Last Hardrock Outsider

AVANTASIA - Ghostlights

Na čem vlastně v dnešním hudebním a dosti přeprodukovaném světě závisí skladatelova genialita a jaké vlastnosti rozhodují o neobyčejnosti díla? Je to snad vrstevnatost nebo dokonce nástrojová bohatost skladeb? Jejich forma, ať už je tedy jakákoliv? Neotřelý přístup a myšlenka v textech dosud neslyšená? Emoce, atmosféra nebo snad stylově bezbariérový přístup? Těžko říct, na tyhle otázky není tak lehké odpovědět a to si o sobě můžu myslet, že prvky vedoucí k trvanlivosti a později i legendárnosti nějakého metalového či rockového díla mám schopnost už předem rozeznat, stejně tak si to však může myslet kdokoliv jiný s víc než jen trochou poslechových zkušeností. Proč o tom mluvím právě u recenze na nové album projektu jako je AVANTASIA? Protože je to projekt, který přes veškeré profesionální podmínky, špičkový řemeslný vklad, stálý přísun nových a nových pěveckých osobností z hardrockového světa a dobře známé muzikálově operní vize Tobiase Sammeta, nikdy mnou nebude považován za geniální věc, která dokáže totálně vygradovat emoce, donutit mne jako posluchače k zatajení dechu, ani k tomu, aby mne z té přehršle košatých hudebních momentů naskočila husí kůže. Uznávám, že jde o skvěle zmáknutý produkt, špičkově opracované metalové řemeslo s velkou náklonností k navýšené orchestraci a vokální otevřenosti, ale stále zde chybí právě ta věc, ta neidentifikovatelná duchovně animální jiskra, po které bych mohl všechna díla tohoto reaktivátora německého melodického metalu dosadit na stejnou úroveň jako největší klasiky scény zpřed dvaceti až třiceti let. A to tvrdím navzdory faktu, že obě jeho „Metalové Opery“ , ale i tuhle muzikálovou novinku, považuji za velmi dobré záležitosti. Génius ne, neblbněte!

 

 

 

Můžeme se o tom bavit do nekonečna, ale z mého pohledu jakékoliv novější album AVANTASIA může být v tisku doprovázeno stohy bombastických prohlášení, ale jeho dopad nikdy nepřekročí hranici vyhrazenou „pouze“ pro výborně sestavené pompézní nahrávky, kde se to bude hemžit pověstnou košatostí vokálů a instrumentací, která budou přetékat melodiemi dělanými pro další a další proudy melodií, jakési polo-klišovité řeky výrazně nevýrazných zpívánek, jenž nebudou mít šanci přes polevení koncentrace v uchu posluchačově prakticky přežít. Nemyslete si, že zde chci tvrdit, že se jedná o špatné nebo nekvalitní dílo, to ani omylem; zakázka byla naplněna bez chybičky a davy odběratelů melodického pompézního hard rocku a heavy metalu dostanou úplně přesně to, co žádají. U mne to však celé prostě nezaručuje neobyčejnost, zvlášť když se už někde v polovině stopáže na gauči pořádně ošívám a tolik pompézní nádhery působí spíše dojmem nepříjemné blahobytnosti. 


Cítíte se v tu chvíli v pohodlí svého příbytku zkrátka přejedeni. Jako kdyby jste ve skutečnosti toužili po akci ve stylu dobrodružství Indiana Jonese, výkonů na hranici fyzických možností, po celém tom práskání bičem a přeskakování z vagónu na vagón a místo toho by jste doma trčeli zavření jako v nějakém barokním zámku, kde by vám akorát přecpávali pupek honosně nazdobenými dorty, takže by jste se prakticky nemohli ani pohnout. Jestli byl tohle od začátku záměr Nuclear Blast i kapely AVANTASIA netuším, ale mám za to, že tento tzv.dokonalý zvukový luxus musí chtě nechtě vést spíše k otupělosti.

 

 

 

Jestli mne tu delší dobu čtete, asi dobře víte, že já opravdu nemusím vokální projev Tobiase Sammeta, z toho důvodu si opravdu užívám a vítám každého jeho vokálního hosta. Když zde malý Germán začne svým afektovaně (promiňte mi ten výraz->) vyteplalým hlasem zpívat hned v úvodu prvního songu „Mystery Of A Blood Red Rose“, naskakují mne na rukách pupínky. Až do tohoto bodu jsem ve spojitosti s Tobim za těch dvacet let občasného poslechu jeho hudby došel. Přitom jinak tahle první skladbová konfrontace s orchestrací po vzoru MEAT LOAF určitě není špatným songem. 



Po úvodní nadýchanosti, kde klavír zabírá rovnocennou úlohu s kytarami i vícehlasy, se dostáváme hned k jednomu z vrcholů celého alba, letos netradičně klavírového (zmíněný nástroj se totiž prolíná hned devíti songy a je mu zde věnován až neobvykle velký prostor). Druhá „Let The Storm Descend Upon You“ se rozjíždí řádně ze široka a navyšená dramatizace dvanáctiminutové parády je stupňována podobným způsobem, jaký známe z tvorby všech těch symfo-metalových „polo-bohů“ současné evropské metalové scény. Skladba však vlastní parádní zpěvové linky a melodie, ve kterých exceluje silák z největších - Jorn Lande



Třetí song, kde překvapivě slyšíme hlas Dee SnideraTWISTED SISTER, hraje spíše na ponurou atmosféru a zatímco úvodní dva songy zněly jako písně plné optimismu a nadějí, zde dostáváme trochu více té temnoty a méně načechranosti. Snider má v hlase mnoho zhouby a působí jako skutečný démon. Čtvrtou „Seduction Of Decay“ opanuje vynikající hlas Geoffa Tatea a nutno přiznat, že právě tento zpěvák výsledek značně posunul správným směrem, opravdu dobrá melodická rocková věc, kde jsou nepodstatná jakákoliv srovnání a spekulace ohledně stylu a formy. V titulním songu tradičně úřaduje Michael Kiske a jeho vysoko vyzpívávané tóny znovu sviští vzduchem s velkou parádou a tak je i tahle záležitost zhotovena na výbornou. Máme za sebou to lepší z novinky.

 


Album najednou začíná ztrácet pořádný švih a do popředí se začínají propracovávat spíše pomalejší motivy a procítěné songy, které mne trochu nudí a tak mám co dělat, abych udržel koncentraci. Nejsem tedy příliš nadšen ani z „Draconian Love“ kterou opanovává sametově temný hlas Herbie Langhanse, zpěváka německých SINBREED. Právě on dodává skladbě na poměrně netradičním vyznění, protože jeho barytón má mnohem blíže k potemnělému gothic-metalu, ale co je v rámci hudby AVANTASIA originální, nemusí být zaručeně dobré, že jo? Ještě o něco horší je  „Master Of Pendulum“, což je nejhrůzostrašnější noční můra všech odpůrců stádovitých nechutností, které tlačí do hlav metalovým fanouškům nejznámější žánrový časopis v tuzemsku. Ve skladbě vokálně úřaduje Marco Hietala a musím potvrdit, že tady se mi z toho rozjuchaného refrénu opravdu hrůzou ježily chlupy na rukou. Tento tancovačkový candrbál na ten nejklišovitější symfo-metalový způsob se stal opravdu nejnepříjemnější částí celého díla. O něco lépe si vedla se svým něžným projevem Sharon Den Adel z řad WITHIN TEMPTATION, která v odlehčené „Isle Of Evermore“ působí jakou víla přinášející naději a song je celkově hozen do irsky folkového vyznění. Z dalších songů určitě potěšily spíše ty rychlejší a dynamičtější, takže konkrétně „Babylon Vampires“, a pak snad ještě načechraná hitovka „Unchain The Light“, kterou opět posouvá správným směrem znamenitý Michael Kiske. Na albu se nachází ještě spousta dalších vokálních hostů (Ron Atkins, Bob Catley...), ale už jsou méně nápadní. Dílo se s postupující stopáží stává o něco náročnějším na udržení pozornosti a vše se lehce roztéká, byť jak jsem výše napsal, jde stále o skvělé řemeslo.



Tobias Sammet o svém novém konceptu mluví jako o pokračování k minulému albu „The Mystery Of Time“ (alespoň tedy v textové rovině), o dalším metaforickém zpracování vnitřního konfliktu mezi materialismem a duchovnem, a zároveň reflektuje stále se zrychlující společnost kolem nás, i fakt, jak jsou věda a technický pokrok na jednu stranu lidstvu nápomocny, a na druhou stranu mu v oné duchovní rovině škodí. Ve světě již figuruje spousta klamů, které člověka odtahují od toho v životě důležitého a podstatného a pravý smysl fungování mnohdy vidíme v naprosto nedůležitých věcech. Na jednu stranu člověka při poslechu této desky napadá, jaký kus práce Sammet udělal, a že nahrál bombastický metalový muzikál, který bude spoustu lidí bavit; na druhou stranu mne však napadá, že je to přesně ten typ hudebního klamu, kterej je stádu prezentován jako výtvor génia, zatímco jde o náhražku a věc, která je po všech stránkách znamenitě řemeslně opracovaná, ale na genialitu si opravdu jenom hraje. Chybí jí totiž to, co dostalo kapely jako BLACK SABBATH, LED ZEPPELIN nebo IRON MAIDEN tam kde jsou, to cosi nepopsatelného, co je dělí od všech zručně opracovaných a hojně financovaných atrap podobného ražení. V druhém sledu se pak i autor této recenze může zamyslet nad smyslem tohoto svého psaní, jestli je to právě to nejdůležitější v jeho malém posluchačském životě? Odpověď si pro tentokrát nechám pro sebe. :-) Díky Tobi, mám tě rád, i když mě taky vcelku sereš!


Album zakoupeno v obchodě Music Records.


02.02.2016Diskuse (22)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Pekárek
29.01.2019 21:56

Já vím, bolí, bolí.:) Když je čas, věnuju se tomu jako vyřezavaní ze dřeva, právě aby to tak nebolelo.:)Rozhodně nejsem grafoman. Na shoutbox mi vlastně chybí podněty. Psát o tom, že jsem zase objevil Lema, popř. že se mi zas líbil starej Gamma Ray? to asi ne.:)

 

Stray
29.01.2019 21:05

Pekárek: Shoutbox je na mě moc ulejvárna :-), PSANÍ MUSÍ BOLET, musí procvičit každou partii Tvé mysli, pořádně si pohrávat se složením těch vět, skládat je za sebe, pak třeba něco měnit (někde něco vypustit, jinde přidat důraznější pointu) a hlavně, mít z toho všeho pisatelského bolení upřímnou radost, takovou že po té šestidenní pisatelské tenzi prostě jdete na jedno do hospody a hodíte do sebe osm dvanáctek jako nic.:-) Jakoby ten pobyt tady byl nějakej surrealistickej výlet, kde hlavní hrdina se dost často hází mimo sebe a zhypnotizovaně buší do klávesnice s kadencí čtyřista úderů za minutu, aby vybudoval tohleto písmenkově-metalové Tokio, detail po detailu.

 

Pekárek
29.01.2019 20:41

Tím myslím tu hlášku. Od Avantasia jsem dal naposled Scarecrow. Nové album asi zase vypustím.

 

Pekárek
29.01.2019 20:38

Shoutbox ala Stray? Není to špatné:)

 

Stray
29.01.2019 17:25

Kdykoliv se tenhle chlápek usere, tak je na obálce Sparku. .-)

 

Stray
04.07.2016 08:09

S tím géniem, jsem ten poslední, kdo by ho za něj považoval, snad je to z textu znát, ale mám takovej pocit, že se to děje. Jinak jméno opraveno. Dík.

 

JudasP04.07.2016 08:04

Recenze slušná, ve většině věcí souhlasím, ale zaráží mě, jak často je tam tlačeno považování Tobiho za génia. To se fakt děje? Já ho beru jako hodně aktivního autora, sype z rukávu spousty melodií a textů, a musím přiznat, že je to prostě chytrá hlava. Ale genius vážně ne, to jsou třeba AC/DC. Jo, a zpěvák Magnum je Bob Catley, ne Rick.

 

Stray
17.02.2016 23:51

Dík. Snažím se, aby zvlášť stěžejní recenze dýchaly. A tuhle věc s Avantasií beru zatím jako svůj článek roku 2016. :-)

 

zdenos17.02.2016 17:16

kvalitní recka, hlavně poslední část:)

 

Stray
16.02.2016 19:32

BLACK SABBATH, TY SEGALL, GIRLSCHOOL, TEXTURES, ANTHRAX. Na poslech nových DREAM THEATER zatím nemám trpělivost ani chuť, a ty další dvě kapely (navrhované čtenářem s nickem carcass) mne nezaujaly.