Last Hardrock Outsider

ARMORED SAINT - Symbol Of Salvation

Kalifornská heavymetalová stálice osmdesátých let musela krátce před započetím prací na její čtvrté a zároveň do té doby nejlepší desce čelit těžkým ranám osudu. V průběhu příprav alba „Symbol Of Salvation“ totiž jejich dlouholetý spoluhráč a ještě nedávno jejich kytarista David Prichard podlehl leukémii, která mu byla dva roky před tím diagnostikována. Nicméně rozhodnutí pokračovat alespoň v práci na tomto fantastickém materiálu bylo odsouhlaseno okamžitě, už díky svému zesnulému spoluhráči, který byl rovněž u mnoha skladeb podepsán jako spoluautor. Do ARMORED SAINT se tak po mnoha letech navrátil jejich zakládající člen, kytarista Phil Sandoval, bratr  bubeníka Gonzo SandovalaKytarový dvojzápřah, který Sandoval utvořit s výtečným Jeffem Duncanem se ukázal ve znamenité formě a výsledek stál nakonec opravdu za to. 


Album se v roce 1991 stalo nejen do té doby nejlepším počinem kapely, ale i jedním z nejlepších v daném žánru na počátku bouřlivých devadesátých let. Z dnešního pohledu se to zdá být tak nějak samozřejmé, vzhledem ke jménům, které vždy tvořily osu kapely a při znalosti faktu, čím ten který muzikant v pozdějších letech proslul. Ale abych se přiznal, obdobně velkolepý materiál tehdy nikdo nečekal, zvlášť ne od kapely v problémech, která se rozešla s vydavatelstvím Chrysalis, jenž její předchozí práci nedobře propagovalo a navíc v obměněné sestavě. Vynikající zpěvák John Bush nebo baskytarista a kormidelník Joey Vera patřili už tehdy ve svém oboru ke špičkám, ale situace nebyla v období rockové recese lehká ani pro ně, zvlášť pak ne těsně po pochování svého dlouholetého spoluhráče. Kapela se tedy vrátila pod Metal Blade Briana Slagela, jejich věčného fanouška, nadšence a obdivovatele a dostala ze sebe ty nejlepší možné skladby, jakých v dané době byla schopna. 



Podle mého jde o album, kde ARMORED SAINT definitivně zúročili veškeré své skladatelské schopnosti a přinesli do revoluční doby svůj svěží pohled na opotřebovaný žánr. Heavy metal v jejich podání rázem vykazoval jakousi hardrockovou vzdušnost a noblesu a skladby měly hodně daleko k nějaké nazlobené zaťatosti. Šlo o období, kdy se hudba Vyzbrojených svatých dala považovat za spřízněnou s mnoha hvězdnými kometami z MTV - kapely typu SKID ROW - s tím rozdílem, že u ARMORED SAINT šlo o komerční úspěchy jen velmi stěží, což jim však nebránilo prezentovat se silnou, zvukově vypiplanou a v rámci dobového Hard N´Heavy vlastně i moderní deskou.


Kapela měla v zásobě hromadu skvělých songů, které producent Dave Jerden (zaměřující se spíše na alternativní scénu, byl znám svou prací s JANE´S ADDICTIONALICE IN CHAINS a o dva roky později i s ANTHRAX, ke kterým John Bush v roce 1992 přestoupil a poslal tak své spoluhráče na dlouhý odpočinek), ve spolupráci s Joeym Verou, ošetřil pečlivou studiovou prací. Moderní power-rockový zvuk, příznačný pro americká metalová alba počátku devadesátých let, nacházející se někde na trase mezi SKID ROW a METAL CHURCH, celková rozmáchlost skladeb, v nichž dostaly prostor mohutné refrény a na poslech vkusné a velmi únosné kytarové kejkle, byl obrovským posunem od předchozích archaičtěji laděných produkcí poloviny osmdesátých let, jaké kapela zaštiťovala promo-foty hudebníků oděných do středověkých brnění. Toto harampádí zkrátka zmizelo a rázem byla téměř každá skladba ARMORED SAINT bravurní ukázkou metalové hudby, schopné oslovit širší a civilnější pole rockových fans. Vždyť i METALLICA tou dobou již pilně nahrávala svůj bestseller, jen za pár měsíců vydanou Černou desku.


Pokud však některé položky této nahrávce kralují, jsou to tyto: Hned úvodní „Reign Of Fire“ – song plný ohně a touhy po životě, který se heroicky žene vpřed skrze ostré kytarové riffy a výrazný refrén, pilotní singl „Last Train Home“, jasná hitovka s výtečným pěveckým vkladem Johna Bushe a lehkými názvuky americké village kultury spjaté s blues, zde však přenechávající hlavní prostor hard rocku a heavy metalu. Mimochodem, právě John Bush v této písni dotáhl svůj nakřáplý, avšak pevný hlas do naprosto nepřekonatelné podoby, což byla zřejmě vstupenka do řad věhlasnějších ANTHRAX. Rovněž píseň „A Burning Question“ v sobě měla spoustu vášně, tak jako tomu bylo na americké scéně dané doby pravidlem. Zaujala rovněž rozmáchlá pomalejší čísla s postupnou gradací jako „Another Day“ a „The Truth Always Hurts“, ovšem i rytmické groovy věci po vzoru titulního songu či nepoklidně swingující „Tribal Dance“


Po realizaci alba „Symbol Of Salvation“ na jaře 1991 došlo ještě na kratší turné, aby po nějaké době dostal právě John Bush laso od newyorských moshers z ANTHRAX. Nabídku přijal, a tak se album stalo na devět let posledním počinem v kariéře ARMORED SAINT, neboť zpěvákovi prostředí u ambicióznějších a věhlasnějších ANTHRAX vlastně po mnoho let sedělo a tak byl jejich součástí v časech dobrých i zlých (dalších dvanáct let). Jeho spoluhráči z ARMORED SAINT se v roce 1992 logicky rozhodli bez něho nadále nepokračovat a raději se soustředili na jiné projekty. Období ticha trvalo zhruba devět let a bylo přerušeno až následující, osamělou řadovkou  „Revelation“ z roku 2000, prostřednictvím té se Bushova původní kapela, již znovu s ním u mikrofonu, na skok připomněla, aby brzy vše vyšumělo. Pauzy mezi alby ARMORED SAINT byly i nadále opravdu dlouhé, ale v poslední dekádě lze už definitivně říct, že se situace stabilizovala a vše jede jak má.


14.11.2020Diskuse (6)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Zetro
22.11.2020 12:37

K tomuto albumu som sa dostal ,az som sa dozvedel ,ze John Bush nastupuje k mojim oblubenym Anthrax,teda v roku 92.
Myslim ,ze to bol vtedy aj mnou nedoceneny album .dnes sa uz divam inak
90%

 

Prowler80
15.11.2020 11:22

Jejich nejlepší album, a to jednoznačně. 80%.

 

spajk
14.11.2020 19:36

Mám jí doma v poličce už asi půl druhého rocku, kdy musel probíhat x-tý nákup dle encyklopedie Kerrangu. Ještě je holka neposkvrněná, v celofánu zabalená. Dám jí ještě pár dni, než pozná ostří nože a ostrost laseru meho přehrávače.
Recenzi budu číst až s poslechem.

 

Stray
14.11.2020 17:37

Spíš než k Černé desce bych to dorovnal někam mezi METAL CHURCH - The Human Factor, SKID ROW - Slave to the Grind a SAIGON KICK - The Lizard. Pro mne spolu s posledníma dvěma řadovkama - Win Hands Down a Punching The Sky prostě tvoří nejsilnější albovej triumvirát ARMORED SAINT.

 

Dave78
14.11.2020 17:01

Díky moc za recenzi, excelentní deska, dnes večer si ji znovu dám. Srovnání s černým albem není vůbec přehnané, kvalita materiálu je přinejmenším srovnatelná (produkce už bohužel trochu míň). Jsou jen spekulace, jak by se kariéra AS vyvíjela, kdyby nebylo odchodu Bushe (a nástupu grunge).
Symbol of Salvation 100%
Punching The Sky 90%
Win Hands Down 90%
La Raza 70%
Revelation 70%

 

KrebsKandidat
14.11.2020 10:39

Podarena doska - co pani zo seba dostali, bolo az prekvapivo kvalitne. Nieze by albumy pred tym boli zle, ale neboli to dosmy vynikajuce. Az tu sa ich sila ukazala naplno. Skoda, ze sa toho Prichard nedozil. A hoci mam radsej Anthrax s Bushom, je to tak trochu skoda, ze to kapela na dlhy cas zabalila.