého času dost poslouchal, ty riffy a energie jsou neskutečné a nezaměnitelné.


CYNIC – Focus


Jsou to bohové, ale popravdě tohle je jediná celá deska, kterou jsem svého času dost sjížděl. Ke zbytku jsem si vlastně už nějak nenašel cestu, i když jejich aktivity průběžně sleduji. A teď už vlastně jen Masvidala.


MESSHUGAH – I


Poslouchám je už od dob vydání „Contradiction Collapse“, tak krásně zariffovanej a technickej thrash aby člověk v té době pohledal.:-) EP „None“ pak nasměrovalo cestu k albu „Destroy Erase Improve“ a to už jsem je fakt žral. Líbí se mi od nich všechno, snad jen album „Koloss“ moc poslouchat z desky nemusím, sere mě její až moc dřevní zvuk.:-) Líto zvuku je mi i u „Chaosphere, které je podle mě úžasné, ale zvuk má takovej až trochu placatej, asi díky ne úplně ideálnímu masteringu. Ale nevadí mi to až tolik, velmi rád si ji čas od času poslechnu. „I“ je super EP - jedna 21min. skladba a nálož až do konce, tak jak to od Meshu známe.


DREAM THEATER – Six Degrees of Inner Turbulence


DREAM THEATER jsem vlastně nikdy až tak moc nemusel. Měl jsem ale svého času dost rád album „Awake“, možná i díky přitvrzení, protože Petrucci začal používat sedmičku a zatěžkanějšíma riffama jsem byl už v té době infikovanej právě od MESHUGGAH (a vlastně i od té PANTERY). Taky jsem v té době měl rád „Falling Into Infinity“ a pak „Metropolis Pt. 2: Scenes from a Memory“. Poté už to šlo zas trochu mimo mě.


STEVE VAI – Sex & Religion


Tady hostuje Devin Townsend, ne? To album vlastně moc neznám, ale Devina mám hodně rád. Vaie mám asi nejraději z dob jeho působení u Zappy.


THE DEVIN TOWNSEND BAND – Synchestra


Devina jsem objevil deskou „Ocean Machine“, kterou jsem hodně poslouchával. Pak hned „Infinity“. Zpětně pak STRAPPING YOUNG LAD a album „City“. Tyhle věci mi zněly v té době fakt futuristicky a moderně. Nejsem ale žádnej ortodoxní vyznavač ničeho:-), což vyplívá i z faktu, že jsem si „Synchestru“ aktuálně nějak nemohl vybavit.:-) Teď jsem si ji ale pustil a ihned poznávám píseň „Gaia“, kterou snad tehdy pustil jako první singl a dost jsem ji poslouchával. Devina mám fakt rád, ale zároveň mi některá jeho tvorba docela splývá dohromady. V oblibě ho ale mám i jako producenta a sound engineera. Má prostě svůj ksicht.


CALIGULA´S HORSE – Rise Radiant


Borci z Austrálie. Na „Rise Radiant“ ještě víc vybrousili svůj rukopis, i když o něco víc se mi přece jen asi líbí album „In Contact“. Skvělý prog metal. A jak už víš:-), jejich kytarista Sam Vallen nahrál dvě úžasná sóla na „Parallel World“.:-)


MILES DAVIS – Doo-Bop


Od Milese mám asi nejraději jeho jazzrockové období ze 70tých let. Hodně rád mám také např. album „The Man with the Horn“ (já taky:-), pozn. autora) z roku 1981 s kytaristou Mikem Sternem. Miluju z ní skladbu „Fat Time“.


Díky moc za zajímavé otázky a přeji, a se tobě i celému zinu daří.


23.11.2021Diskuse (2)Pekárek
hackl@volny.cz

 

Pekárek
24.11.2021 17:10

No super:) Já jsem vzal zas ty Sousedy, líbili se mi takhle na první:)

 

Kelly.
24.11.2021 08:05

Prima rozhovor se zajímavou hudební osobou. Už mi pošta veze jeho 3 CD BTW 👍