Last Hardrock Outsider

AMORPHIS - Under The Red Cloud

A bez toho příšerného deathového growlu by to nešlo, co si o tom myslíte pánové? Možná ideální zhodnocení mých pocitů z určité, dnes již řadu let dětinské, formy písní nejen od těchto finských folk-epic metalových vytrvalců. AMORPHIS jsem totiž začal uznávat až na konci devadesátých let a za svá nejoblíbenější alba od nich stále považuji „Tuonela“ a „Am Universum“, takže teď asi přesně chápete, proč začínám recenzi tímto způsobem. Ono vlastně „Under The Red Cloud“ vůbec není špatným albem, z mého pohledu vlastně hudbu AMORPHIS zdařile rekapituluje napříč rozličnými formami jejich severského metalu. Ten nejdříve vzešel z chladného doom/deathového podhoubí, díky kterému jsem si držel od této kapely nějakých šest let odstup, protože ideálním způsobem zrcadlili vše, čím jsem v té době v metalu opovrhoval, postupem těchto let se Finové však počali rovněž vzhlížet v severské mytologii a k tomu se později připojil epičtější zvuk, až nakonec do své tvorby nasáli i folkové prvky a chytlavější melodické motivy. 


Novinka vlastně obstojně navazuje na zlaté období charakterizované v polovině devadesátých let velmi úspěšnou nahrávkou „Elegy“ a opětovně dostává do jejich, polární září osvícených, hymen jistou dávku majestátnosti a nadpřirozeného efektu. Jak rovněž první věta recenze naznačuje, jednou z mála věcí, které mi na současných Joutsenovských AMORPHIS tak trochu vadí, je neustálé a pro mne nepochopitelné lpění na střídání growlu, který je vytrvale kombinován s melodickým, mnohdy heroicky znělým zpěvem. Zdá se mi, že setrvalé oceňování hrůzy zvané „Tales From The Thousand Lakes“ stále nebere konce. Přitom v té době nebyli po skladatelské stránce AMORPHIS ani na 30% současných schopností. Dost mne překvapuje, že tak zkušená kapela má stále potřebu se vracet k něčemu, co už dávno mnohonásobně překonala - od muzikantského umu až po studiové možnosti. Skladby se však, navzdory názvukům murmuří zatuchliny a podivnostem ala skandinávská scéna devadesátých let, ukazují jako hodně povedené. Až pohádkově malebné dílo oplývá ve všech směrech vyzrálostí a muzikantskou vycizelovaností. Mám za to, že je poznat zejména chuť rekapitulovat všechny přednosti, že právě díky vrstevnatému zvuku a pestrosti (prolínání akustických kytar s elektrickými, časté klávesové aranže) AMORPHIS nyní obzvlášť toužili po docílení nahrávky, která by jejich cestu navždy charakterizovala z jakéhosi nadhledu.



Novinka uzemňuje pochybovače svou barvitostí a nespoutaným přístupem k melodiím, což dokazuje od titulní položky. Druhá „The Four Wise Ones“ za ní však nezaostává a nabídne nespoutaný drive a potenciál vtěsnává do blackovějšího zvuku. Skladba klouže po sněhem zaváté krajině jako sáně tažené koňským trojspřežím a dojem z fantastické jízdy umocní i vstupy kláves, simulujících zde zvuk divotvorných březových píšťal. Nemalé hitové ambice má i „Bad Blood“, skladba která z úsměvných deathmetalových slok přechází v parádní refrénovou část vykazujících se pro Zemi tisíce jezer typickou melodikou (pozn.autora: kdysi kromě AMORPHIS s něčím podobným zacházeli také SENTENCED). Další položky „The Skull“ a „Death Of The King“ mají rovněž velký potenciál a díky ornamentálním motivům nasáklým třeba Blízkým východem (v případě první zmíněné, jinak více hutné a přímočaré položky) nebo Indií (v případě druhé zmíněné, proměnlivější, strunné vyšívánky na místo riffů) působí opět hodně zajímavě a pestře. „Sacrifice“ platí za typickou gothic-metalovou hitovku, jakou může složit snad jen kapela z Finska. Velmi příjemná záležitost se skvělou kytarou.


Ve velkém stylu pokračuje vánice „Dark Path“ poznamenaná výrazným klavírním partem, který po chvíli střídá drásavější Joutsenův vokál, než na jaký jsme byli dosud zvyklí, nicméně song se znovu vzedme do výtečného refrénu, takže v tuto chvíli už nepochybuji, že zde máme co do činění s jednou z vůbec nejlepších nahrávek historie AMORPHIS. Folk-metalovou „Tree Of Ages“ v jejím rozšafně tanečním venkovském rozpoložení podpoří zvuky lučních píšťalek. Závěrečnou „White Night“ opanuje ženský vokál Aleah Stanbridge, který tvoří s Joutsenovým growlem duet, uchopený po vzoru zvyklostí a klišé z dávných let devadesátých. Jinak ona hostující zpěvačka se mihne ještě v několika položkách, nicméně podobně dominantní roli má až v této poslední písni. AMORPHIS nahráli i po tolika letech skvělou desku, která je znovu plně charakterizuje a to jako komplexně se vyjadřující metalové těleso, které čerpá ze své bohaté historie. Jejich hudbě nechybí melodika, barvitost, nástrojová pestrost a znamenitá atmosféra. Na to že nejsem přímo fanouškem, uznávám, že tohle je prostě ve svém ranku špička. Jens Bogren to z Finů prostě všechno dostal a tak je na světě nahrávka, o které jsem přesvědčen, že se stane chloubou jejich bohatého portfolia.


01.10.2015Diskuse (13)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
06.04.2017 12:21

Pro mne jedno z nej alb od Amorphis.

 

sicky
06.04.2017 11:33

tak toto je překvapivě naprosto úžasné album!

 

Valič
03.10.2015 07:16

Stray: Ještě k tomu hodnocení u recenzí, pro mě je důležitý obsah recenze a ta procenta považuji za celkem irelevantní. Chápu, že každý má jiný vkus a upřednostňuje jiné žánry a beru, že u Tebe je těch 70% ještě pořád hodně vysoké hodnocení. Měnit ho dodatečně je v pořádku, pokud to uděláš z vlastního rozhodnutí, ale dělat to pod nátlakem čtenářů je zbytečné. Já sám bych třeba teď hodnotil o něco níž poslední desky Autopsy a Paradise Lost, které jsou sice obě hodně povedené, ale kvalit jejich starých klasických desek tak úplně nedosahují. Někdy prostě člověk na to objektivní zhodnocení potřebuje víc času. Stejně tak asi nemá smysl nutit se do psaní recenzí na kapely z žánrů, které Ti nic neříkají. Já si tady raději přečtu dobře napsanou recenzi na CD kapely, která mě zase až tak moc nebere, ale ze které bude cítit, že Tě to bavilo psát, než recenzi na album nějakých svých oblíbenců, u které budu mít pocit, že jsi se do toho musel nutit (ono se to pak bohužel někdy projeví i na úrovni zpracování té recenze). Jinak se samozřejmě připojuji k lidem, kteří Tvoje stránky v poslední době chválili. Nebudu to nějak detailně rozepisovat, to už za mě ostatně udělal Myší chlap. To, že se mi Tvůj styl psaní líbí, je snad patrné už z toho, že Ti sem pořád lezu. :-)

 

Valič
02.10.2015 23:38

Stray: Já poslední Bloodbath a Vallenfyre taky ve sbírce zatím nemám, i když je mám samozřejmě na "seznamu". Poslední dva roky jsem většinu peněz, které jsem měl vyhrazené na nákup CD, rozfofroval v různých výprodejích (z novinek jsem si v poslední době koupil tuším jen Enslaved, Moonspell, A Forest of Stars, Cradle of Filth a Necrocockovu sólovku). Nejlepší nákup (v životě) jsem udělal začátkem roku v rušené prodejně Mystic Production v Brně (dříve Redblack, později Rock Extremum), kde rozprodávali skladové zásoby (většina CD byla za stovku). Taky jsem si teď koupil dost starších věcí od Century Media (Asphyx, Grave, Morgoth apod.), které nedávno koupili Sony Music. Tam se obávám, aby to za pár let nedopadlo jako s Noise Records, od kterých dnes už plno titulů nejde sehnat. :-(

 

feyer02.10.2015 23:35

Strayi, děkujeme za odpovědi i vysvětlení. Rád čtu tvé články, je opravdu vidět, že se vyznáš a víš o čem píšeš. Ale co se týče těch nových Amorphis, opravdu si myslím, že kdyby zpěvák negrowloval, tak by ta jejich hudba ztratila punc něčeho zajímavého. Vždyť znáš někoho kdo dokáže "přepínat" z growlingu do čistého vokálu? Já se přiznám, že ne. Ale hlavně - je to povedené CD a to fanouškovi udělá vždycky radost. Tak díky za vysvětlení. Máš naprostou pravdu, že září je po dlouhé době úrodný měsíc, což je radost, kvalitní muziky není nikdy dost. Díky za tvou práci tady na tvém webu. A díky za komunikaci a samozřejmě za promyšlené články. Jsi fajn. Díky moc.

 

Stray
02.10.2015 22:45

Osobně častokrát kupuji i céda, kterým zde dávám 70%. Pravidlem je to u těch měkčích žánrů, naopak KATAKLYSM si třeba nekoupím, i když ho oceňuji (ve snaze o "objektivitu" a jisté potlačení osobního fandovství) vyšší známkou než OPERATION MINDCRIME, u Tatea naopak koupi velmi zvažuji. Tak vidíte, co všechno pro vás dělám, poslouchám a zabývám se i třeba takovými KATAKLYSM, BLOODBATH nebo VALLENFYRE, které bych si nikdy nekoupil, to všechno je pro vás (copyright Láďa z Damiens) :-)) Jenom kvůli Vám, mým dlouholetým čtenářům! :-)) ?!S(+/L+?)I@/Z!@

 

Valič
02.10.2015 21:53

Stray: Mě právě ta recenze přišla hodně pozitivní a těch 70% mi k ní moc nesedělo, ale to je spíš můj problém. Já jsem zvyklý všem deskám, které se mi líbí, dávat minimálně 80% a 70% dávám většinou mírně nadprůměrným deskám, u kterých sice objektivně oceňuji určitou kvalitu, ale moc mě je nebaví poslouchat.

 

Stray
02.10.2015 20:18

Ale vždyť já tu desku považuji za povedenou, za jednu z jejich nejlepších, hodnocení jsem snížil z 80% na 70% v době zveřejnění, ale ne z důvodu domělé menší kvality alba AMORPHIS, jako spíš kvůli hodnocením alb okolo, která mě nepřijdou o tolik horší, takže návrat k 80% známce je jediná věc, co pro vás mohu udělat. Jinak září je letos pravděpodobně stěžejním měsícem, co se alb týče.

 

feyer02.10.2015 18:58

Strayi, opravdu by Amorphis bez toho growlingu nebyl Amorphis. A jejich letošní CD je naprosto dokonalá. Asi jsi už z těch poslechů všech desek až příliš kritický. Under The Red Cloud je vynikající album a jak vidím, tak žádný píšící fanoušek z tvými kritickými úsudky nesouhlasí, prostě nejspíš proto, že tentokrát si se opravdu sekl. Toto album je vynikající a stoprocentní. Smůla hochu.

 

Piha
02.10.2015 09:56

Jednoznačně 100% a kandidát na desku roku .....