AUTOPSY - Ashes, Organs, Blood And Crypts

80%

AUTOPSY jsou dnes poprávu vzývaným kultem a již dávno v jejich případě můžeme prohlásit, že jejich comeback, započatý již před dvanácti lety deskou „Macabre Eternal“ a obalený další pěticí opravdu hnusných albových balíčků, se vyvedl. Na novince nazvané prapodivně „Ashes, Organs, Blood And Crypts“ to znovu labužnicky mlaská a přes onen autentický hluboký zvuk si uvědomujeme hlavně onu krásnou prostorovou čitelnost každého nástroje. Jakoby snad Chris Reifert a jeho kumpáni ty songy nahrávali ve studiu, kde by byly stěny vypolstrovány cáry vnitřností.

U pohotových Peaceville Records musí mít radost. Vždyť v rámci death metalu je opravdovým kumštem ještě v současnosti přicházet s originálním pojetím tohoto stylu a soundem podněcujícím obrazotvornost, zvlášť pak když hudba má svou náladou dotvořit atmosféru zombie pandemonia. Právě AUTOPSY tuhle disciplínu již od svých počátků zvládají s nadhledem. Jde o archetypální zhudebnění hnusu, jaké od nikoho jiného neuslyšíte.

Kapela si udržuje nejen skvělou vitalitu, projevující se neklesající úrovní jejich nahrávek, ale také pevnou a skoro neměnou sestavu. Až na současného baskytaristu Grega Wilkinsona, který je v jejich řadách teprve několik let, jsou zbývající tři hudebníci původními členy, kteří pamatují počátky na sklonku osmdesátých let. Majitel jednoho z nejodpornějších vokálních projevů v metalu, strážce duchovního bohatství této sebranky a rovněž skvělý bubeník Chris Reifert moc dobře ví, koho ve dvojici kytaristů Danny Coralles / Eric Cutler má. Zvuk AUTOPSY je právě i díky nim zcela specifický, dunivý, chorobný, jakoby vycházel z útrob uhynulého a veškerou havětí prolezlého dinosaura, možná právě takového, jací žili v oblasti severní Kalifornie v Druhohorách. Vidíte, i geografický původ AUTOPSY má do banality daleko, tak schválně kolik podnětných deathmetalových smeček vzešlo právě z Oaklandu?

Pakliže jsou jejich první dvě desky „Severed Survival“ a „Mental Funeral“ považované za největší žánrový kult, novodobé věci ctí jejich odkaz ve všech směrech. Nejzdařileji je to patrné asi na minulém albu „Morbidity Triumphant“, nicméně rovněž novinka k posluchači přináší na podnose svou čvachtající dobrůtku, kterou je složité ignorovat.

Pro tuhle kapelu je specifické ono přecházení mezi rozjetými pasážemi a pomalými a táhlými úseky, kdy jakoby posluchač sledoval, jak se zástupy nemrtvých mátožně sbírají ze země, ujasňují si další cíl své chůze a pomalu se vydávají na pochod. Tyhle narušené momenty však posléze většinou přejdou v další animální běhy. Co oceńuji především, je právě zvuková stránka, která dokáže vykreslovat opravdu hororové scenérie. Zde není třeba vypichovat jednotlivé skladby, protože hudba AUTOPSY funguje především jako celek a to celek doslova nezaměnitelný. Schválně si třeba všímejte kytarových sól a jejich nálady. Když Reifert udeří do bicích, i z toho je poznat, že se jedná o AUTOPSY. Od doby kdy nabubnoval „Scream Bloody Gore“ od DEATH, uběhlo sice šestatřicet let, ale onoho gore feelingu se nikdy nevzdal. Zde je tedy další pozoruhodné album.

12.11.2023	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz