Last Hardrock Outsider

BARONESS - Praha, Lucerna Music Bar, 17.března 2016

Po delší pauze nabírají aktivity BARONESS znovu na obrátkách. Na sklonku loňského roku kapela z americké Georgie vypustila již svoje čtvrté řadové album, které je pro běžného posluchače poněkud zkousnutelnější a více uhlazenou záležitostí než díla předešlá, a nyní tedy dochází na jeho koncertní podporu. Evropské turné se nevyhnulo ani České republice, takže v sále Music baru Lucerna došlo ke koncertu, kde kapela představila téměř celou novinku „Purple“ a ještě stíhala zhusta odskakovat ke skladbám ze svých starších nahrávek, to vše za soustavného nadšení příchozích čtyř stovek fanoušků a jejich podpory.

 

Pozitivní nálada bylo to správné sousloví, kterým lze charakterizovat atmosféru v sále, jenž měl do nějaké přeplněnosti ještě stále daleko. Role předskokanů se chopili CLOSET DISCO QUEEN, mně zcela neznámá dvojice muzikantů (kytara + bicí), prezentujících svůj rachotící garážový post-metal bez vokálů sice s nadšením, ale do nějaké vypilované, originální a nápadité atrakce jim toho dost chybělo, přesněji řečeno několik světelných let fantazie a neotřelosti. Na to, že by v jejich případě měli BARONESS nějakou konkurenci, nemohlo být vůbec pomyšlení. Poněkud undergroundově uchopený set této předkapely tak mohl uspokojit leda nějaké nerdy, free/ cool čumily nebo písmáky z místních intošských plátků, beroucí podobně nenápadité partičky tak rádi jako rukojmí svých objevitelských tužeb. Tohle byla prostě okresní liga, jenž měla za úkol tak trochu rozehřát příchozí a ukrátit jim čas svým neoriginálním kraválem.


 

V případě BARONESS jsme se dočkali solidního, hodinu a půl trvajícího setu, který bych sice neoznačil jako bouřlivý a velkolepý, ale určitě jej hodnotím spíše pozitivně. Kapela se zdála býti plně koncentrovaná, vystupovala hodně sympaticky a bez větších prodlev mezi skladbami přehrávala to nejlepší z vlastní tvorby, přičemž dalece převládaly spíše novější songy. Barevné nasvícení scény vždy přesně odpovídalo nahrávce, ze které byla právě hraná skladba. Jen doplním, že BARONESS, jak známo, stále využívají pro názvy svých alb právě barvy.

 

Vcelku rozmanitý klubový set kulminoval především ve skladbách rychlejšího ražení, zejména pak v případě nejchytlavějších skladeb z posledních dvou řadovek nebo dalších téměř hitů. Ve chvílích kdy pódium opanovaly pomalejší kusy a u kapely, hrající svou hudbu někde na rozhraní sludge, stoner rocku a post-metalu, to opravdu nebylo zas až tak zřídka, měl koncert mírné tendence uvadat, dost možná je to však mou posluchačskou rozmazleností. Zatímco při kusech jako „Shock Me“, „The Iron Bell“ nebo „Morningstar“ se vše zdálo více rozbouřené, plné resistence a z pohledu návštěvníka také hodně nadšené. Zdálo se dost pravděpodobné, že i samotná kapela hraje ony hity s daleko větší chutí než nenápadné hlubokomyslnosti. Interakce mezi BARONESS a fanoušky byla od samotného začátku patrná. Mě osobně více seděly ony novější skladby a z nich pak ty méně utahané, takže třeba  dravou „Desperation Burns“ nebo progresivněji pojatou „Try To Disappear“ hodnotím jednoznačně výše, než třeba „Chlorine And Wine“. Měl jsem dojem, že se kapela hodně snažila zachovat skladbám ráz co nejpodobnější studiovému provedení, což bylo na jednu stranu chvályhodné, na stranu druhou to koncertu mírně ubralo na spontánnosti. John Baizley určitě není horším zpěvákem, než jak se prezentuje na svých deskách, řekl bych, že většina skladeb vyzněla vlastně skoro totožně.

 

Vcelku povedený koncert tak nakonec zakončily dvě velkolepé mordy staršího data, konkrétně se jednalo o „Take My Bones Away“ z úspěšného dvojalba, kterým v roce 2012 BARONESS v metalových charts dosti bodovali, „Yellow And Green“, a valivou „Isak“ z debutu „Red Album“ vydaného v roce 2007. Za mě vcelku bezproblémový koncert, kdo přišel, určitě v žádném případě neprohloupil a ještě se ani moc netlačil.


21.03.2016Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz