Last Hardrock Outsider

AWRIZIS - Bez nápadu nejsme nic (rozhovor)

Že česká metalová scéna nehibernuje, ale naopak kypí rozmanitými formami života dokazují i havířovští „hybrid“ metalisté AWRIZIS, kteří na sklonku loňského roku vydali svou třetí desku Gears Of Fear. Staré přísloví praví „za vším hledej ženu“, ale v našem případě by spíš platilo „za vším hledej Frodyse“. Veškeré dění kolem kapely stojí totiž na vůdčí osobnosti Marka „Frodyse“ Pytlíka, jednoho z nejtalentovanějších tuzemských muzikantů a skladatelů. Otázky nejen ohledně nového alba směrovaly tedy logicky přímo na něj. Frodys nám ochotně věnoval spoustu času a výsledkem je věcný, ale zároveň hodně otevřený a upřímný rozhovor.


Ahoj Frodysi, jak se daří v novém roce? A jak se díváš zpětně na ten uplynulý? Podle mě přinesl hodně problémů, ale zároveň i nových výzev a příležitostí. Vnímáš to podobně?


Ahoj. Rok 2020 byl určitě jiný, než na co jsme byli všichni zvyklí, ale nechci si stěžovat. Myslím, že jsme měli spoustu příležitostí se něco nového naučit nebo minimálně přemýšlet nad minulostí a budoucnosti – to v ostatních letech díky rychlému sledu událostí nebylo moc možné. Pevně věřím, že se vše bude pomalu zlepšovat a hlavně uklidňovat.


S AWRIZIS jste aktuálně vydali povedené album „Gears Of Fear“. Než se k němu dostaneme, pojďme si v rychlosti připomenout Vaše předchozí počiny. Podle informací z internetu bylo Vaší první oficiální nahrávkou EP „Shapes Of Imagination“. Jednalo se jen o digitální release nebo tohle epko vyšlo i na nějakém fyzickém nosiči a teď je z něj raritní záležitost?


Tří skladbové EP vyšlo digitálně u italského vydavatele, což v té době určitě nebylo běžné. V roce 2011 se v Česku ještě moc nestreamovalo. Otevřelo nám to ale dveře k mnoha příležitostem. Odehráli jsme hodně koncertů, kde jsme měli k dispozici EP a merchandise vyrobený ve vlastním nákladu. Poslední kus fyzického EP mám doma už jen já, jinak se vše vyprodalo (podobně je to i s deskou „Final Hybridation“).



První dlouhohrající album Final Hybridation jste vydali pod Pařátem, jako přílohu časopisu. Přijde mi to vcelku dobrý nápad, kapela má tak možnost oslovit více fanoušků. Tímhle způsobem jsem AWRIZIS koneckonců poznal i já. Na druhou stranu to může působit trochu lacině. Mám tím na mysli předsudek, že když je CD u nějakého periodika zadarmo, tak asi nebude mít moc hudebních kvalit. Co si o tom zpětně myslíš? A jaké jste měli na Váš nadějný debut ohlasy od fanoušků a kritiky?


Takové myšlenky jsme určitě neměli. Jako parta z malého města a bez kontaktů jsme měli z nabídky od Herdrona radost a pokud je záměr i hudba poctivá, předsudky nejsou na místě. Byl to další krok dopředu směrem k rozsáhlejšímu publiku, jelikož deska vyšla v opravdu velkém nákladu a teď už k dostání fyzicky není vůbec. Zpětně si vzpomínám na velké úsilí, které jsme do desky dali. To se určitě vyplatilo a ohlasy byly pozitivní. Koncertně jsme desku nejvíce podpořili na Metalshop Tour, ale už v jiné sestavě.


Následovalo splitko s DESIRE FOR SORROW. Jste s těmito blackovými melodiky nějak blíž spřízněni? Jak jste se dostali ke vzájemné spolupráci?


Já jsem s DFS odjel evropské tour jako zaskakující kytarista, odkud jsem si odnesl spousty zkušeností. Myslím, že nápad na společné splitko vznikl právě tam. Nahrávali jsme ve stejném studiu, ale přístup k nahrávce byl pro každou kapelu originální. Vlastně všechny naše skladby z tohoto počinu jsme až donedávna hráli i živě. Celkově se mi ten projekt líbí dodnes.


Druhá řadovka „Dreadful Reflection“ nabídla kvalitní porci moderního extrémního metalu za účasti protřelých undergroundových veteránů – Bruna, Chymuse, Bilose a v neposlední řadě i Deathera, který se podílel na grafice. Počítal jsi už dopředu při psaní skladeb s jejich party nebo možnosti hostování vznikly spíš náhodou?


Už dopředu jsem chtěl mít na desce umělce, se kterými je kvalitní spolupráce, aby byl výsledek co nejpestřejší. Songy už v předprodukci zněly velmi pestře, takže mě napadlo to ještě vylepšit širší paletou vokálů. Málokdy něco vznikne náhodně, já spíše používám termín „přirozeně“. Jsem velmi rád, že vše klaplo. Deather si dokonce zahrál i v klipu: https://youtu.be/taEV9uY3Cvo


Vraťme se k současnosti. Novinku „Gears Of Fear“ jsi nahrával kompletně s novými spoluhráči. Co bylo důvodem změn v sestavě? Je těžké sehnat v dnešní době šikovné muzikanty nebo se to v Tvém okolí mladými talenty jen hemží? Měly personální změny vliv na to, že jsi pod albem podepsán pouze Ty?


Posledních cca 8 let nahrávám, skládám a textuji všechny desky i nástroje z 95 % já. Už od první desky se málokdy stane, že by se koncertní sestava vůbec ve studiu sešla kompletní. Vzhledem k mému způsobu práce (vyžaduji poctivost, přesnost a hlavně spolehlivost) a vytíženosti ostatních členů (jsou rozházeni po republice) je to vždy problematické. Díky tomu žádné změny v sestavě nemají na kreativní fungování mých kapel žádný vliv. Kartami trochu zamíchala i pandemická situace, ale vše se povedlo nějak zorganizovat.

Problém není najít muzikanty, ale poctivé a zodpovědné lidi se srdcem pro umění. Drahou kytaru a aparát má dnes kde kdo. Obrovské bicí a plány má každý druhý bubeník. Ale poctivě něco udělat a zodpovědně fungovat, aby se něco hodnotného vytvořilo – to umí jeden ze sta a obvykle má nástroj za pár korun. Věk ani vzdálenost nehraje roli, kdo chce hrát, hraje.



„Gears Of Fear“ mi přijde jako zdravě naštvané dílo burcující k osobní svobodě a k převzetí zodpovědnosti za svůj život. Předpokládám, že jsi se nechal hodně inspirovat současným stavem západní civilizace. Sleduješ nějak blíž světové dění a politiku nebo jde spíš o celkový pocit rozčarování z momentálního vývoje?


Vůbec bych nepoužíval slovo „západní“ nebo jakékoliv bližší specifikum civilizace. Člověk je člověk – bez rozdílu pohlaví, národnosti nebo barvy. Inspirací jsou mi většinou aktuální životní zkušenosti a jiná (většinou literární) umělecká díla, která se mi hlavně v poslední době zdají velmi nadčasová (viz F. Kafka).

Politiku neřeším vůbec, to jde mimo mě. Snažím se sledovat svět v celkovém kontextu. Spíše pozoruji a dávám do souvislostí. Nejsem rozčarován, ale překvapen, co je lidské plemeno po tolika letech evolučního vývoje schopno udělat/neudělat.


Prozraď, kam chodíš na tu spoustu vynikajících kytarových nápadů, kterými novinka přetéká? Jsi spíš rozjímavý typ, kterého napadají melodie a riffy při osamocené procházce nebo nedáš kytaru z ruky a jednotlivé motivy přicházejí při jamování?


Děkuji za kompliment. Skládání je moje terapie. Pomáhá mi utřídit si myšlenky, zklidnit a zamyslet se. Inspirace může přijít odkudkoliv, kniha, obraz, situace, myšlenka – jen člověk musí být v pozoru a zachytit ji. Jak říká David Lynch: „Bez nápadu nejsme nic. Je to jako rybaření, člověk sedí, čeká až nápad chytí“. Opět je to velice přirozené. Určitě to není tak, že bych si řekl – teď napíšu super song. To obvykle nenapíšu vůbec nic.


Nemůžu se vyhnout otázce zvuku na „Gears Of Fear“, který mi zrovna moc nesedl. Hlavně kytary zní trochu slabě a nevýrazně, což je velká škoda, protože právě díky barvitým kytarovým linkám jsou AWRIZIS hodně unikátní. Ty jsi s nazvučením nahrávky spokojený? Byl výsledný sound cílený nebo jste byli při nahrávání a postprodukci něčím limitováni?


Špatný/divný/zvláštní zvuk je už moje poznávací znamení. Čím dál více si uvědomuji, že mám velmi rozdílný vkus na to, co vidím, nebo slyším. Vzhledem k tomu, že jsem téměř celou desku dělal u sebe ve studiu já, jsem nijak limitován nebyl a samozřejmě bych ji ven nevypouštěl, dokud bych nebyl spokojen. Snažím se vše dělat originálně, aby to mělo nějakou myšlenku. Deska a celé téma má dusnou a těžkou atmosféru, nejasnost, roztříštěnost – podle mě ten zvuk je takový, jaký si tato deska zaslouží. Jsem už trochu unaven z přeprodukovaného a „čistého“, moderního metalového zvuku. Musí tam být trochu špíny a punku. Jsem rád, když obsah přesáhne formu. Vidím tak, že člověk hudbu opravdu vnímal.


Vás i fanoušky určitě mrzí, že nemůžete aktuální materiál představit naživo. Jak se díváš na možnost streamování koncertů přes internet? Je to pro tebe zajímavá alternativa nebo naopak zbytečná aktivita, která nemůže skutečnou show nahradit?


Jsou to dvě úplně jiné věci. Nějaké nahrazování určitě není na místě – nesrovnával bych. Můj subjektivní pohled je takový: Chybí mi hraní na pódiu a pro lidi. Pokud si mám vybrat mezi sezením doma, nehrát vůbec a hraním na podiu pro kamery, prostřednictvím kterých se může hudba dostat k více než jednomu člověku, vyberu si klidně hraní jen pro kamery, i když tam diváci fyzicky být nemůžou. Živý koncert samozřejmě nahradit nelze. Na svém profilu https://www.facebook.com/TheFrodys třeba dělám live streamy, kde hraji na kytaru a odpovídám na dotazy, protože potřebuji neustále cvičit a prostě mi to hraní chybí – je to sice drobná věc, ale lepší než nic.



Na závěr pár otázek přímo na Tebe. Jak jsi se dostal ke grafice a práci s multimédii? Bylo to z nouze, že jsi potřeboval něco vytvořit a nikdo nebyl k dispozici, nebo jsi měl zájem o tuhle sféru umění odjakživa? Osobně mám z tvojí dílny nejradši klip „Burn The Church, Goddamn!“. Zdánlivě jednoduchá záležitost, ale s nápaditou koncepcí a dynamikou, která bezvadně koresponduje se záměrně vyhroceným textem. Kde jsi čerpal inspiraci pro tohle video?


Děkuji za pochvalu. S grafikou jsem začal asi ve 12 letech, protože jsem se zajímal o vývoj počítačových her a komiksy. V té době jsem ještě neskládal hudbu. Postupem času jsem se začal orientovat celkově na multimédia, filmovou a audiovizuální techniku.

V době, kdy vznikal videoklip Burn The Church, Goddamn! jsem neměl finance na nějakou větší výpravu, a dostat zbytek kapely na delší dobu někam pryč je vždycky těžké. Jednou, když nám odpadl nějaký koncert sešli jsme se u basáka na půdě, koupil jsem zelená plátna a natočil kapelu, jak hraje. Půl roku jsem to pak dával dohromady dle konceptu, který je lehká satira na blackmetalová klišé. Já miluji severský black metal, ale jejich tématika se nesmí brát moc vážně. Je potřeba mít nadhled.


Ještě se pochlub, co děláš ve chvílích volna, když zrovna nic nenatáčíš nebo nekoncertujete? Máš vůbec čas a chuť na poslouchání hudby? Pokud ano, měl bys nějaký vlastní tip na zajímavou muziku?


Hudbu poslouchám neustále, každý den několik hodin. Bez toho bych asi nepřežil. Posledních několik let se ale poměr mezi metalem a dalšími žánry výrazně změnil. Takže většinou se jen vracím k oblíbeným věcem jako je OPETH, SWALLOW THE SUN, BLOODBATH, MASTODON nebo KATATONIA a daleko víc poslouchám třeba EIVOR, TYCHO, JOHN BUTLER TRIO, NEWTON FAULKNER, OASIS, PLACEBO nebo věci, na kterých jsem vyrůstal THE BEATLES, QUEEN, ROXETTE, ABBA, THE CORRS.


Díky moc za vyčerpávající rozhovor, ať se Tobě i AWRIZIS daří.


Já moc děkuji za podporu a spolupráci! Snad brzy na koncertech!


16.01.2021Diskuse (0)Hivris
riha.kamil@gmail.com