ASMODEUS - Prosincová noc blíže neurčeného roku

100%

Už jsme si v našem retrospektivním seriálu připomněli větší část zásadních metalových skupin začátku devadesátých let, jedna nám však prozatím unikala – klatovští thrasheři ASMODEUS. Kapela, která sice nikdy nepatřila mezi masově populární seskupení, ale co se týká kvality, většinu konkurence hravě předbíhala a předbíhá a vlastně každé její album je zápisem do zlatého fondu české tvrdé muziky. Existence ASMODEA, která se příští rok bude psát už třicet let, nebyla vždycky jednoduchá a kapela například musela projít nepřeberným množstvím personálních změn. Výsledkem celého snažení je ale mimořádná sbírka alb, která jsou – dovolím si říct – jedno lepší než druhé. A všechno to začalo už u debutní desky „Prosincová noc blíže neurčeného roku“, o které si teď budeme povídat.

Hrdinové z Pošumaví

Kořeny ASMODEA sahají až do října 1987, kdy se študáci ze střední zemědělské školy v Klatovech Miloš Bešta a Tomáš Kocián dohodli, že dají dohromady kapelu. Oficiálně vznikla v roce 1988 a nejdříve si říkala MASSACR, aby následně změnila jméno na RESSCATOR a ještě jednou na ATTACK. Tehdy ve skupině působil jako zpěvák Petr „Kremator“ Korál, pozdější slavný metalový publicista a popularizátor těžkého kovu v českých zemích. Kapela se pomalu rozjížděla, příliš ale nevoněla místním komunistům, kteří ji začali otravovat a pánové byli dohnání k další, poslední změně názvu – zrodil se ASMODEUS.

Ještě před listopadem 1989 kapela dala dohromady program „Invasion Of Conscience“, který hned po revoluci, v lednu 1990, nahrála na první demo. Osm songů vzniklo už bez Petra Korála, v sestavě Miloš Bešta (kytara, zpěv), Richard Aška (kytara), Tomáš Kocian (baskytara) a Dan Vilášek (bicí). Po demu kapela na nic nečekala a začala dávat dohromady další program „Town Of Fallen Statues“. Ještě v roce 1990 se vydala do zkušebny pražské kapely BRIAN nahrát s pomocí čtyřstopého magneťáku další demo, ovšem v trochu oslabené sestavě, kde chyběl sólový kytarista. Kapele naštěstí při nahrávání pomohli přítomní kolegové-muzikanti Tonda Rauer (z BRIAN) a Pavel „Kuře“ Hejč (VITACIT). Nestihly se nahrát všechny připravené songy, udělalo se ale pět skladeb, které byly vydány jako demo „Heroes“ a v dobovém éteru zaznamenaly slušný úspěch.

V roce 1991 se ASMODEUS k nahrávání vrátili. Natáčení bylo ještě komplikovanější, kapela přijela jen ve dvou, protože basista Tomáš v té době musel makat na maturitě. S pomocí starých známých se ale dílo podařilo a natočeno bylo dalších pět skladeb, které pak spolu s těmi předchozími byly vydány jako třetí demo „Town Of Fallen Statues“. Nahrávka sice nebyla zvukově dokonalá, ale řádně thrashový materiál vystupoval vysoko nad dobový průměr a nejeden fanoušek si asi říkal, jak by tyhle skladby zněly, kdyby se protáhly pořádným nahrávacím studiem.

Prosincové překvapení

V tuto chvíli nechme do příběhu podruhé vstoupit Petra Korála. Členem kapely sice už nebyl, nadále s ní ale spolupracoval a osvědčil se pro ASMODEUS jako výborný textař. Dokázal zaintervenovat u firmy Monitor a ulehčit tak kapele cestu ke smlouvě na desku. V květnu 1992 tak ASMODEUS mohli vyrazit do studia Propast, aby tam společně s Korálem jako producentem a pár hosty zrealizovali své debutové album „Prosincová noc blíže neurčeného roku“.

Skupina na desku vybrala to nejlepší z druhého, respektive třetího dema a přidala několik nových skladeb, které ASMODEUS posunuly o pořádný kus dál. Hned první novinka, úvodovka „Jsem okvětí“ je zároveň jednou z nejlepších písniček kapely vůbec – z thrashového základu vyrůstají všemi směry hravé melodie, fantastické kytarové sólo a nad tím Beštův vokál a text plný abstraktních vizí. Vynikající záležitost! Druhá, titulní „Prosincová noc blíže neurčeného roku“ je stejně dobrá – postavená víc na klasicky thrashových riffech, do kterých ovšem nemá problém vpadnout tu melodická vyhrávka, tam uklidňující pasáž nebo pohlazení v podobě klarinetu. Tenhle netradiční nástroj je na desce vůbec používán moc pěkně a dominantní kytary spíš doplňuje než aby se cpal před ně. Třetí číslo na albu je opět trefa do černého – „Panoptikum“ je ještě thrashovější záležitost, nicméně žádné „bum-prásk“, kytary zostra sypou své rytmy a tu a tam si v nich pohrají, aby písnička byla celou dobu napínavá. Se čtvrtou skladbou jsme zase jinde – první ze dvou instrumentálek „Světlo“ si hraje s nádherně sugestivními melodiemi a člověk si říká, jestli to náhodou není nejlepší rocková instrumentálka v českých luzích a hájích. Přátelé, tohle že je debutní album? Nechce se věřit!

První čtyři skladby jsou všechno novinky. Od páté položky se kapela na albu vrací k demáčům a ukazuje, jak moc je možné skladby zvýraznit pořádným zvukem – sound je na téhle desce vůbec výborný, na svou dobu dokonce naprosto excelentní! Ale zpět ke skladbám. Začíná se pořádně thrashovat – pětku „Živí mrtví“ střídá titulka z třetího dema „Město padlých soch“ a naprosto skvělá skladba „Tenkrát na západě“, která začíná veleznámým motivem ze stejnojmenného westernu, aby se poté přidaly kytary, bubenický marš a skladba explodovala do thrashového nářezu s fantastickým refrénem.

I další skladby jsou retrospektivou starších časů – do minulosti se vracejí prověřené pecky „Muka existence“ s bezvadným ústředním motivem, vteřinovka „Litanie proti strachu“, která je kratší než její název, thrashová „Heroes“ i další výborná instrumentálka „Stvořitel“. S následující položkou „Kolaps“ se uzavírá „seriózní“ část cédéčka a přichází na řadu tři jakési bonusy upečené z úplně jiného těsta. První v řadě „Zmoshek“ je kratičkou, vtipnou parodií na tehdejší boom krále hudebního kýče Jiřího Zmožka – dechovková melodie je podkreslena thrashovými bicími a celé to připomíná podobně laděný cover „Stayin´ Alive“ od polských grinderů DEAD INFECTION :) Další dvě skladby jednu část fanoušků kapely baví, druhou dráždí – ASMODEUS totiž zmetalizovali koledy „Veselé vánoce“ a „Rolničky“. Já bych se bez těchhle dvou kousků určitě obešel, na druhou stranu ale minimálně druhá jmenovaná thrashuje vskutku efektně.

Konec jedné sestavy

Pozor, málem bychom zapomněli na sestavu, ve které kapela jela do studia! Začátkem roku 1992 skupina získala výraznou posilu – k ASMODEU se totiž připojil vynikající kytarista Ota G. Husák (znáte ho z plzeňských FERAT). Jinak zůstala sestava stejná, tedy kytara a zpěv Miloš Bešta, basa Tomáš Kocian a bubny Dan „Jezíd“ Vilášek. Zbývá nám také zmínit obal, který se mimořádně povedl – abstraktní krajina v modrém je možná jedním z nejlepších dobových metalových coverů vůbec a k přemýšlivé náladě desky sedí naprosto perfektně.

Album vyšlo půl roku po nahrání – v prosinci 1992. Na trhu ho měl podpořit videoklip „Rolničky“, nejsem si ale jistý, jestli byla skladba jako promo vybrána dobře – určitě šlo o to, chytit se na vánočním trhu (tipoval bych rozhodnutí firmy), neznalým posluchačům televize ale díky atypičnosti téhle písničky zůstala pravá podstata kapely zcela skryta. ASMODEUS tedy čekalo spíš další pozvolné dobývání prostoru, navíc v úplně nové sestavě, protože ta stará se ne moc dlouho po nahrání „Prosincovky“ rozešla a tahoun a lídr kapely Miloš Bešta musel hledat úplně nové lidi. Tím se s klatovskými techno-thrashovými hrdiny prozatím rozloučíme, můžete si ale být jisti, že se v příštím roce k téhle výjimečné partě na Crazy Diamond rozhodně vrátíme!