Last Hardrock Outsider

ARAKAIN - Thrash The Trash

Vydat v socialistickém Československu rockovou desku, to vůbec nebyla sranda. I když se některé kapele podařil ten zázrak, že jí doboví mocnáři album vůbec dovolily vydat, musela se obrnit trpělivostí, protože mezi příslibem nahrávání a vinylem ve výloze často uplynula nekonečně dlouhá doba. Socialistické plánované hospodářství totiž zásadně nikdy nikam nespěchalo. Co na tom, že daná hudba byla populární právě tehdy a tehdy – vyšla prostě, až na to byl čas! Pražským ARAKAIN takhle bylo firmou Supraphon album slíbeno a zařazeno do edičního plánu někdy v roce 1988, nahrávalo se v dalším roce a do obchodů se dostalo až v roce 1990 – v úplně jiném politickém režimu. :-)


ARAKAIN v době nahrávání svého debutu, tedy v roce 1989, byli už hotová a životem ostřílená kapela. Vznikli v roce 1982 a protože až do sklonku osmdesátých let nebylo vůbec možné uvažovat o vydání metalové desky, cvičili se na stovkách koncertů po všech možných parketech v zemi, aby z nich na sklonku desetiletí byla už profesionální kapela na vysoké úrovni, v metalu asi na nejvyšší v republice. Postupně sice získali obrovskou popularitu, mraky zkušeností a frontman Aleš Brichta byl i jedním z hlavních hybatelů metalového hnutí v Čechách, album ale mělo spatřit světlo světa opravdu až po osmi letech existence kapely. Došlo tak k zajímavé situaci, že když v roce 1990 debut ARAKAIN konečně vyšel, byla to deska na úrovni, jakou jiné kapely předvádějí až po třech-čtyřech zásecích v diskografii.



Singlová exploze


O něco dříve, v roce 1988, kapele vyšly první písničky na vinylu – jedna skladba na supraphonském sampleru „Posloucháte Větrník 3“ a singl „Excalibur/Gladiátor“ pro firmu Panton. O rok později se v musicshopech objevil sampler a singlová řada „Rockmapa“ a u takové události samozřejmě nesměli ARAKAIN chybět. Skupina na dvou malých deskách a na sampleru publiku předhodila čtyři naprosto excelentní thrash metalové pecky, jednu lepší než druhou, které dodnes patří do zlatého fondu nejen skupiny, ale celé naší muziky. Hymnus metalového hnutí „Proč?“, zdrcující rychlopalba „Amadeus“, úporně nervózní „Ku-klux-klan“ a naprosto neodolatelný „Orion“ – mohl snad někdo v roce 1989 chtít víc? Mohl – aby ARAKAIN konečně vydali i celé album!


Zbožné přání metalistů se začalo plnit, jak už bylo několikrát naznačeno, v roce 1989. Pro kapelu byl tenhle rok přelomový, hned v několika ohledech. Za prvé, na nějakou dobu se ustálila sestava, kterou tehdy tvořili Aleš Brichta (zpěv), Jirka Urban (kytary), Dan Krob (kytary), Zdeněk Kub (basa) a Bob Vondrovic (bicí). Za druhé, kapela začala hrát profesionálně a muzikanti se mohli věnovat jen hudbě. Za třetí, skupina se dostala i za hranice vlasti (hrála na kultovní polské Metalmanii a jela dokonce do SSSR) a u velkých tuzemských koncertů se motala i jako pořadatel. No a za čtvrté – konečně se začalo realizovat kýžené album. V létě posledního socialistického roku ARAKAIN zaklepali na dveře studia Propast a za nějakou dobu bylo na světě první thrash metalové album mezi Aší a Čiernou nad Tisou – „Thrash The Trash“!



Útokem vpřed!


