Last Hardrock Outsider

AIVN´S NAKED TRIO - Křest ohnivým blues (rozhovor s Ivanem „Aivnem“ Jaškem)

Když jsem přemýšlel nad někým z generace dnešních třicátníků, kdo pro mne v naší zemi nejzajímavěji reprezentuje klasicky rockovou kytarovou hru, která vychází z bluesových kořenů a ještě do tohoto letitého hudebního žánru vnáší neotřelý kus svého, napadl mne jako první Ivan „Aivn“ Jašek. Kytarista, který v minulé dekádě sice táhl a působil u brněnských ANNIE´S TRIP, u našlapané hardrockové kapely často obrážející tuzemské kluby, ale dnes již několik let aktivně působí jinde, u své tříčlenné formace AIVN´S NAKED TRIO. Hudba obou kapel vždy stála zejména na jeho nástroji a ať už do svého rockového základu Ivan vnášel prvky blues, funky nebo soulu, vždy z toho vznikly momenty přinášející s letitým hudebním stylem neotřelé nápady. Zde je tedy další rozhovor.



Nejdříve bych se tě chtěl zeptat na tvé muzikantské začátky. Kdy jsi vlastně začal hrát na kytaru a odkdy sis uvědomil, že by ses tomu mohl věnovat z větší vážností? Můžeš zmínit i své první kapely a letmo celou tu cestu?

 

Může za to angína. Jako dítě jsem byl hodně nemocný a naši, aby mě zabavili, mi pořád pouštěli nějaké desky. Takže už od tří let jsem pravidelně poslouchal BEATLES a bouchal u toho vařečkama do polštářů jako Ringo. Zásadní zlom ale nastal, když mi bylo dvanáct a dorazili k nám GUNS´N´ROSES. Nemohl jsem se od toho odtrhnout, pořád jsem si říkal, jak musí být skvělý mít kapelu, skládat písničky a hrát koncerty. Až mi jednoho dne došlo, že mi vlastně vůbec nic nebrání v tom, abych to udělal taky. Tak jsme na to s kámošema vlítli a založili první kapelu. Zkoušeli jsme u nás doma - dvě akustické kytary a já na bicí, které suplovaly tři židle s krabicemi místo bubnů. Nikdo neuměl na nic hrát, ale na kotoučák jsme už nahrávali „desku“. Kámoše to po chvíli samozřejmě přestalo bavit, tak jsem se posunul dál. Přešel jsem na kytaru a začal jsem to brát ještě víc vážně (obkresloval jsem akordy z fotek muzikantů v Bravu), pořád jsem šetřil na skutečné vybavení, až se mi to nějak podařilo dát dohromady a v šestnácti letech jsem si koupil první elektrickou kytaru. Jolanu samozřejmě. A následovala první vážnější kapela pracovně nazvaná DEHET IN KUNYE podle nápisu na okně vikýře na půdě, kde jsme zkoušeli. Mimochodem, na basu v té kapele hrál Martin Kyšperský, který dnes hraje (a vlastně už i tehdy hrál!) v kapele KVĚTY. Naše rozdíly stran žánrového založení jsou dnes asi stejné jako tehdy, takže nám to vydrželo asi tři měsíce. Hledal jsem dál a po pár letech planých pokusů (buď chyběl basák, zpěvák, nebo tam pro změnu někdo nezřízeně pil) se mi povedl jackpot v podobě setkání s klukama, se kterýma jsme udělali kapelu ZASTAVÁRNA BLUES BAND. Z té se po pár letech vývoje stali ANNIE´S TRIP. A pak už přišlo moje Trio. Mezitím jsem samozřejmě upgradoval i nástrojový park, zavrhl Bravo, nakoupil kytarové školy a začal systematicky cvičit (došlo to tak daleko, že jsem nemohl ani usnout, jak intenzivně jsem na hraní myslel). Od GUNS´N´ROSES jsem se posunul hlouběji do blues, abych pochopil, jak to všechno funguje. Každopádně od těch dvanácti let, kdy jsem si uvědomil, že chci mít kapelu, jsem už v podstatě nemyslel na nic jiného.

 

Co můžeš říct o před dekádou velmi nadějné brněnské kapele ANNIE´S TRIP, která se prokázala dvěma řadovými alby. Jak na tuto etapu vzpomínáš? Často jste hráli po tuzemských klubech, působili jste jako celkem vitální úderka s hitovým potenciálem. Docela jste mi připomínali jistou odpověď na hudbu tehdy slavných VELVET REVOLVER, což bylo možná také dáno osobou zpěváka.

 

S ANNIE´S TRIP se mi splnil sen mít divokou rock´n´rollovou kapelu. Robert skvěle splňoval mou představu excentrického frontmana, který dokáže strhnout lidi, a myslím, že v sestavě mezi lety 2004-2010 jsme měli v kapele opravdu výjimečnou chemii. Odehráli jsme nekonečný počet koncertů, hráli jsme i v Anglii a celkově to byla skvělá doba, obrovská zkušenost a průprava.

 

Proč vlastně došlo k ukončení činnosti? Vaše směs hardrocku, blues a funky měla své kouzlo a vše se zdálo, že maká přesně tak, jak asi má.

 

Vývoj se nedá zastavit. A kapela se nedá dělat napůl. Když bylo potřeba se rozhodnout, co uděláme dalšího, zjistili jsme, že už jsme každý trochu jinde - hudebně i lidsky. Bylo potřeba se posunout dál a spolu už nebylo kam. Jsme ale pořád kámoši, dokonce se nám povedlo sejít se na jeden reunionový koncert.

 

 

 

Několik let již působíš ve svém vlastním projektu AIVN´S NAKED TRIO, který prakticky navazuje na tvé předchozí působiště s tím rozdílem, že jistá přímočarost a živelnost zde možná trochu ustupuje komplikovanějšímu muzikantství, ale v podstatě jde o další hudbu ve tvém klasickém stylu, tedy bytelný rock s prvky blues, funky …

 

Já si naopak myslím, že songy Tria jsou z hlediska skladby mnohem přístupnější než některé věci ANNIE´S TRIP, které občas trpěly naší nezkušeností a egomainakálním přístupem (všude kytary, všude činely, spousta slok...). Je pravda, že v Triu občas ujedeme na nějaké improvizaci - to se děje ale spíš naživo a s publikem, které bereme s sebou. V této kapele jsem se finálně našel - zúročuji veškeré svoje vlivy, zkušenosti a posouvám se zase dál, už je to dospělá kapela na furt.

 

 

Před dvěma lety jste s AIVN´S NAKED TRIO realizovali debutové album „Adventure Box“, vloni došlo na dva samostatné singly „Wise up“ a „Karmath". Můžeš zpětně něco říct o tři roky staré nahrávce a o těch dvou novějších singlech?

 

Jako AIVN´S NAKED TRIO jsme vyhráli několik renomovaných soutěží, předskočili jsme před muzikantskými jmény, která jsem dřív zběsile poslouchal doma na walkmanovi - hráli jsme před Dougem Aldrichem (ex-WHITESNAKE), Jakem E. Leem (ex-OZZY OSBOURNE) nebo třeba před Ianem Paicem (DEEP PURPLE). Odehráli jsme koncerty v parádních klubech a na velkých festivalech.

 

Na kontě aktuálně máme EP „Manhattan Coda“, album „Adventure Box“, pár samostatných singlů a čtyři oficiální klipy. To první EP je taková startovací nahrávka, složil jsem songy a kluci z ANNIE´S TRIP a ZASTAVÁRNY mi je pomohli nahrát. Bylo to ještě takové hledání, učil jsem se zpívat... Album „Adventure Box“ je už hotovka, některé věci z této desky nás budou bavit asi do smrti. Ty další zmiňované, nově nahrané singly by se měly objevit i na nové desce, pro kterou teď doděláváme materiál. 

 

Je asi mnohem snazší hrát ve své vlastní tříčlenné kapele, než v projektu tvořeném větším počtem lidí. S AIVN´S NAKED TRIO jsi kromě skládání a hry na kytaru převzal dokonce i roli zpěváka a nevedeš si vůbec špatně. Můžeš prozradit něco o tvých pěveckých aktivitách?

 

Fungování v triu je pro mě naprosto ideální. Každý má svůj prostor, se kterým se dá krásně vyhrát. Zároveň to trochu klade nároky na skládání songů a aranžerskou vynalézavost, všechno do sebe musí krásně zapadnout. Zpívat jsem začal, protože se mi začalo stýskat po psaní textů a líbila se mi ta nezávislost a ucelenost - prostě složím song a zahraju ho. Na začátku jsem nevěděl, jestli to vůbec půjde, nějakou dobu jsem hledal hlas a výraz. Myslím, že na desce se to už docela dařilo. S každou další nahrávkou a složenou písničkou se posouvám zase dál. Teď se mi povedlo najít velmi pohodlnou polohu, ve které se cítím jistě a můžu s hlasem hodně pracovat, tak to asi vypadá nadějně.

