Last Hardrock Outsider

ARMORED SAINT - Praha, Futurum, 7.listopadu 2018

Občas se stane, že vyrazíte na koncert s tím, že uvidíte v podstatě jen výborně odvedené řemeslo, ale nakonec prožijete chvíle téměř magické. Pražská zastávka ARMORED SAINT podobný zážitek přinesla. Poslední heavymetalový koncert jsem navštívil téměř před pěti roky, takže když se mi Stray ozval s nabídkou reportu z vystoupení klasiků ARMORED SAINT, váhal jsem jen okamžik. Uvedená značka je prostě dostatečnou zárukou kvality. Navíc, jak jsem zjistil později, dotyční aktuální tour zasvětili živé prezentaci svého stěžejního díla, alba Symbol Of Salvation, které mělo být a také bylo podáno v mnou milovaném formátu, tj. od A do Z. Pozitivní očekávání konečně budilo i jméno předskokana. TITANIC patřili v časech alb Metal Celebration a Ábel k mým velkým oblíbencům. Podle dosavadních reakcí a z poslechu některých novějších věcí jsem navíc nabyl dojmu, že jejich resuscitovaná sestava šlape. Jediné, čeho jsem se tedy tak trochu obával, byla návštěvnost. ARMORED SAINT nejsou nevýznamnou kapelou a důstojnou účast si bezesporu zaslouží. Ovšem civilně pojatý heavy metal, řízlý US power metalem, pracovní den přesně uprostřed týdne a fenomén v podstatě nemetalové Prahy to jsou všechno faktory, které musí každého trochu znalého promotéra minimálně znepokojit.


 

Do Futurum Music Baru jsem s vypětím všech sil dorazil přesně v avizovanou sedmou hodinu, nicméně už od počátku bylo jasné, že spěchat se nebude. Na druhou stranu, lidé se scházeli poměrně pomalu, chtěli si pokecat, dát si v klidu pivo, atd., vždyť to znáte. Příjemné prostředí nepříliš zaplněného klubu k tomu nakonec vybízelo. Krátce jsem alespoň pohovořil s Marthusem na téma reedic prvních dvou alb TITANICU, popíjel pivo, poslouchal depresivní, nicméně výtečné BLACK LABEL SOCIETY, linoucí se z beden, a pozoroval starší a pokročilé osazenstvo.

 

Těsně před půl devátou byla odpálena Ďábelská mumie a já se v mžiku vrátil o mnoho let zpátky. TITANIC hrál stejně dobře jako tenkrát, ale o dost hutněji. Zmíněný dojem ještě podtrhlo ultratvrdé Zrcadlo z comebackového alba Double Time. Zvuk byl dobrý, nicméně i později bohužel trpěl poměrně obvyklým koncertním neduhem, spočívajícím ve slití příliš hlasitých kopáků se zvukem velmi výrazně nazvučené baskytary. V rychlejších momentech tudíž vznikala zvuková koule, která dusila kytary, což odnesla zejména Tchýně. Nutně krátký set byl završen Metalovým svátkem. Kapela podala výkon, kterému bylo stěží co vytknout. Samozřejmě jsem si nemohl nevšimnout, že nejvíc si vystoupení užíval služebně nejmladší Marthus, který má evidentně energie na rozdávání, a to i poté, co de facto převzal otěže v domovských CRADLE OF FILTH.    


 

No, a po přestávce vypuklo TO, co bych si ve chvíli, kdy vyťukávám tyto řádky, dopřál klidně znova, přičemž prožitek by byl snad ještě lepší. Opravdu hlasitý a hutný zvuk, kterému kralovaly silný hlas Johna Bushe, vytažená kytarová sóla a drtivá rytmika. Po několika klasikách z prvních alb vypuklo peklo, v němž se mísily Hard´n´Heavy riffy, kterým nechyběl patřičný groove, s pořádnou dávkou emocí, jež ve velkém dodával jeden výjimečný hlas. Nabytou atmosféru dále zahušťovaly perfektní kytarové vyhrávky a sóla silného kytarového dua Duncan/Sandoval. Ano, Symbol of Salvation je mimořádná a v podstatě velmi progresivní deska s řadou vrcholných momentů. Koncertní provedení uvedené momenty kopírovalo. Vše však působilo ještě mocněji, a to nejen díky nostalgii po éře, která už se nikdy(!) nevrátí, či díky velmi emotivní vzpomínce na předčasně zesnulého spolutvůrce přehrávaného díla, kytaristu Davea Pricharda, ale především vzhledem k nasazením Bushe a baskytaristy Joey Very. Jejich charisma pódiu jednoznačně dominovalo a já jsem jim v tu chvíli vše věřil a definitivně jsem si také uvědomil, že právě oni dnes představují stále žhnoucí umělecké jádro ARMORED SAINT. Přál bych Vám slyšet a vidět emoční erupce v Another Day či Tainted Past, popř. nátěry jako třeba Tribal Dance, Hanging Judge, ve kterých se kapela přesouvala až do hájemství takových METAL CHURCH či VICIOUS RUMORS.  Hlas Bushe navíc s přibývajícími minutami a navzdory nasazení, které bych se nebál označit za totální, neodcházel. I díky tomu koncert skutečně gradoval a  „řetěz mu nespadl“ ani poté co dozněly poslední tóny „vstupenky do ANTHRAX“ v podobě Spineless. Naopak, skladba Win Hands Down ze stejnojmenného posledního alba jen potvrdila, v jaké koncertní i tvůrčí formě se ARMORED SAINT aktuálně nacházejí. Jednoduše řečeno, ze zmíněného alba by mohli odehrát jakoukoliv skladbu a efekt by byl podobný. Bush navíc výslovně zdůraznil, že nehodlají žít jen z minulosti. Reakce přítomných na novější skladbu nejen jeho evidentně potěšila, tudíž se oproti standardnímu setu, jenž měl zaznít den předtím v Norimberku, minimálně jednou přidávalo. Proč minimálně? Protože po ohlášeném konci jsem prostě musel chytit jednu z posledních tramvají směr Modřany. Nevím tudíž, zda úsilí fans, kteří se evidentně nemínili smířit s faktem, že něco mimořádného zas jednou končí, nakonec přineslo další ovoce.


 

Co říci závěrem? Navzdory nevalné, nicméně ne úplně nedůstojné účasti, předvedli ARMORED SAINT výkon, který musel přítomné nadchnout. Na koncertě panovala velmi dobrá chemie. Bylo totiž evidentní, že „Pražané ARMORED SAINT rozumějí“, tedy přesněji řečeno, všichni ti, co v ten den dorazili do Futura.  Jo, byli tam i nějací Poláci a Nikolas Krofta.:)

 

Setlisty

 

TITANIC: Ďábelská mumie, Kam se schovám, Zrcadlo, Ábel, Svině, Železná panna, Metalový svátek

 

ARMORED SAINT: March of the Saint, Long Before I Die, Chemical Euphoria, Reign of Fire, Dropping Like Flies, Last Train Home, Tribal Dance, The Truth Always Hurts, Half Drawn Bridge, Another Day, Symbol of Salvation, Hanging Judge, Warzone, Burning Question, Tainted Past // Spineless, Win Hands Down, Can U Deliver .


11.11.2018Diskuse (4)Pekárek

 

Honza
15.11.2018 00:47

Armored Saint znám jenom díky Bushovi, který léta působil v Anthrax, moji kdysi nejoblíbenější kapele. Alba AS mám všechny, ale upřímně, nikdy jsem je zas nijak zvlášť nežral, takže jsem hodně váhal, jestli do Futura jít či nikoliv. Nakonec jsem si řekl, že i kdyby to mělo stát za prd, vidět Bushe bude stát zato. Nemýlil jsem se. Koncert byl neuvěřitelný a jestli budu mít možnost jít na ně ještě jednou, víc si naposlouchám písničky, abych je mohl řvát spolu s Bushem :) Mimochodem, zpívající Bush mezi fanouškama během Symbol of Salvation byl nezapomenutelný zážitek! https://youtu.be/v2eXqo5Eovw

 

Subeer
12.11.2018 04:38

Bratránek tam byl a měl uplně stejné dojmy...takže nekecal, je i to v novynách ty jo. Jinak kudy chodím tudy Bushe chválím, opravdu borec na začátek i konec. Kdo viděl toto ANTHRAX-2004-Music Of Mass Destruction, tak mě možná bude chápat více. Poslední 2 alba ARMORED SAINT jsou naprosto fantastický. Symbol Of Salvation mi zas tolik k srdci nepřirostlo.
Je moc dobře, že je recenze na tento koncert právě na těchto stránkách,tady by mi chyběla a že si Stray vysuploval ten čutací debakl.
Pekárku, s psaním, zlom vaz,ne jednou. Držím palce!

 

Pekárek
11.11.2018 17:41

Díky! Jsem rád, že se líbí:)

 

DarthArt
11.11.2018 11:49

Gratuluju k perfektnímu článku a těším se na další !!!

Johna Bushe jsem viděl na pražském koncertě Anthrax tehd po Stomp 442, dokonce jsem si počkal i na fotosession před tourbusem, a byl to neuvěřitelně sympatický člověk.