„Zničte brak!“, tak zní překlad titulu arakainovského debutu – a účinek měla tahle deska opravdu zničující! Už jen ten obal – šestiprstá pěst (jistě nějakého satanáše) proráží ocelové dveře a pod ní se krvavě roztéká titul „Thrash The Trash“! Cover přesně vystihl nadrženost kapely dobýt svět i metalových fanoušků rozmlátit na padrť všechnu janečkovsko-hannigovskou ulízanost a pozvednout nad hlavu vítězný prapor těžkého kovu. Aby byl tenhle cíl nekompromisně vykřičen do světa, nasadili ARAKAIN na úvod své desky hned jednu z nejtěžších paleb – titulní bombu „Thrash The Trash“! Na svou dobu neuvěřitelný nářez – základní osnova sice jen v rychlejším středním tempu, trsátka ale do strun mydlí v neuvěřitelné kadenci, ať už v masivních riffech nebo ultrarychlých sólech podle vzoru amerických SLAYER. Drtivé tempo doráží nervní Brichtův zpěv, tahaný do výšek, a text plný obžaloby přizdisráčů, kteří se bojí heavy metalu. Prostě manifest!


Intim spray čpí sírou... válka!


Druhá skladba „Šakal“ jede v naprosto stejném nasazení. Stejně nervní, víc členitá, text možná ještě nekompromisnější. Do prdele, to je nářez! ARAKAIN jsou na svém debutu vážně světoví, kdo ví, co by se dělo, kdyby vznikli a hráli o pár set kilometrů dál na západ. Ale konec rozumování – je tu třetí skladba „Šeherezád“. Tempo drasticky zpomaluje, z kapely se stává parní válec a posluchače jako kobra omotává a hypnotizuje orientální melodie, do které Brichta našeptává svůj geniální text o krásách i nástrahách ženského těla a duše. Naprosto skvělé... a to si představte, že do téhle mystické atmosféry si ARAKAIN klidně dovolí udělat mezihru, ve které zase mydlí ta svá ultrarychlá sóla a vzápětí se jakoby nic vracejí do pomalého valivého tempa. A pokračují v něm i po krátké stopce, ovšem to už v další skladbě! Kapela ve studiu prý omylem za sebe zařadila konec jedné a začátek další písničky ve stejném tempu, čímž se podařil tenhle nechtěný, ale moc dobrý studiový žertík. „Ne! (Jdi a zabíjej)“ je po pomalejším úvodu opět rychlovka plná skvělého materiálu, tohle ale na „Thrash The Trash“ můžeme opakovat u každé skladby!


První věc B-strany se jmenuje „Pán bouře“ a je taková nejvíc písničková. Naopak „Štvanice“, zahájená skvělým introidním motivem, je opět velká kompozice plná šlapavého rytmu a výtečných Brichtových textů. V téhle recenzi bude asi naskládán jeden superlativ za druhým, ale co jiného dělat, když hned další skladba je opět nesmrtelná klasika – „311. peruť“! Má cenu opakovat něco o excelentních riffech a sprše sól? Ne, to je na „TTT“ přece samozřejmost. Radši se obraťme ke kratičké a klidné insrumentálce „Noc“, která dává v tom všem nářezu alespoň trochu vydechnout, aby připravila prostor pro úplně největší dynamit – ultimativní, superrychlou a supervynikající šlehu „Amadeus“, kterou prostě nelze označit jinak než jako „kult“!



Na chvilku anglicky...


Pokud vlastníte pozdější CD variantu alba, máte k dispozici jako bonus už zmíněné singlovky „Orion“ a „Ku-klux-klan“ – a dohromady s řádným hracím časem tak nejlepší metalový materiál své doby na jednom disku. ARAKAIN mohli svůj debut klidně pojmenovat „best of“, protože takhle silnou kolekci se jen tak někomu nahrát nepodaří. A možná že i samotní ARAKAIN si tady sáhli na svůj úplný vrchol.


V roce 1994, kdy kapela byla vydavatelsky asi v největším laufu a firma Popron Music prodala snad všechno, čeho se ARAKAIN a Aleš Brichta dotkli, se pak v obchodech objevila dokonce dříve nevydaná anglická verze alba, která pochopitelně vychází ze stejné nahrávky jako původní varianta, je ale zremasterovaná a obsahuje trochu jiný playlist. Chybí instrumentálka „Noc“ a hitovka „Amadeus“, naopak navíc je tu položka „Ku-klux-klan“. Pořadí zbylých skladeb je proházeno, nahrávka nese trochu odlišný titul „Thrash!“ a má úplně nový, ovšem ne extra povedený obal. Fanoušci kapely tak dostali do rukou zajímavou alternativní verzi své oblíbené desky, zvyk je ale železná košile a já třeba jsem albu „Thrash!“ nikdy úplně nepřišel na chuť. Není to špatná nahrávka, mám ale pocit, že v roce 1994 a na domácím trhu byla už dost zbytečná.


