Last Hardrock Outsider

ARAKAIN - Schizofrenie

Když na sklonku roku 1989 bubenickou stoličku u ARAKAIN obsadil Štěpán Smetáček, byla to pro kapelu pořádná výhra. Nový tlučmistr byl sice zhruba o deset let mladší než kmenoví „zaměstnanci“ skupiny, zato ale byl už ve svých zhruba dvaceti mimořádně nadaný muzikant a dokonce posluchač konzervatoře. V ARAKAIN se dokázal postarat nejen o bicí nástroje, ale brzy se zapojil i do skladatelského procesu – byl prý schopen vymýšlet basové linky, kytarové harmonie a další potřebné věci takovým způsobem, až ho staří členové kapely museli krotit, aby se z ARAKAIN nestalo nějaké „symfonické těleso“ :). No a když si připočítáme, že ve stejné době jako Smetáček se v kapele podruhé objevil Mirek Mach, který už v té době patřil k nejlepším kytaristům u nás, bylo jasné, že se uvnitř ARAKAIN dají očekávat velké věci. A ty také přišly!


Dokonalá kapela


S materiálem, který vznikal někdy v době celospolečenské euforie na přelomu let 1989/1990 a v prvním porevolučním roce, se ARAKAIN posunuli zase o pořádný kus dál. Muzika se z předchozího thrashového vichru postupně změnila na výrazně technický až progresivní metal – stále razantní, ale mnohem více přemýšlivý a promakaný do posledního detailu. Vznikal ve výjimečné době, kdy ARAKAIN hráli doslova jeden koncert za druhým, Aleš Brichta se věnoval i pořadatelským aktivitám (vzpomeňme na kultovní první koncert KREATOR a PROTECTOR v Praze v dubnu 1990) a k tomu všemu se život v zemi řítil bezhlavě kupředu a i kapela sama se v tom všem musela nějak zorientovat.



ARAKAIN prozatím zůstali věrni firmě Supraphon a v lednu až březnu 1991 pro ni ve studiu Propast natočili své druhé album – zřejmě nejdokonalejší nahrávku v dějinách české metalové hudby! Nejen, že tahle deska disponuje neuvěřitelným množstvím hudebních nápadů ve zcela precizním provedení, má navíc také skvělý zvuk – ostrý jako břitva, krystalicky čistý a dynamický, kde je slyšet každý úder trsátkem a polechtání činelu. Album dostalo název „Schizofrenie“ a dodnes je synonymem pro precizní techno-thrash, se kterým by se ARAKAIN bez přehánění mohli postavit libovolné zahraniční konkurenci!


Schizofrenie


Pravdou je, že první poslechy „Schizofrenie“ mohly fanoušky starší tvorby ARAKAIN dost zaskočit. Muzika je ve srovnání s debutem pomalejší, vzdává se zničujících riffů a zběsilých kytarových sól z doby „Thrash The Trash“, naopak daleko víc se soustředí na dynamiku a dokonalé hráčské i skladatelské provedení. Nejde ale v žádném případě o nějakou dobře udělanou nudu – ARAKAIN měli v době příprav „Schizofrenie“ tolik nápadů, fortelu i drajvu, že vytvořili naprosto strhující nahrávku!


Každá skladba na „Schizofrenii“ je vlastně takový malý monolit – písničky mají průměrně kolem šesti minut a každá vrhá do uší posluchačů miliony not, rytmů, vyhrávek a riffů, které dohromady vytvářejí – nebojím se říct – další milník stylu. Skladby se většinou nesou plus mínus ve středním tempu, při tom razantním zvuku a nasazení ale působí nesmírně tvrdě a utíkají jako blesk – ať už jde o úvodní kolos „Strážci času“, hned následující „Teror“ a „Řekni a máš mě“ nebo třeba pátou nasazenou „Antikrist“. Písně působí na první poslech možná trochu komplikovaně, s každým dalším přehráním se ale do mozku zavrtávají nové a nové motivy, bez přestání, jeden lepší než druhý. Ani po sto posleších nemůžu říct, že „Schizofrenii“ znám dokonale – tak moc je na tomhle albu nápadů!


Zlá křídla osamění


Naprostý vrchol desky podle mě přichází ve skladbě „Kamennej anděl“. Ta se v základní části tváří jako ploužák (i když pěkně ostrý), ve druhé polovině se ale rozběhne do monumentálních kytarových laufů a mistři strun se písničkou proplétají jako hadi, kolem dokola i skrz naskrz. Neuvěřitelná záležitost! Podobně dobrá je i šestá v pořadí „Gilotina“, která jede naopak od začátku v rychlíkovém tempu a díky výtečnému refrénu je druhou hitovkou alba. Do série nejlepších skladeb musím zařadit i instrumentálku „Sedmá pečeť“, která není nějakou onanií, nýbrž spíše regulérní písničkou beze zpěvu, navíc neuvěřitelně šlape. No a podobné ovace si zaslouží i závěrečná titulka „Schizofrenie“, kde se dokonale podařila vytvořit iluze rozdvojené osobnosti. Skvělé!



Album „Schizofrenie“ povinně musíte mít na cédéčku – z vinylu byste si totiž nemohli vychutnat tři výtečné bonusy. Kraluje jim Smetáčkův progresivní kousek „Zlá křídla osamění“, který řada fanoušků považuje za jednu z nejlepších skladeb od ARAKAIN vůbec. Do kompletního výčtu pak patří ještě perfektně refrénovitý „Hibernatus“ a podobně namáknuté „Iluzorium“, které spolu se skladbou „Schizofrenie“ vyšlo i na singlu. V drážkách téhle desky je prostě všechno dobře! Naprostou dokonalost alba narušuje jenom ne moc povedený kreslený obal, který působí dost dětinsky a k techno-thrashi ARAKAIN se ani moc nehodí.


Národní dědictví


Prodejní úspěch „Schizofrenie“ byl vzhledem k bouřlivým změnám v hudebním byznysu menší než u debutu – tolik jako „Thrash The Trash“ (přes 120 000 kousků) se v roce 1991 ve tvrdém metalu už prostě prodat nedalo! Kapela sama z toho možná byla trošku rozčarovaná, podobné propady ale na hudební scéně tehdy museli řešit úplně všichni. Důležité je, že se „Schizofrenie“ s odstupem času stala skutečně legendárním počinem a je známkou nejvytříbenější kvality a v rámci metalové scény snad i jakýmsi „národním dědictvím“. O to je větší škoda, že v době, kdy šla deska mezi lidi, se s kapelou opět loučil bubeník, který navíc skupině tentokrát tolik pomohl – Štěpán Smetáček chtěl zkrátka začít hrát trochu jinou muziku. S kapelou ARAKAIN se ale rozloučil zodpovědně a na jeho místo se podařilo získat podobně talentovaného bicmena. O tom ale až zase příště...


09.03.2018Diskuse (56)DarthArt
lubor.lacina@centrum.cz

 

DarthArt
16.03.2018 23:35

Meres: Tak to souhlasím. Texty na Farau mi vůbec přijdou jako strašnej propad dolů...

 

Meres
16.03.2018 21:29

Pokiaľ ide o texty, tak najhorší text aký si od Arakainu vybavujem, je ku skladbe Madam tasemnice z albumu "Farao". Texty s podobnou tématikou sú absolútne nehodné hudby kapely ako je Arakain. Toto by bolo OK u Harleju, Alkeholu alebo podobných českých bigbítoviek.

 

zdenos16.03.2018 12:41

tak asociaci k panu účetnímu bych fakt nečekal :D Koukám, že ty texty leží v žaludku mnoha lidem. Dneska jsem si dal Arakain živě v Edenu, má to pěknej zvuk, a je to takové best-of. Překvapilo mě, že si tam song Princess of the dawn zazpíval Aleš. V té době byli vztahy mezi kapelou a ním ok :)

 

Valič
16.03.2018 12:35

100% K hudbě a zvuku žádné výhrady nemám, s obalem a texty už je to bohužel horší. Nad tím prvním by se dalo ještě přimhouřit (nebo raději zavřít) oko. Vlastně máme nakonec štěstí, že neprošel ten původní návrh kapely, podle kterého měl obal zobrazovat tu okřídlenou zadnici, která nakonec zůstala jen v levém horním rohu. :-) Nevím jak komu, ale mě některé z textů dojem z alba vyloženě kazí. Původně jsem kvůli nim chtěl strhnout 10% z hodnocení, ale vzhledem k tomu, že to nedělávám u zahraničních kapel, které často zpívají ještě daleko větší kraviny, mi to nakonec přišlo nefér. Zatímco z některých pozdějších Brichtových méně povedených textů jde cítit aspoň určitá snaha o humor a nadsázku (bohužel většinou jen ta snaha), u Řekni a máš mě se jedná o čistý koncentrovaný trapas, který mám problém doposlouchat do konce. Nemůžu si pomoct, ale pokaždé se mi při poslechu vybaví tahle scéna:

https://www.youtube.com/watch?v=BV2eItBni40

 

wuxia
13.03.2018 21:25

Jo, souhlas. Taky už bych se v tom dál nevrtal :)

 

DarthArt
13.03.2018 20:53

Stray: Myslím, žes toto téma zakončil naprosto grandiózně - prefektní ;)

 

Stray
13.03.2018 20:47

Jasně, o prachy jde až v prvé řadě i umělcům. Třeba když jsem byl jako pravidelnej návštěvník festivalu Finále svědkem takové té okolo česko-filmové chlebíčkovo-drinkové atmosférky, kdy bylo zjevné, že tvůrcům je úplně u prdele kolik přijde do hlediště lidí, jestli 0 nebo 300, hlavně že něco na způsob -
důležitý je že náklady na film nepřesáhly polovinu výše grantů :-) a dost z paklíku tedy zbylo, a na diskusi s diváky už se také příliš nikdo nehrnul, bodejď by hrnul -> "banner vidím, volňásek nezaručíme, připadne snaživějším, ale zatím DĚKUJEME".:-))))

 

DarthArt
13.03.2018 20:30

Prostě když mě Martha Issová nabádá "přemluv bábu", myslím si o ní něco hodně nelichotivýho :)

 

DarthArt
13.03.2018 20:28

No jo, názory máme každej různý to je jasný, ale pro herce/zpěváky/apod. je to často prostě role - jsou v televizi, tvořej dramatickej obraz, strhávaj na sebe pozornost. Jeden den se sejde sto umělců na podporu Jiřího Bradyho, demonstrativně tam stojej, vyhlašujou týden občanského neklidu a jak jim Brady leží na srdci... a od druhého dne si na něj už ani nevzpomenou. Není to nakonec směšný? Není důvěryhodnější ženská, která se chodí do domova důchodců starat o nemohoucí lidi?

Chci říct, že respektuju, že mám kdokoli jinej názor než já, ale těm estrádním umělcům to prostě nějak nevěřím... ať vyřvávaj jakýkoli hodnoty, i kdyby to byly ty mně blízký

 

Stray
13.03.2018 19:36

V tomhle jsem jasně s Davidem Kollerem. Jakkoliv dokážu pochopit že fanatický figurínky jsou na obou stranách barikády. Mě tedy Brichta taky nepřijde moc cajk, je to takovej ten motosrazovej chlápek, co se jakože nehodlá nikomu podřizovat a přitom přivožralej plácá hrozný ptákoviny. Jedna má věta, kterou se sám usadím na té názorové mapě -> já jsem byl třeba před deseti lety dost zklamanej z těch lidí, co protestovali proti americkýmu radaru v Brdech, protože si myslím, že to byla správná a důležitá věc, ano i já si myslím, že největší nebezpečí číhá na SEVERO-východě, nikoliv na západě nebo na jihovýchodě.