 

 

Všiml jsem si, že s AIVN´S NAKED TRIO živě nehrajete zas až tak často, co je toho momentálně příčinou. Jaké jsou vaše další plány?

 

Abychom mohli posunout kapelu zase dál, musíme hrát na akcích, které mají smysl. Těch se někdy sejde víc, někdy méně. Minulé jaro/léto/podzim jsme odehráli akcí opravdu hodně, byly tam i velké festivaly a super předkapelování.

 

Letos nás čeká v létě pár festiválků, hlavně ale doděláváme věci pro nové album a ladíme podzimní hraní, kterého by už zase mělo být víc. Zároveň pracujeme na tom, abychom začali víc jezdit do zahraničí, kde má hudba, kterou hrajeme, slušnou fanouškovskou základnu. Z tohoto důvodu jsme taky začali spolupracovat s agenturou Sweet & Loud Production, která by měla obstarat potřebné know-how. Shodou okolností jsme před pár dny odehráli koncert v Bruselu, což byla další skvělá zkušenost, která nás v tomto ohledu ještě víc nakopla.

 

Co se týče tvé hry na kytaru, nepůsobíš jen ve své kapele, ale jsi i firemním hráčem určitých značek, můžeš tohle trochu přiblížit? O co vlastně jde a v čem tvá práce spočívá?

 

Jsem firemním hráčem americké firmy Egnater, která vyrábí kytarové aparáty. Došlo k tomu tak, že jsem po několikaletém hledání ideálního zesilovače narazil na jeden jejich model, který jsem následně předváděl na workshopu pro firmu Audiotek Megastore. Pár dní potom jsem ten zesilovač použil na nahrávání EP AIVN´S NAKED TRIO a už jsem ho odmítl Audioteku vrátit. Z nahraného materiálu jsem pak vytvořil několik zvukových ukázek, na základě kterých mi Egnater nabídl firemní hráčství. Udělal jsem pak několik workshopů zaměřených na produkty této firmy. V současnosti bohužel nemá Egnater v Česku oficiálního distributora, se kterým bych mohl na další propagaci Egnateru pracovat, ale jsem velmi rád, že jsem na seznamu oficiálním hráčů Egnater a že si mě i TRIO díky tomu nacházejí noví zahraniční fanoušci. A hlavně mě ten aparát pořád hrozně baví!


 

 

Tvé kytarové prezentace se objevují i na jamstage.cz, můžeš něco říct i na toto téma?

 

Pro muzikantský server Jamstage.cz natáčím videotesty kytarového vybavení. Točíme vše - kytary, aparáty, efekty i různé speciality. Můžu doporučit všem muzikantům - jsou tam i testy dalšího vybavení, tedy bicí, baskytary, různé články a novinky. Zároveň jsem na svém vlastním YouTube kanálu Aivnonline rozjel sérii vlastních kytarových videí, kromě kapelového materiálu tam nyní najdete i kytarové lekce, ukázky, tipy a zajímavosti. Budu rád, když si zakliknete odběr videí - ze světa AIVN ´S NAKED TRIO už vám nic neunikne.

 

 

Zajímaly by mne tvé největší hudební vzory? Můžeš zmínit jak ty  dřívější, které tě provázely v dobách tvého hudebního růstu, tak samozřejmě ty současné. Zaujalo tě něco v posledních letech? Jaké jsou vůbec tvé oblíbené kapely?

 

V začátcích na mě měli vliv soudobé hvězdy jako Slash, Nuno Bettencourt, Zakk Wylde, Gary Moore, Angus Young nebo Joe Satriani. Nevyhnutelně pak došlo ke studiu tradičních základů, kam patří Clapton, Hendrix, Page, Vaughan, Blackmore. Nějakou dobu jsem pitval ultra-dřevní blues hráčů jako B.B. King, Albert King, Muddy Waters nebo Robert Johnson. Všichni z výše uvedených mě v podstatě baví dodnes, ale cíleně si je pouštím už málokdy (i když třeba B.B. Kingovo „Live At The Regal“ nenudí nikdy). Spíš mě zajímají novější chuťovky jako Eric Gales, Matt Schofield, Richie Kotzen, Joe Bonamassa, Philip Sayce, Oli Brown, Simon McBride nebo Henrik Freischlader. Pořád je co objevovat.


Horní dvě fotografie: Peter Pecho

 


19.06.2015Diskuse (1)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Bluejamie65
25.03.2017 13:55

Blues je nekonečný vesmír...

 




 

 

 

 

 

TOPlist