Last Hardrock Outsider

BACKYARD BABIES - Sliver And Gold

Rock´n´rollová stálice ze švédského Nässjö se po pěti letech ticha konečně ozývá se zbrusu novým materiálem a vyjíždí na dlouhé evropské turné. BACKYARD BABIES jsou všem vyznavačům garážového rock n´rollu a punku dobře známou institucí a to už od konce devadesátých let, takže jejich fanoušci samozřejmě již dávno moc dobře vědí, co je čeká. Frajerská a pouličně bodrá hudba, ve které se vždy střetávaly vlivy punku s nepřikrášlovaným hymnickým dirty rockem, měla v jejich podání vždy specifické kouzlo, to tvrdím navzdory skutečnosti, že jsem si v poslední dekádě všiml, konkrétně v případě minulého alba „Four By Four“, že nám BACKYARD BABIES jaksi měknou a slušňákovatí. 


Když kapela v roce 1998 vylítla do světa se svou druhou deskou „Total 13“, šla z ní neskutečná energie. Ona bordeloidní špína, inspirovaná sedmdesátkovým proto-punkem, neměla zkrátka v jejich podání chybu. Největší úspěch posléze následoval v případě třetí desky „Making Enemies is Good“ z roku 2001, která byla plná hitů a zároveň neztrácela onu nečistou auru. Chemie mezi frontmanem Nicke Borgem a druhým kytaristou Dregenem ostatně funguje od té doby znamenitě a oba vůdčí a taktéž zpívající členové kvarteta dokázali na každou desku dodat nemalé množství přesvědčivých skladeb.




Každá kapela se samozřejmě vyvíjí a občas to platí i pro podobně zaběhlé punkery. Možná to někomu bude znít zvláštně, ale je tomu opravdu tak. V případě BACKYARD BABIES to slyším asi následovně - jak rostly muzikantské schopnosti čtveřice, z jejich písní se pozvolna začal vytrácet onen nespoutaný prvek a divokost, takže, když bych zhodnotil jejich cestu napříč posledními dvěma dekádami, uvedl bych jako příklad imaginární vývoj následujícím způsobem. A sice jak se severská kapela s inspiracemi třeba u MOTÖRHEAD pozvolna v průběhu let přetransformovala v cosi, co má už spíš blíže ke GREEN DAY. Stačí vám to asi takhle? I když je ten příměr trochu přehnaný, asi tak dnes slyším cestu těchto seveřanů k jejich aktuální novince „Sliver And Gold“, která na mne působí nezvykle uhlazeným, čistým a písňově uspořádaným dojmem, jakoby byla dělaná pro co nejširší zástup lidí. Rozhodně si nemyslím, že jde o album, které bylo zhotoveno jako blesk, onu spontánnost tam zkrátka postrádám.


Jde však o stabilní materiál, zcela typický pro BACKYARD BABIES poslední dekády, takže čekejte deset zhruba tříminutových rock´n´rollových vypalovaček se zpěvnými refrény, klopýtajících ve svižných tempech, schopných rozpoudit krev v žilách osazenstva rockových tančíren. Trochu sice zamrzí absence někdejší špinavosti, ale pořád nejde o vyložený provar, protože skladby jako „Good Morning Midnight“, „Simple Being Sold“, „Bad Seeds“ nebo „44 Undead“ jsou tradičně chytlavé a zůstávají v paměti zaháčkované docela dlouho. V rámci diskografie však jde spíše o jednu z těch slabších desek, protože na mne působí dojmem uniformní, nepřekvapivé kytarové práce, která hraje především na jistotu. Všechno stvrzuje závěrečná pomalá hymna „Laugh Now Cry Later“ s klavírem a foukací harmonikou, která operuje s tak banálně lidově-nostalgickými prvky, až je člověk rád, že už to celé pozdvižení končí. K albu ještě můžu dodat, že zde není ani jeden moment nad plán, i když nepopírám, že to chlapcům zejména v sólových kytarových partech stále sympaticky vyšívá.


09.03.2019Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz