Last Hardrock Outsider

ARTILLERY - The Face Of Fear

Tak co říkáte na dánské ARTILLERY? Přes všechny ty uznalé a respektem naplněné články tahle kapela jako by stále nemohla zcela prorazit do vyšších pater evropské scény. A to už jde o zasloužilé pamětníky spjaté s rozvojem speed/thrash žánru osmdesátých let. Zdali je to tím, že jejich klenutý zvuk nevlastní až tak osobité kouzlo, nebo že řada metalových fans neví, jestli dlouholetou kapelu zařadit spíše do ranku agresivní thrashové hudby nebo je má hodit mezi surovější melodiky po vzoru třeba RAGE, to opravdu netuším. Jedno však vím jistě, jejich hudbu si poslechnu radši než všechny ty o generaci mladší neo-thrashové módní sekanice ubité monotónností agresivních riffů a vším tím metalcoreovým chrčením týpků za mikrofonem. ARTILLERY dost možná nikdy nebudou patřit mezi velká jména (vlastně bych spíš řekl, že určitě), ale to neznamená, že nestojí za nic. Novinka „The Face Of Fear“ je v jejich nynější post-comebackové etapě již pátým albem, celkově pak devátým, a má všechny předpoklady, že se obstojně zařadí mezi jejich klasické vály.


 

Na posledních albech se jednoznačně uchytil vznosný a silový hlasový projev nadějného melodika Michaela Bastholma Dahla, který už od alba „Legions“ zapadl do hutného zvuku souboru opatřeného vždy v únosné míře názvuky jakési mysteriózní zdobnosti. Na ARTILLERY si cením, že jejich hudba má nějaký příběh a působí neprvoplánově. Skladby jsou vrstevnaté a hudebníci se do nich snaží vtěsnat onu heroickou kytarovou patinu, jaká byla tolik typická pro celou řadu heavymetalového old-schoolu z dávných dob. Jasně, dnes se hraje mnohem dynamičtěji, a i ARTILLERY zvuk přizpůsobují divoce upalující době, nicméně látky, které ve svých skladbách zachycují, jednoznačně vychází z metalové klasiky.

 

Oceňuji tu opravdovost a metalovou ryzost, s jakou tvoří stále další a další desky, a to bez potřeby chytit se nějakého aktuálního trendu v tvrdé hudbě. Hudebníci mají zcela jasno, co se pro jejich značku hodí a co k ní patří. A tak je „The Face Of Fear“ nahuštěná heroickými výpady znamenitých riffů od bratří Stützerů, bouřlivou atmosférou, ale i temnotou a strachem. To všechno jako by utvářelo metalové panorama, kterému Dahlův výše položený hlas dodává ještě na větší pestrosti. Album má v sobě ucelenost a staví zejména na energických číslech jako jsou zde titulní kus „The Face Of Fear“, „Crossroads To Conspiracy“ a „New Rage“, které jsou posléze vkusně doplněny třeba nějakou tou jemnější záležitostí po vzoru polo-balady „Pain“, případně poklidnou instrumentálkou „Under Water“, v průběhu té má posluchač čas na vydechnutí. Celkově však znovu nejde o album, které by se dokázalo vyhoupnout kamsi výše mezi žánrovou elitu reprezentovanou v případě thrashe spíše tou americkou, a v případě melodického speed/power-metalu spíše německou osmdesátkovou scénou. Pro zástupy věrných zkrátka dobře ukovaná sbírka, kterou zařazuji někam mezi hodně silných 60 a slabších 70%.


24.12.2018Diskuse (2)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Zdenos
24.12.2018 18:24

75% a baví mě to

 

Demonick
24.12.2018 13:38

8/10
Výborný melodický thrash s kvalitným vokálom. Balada "Pain" je bezchybná!