ASMODEUS - Past na Davida Kleinera

90%

Klatovští ASMODEUS při tvorbě nového materiálu rozhodně nespěchali a výsledek stojí ve všech ohledech za to. Mnohaletá pauza prospěla k ujasnění koncepce i kapele takto zkušené, vždyť se svým techno-thrashem působí na tuzemské metalové scéně čtvrtstoletí. Na podkladě tématu, jenž je v současné době vysoce aktuální, vzniklo atraktivní dílo, které není ani tak příběhem jako spíše metaforou pro bytí a fungování některých jedinců uchycenou na základě progresivní metalové hudby. Ať už se to někomu může zdát proti mysli, neviditelné šedé eminence a páni loutek jsou nedílnou součástí naší společnosti a svět který ovládají, je plný nebezpečenství a nejrůznějších tlaků. Uzavřená scéna plná politiků, všelijakých korupčníků, vykutálenců, lobbistů, samozvaných polobohů nebo rovnou zločinců zůstane vždy obestřena napětím a dekadencí. „Past na Davida Kleinera“ není žádným rozsáhlým příběhem, který by vlastnil vrstevnaté dějové linky. Jde o jakési postupně se rozvíjející shromaždiště obrazců, jenž jsou zde vymalovány pomocí pocitů a myšlenek hlavního hrdiny, vlivného lobbisty, kterého rodina se náhle, pod vlivem podivuhodných a dosti plíživě přicházejících událostí, nachází na úpatí definitivní zkázy.

Já jsem ten, co chodí v bílém a všem rovným dílem měří. Horký dech mi čechrá peří…

Sloupy, které stojí zpříma

Cesty, které z Říma vedou

Krajinou mrtvolně bledou

Já jsem ruka, která hostí

A pak bez milosti trestá

Sbírka šedesátá šestá

(„Já, David Kleiner“)

Texty jsou vynikající, zachycují převážně myšlenky napadající hlavního hrdinu díky pohybu událostí negativním směrem a jsou v bookletu doplněny podpůrným příběhovým skriptem, který je s nimi pevně provázán a obsahuje časové a prostorové rozdělení do scén. Funguje to asi takto: tam kde skript předešle dějovou linii a hodí příběh do určité situace v konkrétním čase a prostředí, text se vytasí s myšlenkami či pocity hlavního hrdiny, které ona situace vyvolala.

Několik posledních dní Davida Kleinera je tak zde zachyceno v emoční vývojové linii od nedozírné sebejistoty, kdy v jeho případě není daleko ke korunovaci novodobého krále slunce, oslav vlastního života na základě úspěšných transakcí – čert nechť vezme oběti, přes znejistění a strach o členy rodiny (manželka, dvě děti – syn, dcera), který je vlastně v příkrém rozporu s oním původním sebevědomím i s bezskrupulózními tahy doprovázejícími jeho podnikání, dále pak rány a seznámení s realitou, muka a zkázu, až po definitivní smrt. Textům Jana Petrička nechybí empatie a cit pro vykreslení myšlenkových manévrů uvnitř zločincova nitra v daném momentě, zanícení, gradace, ani určitá dávka vtipu, takže je poznat, že na ně byly kapelou kladeny vysoké nároky.

Kterou verzi zvolit mám

Snad někdo radu dá mi

Mé slunce v chodbách zmizelo

Pod pyramidami…

Ještě včera štěstěna…

…se smála v plný kráse

Dneska mě tu grilují jako čerstvý prase

(„Černý vítr“)

I hudební složka je dostatečně rozmanitá. Mám pocit, že přestože byla znovu škatulka techno-thrash naplněna, mnoha skladbám je tahle klec těsná. Z mého pohledu jde zkrátka o barvitou a dostatečně progresivní metalovou desku, kterou zdobí dynamika, široká paleta emocí i stylová rozmanitost. Zvuk je ponurý, hutný a lze říci, že k mnoha moderně vyznívajícím partům sedne. Některé skladby sice útočí tvrdě, nekompromisně a thrashově, ale je v nich veškerá instrumentální složka propracovaná, protkaná vyhrávkami – zde třeba hned na úvod titánský hymnus „Já, David Kleiner“, nebo třeba  úžasné nářezy jako „Beze stopy“, „Černý vítr“ či „Oko za oko“. Poslední z těchto zmíněných tvrdších písní vlastní pozoruhodnou refrénovou linku.

Můj vesmír už zhasíná, nechci Vám nijak ublížit

A někdo mi zašeptal - buď navždycky humanistou

S tou krabicí od vína chtěl jsem se bohům přiblížit

Když jeden z nich náhle vstal a křtil mou tvář sebejistou…

(„Oko za oko“)

Některé jiné skladby jsou naopak jemnějšího ražení, podpořené smyčci a ne až tak agresivní, jsou v nich cítit spíše klasicky rockové vlivy – zde „Tanec s mrtvou labutí“ a „Dar vzkříšení“. Přímočaré rifforama „Noc krále Davida“ sice chytne na první dobrou, ale v případě klatovských ASMODEUS se na albu vždy najde něco, co upoutá nad rámec hitu. Na druhém pólu ční „O myších a hadech“ coby nejkomplexnější song nahrávky. Deska je zkrátka znamenitě propracovaná (nezaměňovat s přeplácaností) a ve skladbách je možné stále cosi nového objevovat. Konkrétně mne upoutala brilantní kytarová práce, kdy se nejrůznější vyhrávky skladbami prolínají, pomáhají jim a posouvají je správným směrem (zvýrazňují je).

Vím co chceš znát… pochopím proč se ptáš

Já nejsem šmejd…ani sám Satanáš

Já chci jen brát…když jiní dávají

Hloupí jste vy…moudří se neptají

(„Tanec s mrtvou labutí“)

Hlas šéfa a jediného původního člena kapely Miloše Bešty je zde dostatečně rozmanitý, takže v písních mnohokrát přechází od civilnější poloh, přes dramatičtější fáze a vypjaté refrény, až  po pekelně řvavé deklamace, tak jak to prostě daný okamžik vyžaduje. ASMODEUS se i díky tomu po více než dvou dekádách podařilo stvořit nejen svou nejlepší desku, ale i jedno z nejlepších metalových alb, jaká zde v oněch posledních dvou desetiletích vyšla. Skvěle propracovaný a napínavý koncept, kde do sebe všechny složky zapadají a vzájemně si pomáhají. Navíc to celé vyznívá dostatečně moderně a aktuálně, nejen svým tématem, ale i instrumentální složkou.

24.12.2014	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz