Boomer Space

AVANTASIA - Ghostlights

Na čem vlastně v dnešním hudebním a dosti přeprodukovaném světě závisí skladatelova genialita a jaké vlastnosti rozhodují o neobyčejnosti díla? Je to snad vrstevnatost nebo dokonce nástrojová bohatost skladeb? Jejich forma, ať už je tedy jakákoliv? Neotřelý přístup a myšlenka v textech dosud neslyšená? Emoce, atmosféra nebo snad stylově bezbariérový přístup? Těžko říct, na tyhle otázky není tak lehké odpovědět a to si o sobě můžu myslet, že prvky vedoucí k trvanlivosti a později i legendárnosti nějakého metalového či rockového díla mám schopnost už předem rozeznat, stejně tak si to však může myslet kdokoliv jiný s víc než jen trochou poslechových zkušeností. Proč o tom mluvím právě u recenze na nové album projektu jako je AVANTASIA? Protože je to projekt, který přes veškeré profesionální podmínky, špičkový řemeslný vklad, stálý přísun nových a nových pěveckých osobností z hardrockového světa a dobře známé muzikálově operní vize Tobiase Sammeta, nikdy mnou nebude považován za geniální věc, která dokáže totálně vygradovat emoce, donutit mne jako posluchače k zatajení dechu, ani k tomu, aby mne z té přehršle košatých hudebních momentů naskočila husí kůže. Uznávám, že jde o skvěle zmáknutý produkt, špičkově opracované metalové řemeslo s velkou náklonností k navýšené orchestraci a vokální otevřenosti, ale stále zde chybí právě ta věc, ta neidentifikovatelná duchovně animální jiskra, po které bych mohl všechna díla tohoto reaktivátora německého melodického metalu dosadit na stejnou úroveň jako největší klasiky scény zpřed dvaceti až třiceti let. A to tvrdím navzdory faktu, že obě jeho „Metalové Opery“ , ale i tuhle muzikálovou novinku, považuji za velmi dobré záležitosti. Génius ne, neblbněte!

 

 

 

Můžeme se o tom bavit do nekonečna, ale z mého pohledu jakékoliv novější album AVANTASIA může být v tisku doprovázeno stohy bombastických prohlášení, ale jeho dopad nikdy nepřekročí hranici vyhrazenou „pouze“ pro výborně sestavené pompézní nahrávky, kde se to bude hemžit pověstnou košatostí vokálů a instrumentací, která budou přetékat melodiemi dělanými pro další a další proudy melodií, jakési polo-klišovité řeky výrazně nevýrazných zpívánek, jenž nebudou mít šanci přes polevení koncentrace v uchu posluchačově prakticky přežít. Nemyslete si, že zde chci tvrdit, že se jedná o špatné nebo nekvalitní dílo, to ani omylem; zakázka byla naplněna bez chybičky a davy odběratelů melodického pompézního hard rocku a heavy metalu dostanou úplně přesně to, co žádají. U mne to však celé prostě nezaručuje neobyčejnost, zvlášť když se už někde v polovině stopáže na gauči pořádně ošívám a tolik pompézní nádhery působí spíše dojmem nepříjemné blahobytnosti. 


Cítíte se v tu chvíli v pohodlí svého příbytku zkrátka přejedeni. Jako kdyby jste ve skutečnosti toužili po akci ve stylu dobrodružství Indiana Jonese, výkonů na hranici fyzických možností, po celém tom práskání bičem a přeskakování z vagónu na vagón a místo toho by jste doma trčeli zavření jako v nějakém barokním zámku, kde by vám akorát přecpávali pupek honosně nazdobenými dorty, takže by jste se prakticky nemohli ani pohnout. Jestli byl tohle od začátku záměr Nuclear Blast i kapely AVANTASIA netuším, ale mám za to, že tento tzv.dokonalý zvukový luxus musí chtě nechtě vést spíše k otupělosti.

 

 

 

Jestli mne tu delší dobu čtete, asi dobře víte, že já opravdu nemusím vokální projev Tobiase Sammeta, z toho důvodu si opravdu užívám a vítám každého jeho vokálního hosta. Když zde malý Germán začne svým afektovaně (promiňte mi ten výraz->) vyteplalým hlasem zpívat hned v úvodu prvního songu „Mystery Of A Blood Red Rose“, naskakují mne na rukách pupínky. Až do tohoto bodu jsem ve spojitosti s Tobim za těch dvacet let občasného poslechu jeho hudby došel. Přitom jinak tahle první skladbová konfrontace s orchestrací po vzoru MEAT LOAF určitě není špatným songem. 



