ANGRA - Omni

70%

Power-metalisté po poslechu nové desky Brazilců ANGRA zřejmě slaví, já však k „Omni“ dokážu přistupovat s velkou střízlivostí. Z formálního pohledu jde o špičkově zpracovaný materiál daného stylu, na můj vkus sice trochu zdobný, ale rozhodně plný skvělých instrumentálních a vokálních výkonů, takže lze říci, že kvintet i po odchodu kytarového boha Kika Loureira, dnes již na druhé desce nazpívané Italem Fabio Lionem, předkládá promyšlený a do detailu propracovaný celek, jemuž není možné téměř nic vyčíst. Dle mého záleží hlavně na tom, jak to máte osobně nastavené k dané stylové škatulce. Subjektivita je ostatně základním smyslem recenze, takže můžu s klidem napsat, že mě tahle špičkově provedená deska zaplavuje přívalem stále tak nějak povědomých a stokrát slyšených motivů, představujících to klišovité v melodickém metalu napříč dekádami. Schází akorát nazvat některou ze skladeb „Wings Of Destiny“ nebo „Dawn Of Equilibrium“ a bude to komplet.

Když v odstavci výše tvrdím, že na mne skladby působí až moc zdobně, myslím to hlavně v poměru, kolik z těch vyhrávek a melodických linek z celkového počtu mě opravdu nadchlo a jestli vůbec tyto motivy posílily stěžejní linii případně nějaký nosný nápad dané skladby? Jsem zastáncem toho, že pokud skladba neoperuje se zajímavou základní linkou, jen stěží jí dokážou ozdoby dostat do stavu, abych jí měl potřebu slýchat opakovaně. Nechci tím říct, že „Omni“ je špatnou deskou, kdyby se album realizovalo u nás, bylo by pravděpodobně tím nejlepším power-metalovým dílem české historie. Téhle desce jsem schopen všechno odkývat, uznat na ní všechny přednosti profesionální stránky věci, ale přesto jí nikdy nebudu vyhledávat a opakovaně poslouchat. Ano, tohle je přesně ten diamant, který, po dopsání recenze a zhruba čtyřech posleších k tomu sloužících, už nikdy nechci slyšet, protože všechny ty motivy, ať už jde o refrény, kytarové party nebo symfo podkresy, slouží ve skutečnosti něčemu tak častému a běžnému, že je úplně jedno, když si na místo novinky od ANGRA pustím třeba nejlepší věc od STRATOVARIUS nebo EDGUY.

Chápu, že ANGRA trochu pošilhává po prog-metalovém teritoriu a dělá to docela s vkusem (zde třeba výpravněji pojaté věci jako „Magic Mirror“ nebo „OMNI – Silence Inside“ rozšiřující rejstříky ANGRA o tajemné mezihry) , protože onen umělecký esprit je do skladeb dávkován s rozmyslem, takže jsou pomyslné váhy mezi přecukrovaným melody-metalovým stylem a hrou na rozvážnější umění v pozici, kdy ani jedna strana vyloženě nepřevažuje. Lione je výtečný zpěvák, ale mě jeho hlas nebaví, protože mě přijde ve svém výrazu naprosto zaměnitelný a podobný desítce dalších speed-metalových pěvců, ještě že mu občasně někdo z kolegů vypomůže. Rafael Bittencourt, i s novicem u druhé kytary Marcelo Barbosou, drží opratě skladeb v přesně daných mantinelech, cíl byl zkrátka nahrát silné power-metalové album a tak se také stalo, ale druhou věcí je, že se tak děje na úkor nějaké větší zajímavosti. Ona už ta veselá kytarová vyhrávka, jinak vezoucí úvodní song „Light Of Transcendence“ na vítězné vlně, dokáže značně přibrzdit pozornost, ale oklepal jsem se a nakonec uznal, že pokud nebudu čekat nic víc než melodický power-metal, budu mít v době druhé „Travelers Of Time“ na obličeji jen a pouze spokojený úsměv. Skladba znovu nic zásadního nepřinese, ale jako zdobná melody hymna je prostě povedená. S třetí „Black Widow´s Web“ dojde ke změně už jen v tom, že pomalu se rozjíždějící song vlastní příspěvky rozličných hostujících zpěvaček, ať už jde o jemný hlas brazilské zpěvule Sandy Lima, nebo o hrubiánský growl od modrého automatu na plakátovou „gender-sílu“ Alissy White-Gluz. Už díky pozdější gradaci a celkovému velkolepému provedení tenhle song zaujme, stejně tak následující, i díky aranžím mohutná hymna „Insania“, kterou už si Lione odzpívá sám.

Je třeba doplnit, že kytarová práce dua Rafael Bittencourt/ Marcelo Barbosa je skutečně výstavní a jsou to oni, kdo svými sóly a zdobením kapelu táhne, byť je samozřejmě jasné, že rytmické duo Filipe Andreoli/ Bruno Valverde odvádí svou práci také velmi dobře. Vše je tedy skvělé, ale je to opravdu skvělé? Druhá polovina alba je sice méně hitová, ale o to více na ní kapela popouští uzdu svému pojetí progresivity. Po trochu unavené „The Bottom Of My Soul“, kde se tempo snižuje pod obvyklou normu, značí naopak „War Horns“ jeden z nejdravějších momentů alba. Zde se tedy, na podkladě bohatých symfo podkresů, odehrává ten pravý nebesko-pekelný přelet říší fantasie, jenž vrcholí v zapeklitém ekvilibriu klasistického pidlikání obou kytaristů hozeného do podoby - ukaž ukaž jak rychle umíš hrát. Fabio Lione s budovatelským nadšením znovu tlačí song do mustrů opěvovaných jednou početnou skupinou metalových fanoušků – tedy siláků a melodiků. No a to je právě věc, která se mě na tom všem nelíbí, nahrávka se patrně bude líbit pouze takto nastaveným, ale postrádá jakýkoliv přesah, natož aby měla šanci zalíbit se někomu, kdo melodický metal zrovna nevyhledává. Docela obstojně se jeví civilní song „Always More“, kde ANGRA na své poměry nepůsobí přepjatě, na druhou stranu vím, že třeba takový DREAM THEATER v dobách svého podceňovaného, avšak skvělého, alba „Falling Into Infinity“ zvládali komornější polohy jaksi lépe.

Dovedu si představit, že se album řadě lidí bude líbit, dokonce nepochybuji o tom, že se bude líbit hodně. Když mě někdo bude tvrdit, že „Omni“ je nejlepších deskou ANGRY, ani o tomhle nebudu pochybovat, i když mě podobná informace zajímá asi jako závoz uzenin do nejbližšího Pennymarketu. Zkrátka jde jen o to, jak je kdo nastaven, mě podobná hudba už přijde jenom málokdy zajímavá (tu a tam se najde věc, co dokáže popřít předpoklady) a tyhle Brazilce jsem vyzkoušel jen z toho důvodu, že minulá fošna „Secret Garden“ nepůsobila špatně a že z jejich řad odešel kytarák do MEGADETH. Přemýšlím nad tím, že je možná škoda, že si tahle kapela za těch pětadvacet let působení na scéně nedokázala, i přes výtečné hráčské schopnosti, vybrousit vlastní rozpoznatelný zvuk, který by patřil jenom jim, tak jako se tomu stalo u HELLOWEEN, BLIND GUARDIAN a několika dalších věcí staršího data.

21.02.2018	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz