Last Hardrock Outsider

ANGELUS APATRIDA - Angelus Apatrida

Svět se poslední dobou hodně zrychluje a čas se žene kupředu ve zběsilém thrashovém rytmu. Legendární alba slaví kulatá výročí jako na běžícím pásu a s kapelami je to stejné. Tedy i z nedávné mladé naděje s názvem ANGELUS APATRIDA se během mžiku stala veteránská skvadra mající na krku dvacet křížků. Jasně, doba aktivního fungování skupiny nemusí nutně svědčit o jejích kvalitách, ale na druhou stranu zas poukazuje na určitou míru odhodlanosti a uměleckého zápalu. U zmíněných španělských hombres je třeba k těmto muzikálním ctnostem přičíst ještě ne zcela obvyklou věrnost, protože uplynulých dvacet let odehráli prakticky ve stejné sestavě. Což je o důvod víc k pořádným narozeninovým oslavám. Jako dárek si ANGELUS APATRIDA upekli novou desku, kterou stylově a výstižně pojmenovali po své maličkosti. Prvotním záměrem bylo vydání kratšího EP, ale koronavirová pandemie řádící zrovna ve Španělsku plnou silou zhatila mnoho plánů, včetně naplánovaných turné a koncertů. Nicnedělání svědčí málokomu, a tak se sehraný kvartet raději pustil do přípravy rovnocenného bratříčka svých šesti starších sourozenců.


A udělal určitě dobře, ačkoliv jsem si to na první dojem úplně nemyslel a možná jsem nebyl sám. K docenění nahrávky „Angelus Apatrida“ jsem se totiž musel proposlouchat, jako dlouho k žádné jiné. Psát článek po prvním nebo druhém protočení v přehrávači byla by moje slova o dost kritičtější a procenta by klesala rychleji než momentální tržby v restauracích. Trpělivost ovšem protentokrát zvítězila nad původním dojmem, a nakonec jsem si užíval chutí, které mi předtím příliš nevoněly. Ale dosti řečí, pojďme k věci. ANGELUS APATRIDA na novince v první řadě slušně podladili. Přestože k temnému dunění takových KORN mají hispánské kytary stále daleko, jejich zvuk je přeci jen posazený o něco níž, než býval dříve. S tím se pojí i výrazně častější využití groovy segmentů se zřetelným přesahem až do hardcoreového ranku. Přiznaná inspirace zemitostí a agresivitou PANTERY je rozvedena do výrazně širších rovin a získává pro sebe nebývalý prostor. Ona charakteristická texaská hutnost se prolíná s fortelem a elánem klasiky z Bay Area, a právě tohle spojení mi zprvu nesedělo a přišlo mi moc násilné. Časem ale mix těžkotonážních riffů s thrashovou útočností začal znít logicky a především libozvučně. Obě zásadní esence vytvořily pevný svazek, který se utahuje a drží víc při sobě, čím častěji ho člověk poslouchá.



Nicméně je dobře, že kromě spojení síly a tempa nezapomněla kapela ani na svou tradiční zbraň a tou je bezprostřední heavymetalová melodika. Kytarové odlehčující a nablýskané heavy momenty jsou implementovány věcně a s přesným dávkováním, aby zbytečně neředily nasrané vyznění kompozic, ale naopak podtrhly a vyzdvihly jejich hudební sdělení. Sóla a vyhrávky jedné nebo rovnou obou kytar dopřávají smyslům něco harmonického zklidnění a oddechu k přeskupení sil před dalším tvrdým soubojem s realitou současného světa. Celkem signifikantně je čerstvá fazóna ANGELUS APATRIDA zosobněná v sedmém songu s názvem „We Stand Alone“. Zde se základní thrashový korpus ovoněný megadethovou trestí střídá s homogenní hardcoroveou náplní, přičemž pověstnou dortovou třešničku reprezentují vymazlená sóla. Podobný recept je použitý ve většině skladeb, byť v odlišných poměrech. Právě různý objem elementárních přísad, nečekané breakdowny a nápadité konstrukce jednotlivých písní přispívají k udržení poutavé atraktivity během celé stopáže.


Hlavním klíčem k posluchačským uším i srdcím zůstávají ovšem skvělé muzikantské výkony jednotlivých členů. Za všechny bych vypíchnul především bratry Izquierodovi. Mladší Guillermo je metalový frontman, jak se patří; zvládá s vokálem i sólovou kytaru a rozhodně nešidí ani jednu stranu. Anselmovský řev, jadrný thrashový křik i melodické linky doplňuje našláplými riffy a zmíněnými heavy sóly. Otázkou zůstává, jak se mu daří obě náročné role sladit během live vystoupení. Guillermův starší bratr José J. má na starosti sice o dvě struny méně, ale to neznamená, že by hrál druhé housle někde v koutě. Skoro se mi chce zvolat „sláva“, že konečně zase slyším tvrdší metalové album, kde je basa rovnocenným a nezbytným nástrojem. Pravda, náš José není zrovna Steve DiGiorgio, takže se nekonají žádné krkolomné výjezdy po pražcích, ale takhle rytmicky přesná a výrazná basa už také není samozřejmostí.


Zřejmě z tohoto důvodu k němu byl štědrý i mistr zvukař Christopher "Zeuss" Harris, který je se svým americkým studiem v poslední době velmi žádaným zbožím. Jeho záběr sahá od SUFFOCATION po QUEENSRŸCHE a podílel se i na posledních zářezech stylových kolegů HEATHEN nebo OVERKILL. Pro ANGELUS APATRIDA odvedl opravdu dobrý job. Zvuk je sympaticky plný, nepostrádá potřebný tlak, aniž by měl protivný moderní hype. Pro pořádek nesmím zapomenout ještě na zbytek party v podobě neomylného rázného bubeníka Víctora Valery a pevné riffové opory z druhé řady – kytaristy Davida G. Álvareze.


Všichni dohromady si museli určitě hodně máknout, aby vznikla deska, jakou je „Angelus Apatrida“. Mezi první píseň „Indoctrined“ a poslední kus „Into the Well“ se vměstnalo osm dalších groove thrashových želízek, které umí být ostré jako břitva, těžké jako desetitunové kladivo a zároveň nadýchané jako bavlna. Přijde mi zbytečné vypisovat, ve které skladbě je větší vliv PANTERY nebo PRONG, ve které zas vítězí starý dobrý thrash nebo dokonce praotec heavy metal. Ono to totiž není vůbec podstatné. Důležité je, že ANGELUS APATRIDA dokázali, že i přes své relativní historické stáří je thrash metal pořád variabilním stylem, kde se stále dají objevovat alespoň nevyšlapané boční cestičky, když už ne přímo nové směry.


02.03.2021Diskuse (8)Hivris
riha.kamil@gmail.com

 

Havran
12.03.2021 12:02

Nedávno som si pustil len tak zo zvedavosti na YT nejakú vec od AA, myslím, že je z tohto nového albumu a bol som dosť príjemne prekvapený. Trash už ma moc nebaví, ale tá skaldba od AA ma zaujala. Chytľavé riffy za ktoré by sa nehanbila ani Metallica či Megadeth, striedanie epických, melodických pasáží s dravým nekomporomisným trashingom a k tomu veľmi, veľmi kvalitný spev. Neviem či by ma bavil celý album, ale možno skúsim.

 

Sagi
08.03.2021 13:00

Za mne velký krok dopředu u Angelus apatrida. Energický zvuk, skvělá instrumentace, výrazné melodie. Třebas loňský Testament může jen závistivě pokukovat, byť o jejich hráčství není třeba pochybovat... U mně zatím 90 procent a možná to ještě poroste:-)

 

zdenos
04.03.2021 12:12

Stray: na Moonspell se moc těším :) Přesně jak píšeš, jemné, decentní, lehce erotické :))

 

Hivris
04.03.2021 08:57

Honza H.: starší věci nejsou špatný, je to poctivej thrash, jak píšeš. Ale taky se ničím výrazným nevymyká. To na nový desce příklon ke groovu kapele jednoznačně prospěl a získala tím výraznější vlastní výraz.
Takže neváhej a kupuj i aktuální fošnu. Navíc za hodně férovou cenu:

https://www.musicrecords.cz/catalogue/hudba/angelus-apatrida/angelus-apatrida-vinyl-lp-cd/

 

Honza H.
02.03.2021 23:18

Jako obvykle hezká recenze! Kucí vždycky hráli poctivej thrash, zvlášt naživo v malým klubu to je pecka. Na druhou stranu kapel v podobně vysoký, ale často zaměnitelný kvalitě je docela dost.Uposlouchat (a ponakupovat) se prostě všechno nedá.Takže jsem si prozatím dal za úkol konečně naposlouchat některý jejich starší vinyly, který jsem si pořídil na jejich koncertech, a pak se uvidí,jestli mě to vybičuje i ke koupi aktuální fošny...

 

Stray
02.03.2021 21:15

Tu novou NERVOSU jsem o víkendu vypnul po dvou minutách první skladby, řekl jsem "NE, tohle už je za mnou" a bylo to hlavně hlasem. Naprosto, ale naprosto vůbec nic, vlastně celej podobně profilovanej typ hudby dostal u mne už dávno vale. U ANGELUS APATRIDA věřím, že to bude lepší, ale také nečekám nic zázračnýho, já snad už ani nemám potřebu někdy jet na Brutal.:-)
S radostí vítám nové MOONSPELL, civilní, umírněné až meditativní, s kultivovaným Ribeirovým čistým zpěvem, který je blíž synth popové britské ikoně osmdesátých let, zpěvákovi zvanému Black (It´s the Wonderful wonderful Life...) než doom/deathové explicitnosti. Skvělé!

 

Hivris
02.03.2021 21:06

Díky za pochvalu mně i kolegům. AA mi společně s NERVOSOU přesvědčili, že thrash má pořád koule. I když u NERVOSY snad ne doslova:).

 

pista
02.03.2021 11:27

Díky Hivris za parádní recenzi na mou oblíbenou kapelu.Přesně jak píšeš,čím více poslechů tím lépe.Kapelu jsem viděl dvakrát naživo a pokaždé totální nářez.To je tak,když člověk vyrůstá na Thrash Metalu a láska k němu mu drží už víc jak třicet let.Díky všem členům CD za výborné recenze.