Po úvodní nadýchanosti, kde klavír zabírá rovnocennou úlohu s kytarami i vícehlasy, se dostáváme hned k jednomu z vrcholů celého alba, letos netradičně klavírového (zmíněný nástroj se totiž prolíná hned devíti songy a je mu zde věnován až neobvykle velký prostor). Druhá „Let The Storm Descend Upon You“ se rozjíždí řádně ze široka a navyšená dramatizace dvanáctiminutové parády je stupňována podobným způsobem, jaký známe z tvorby všech těch symfo-metalových „polo-bohů“ současné evropské metalové scény. Skladba však vlastní parádní zpěvové linky a melodie, ve kterých exceluje silák z největších - Jorn Lande



Třetí song, kde překvapivě slyšíme hlas Dee SnideraTWISTED SISTER, hraje spíše na ponurou atmosféru a zatímco úvodní dva songy zněly jako písně plné optimismu a nadějí, zde dostáváme trochu více té temnoty a méně načechranosti. Snider má v hlase mnoho zhouby a působí jako skutečný démon. Čtvrtou „Seduction Of Decay“ opanuje vynikající hlas Geoffa Tatea a nutno přiznat, že právě tento zpěvák výsledek značně posunul správným směrem, opravdu dobrá melodická rocková věc, kde jsou nepodstatná jakákoliv srovnání a spekulace ohledně stylu a formy. V titulním songu tradičně úřaduje Michael Kiske a jeho vysoko vyzpívávané tóny znovu sviští vzduchem s velkou parádou a tak je i tahle záležitost zhotovena na výbornou. Máme za sebou to lepší z novinky.

 


Album najednou začíná ztrácet pořádný švih a do popředí se začínají propracovávat spíše pomalejší motivy a procítěné songy, které mne trochu nudí a tak mám co dělat, abych udržel koncentraci. Nejsem tedy příliš nadšen ani z „Draconian Love“ kterou opanovává sametově temný hlas Herbie Langhanse, zpěváka německých SINBREED. Právě on dodává skladbě na poměrně netradičním vyznění, protože jeho barytón má mnohem blíže k potemnělému gothic-metalu, ale co je v rámci hudby AVANTASIA originální, nemusí být zaručeně dobré, že jo? Ještě o něco horší je  „Master Of Pendulum“, což je nejhrůzostrašnější noční můra všech odpůrců stádovitých nechutností, které tlačí do hlav metalovým fanouškům nejznámější žánrový časopis v tuzemsku. Ve skladbě vokálně úřaduje Marco Hietala a musím potvrdit, že tady se mi z toho rozjuchaného refrénu opravdu hrůzou ježily chlupy na rukou. Tento tancovačkový candrbál na ten nejklišovitější symfo-metalový způsob se stal opravdu nejnepříjemnější částí celého díla. O něco lépe si vedla se svým něžným projevem Sharon Den Adel z řad WITHIN TEMPTATION, která v odlehčené „Isle Of Evermore“ působí jakou víla přinášející naději a song je celkově hozen do irsky folkového vyznění. Z dalších songů určitě potěšily spíše ty rychlejší a dynamičtější, takže konkrétně „Babylon Vampires“, a pak snad ještě načechraná hitovka „Unchain The Light“, kterou opět posouvá správným směrem znamenitý Michael Kiske. Na albu se nachází ještě spousta dalších vokálních hostů (Ron Atkins, Bob Catley...), ale už jsou méně nápadní. Dílo se s postupující stopáží stává o něco náročnějším na udržení pozornosti a vše se lehce roztéká, byť jak jsem výše napsal, jde stále o skvělé řemeslo.



Tobias Sammet o svém novém konceptu mluví jako o pokračování k minulému albu „The Mystery Of Time“ (alespoň tedy v textové rovině), o dalším metaforickém zpracování vnitřního konfliktu mezi materialismem a duchovnem, a zároveň reflektuje stále se zrychlující společnost kolem nás, i fakt, jak jsou věda a technický pokrok na jednu stranu lidstvu nápomocny, a na druhou stranu mu v oné duchovní rovině škodí. Ve světě již figuruje spousta klamů, které člověka odtahují od toho v životě důležitého a podstatného a pravý smysl fungování mnohdy vidíme v naprosto nedůležitých věcech. Na jednu stranu člověka při poslechu této desky napadá, jaký kus práce Sammet udělal, a že nahrál bombastický metalový muzikál, který bude spoustu lidí bavit; na druhou stranu mne však napadá, že je to přesně ten typ hudebního klamu, kterej je stádu prezentován jako výtvor génia, zatímco jde o náhražku a věc, která je po všech stránkách znamenitě řemeslně opracovaná, ale na genialitu si opravdu jenom hraje. Chybí jí totiž to, co dostalo kapely jako BLACK SABBATH, LED ZEPPELIN nebo IRON MAIDEN tam kde jsou, to cosi nepopsatelného, co je dělí od všech zručně opracovaných a hojně financovaných atrap podobného ražení. V druhém sledu se pak i autor této recenze může zamyslet nad smyslem tohoto svého psaní, jestli je to právě to nejdůležitější v jeho malém posluchačském životě? Odpověď si pro tentokrát nechám pro sebe. :-) Díky Tobi, mám tě rád, i když mě taky vcelku sereš!


Album zakoupeno v obchodě Music Records.


02.02.2016Diskuse (15)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

JudasP04.07.2016 08:04

Recenze slušná, ve většině věcí souhlasím, ale zaráží mě, jak často je tam tlačeno považování Tobiho za génia. To se fakt děje? Já ho beru jako hodně aktivního autora, sype z rukávu spousty melodií a textů, a musím přiznat, že je to prostě chytrá hlava. Ale genius vážně ne, to jsou třeba AC/DC. Jo, a zpěvák Magnum je Bob Catley, ne Rick.

 

zdenos17.02.2016 17:16

kvalitní recka, hlavně poslední část:)

 

Stray
16.02.2016 19:32

BLACK SABBATH, TY SEGALL, GIRLSCHOOL, TEXTURES, ANTHRAX. Na poslech nových DREAM THEATER zatím nemám trpělivost ani chuť, a ty další dvě kapely (navrhované čtenářem s nickem carcass) mne nezaujaly.

 

Araxes09.02.2016 18:07

Naozaj neviem či ten Sammet ma tak podchytene média alebo čo lebo všade kde sa pozriem a to dokonca na serióznych zahraničných stránkach je písané že to je veľký návrat k Metalovej opere. Pritom snáď každý počuje že vôbec nejde o metalovu operu. Napríklad ta Let The Storm Descent Upon You čo ma 12 minút a je to údajne pesnička presne v štýle metalovej opery je čistý Rock a refrén ma v štýle Catleyho Magnumu čiže také AOR pompéznejšie ale určite to neni metalová opera zato že v par pasažiach je použitá tvrdšia gitara. A celkovo napríklad absentujú rýchle bicie poriadny dvojkopak. Aby to niekto nepochopil tak že ja zato že to neni Metalova opera znevažujem album to nie. Len ma proste šokuje ako to môže mat takú veľkú propagandu v štýle ďalšia metalová opera.Hold Nemcom to s propagandov vždy išlo :D

 

Stray
06.02.2016 14:19

carcass: Díky za tipy, obhlídl jsem to a určitě něco z toho bude, i když neříkám, že všechno.

 

carcass
06.02.2016 12:36

k těm připravovaným recenzím by nebylo špatné doplnit i názory na aktuální desky Ten Commandos, Ty Segall, All Them Witches a třeba Girlschool. Díky.

 

Stray
05.02.2016 20:33

novinkové recenze ve výhledu a bez pořadí: BORKNAGAR, THE PROSTITUTES, THE CULT, LYNCH MOB (2015), PRONG, DREAM THEATER (pouze možná, jde o kukaččí mládě v hnízdě C.D.), TEXTURES (druhé kukaččí mládě), LOST SOCIETY, dál pak s jistotou od března ANTHRAX, METAL CHURCH, SPIRITUAL BEGGARS, IGGY POP, NECRONOMICON, LITA FORD, DEFTONES, DIAMOND HEAD, BLACK SABBATH (EP), DEATH ANGEL a DESTRUCTION.

 

Stray
03.02.2016 11:35

To je ten moment, kdy naprosto banální věta (na kterou by šlo odpovědět: "A proč by to jako nemělo mít cenu?") vyvolá doslova mega-absurdní tarantinovskou situaci. :-)

 

Patrik
03.02.2016 11:27

rumcajs: Snažíš se být nekofliktní výrazem "že do prdele Ti nelezu, jako někteří jiní"? Méně je někdy více, chlape. Uvolni se.

 

Stray
02.02.2016 18:51

Já jsem to ale vůbec nemyslel tak, že mě tvoje příspěvky vadí nebo abys nic nepsal. Je v pořádku, že píšeš, ale já tomu co a proč, někdy prostě moc nerozumím. Ale tak, jestli má být návštěvnost stránek odvozená pouze od servilního chování k čtenáři, pak by bylo asi nejlepší hospodu zavřít. O jakém lezení do prdele to mluvíš? Kdyby mě šlo o lezení do prdele, tak rozhodně nezakládám tyhle nový stránky.