ASMODEUS - Mrazivé vábení podmořského světa (rozhovor)

Klatovští perfekcionalisté ASMODEUS přichází po delší pauze s řadovým albem číslo 9, které nakonec dostalo název „Pobřeží královny Marie“. Jde o volný koncept, kde se vše točí okolo mořského světa, neprobádaných hlubin oceánů a jejich nebezpečenství. I na poměrně kreativní a progresivně laděnou tvorbu dlouholeté metalové kapely ze západu Čech jde o námět originální. Právě ohledně nového alba jsem od začátku toužil vyzpovídat hlavní personu kapely Miloše Beštu, což se mi v polovině prázdnin povedlo. Zde je tedy výsledek.

Proč se ASMODEUS vydal tématicky právě tímto směrem? Co bylo základem pro výběr onoho mořského tématu?

Vždycky se snažíme věnovat tématům méně otřelým. Nechci tvrdit, že jedinečným, ale rozhodně nepoužívaným běžně. Jde o nápad, který se z počátku zrodil lehce, ale jeho realizace nebyla vůbec jednoduchá. Tentokrát se Honza Petričko musel opravdu prosekat trním až ke zdárnému konci. Temné hlubiny oceánů si přímo říkaly o zpracování, ale piš na ploše deseti skladeb o tom, co na tebe tam dole číhá. Těžká věc. Museli jsme nalézt a pojmenovat určité kapitoly a tím vytvořit jakési záchytné body - náměty, od kterých se lze odpíchnout tak, aby bylo album pestré a netočilo se na místě. Podařilo se.

Jak dlouho a jakým způsobem se vše utvářelo do finální fáze, kterou zná posluchač dnes? Přeci jen se toho od minulé desky „Oko Horovo“ ve světě hodně událo.

Přes zimu 2021/22 jsem napsal přibližně polovinu desky a zbytek těsně před nahráváním na podzim 2022. Finiš byl takový trošku rychlostní, ale ty nejlepší nápady se v hlavě rodí až tehdy, když se mozek pořádně roztočí. Řekněme, že celková realizace trvala přibližně rok a půl. Obecně u mne platí, že neskládám přes jaro a léto, ale výhradně v zimních měsících. Jednak je krátký den a člověka nic nenutí a neláká ven. I nápady jsou potom daleko melancholičtější, než jak by vypadaly ve slunném létě :-). Navíc jsme až 14. 10. 2022 ukončili po 21 představeních rockovou operu Kladivo na pýchu. Ta nám přes covidová léta spolkla tři letní sezóny, takže práce bylo až nad hlavu.

Jste nakonec s výsledkem spokojeni? Máte již nyní na album svůj názor? Jste schopni nahrávku zasadit do kontextu vývoje vaší dosavadní tvorby?

Já myslím a tvrdím to pokaždé, že jsme udělali v daný okamžik maximum možného. Je to jako s jakoukoliv jinou lidskou činností. Vždy odevzdáš do konečného výsledku celou svou energii a to je to podstatné. Ani by nemělo smysl něco začínat, kdyby nebyl člověk odhodlaný položit se do toho naplno. A asi ani nemáme potřebu album někam zaškatulkovávat nebo přemýšlet o tom, kam s ním. Prostě je jaké je a pokud přináší našim posluchačům radost, pak ji máme i my.

Svůj progresivně laděný metalový styl máte léty prověřený. Vždy je tam trochu toho thrashe a hromada heavy melodiky a vrstev harmonií. V čem byla příprava novinky jiná oproti třeba dvěma předchozím albům „Past na Davida Kleinera“ a „Oko Horovo“? Kladli jste na sebe jiné nároky než v minulosti – třeba ohledně vyznění díla apod.?

Poslední dvě alba mají společného jmenovatele a to je „nepřemýšlení“. Už neřeším, zda se ten či onen nápad hodí nebo nehodí do soundu Asmodea. Prostě tam skončí v nějaké heavy metalově přijatelné aranži a hotovo. Nepřistupuji k tomu tak „laboratorně“ jako dříve. Myslím, že si pořád zachováváme výraznou melodiku a zda je ona sama vyjádřena silnou slokou, refrénem nebo mezihrou je v podstatě jedno. Je to svým způsobem ohromná skladatelská volnost a úleva, nezabývat se v „zbytečnostmi tohoto typu“. Řekl bych, že se od Kleinera soustřeďuji především na emoce a nálady, aby s člověkem maximálně cvičily a odnášel si z písní nějakou zásadní přidanou hodnotu. To je můj cíl.

Patos ke zvuku ASMODEUS vždy patřil. Uvědomovali jste si tentokrát jeho množství do skladeb implozně vtlačované? Na druhou stranu je deska moderní a hutná. Přáli jste si nahrát nejagresivnější dílo vlastního portfolia, nebo prostě jen byla nálada se do všeho z gruntu zakousnout?

Já myslím, že je dlouhodobě naprostou součástí naší tvorby. A ani by nás to bez něj vlastně nebavilo :-). Ne, vážně, tyhle prvky tam jsou potřeba, jinak by to nefungovalo. Ale vždy je třeba nalézt tu správnou míru. Víš, my ani moc nepřemýšlíme v úvodu nad konečným soundem. Máme samozřejmě nějaké zaběhlé standardy a víme kam směřovat, ale pokaždé se vlastně necháme překvapit, jak bude celkové dílo znít. Rozhodně jsme nechtěli tvořit striktně ultra tvrdou desku. Při tom množství melodií to ostatně ani nejde. Podstatné jsou samotné skladby. Pokud by byly špatně napsané, nezachrání je ani sebelepší sound. Prostě dle známého pravidla. Pokud skladba funguje už ve zkušebně, bude fungovat i na nahrávce. Záleží čistě na nápadu a ten je buď dobrý nebo špatný.

Co bys řekl o skladbě „Za prstenem Nibelungů“, která se (svým středověkým tématem a thrashovější podstatou) z celku trochu vyjímá? Jaký máte na tuhle věc názor?

Nibelungy nepovažuji v základu za nikterak zásadně odlišné od ostatních písní. Jsou součástí deseti skladbového celku. Pokud na tebe působí hitověji nebo třeba rytmicky tvrdším vyzněním jinak (ať už textově či hudebně), bude to způsobeno čistě tvým vnitřním naladěním a cítěním. Stejně tak se může jinému zdát, že ta či ona píseň je mu blíže a druhá naopak a že působí navenek přísně nebo jemněji. Je to individuální. Každopádně „Nibelungové“, „Pobřeží“ a „Ty, kdo vstupuješ“ jsou opravdu silnou trojkou. Vždy se snažím, abych od první písně, kterou složím, měnil nálady, tempa, riffy a hlídám si melodie a tóniny, protože je fakt důležité se alespoň na ploše jedné desky neopakovat. Vím, kdy přitlačit a kdy ubrat. Slyším tu desku v hlavě jako celek a neustále se vracím zpětně k tomu, co jsem složil.

Album po intru začne hodně agresivně, takže songy „Za severním větrem“ a „Aqua Aurum“ patří k tomu nejtvrdšímu, co se na desce nalézá. Jaký máš názor na tyto mimořádně energické písně a celkově na hutný a groovový nástup nové desky?

Dnes (a vlastně už dobrých deset, možná patnáct let nazpět) je v hudbě jednoznačný trend singlových nahrávek. Mladé kapely model dlouhohrajících desek vlastně neznají. Neví, jak by naložily s tak dlouhým časem. To je základ toho, na co se ptáš. Ty písničky nejsou složené jednotlivě, ale musí fungovat v celku. Pokud se podaří dodržet rozmanitost a barevnost celé desky ze všech úhlů pohledu, je pravděpodobné, že se při jejím poslechu nebude fanoušek nudit. A to je mým úkolem a úkolem skladatelů obecně. Dopřát posluchači neustálé dobrodružství na celé ploše. Nesmí spadnout řemen a ideálně, když deset skladeb dohraje, mít chuť pustit si je všechny znovu od začátku. Proto je důležité nalézt ten správný mix, dobře odstartovat, a pak držet tempo a laťku vysoko. Je to jako s filmem. Obvykle nasadí v úvodu rychlejší tempo a střih, aby diváka vtáhl do děje, poté zvolní a od poloviny znovu nabírá dech a sílu, aby dospěl do finále a skončil rozvolněním.

Byl song „Boj o život“ někdy zamýšlen na post stěžejního hitu kolekce, nebo nebylo pochyb o přeci jen progresivnější, avšak chytlavé hymně „Ty, kdo vstupuješ“, která nakonec zastala roli singlu? Co můžeš říci o těchto písních? Můžeš je srovnat a okomentovat v rámci alba?

Je zajímavé, že vnímáš „Boj o život“ takto. Právě tato píseň je zase a jen součástí celku v práci s tempem, melodikou a rytmikou. Neuvažovali jsme o ní jako o potencionální singlové písni. Vůbec. Za to skladba „Ty, kdo vstupuješ“ naplňovala od začátku hitový potenciál a spolu s „Pobřežím královny Marie“, která je zase trochu jiná, nebylo pochyb o jejich dominanci. Ale jak říkám neustále dokola, v prvé řadě musí skladby fungovat a komunikovat spolu a podobně jako ve filmu nebo na divadle, není malých rolí. Mozaika musí do sebe perfektně zapadat, aby vytvořila pevný výsledek a dílo.

Jak důležité je v rámci alba „Pobřeží královny Marie“ vůbec jeho zasazení do prostředí věčných antarktických ledů?

Metalová muzika přitahuje takové obrazy. Je na nich postavena a je jedno, zda se odehrávají v podzemí, na dně hlubin oceánů nebo na Antarktidě. Prostě tam patří.

Témata jednotlivých skladeb se týkají touhy po objevitelství, vášně po dobrodružství, ziskuchtivosti, ale i neohroženosti či pýše a přecenění lidských sil, stejně tak zde posluchač pochopí nezměrnou a nepřekonatelnou sílu přírody a najde indicie zavádějící jej až k prahu Lovecraftova světa.

Ano. To jsou ty jednotlivé kapitoly, které jsme s Honzou museli nalézt, aby je spojoval oceán a voda. Podstatné je nalezení takového klíče, což dá největší práci. Potom už je daleko snazší po tak nastavené cestě jít. I když vyhráno ještě není. Vytvoříš si tím jakési samostatné příběhy, které musíš posléze znovu pevně svázat k sobě, aby fungovaly. A v tom je Honza opravdový mistr.

Propojení instrumentální složky s texty jednotlivých skladeb dalo jistě ohromnou práci. Jak v případě této novinky hodnotíte obtížnost této skládanky? A s tím souvisí další dotaz, bude osvědčený Jan Petričko doživotním textařem ASMODEUS?

Jelikož u nás vzniká jako první hudební základ (pouze na „Vchodu do kruhu“ to bylo naopak), leží toto spojení na Honzovi. Detailně řečeno na jednotlivých předem daných slabikách a jejich počtu. U divokých metalových věcí, kde se odehrává nějaký souboj, je v atmosféře celkem jedno zda půjde o středověkou bitvu nebo těžbu ropy z hlubin oceánu nebo zkázu tankeru. Tam je to prostě řezničina. U melancholických skladeb musí jít text daleko přísněji ruku v ruce s tím, co se v písni hudebně odehrává. To je samozřejmě těžší. A zda bude Honza doživotním textařem Asmodea? Bude:-).

Byl krásný a romanticky znějící název alba „Pobřeží královny Marie“ vybrán na základě udržení umělecké abstrakce? Ptám se, protože Země královny Marie je pouze vnitrozemskou částí Antarktidy a pobřeží tato oblast tudíž žádné nemá.

Faktograficiky máš pravdu, ale umělecky je samozřejmě romantičtější název Pobřeží královny Marie. Původně se měla deska jmenovat D.N.O.. To by byl nesmírně tvrdý, úderný název. Opravdu thrashový. Ale nedovoloval by právě ty početné úkroky k měkčí romantice. Proto je to tak.

K podpoře alba vznikly dva videoklipy, můžeš nějak přiblížit práci na nich?

„Ty, kdo vstupuješ“ vznikl během natáčení jako klasický studiový. Použili jsme stejný model jako u předchozí desky „Oko Horovo“, kterou jako první reprezentovala skladba „V ruinách města Ur“. Nic speciálního. Klip jsme sestříhali těsně před koncem dubna, abychom dali fanouškům pozitivní zprávu o chystaném vydání. Potom jsme se rozhodli, že se ke dni vydání pokusíme vytvořit ještě jedny pohybnivé obrázky. Byla zvolena titulní skladba „Pobřeží královny Marie“. Námět i natáčení jsme zrealizovali velmi promptně. Během čtrnácti dnů bylo hotovo i se střihem. V podstatě jsme dva podvečery točili a tři odpoledne stříhali. Vypsal jsem si pár nápadů, nebo chceš-li záběrů, a postupoval krok po kroku textem a přemýšlel nad tím, jak to natočit. Šli jsme do toho z voleje a lidé, kteří se klipu zúčastnili, byli prostě skvělí. Na to, v jakém tempu klip vznikl, si myslíme, že dopadl dobře a jsme s ním spokojeni.

Po reedici vašeho debutu „Prosincová noc blíže neurčeného roku“ z roku 1992 došlo před časem i na dvojku „Příjezd krále“, budete spolu s vydavatelem Františkem Březinou takto pokračovat i dál a dočká se tudíž posluchač i šťavnatých znovuvydání alb jako „Vchod do kruhu“ či „Na jehlách“?

To je spíše otázka na Františka, ale obecně je do budoucna taková vize. Vše se odvíjí od financí, invence a správného načasování.

Co máte v nejbližší době v plánu? Ať se to bude týkat dalších tvůrčích aktivit, či naopak těch koncertních.

Letos jsme s příchodem nové desky zahájili v květnu její propagaci i v rámci koncertní činnosti. Odehráli jsme vystoupení v Praze a na festivalu v Modlíkově u Přibyslavi a do konce roku nás čeká ještě křest desky 6. 10. v Klatovech, 21. 10. koncert v Brandýse nad Labem a 4. 11. křest desky pro Plzeň v klubu Bílej medvěd. Příští rok v březnu nás uvidí fanoušci v Humpolci. Zahrajeme velmi rádi všude, kde nás chtějí fandové i pořadatelé vidět. Od listopadu navíc začínám skládat novou rockovou operu a tak je o další zábavu postaráno. Rozhodně se bude na hudebním poli u nás pořád něco dít :-).

Díky, zdravím všechny fandy Asmáče a dobré hudby.

07.08.2023	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz