Last Hardrock Outsider

AT THE GATES - Bangkok, Rock Pub, 3.května 2018

O tom, jaký mají v metalové historii význam švédští matadoři AT THE GATES, bylo napsáno mnoho erudovaných slohů, a proto přepisování stránek ze všemožných hudební análů na úvod vynechávám. Předpokládám, že každý aspoň mírně sečtělý metalista, a těch sem chodí většina, má v tomto směru šajn. Osobně mě tato, už zase živoucí, legenda byla spíše známá spíše díky svým žákům-následovatelům: sympaťákům DARKEST HOURKILLSWITCH ENGAGE nebo různým pohrobkům původních členů jako například stále vynikajících THE HAUNTED nebo dávno zmizelých DISFEAR. O hudební minulost AT THE GATES jsem se v podstatě začal zajímat, až když jsem byl naprosto pohlcen fantastickou návratovou deskou „At The War With Reality“, která svou profesorskou nad žánrovostí dala i podnět k hlubšímu studiu materiálu z předchozích alb, který mě v minulosti zas tolik nezaujal.


V neposlední řadě za několik málo dní, přesněji 18.5.2018, vychází druhé post comebackové album „To Drink From The Night Itself“ a tři již vypuštěné vlaštovky, jež dosedly na „jůtůbový“ drát shodně, opět znějí náramně. Kapela bere své znovuzrození opravdu vážně a poctivě objíždí koncertní štace po celé zeměkouli, přičemž jí letošní jaro zaválo jak na americký, tak i asijský kontinent. Tam své turné příhodně vykopla při oslavě Svátku práce na festivalu v Číně a to stylem „koncert skoro každý den“. Dle promotérů bangkokského koncertu se plány narušily hned na druhé štaci, jakožto do Hong Kongu nestačila dorazit část nástrojů, tak se tam jako náhrada narychlo zorganizovala místní kapela. Karavana seveřanů tedy zamířila do hlavního města thajského království, kde pro ni byl původně připravený prostornější klub „Hollywood Award“. Nicméně tři dny před třetím květnem bylo dějiště koncertu přesunuto do, pro mě už známého, útulného Rock Pubu.



A teď mi dovolte podělit se o menší lekci z asijského marketingu. Sám pořadatel vysvětlil změnu dějiště díky malému zájmu z předprodejů, který by neutáhl nájem většího sálu. Potud pro našince pochopitelné, co ale následovalo na „fejsbuku“ pořadatele tři dny před koncertem v rámci náhonu fanoušků, si opravdu nemohu nechat jenom pro sebe. Jako předkrm byla upoutávka na speciální tričko, které prý kapela nechá udělat pouze ku příležitosti tohoto koncertu, a které bude však možné dostat jenom při objednaní on-line a to před vystoupením. Menu pokračuje zmínkou, že v den konání bude na místě poprvé fyzicky dostupné výše zmiňované nové album. Zde jsem naivně zaplesal, ale že by Century Media resp Sony až tak moc tlačili, hmm proč ne? Trumfem však bylo oznámení, že se ke kapele pouze pro tuto příležitost připojí Michael Amott z ARCH ANEMY. Na koncert jsem tedy vyrazil s pocitem, že tolik zázraků najednou je možné jenom v tomto koutě světa, aneb byl jsem pozitivně natěšen na předpokládaná zklamání budoucí. Pěkné speciální tričko jsem normálně koupil, a to ještě před příjezdem kapely, u vchodu klubu. Pravda neměli jich moc, a to jsme tam byli mezi prvními. Na pochopitelné dotazy ohledně novinkového disku a přítomnosti páně Amotta mě hlavní pořadatel, s figurou, brejličkami a výrazem ala Ota Hereš, shodně po sobě dvakrát odpověděl s tím krásným nejistým úsměvem „Not yet“. Pocit, že je tu všechno přesně tak, jak má být, hned a naprosto utlumil jakékoliv náznaky z domnělých zklamaní a nenaplněných (pří)slibů.


Kapela s posádkou se vešla do minivanu a hned před vchodem byla zavelena na několik minut lovci autogramů a foteček. Poté, co se propodepisovala schodištěm nahoru ke dveřím, zmizela v prostorách podniku, který byl pro návštěvníky uzavřen až do půl osmé, tedy půl hodinu před oficiálně stanovený výkop. Potom, co nikde nebylo moc slyšet nějaké rozsáhlé ladění (asi už bylo nazvučené předem), se tedy otevírají prostory, tak aby se pěkně vyplnili metalisty většinou v pokročilejším věku. Někteří přišli i se svými ratolestmi.



Více než stohlavý dav absorbuje intro „El Altar Del Dios Desconocido”, jež vrcholí v pecku „Death And The Labyrinth”. Kvintet, především pak basák Jonas Björler a death metalový křikloun Tomas Lindberg, rozhodně nešetří všemožnými „echt“ žánrovými gesty a pózami, tak aby rozehřáli své věrné fandy. A daří se. Kotel pod nízkým pódiem začíná pěkně bublat, rozuměj, že se hrozí více něž na demonstracích proti premiérovi v demisi a prezidentovi v posledním tažení. I těžším vahám je pak umožněno pohoupat se na páře vroucích rukou zaplňujících skoro celý nevelký prostor pod skupinou. Circle pit se tvoří a zaniká zcela spontánně, nejen díky názorným demonstracím paží a hecování super frontmana Lindberga, který, v té své kšiltovce a s maniakálními pohyby, jako by vypadl odněkud ze zapomenutých příběhů Stiega Larsona.


Hlasitost zvuku je přesně na úrovni, která mi vyhovuje. Nic není extrémně přepálené. Švédům to šlape náramně a z jejich nasazení je vidět, že je hraní pořád hodně baví. I na takovémto malém hřišti se snaží odevzdat maximum, a to i navzdory tomu, že se z jejich tváří dá odečíst únava. Ono každý den přelétat tisíce kilometrů mezi různými klimatickými pásmy, chce opravdu odhodlání a toto bylo na pětici neustále vidět. Tomas svým severským šarmem zajištoval decentní komunikaci s publikem, takže například potom, co mu až napotřetí, v té správné hlasitosti publikum odpovědělo, že miluje death metal, obratem opáčil, že my všichni v AT THE GATES death metal nenávidíme a na to konto smečka rozjela smrtící uragán „Nausea“.



Show končí asi po osmdesáti minutách, a to i přesto, že vyvolávaní přídavku bylo hlasité a dlouhé, nicméně v Thajsku jsou policejní hodiny respektovány, protože je ze zálohy jistí armáda, takže se to utnulo těsně před půl desátou, jak bylo nakonec avizováno na stránkách pořadatele. Ne že bych si ještě nedal nějakých pár desítek minut navíc, ty staré skladby zněly mnohem lépe naživo než z desek, ale věc jsem přijal, na rozdíl od některých místních mírně rozčarovaných příznivců, takovou, jaká byla. Těmto to však na fotečkách, selfíčkách a dalších autogramech vynahradila ochotná kapela, procházejíce uličkou vytvořenou fanoušky uprostřed klubu.


Věřím, že většina přítomných odcházela spokojených stejně jako já. Příjemně vyklepaný z headbangingu, nadšen z hudby, která mě vtáhla do svých krás více než jsem sám předpokládal. To vše s příslibem dalšího výborného alba od těchto ryzích průkopníků metalového řemesla. Nakonec i ten klobouk dolů před všemi, kdo tuto událost zorganizovali, protože, to opravdu v místních podmínkách není žádná legrace.


Setlist: El Altar Del Dios Desconocido, Death And The Labyrinth, Slaughter Of The Soul, Cold, At War With Reality, The Swarm, The Circular Ruins, Under A Serpent Sun, Raped By the Light Of Christ, Heroes And Tombs, Der Widerstand, To Drink From the Night Itself, Nausea, Suicide Nation, The Book Of Sand (The Abomination), Blinded By Fear.



13.05.2018Diskuse (3)Subeer
jirikubis1975@gmail.com

 

zdenos
15.05.2018 14:56

reunion, který má smysl. Podobně jako Carcass.

 

Pekárek
13.05.2018 13:46

Super report!!

 

Stray
13.05.2018 12:30

Thajsko: Krajina zázraků a růžových lotosových květů! :-))))))