Last Hardrock Outsider

ARCH ENEMY - Will The Power

Kout železo dokud je žhavé, velí muzikantské a životní zkušenosti Michaelovi Amottovi. A proč vlastně ne? Jeho ARCH ENEMY dnes tvoří totálně semknutá sestava plná neobyčejným person, které mají nemalé jméno na scéně a i díky nim jeho severská mašina šlape jako velmi dobře namazaný stroj. Popularitě tělesa rovněž velkým dílem přispěla i nádherná tvářička Kanaďanky Alissy White Gluz, která se stala obdivovanou hvězdou okamžitě poté, co do rozjetého melody thrash/death rychlíku naskočila. Po připojení vynikajícího Jeffa Loomise, coby druhého - rovněž však i sólujícího, kytaristy, nebylo pochyb, že hvězda ARCH ENEMY půjde stále vzhůru. Není zde tedy třeba připomínat, že po komerční stránce se tohle mezinárodní těleso dnes nachází na svém absolutním vrcholu. Z tohoto pohledu bylo, po velkém úspěchu předchozího alba „War Eternal“ a následném odježdění maratónu celosvětových turné, nutné očekávat, že se kapela nebude zdržovat dlouhým přemítáním a naskočí rychle do studia, kde vznikne další nabušený nástupce. A tak se také děje.

 

 

Albu po zvukové a producentské stránce absolutně nic neschází, rovněž muzikantské výkony jsou naprosto špičkové. Jenže to má celé jeden podstatný háček. Deska na mne působí dosti schématicky, jakoby byla dělána pouze pro to, aby se okamžitě zalíbila, aby, i s tím málem opravdu zajímavého a osobitého, bez větších rozpaků demonstrovala sílu a dominanci tělesa toužícího především dosáhnout metalového Olympu, avšak co se právě nápadů týče, potřebná kritéria zde bohužel splňuje menší množina skladeb. Dost výraznou část tvoří v podstatě naprosto banální, ničím zvláštním neoplývající songy, které se po stránce zajímavosti jeví jako to nejprůměrnější, co mohlo v době úspěchů a hojnosti podobně extrémní thrash/death kapelu napadnout.


 

 

Opravdu výtečných skladeb je zde minimálně a je to obrovská škoda, neboť jsem si vědom, kterak jsem byl zkraje léta natěšen a nadšen z pilotního singlu „The World Is Yours“, který dle mého splňoval vše, co od hudby ARCH ENEMY žádám – tedy tvrdost, brilantní instrumentaci, nápady, melodiku a hrdý projev. Jenže do téhle písně zbytku materiálu prostě něco schází a i když se dočkáme ještě dalších schopných válů, jako třeba úvodního dynamitu „The Race“ nebo göteborsky pojaté „Murder Scene“, kde kapela ve změti rychlých kytarových trilek dokonce zní tak trochu jako staří IN FLAMES, nemám z nových skladeb pocit podobné lehkosti a přirozenosti. Jedním příkladem za všechny je po stránce nápadů totálně vyluhovaný druhý singl „The Eagle Flies Alone“, který jakoby byl dělán na zakázku přiožralých alemanských hord ze zabahněných polí nazývaných svorně Wacken.

 

Vše posléze (asi někde uprostřed alba) korunuje něco jako hra na death-metalovou baladu nazvaná „Reason to Believe“, na které je sice pozitivní, že Alissa poprvé v řadách ARCH ENEMY odhalí čistý vokál a na pozadí akustických kytar se vyzpívá ke skvělému bridži, aby následně bylo všechno naprosto barbarsky udusáno murmuroidním refrénem. Celé mě to přijde, jako bych poslouchal nějakou soutěžící z televizní pěvecké talentové soutěže, která se jala splnit úkol, prostřednictvím televizních obrazovek ukázat názorně tomu tupému národu, jak se zpívá skutečný death metal. Když už Amott skladbu opatřil tou obloukovitou vyhrávkou a rozmáchlostí po vzoru SCORPIONS, mělo to být dotaženo do konce. „Reason to Believe“ by za jistých okolností nebyla špatná skladba, nebýt však zde právě toho tristně provedeného refrénu a tlačení se do děsně hrubé growl polohy.

 

Ale abych jen nekritizoval, velmi se povedla skladba „Dream Of Retribution“. Tenhle nářez, beroucí si dost z německých old-schoolových látek, sviští parádně vzduchem, podporován optimisticky naladěnou hrou kytarového dua Michael Amott/ Jeff Loomis, ale i klavírními party a je po tak trochu vyčichlé „First Day In Hell“ opravdu úlevným pookřáním. Na to jak heroicky vyznívají kytarové vyšívánky v úvodu závěrečné „A Fight I Must Win“, skladba rovněž moc nepřesvědčí a je utopená v kýčovitě banálním hrubo-refrénu, kterým Alissa White Gluz sice potvrdí svůj dynamit v hrdle, ale také díky textu po několikáté skutečnost, že je v soukolí kapely (zřejmě dobrovolně a bez jejího odporu) tlačena do pozice jakési bojovné a hrdé „jájinky“, přesně takové, jakou ze své podstaty byla především její předchůdkyně Angela Gossow, dnes manažerka souboru. ARCH ENEMY prostě jen nahráli album podle promyšlených notiček a šablon, album které sice neurazí, ale samo o sobě nebude platit mezi nějaké nezapomenutelné nahrávky diskografie těchto hvězd, což právě vnímám jako nesoulad mezi současnou vyzdvihovaností a popularitou této kapely (reflektory nyní dopadají na jejich tváře asi nejsilněji) a její tristní odvahou zariskovat a trochu své songy občerstvit a udělat rafinovanější.


18.09.2017Diskuse (29)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
19.09.2017 23:59

Snažíme se dělat to nejlepší.:-)

 

spajk
19.09.2017 23:13

To je jas. Luxusní kamenný krámek v Pařížské.
V Lidlu mají ty tématické tydny.
Italsky týden, řecký tyden, francouzský týden. Se mi to v hlavě spojilo se spikeovskym týdnem.
Tak se nezlob :-)

 

Stray
19.09.2017 22:19

Tohle není žádnej Lidl, ale vitrína luxusního shopu. Lidl vede ten zpropadenej pepsicolovej Raketaaak.:)

 

spajk
19.09.2017 20:47

Ou jés, spajkův týden. To je jak v Lidlu.
Musím si to pustit, ani BCC, ani Qboys jsem neslyšel. Navic Qboys by měly být předělavky.
Steelheart mě moc nenadchli na prvni dobrou. Moc moderni. Poslední deska bez vyhrad je Wait z 96.
Těším se, Strayi!

 

Louža
19.09.2017 20:40

V čem je tohle dobrý jsem nepochopil. Možná kromě amott melodek, který už takhle ale hraje 20 let. Radši si pustím Burning Bridges. Ta modrá manekýnka je učiněná hrůza, která může oslovit jen metlošský honimíry.

 

zdenos19.09.2017 13:38

pravda, ten Nick Cordle se ukázal jako dobrej střelec :) Nynější výsledek je ten, že Loomis je tak vlastně zbytečně.

 

Meres
19.09.2017 13:32

Po predošlej vynikajúcej platni "War Eternal", ktorú som mal za znovuzrodenie pomaly upadajúcej skupiny (album "Khaos Legions") nie je táto novinka to, čo som od Arch Enemy očakával, hlavne po vypustení nádejnej pecky The World Is Yours. Ten album proste akosi nešliape, po gitarovej stránke ide skôr o priemer a naozaj silných nápadov je v poskromnom množstve. Síce sa mi páčia niektoré sóla, vyhrávky alebo riffy, ale väčšinou nie celá skladba. Reason to Believe je síce prvá pesnička, kde odzneje normálny melodický spev, ale čo z toho, keď refrén je strašný a zabitý zbytočným chrapotom. Alissa to mala odspievať celé a zbytočne nepritvrdzovať pesničku, aj keď je to "balada". No a absencia skladateľského vkladu Jeffa Loomisa je samostatná kapitola, nemyslím si že by ho Amott ku skladaniu nepustil, pretože Nick Cordle sa na WE podieľal na viacerých pesničkách a pravdepodobne aj preto je ten album taký dobrý. V tomto ohľade je to premárnená šanca a aj márnenie Loomisovho talentu, ktorý momentálne nemá kde prezentovať (všetci voláme po reunione Nevermore). Album by som hodnotil tak na 65%, započítajúc do hodnotenia pekný digipack.

 

down
19.09.2017 10:19

U amíků Warrant si vždycky vzpomenu jak tam bubnujou do těch koláčů :) brrrrr!

 

Stray
19.09.2017 01:15

FUCK OFF!!!

 

down
19.09.2017 00:38

Warrant jedině ten německý :)