Ale zpátky do roku 1990, do doby vydání „Thrash The Trash“. Životní tep ARAKAIN i celé doby letěl neuvěřitelně dopředu, a když kapela svůj debut odevzdávala veřejnosti, měnila už zase složení. Dan Krob a Bob Vondrovic se chytili lana od Ladislava Křížka a přestoupili do právě se rodícího superprojektu KREYSON. Brichtu, Urbana a Kuba pak doplnili staronový výtečný kytarista Mirek Mach a neméně dobrý bubeník Štěpán Smetáček. ARAKAIN po stabilizaci sestavy namakali nový program, který v roce 1991 vyšel na jejich druhé studiovce „Schizofrenie“. A opět se tehdy děly velké věci, takže za týden u druhého alba ARAKAIN určitě nashledanou!


02.03.2018Diskuse (44)DarthArt
lubor.lacina@centrum.cz

 

Valič
16.03.2018 12:05

100% Vzhledem k době vydání a tehdejším podmínkám je až neuvěřitelné, jak se na téhle desce všechno povedlo (od samotné hudby přes relativně kvalitní texty až po zdařilý zvuk a obal). Na rozdíl od debutů ostatních českých kapel z té doby dokonce nemám výhrady ani k výběru skladeb. Je obrovská škoda, že je tenhle klenot už delší dobu nesehnatelný (když nepočítám použité nosiče, které se dají koupit za absurdní částky přes nějaké ty aukční stránky). Většině lidí, kterým tohle album chybí ve sbírce, by přitom bohatě stačil dolis té 2CD re-edice prvních dvou řadovek. Předpokládám, že náklady na jeho realizaci by byly minimální a pár stovek kusů by se ho určitě prodalo.

 

Vatutin07.03.2018 14:08

:) ... ale jo ... ale TTT, Ritual, Radegast, Patolog, Ultrametal, Zjevení ... to prostě jsou takové dobové artefakty ... které stojí jako historické milníky, bez ohledu co dalšího bylo vydáno, či nikoli a mohlo by se o ně pečovat :) prostě Pištec bude u Floydů vždy jen jeden a tak se k němu vždy Floydi přistupovali, bez ohledu na to kdo byl zrovna Pink ..tak nějak :) .. jinak Insania mne celkem štve ... kupodivu nejvíce a vlastně výhradně se vracívám k historii která končí trans mystik včetně ... a nejsem happy jak dva grepy, že Insania upřednostňuje pouze svou současnou tvář, ke které mám občas posléze výhrady .. ale Insania sice staré věci nehraje, a ano též jsem zaregistroval, že jsou celkem nevstřícní k velkým debatním pohledům zpět, ale z pohledu discografie o to pečují příkladně, nosiče jsou k dispozici, vydávají vinylové edice, hromada věcí je v jejich eshopu, nebo na madmusick, prostě tak to má být ... a to Arakain nedělá :) ... a TTT je pouze jeden a měl by to dělat :)

 

DarthArt
07.03.2018 09:26

vatutin: Vždyť neprudíš, je to normální debata, pro mě poměrně zajímavá. Já to nemyslel z hlediska příjmů, ty jsou asi dneska pro každýho nulový, spíš tak, že Urban a spol. mají za sebou od TTT strašný množství další muziky a debut je někde v dávnověku. Teď odehráli ty vzpomínkový koncerty, zamýšleli se nad tím, jestli to nevydat jako živák, jestli to má smysl, a jinak je to minulost.

U Pařeza je úplně jiná situace - Citron od Radegasta vydal jen pramálo hudby, takže mu vlastně nezbejvá nic jinýho (tohle prosím ber trochu s nadsázkou), než udržovat známku CItron právě dojením Radegasta. Ano, je super, jestli znovu vyšel, je to perfektní, ale pro Citron je jméno úspěchu definováno pouze dvěma pojmy - Plni energie a Radegast. Kdežto Arakain těch zásadních věcí mají daleko víc - minimálně desky do Apage Satanas (dobře, S.O.S. vynechme), výběrovky 15, Legendy. Takže proč by se měli tak moc zabývat TTT, když je to v jejich díle jen jedna z mnoha dobrých desek.

JInak spousta kapel se do minulosti právě vůbec vracet nechce. Třeba moje oblíbená INSANIA je na takový to volání po starejch časech vyloženě alergická a zatvrzele míří pořád do budoucnosti (vyjma toho, že na koncertech hraje dvě starý písničky).

Ale jak říkám, je to všechno jen akademická debata. Třeba zejtra otevřeme internet a zjistíme, že se ARakain zastesklo po thrash metalu a že TTT vydají... budoucnost je nejistá :):)

 

vatutin07.03.2018 07:42

No ja fakt nechci prudit ... ale v jakych poctech prodava Urban nyni ty desitky alb a zivaku ? A podle mne by se kazda dlouholeta kapela mela hrabat ve svych pocatcich ... znovu rikam Parizek to dal cca behem dvou let dohromady, taky nevim kolik toho prodal, ale ja vsechny ty reedice koupil a jsem velmi spokojen. Dokonce jsem si oblibil i psy .. kteří kdysi uzavřeli muji citron story. Takze uzaviram TTT je zasadni deska :) ... jo a v Patologa bych nedoufal loni jsem trocho kominikoval s kapelou a pro ne je uzavrene naprosto OT ... nic se v tomto smeru nechystalo .. tehda

 

Meres
06.03.2018 23:04

Ja som TTT/Schizofrenie kúpil riadne v kamennom obchode za 3,42€ v marci 2011 a krátko na to sa z toho stal už nedostupný tovar, takže fasa kauf :)

inak TTT je fantastický thrash svetovej úrovne, prekonávajúcej snáď aj niektoré diela vyhlásených thrashových kapiel (takých Destruction určite).

 

DarthArt
06.03.2018 22:49

Já to dvojcédéčko koupil dokonce za 99,- - v krámě.

Teda nedovedu si představit třeba členy Arakain (nebo i Debustrol), jak se pachtěj s nějakou minimalistickou reedicí - po těch desítkách alb, výběrů, živáků - to by spíš chtělo nějakýho zažranýho příznivce, kterej by si to vzal za svý. V tomhle má asi výhodu death/black/thrash apod. - v extrémním metalu je těch zinařů, vydavatelů, distráků apod. obecně daleko víc než v melodičtější muzice. Čili ten Patolog, pokud to jde s Monitorem domluvit, mi přijde jako nějaká budoucí reedice celkem reálná...

 

Vatutin06.03.2018 11:53

jako omlouvám se za chyby ale u toho psaní tady na mne mluví kolegové a něco chtějí :) ... jako mýt ... no nic omlouvám se :(

 

Vatutin06.03.2018 11:28

... já to s tím Pařátem myslel obrazně ... taky si nemyslím, že to je Hedronův šálek kávy .. a ano ... měla by si to vydat kapela ... jenže oni na ta podle mne dlabou a to je škoda ... jinak těhle desek se svého času prodávaly desetitisíce a podle mne by si jich pamětníci pár set rozhodně v nějaké pěkné edici rozebrali ... a kapela nemusí mýt world wide kuletem :) ... :) ... taky souhlasím, že se to sehnat dá ... a musí se čekat, hledat a přeplácet ... ale to u takhle zásadních desek není dobře :) ... sám jsem TTT koupil za 1000 a přišlo mi nové 2CD ještě s cenovkou 199,- :) ... znovu říkám ... přístup Pařízek je správný :) ...

 

Megoš
06.03.2018 09:55

Alda666: Kdybych byl opravdu zarytý fanoušek složenkové kapely :-), tak bych do toho snad i šel za tu cenu. Ale zas tak důležité to pro mě není.
Jinak si nemyslím, že by Herdron do toho šel. Z jakého důvodu by to měl dělat? Podporovat kapelu, která podporu ani nepotřebuje? To si myslím, že by klidně reedice zvládla i samotná kapela ve své režii.

 

Alda66606.03.2018 00:13

Megoš + DarthArt: origo CD - já mám všechny origoše ARAKAINu s Brichtou, sehnat se dají (Aukro,Bazoš) akorát musí být člověk trpělivý a někdy se musí plácnout přes kapsu...
Jinak THRASH samozřejmě kult, následující SCHIZOPRENIA jedno z mých prvních CD...
po odchodu Aleše už to nějak není ono...vždy, když vydají novinku, poslechnu,
ale už to jde mimo mě...