Last Hardrock Outsider

ANNIHILATOR - Praha, Storm, 17.listopadu 2016

Znáte ty kapely, které v našich končinách vládnou z hlediska četnosti koncertů železnou pěstí a to doslova každý rok a nikdo z normální fanoušků rocku/metalu o ně nestojí? Jistě si každý vybaví svého zástupce. Ale existují také výjimky a to jsou kanadští ANNIHILATOR, kteří jsou v posledních letech každoročními návštěvníky České republiky a kteří se zcela jistě dají zařadit k tomu zajímavějšímu, ba dokonce nejlepšímu, co lze z hlediska metalových koncertních akcí navštívit. Já sám je od roku 2010 navštěvuji víceméně pravidelně a tak se jedná o mou čtvrtou podívanou kanadské legendy.



Asi není nutné uvádět, že hlavní postavou je Jeff Waters, a že se od minula zase trochu změnila sestava. Nutno podotknout, že opět k lepšímu. Vyhovuje mi celý formát, kdy se mistr Waters zase po letech zhostil odzpívání celého koncertu a tak jsou personální obměny spíše puntičkářskou záležitostí. Podzimní turné ANNIHILATOR bylo pojato jako druhá polovina úspěšné koncertní propagace, která následovala ihned po vydání zatím poslední studiové desky „Suicide Society“. Oproti minulému podzimu se tedy vyměnilo pár songů a vyrazilo se na několikaměsíční štaci. Tentokrát se vše událo v malinkém Storm Clubu v Praze na státní svátek. Trochu mě zarazilo, že kapela, která normálně zaplní mnohem větší MoR Café ve Zlíně, je najednou napěchována do klubu, který může pojmout odhadem maximálně tak 300 lidí. Tomu odpovídala i velikost pódia, přes jehož šířku se do první řady sotva vešlo patnáct lidí. Chce se mi říct, že v takových klubových prostorech mohl hrát Waters naposledy v sezóně 1987/88, když debutoval s tehdy deathmetalově odzpívanou „Phantasmagorií“. 


Večer zahajovala australská sebranka RANSOM žhavá ukázat, že i v dnešních dvacátnících koluje osmdesátkově nažhavená thrashmetalová krev. Nešlo tedy čekat nic originálního ani objevného, pouze dobře odehraný metal ve stylu SLAYER s maximálním nasazením a opravdu dobrým zvukem. Jsem zastáncem toho, když je předkapela stylově propojená s lídrem turné a splňuje svůj účel navnadění a zkrácení čekací doby na hlavní hvězdu. Vozit s sebou goticko-melodické kapely, které mají talent, je sice krásné, ale výsledek vyznívá asi jako by ANNIHILATOR předskakovali LAMB OF GOD.



ANNIHILATOR zahájili set netradičně prostřednictvím skladby „Suicide Society“, která se jako otvírák vůbec nehodí, přitom následně zahraný song, megahit „King Of The Kill“, dokáže zbořit klub. A třeba legendární odrhovačka „Alison Hell“ může na úvod upoutat baskytarových intrem a postupnou gradací. Nutno však potvrdit, že se vše brzy dostalo do tempa a působilo stejně dobře jako předchozí koncerty s Jeffem Watersem za mikrofonem. Celkem logicky se hrály songy z jím studiově odzpívaného období 1994 až 1997 a 2015 plus samozřejmě největší hity, které prostě zaznít musí, pokud je tedy Jeff zvládne odzpívat. Ona to občas není sranda, protože historií ANNIHILATOR prošli různí machři a řečnickou otázkou tak zůstává, proč asi nezaznělo nic z legendární fošny „Never, Neverland“? Detailisti odpustí, ale „Phantasmagorii“ složil a odzpíval Jeff ještě před vydáním debutu, takže ji neberu jako právoplatného zástupce tohoto alba. V rámci koncertu se také čím dál více zapojovali i ostatní spoluhráči, což je ta změna k lepšímu, o které jsem mluvil o pár odstavců výše. Melodickou „No Zone“ odzpíval baskytarista, který svým vysokým hlasem trochu rozboural agresivně vedený projev kytarového velmistra Waterse. Koncert se sice nesl v odlehčené formě, o čemž svědčilo zapojení takových srandiček jako „Brain Dance“ a „Chicken and Corn“, ale závěrečná trojčlenka rozpoutala hotové peklo. Uzavírat koncert tak brutální šlehou, jakou je „Human Insecticide“, muselo ten večer v každém návštěvníkovi akce vzbudit rozčarování, že je už opravdu konec. Musím zde rovněž vyzdvihnout výhody mladých bubeníků, kteří jsou schopní dokopat staré veterány z podobně letitých kapel k neuvěřitelným výkonům, protože obdobné sypačky zahraje v padesáti málokdo. Nicméně sólová kytara je prostě základní kámen ANNIHILATOR a Jeff Waters je v tomto odvětví nejvyšší třída. Zbývá si jen postesknout, že sestupný trend v návštěvnosti podobných akcí může v brzké době vést k definitivnímu nezájmu promotérů a to by byla velká škoda. On je totiž velký rozdíl zažít výjimečný thrash metal na otevřené ploše v rámci velkého festivalu a ve stísněné atmosféře klubu. I to se musí umět a ten nával energie je prostě neuvěřitelný. Díky bohu za věčně mladický zápal Jeffa Waterse.


Setlist:


Suicide Society / King of the Kill / Creepin Again / Annihilator / No Way Out / Set the World on Fire / No Zone / Drum Solo / Syn. Kill 1 / Chicken and Corn / Brain Dance / Alison Hell / Second to None / Phantasmagoria / W.T.Y.D. / Human Insecticide.


25.11.2016Diskuse (1)Kropis
kropacekmichal@gmail.com

 

piTRs25.11.2016 11:21

Předkapela se sice jmenovala Mason, ale vzhledem k zaměnitelnosti jejich uni-thrashe na tom tolik nezáleží. Annihilator za 2-, druhé půlce koncertu padal řetěz zejména díky Watersovým roztleskávacím a dirigujícím manýrům.