Boomer Space

ACE FREHLEY - 10.000 Volts

Kytarista Ace Frehley jako nedílná součást těch pravých sedmdesátkových KISS byl v posledních letech se svými bývalými kumpány prakticky na ostří nože. A to i když se jejich cesty definitivně rozešly již před dvěma dekádami. Odtržení od svého nejslavnějšího působiště mu však nebránilo i nadále souvisle tvořit, a tak se dnes na jeho kontě zjevuje další řadové album plné aktuálních písní - to nese název „10.000 Volts“. Kolekce je bezesporu plná pozoruhodných rockových hymen ctících tradiční cítění tohoto newyorského kytaristy.


I když se Ace v posledních letech dost často vysmíval plánům dvou hlavních tahounů KISS na posmrtný virtuální život a chlubil se, že nahrává alba, oproti kterým jeho bývalí spoluhráči působí jako parta stárnoucích strejců a nekňubáků, a v neposlední řadě si nikdy nebral servítky s ohledem na jejich touhu na všem vydělat, stále patřil ke kultovním rockovým postavám, jež se mohou chlubit značným množstvím následovníků. Zkrátka a dobře, Ace Frehley byl vždy originál. Coby kytarista byl od začátku prototypem pravého rockera, hlučného, hrubě hrajícího, vyznávajícího ryzí hodnoty tvrdého žánru, přesto však právě pod Spacemanovými prsty naprosto specificky a velmi poutavě podávaného. Svými vyhrávkami a klokotavými sóly Frehley ovlivnil nespočet následovníků, od surových rock´n rollových part garážového ražení, až po kapely hair-metalové scény osmdesátých let.


Když poslouchám jeho novou desku, jen s námahou plaším kacířské myšlenky na to, že existuje spousta fanoušků, kteří by si od KISS přáli album plné přesně takovýchto songů. Novinka je totiž ryzí a nekašírovaný Ace Frehley, tedy silově podaný hymnický rock bez přílišných kudrlinek a aranží. Skladby jsou poměrně chytlavé a vlastní docela dost melodických linek, přesto však nesklouznou někam do sféry podbízivosti a umělého pojetí. Všechny přednosti se tak zjeví už od prvopočátku, ať už mám na mysli titulní rockec „10.000 Volts“ nebo následnou temně romantizující píseň „Walkin´ on the Moon“, kde Ace romanticky opěvuje vztah, jaký chová ke své choti. Ještě silnější je následující jízda „Cosmic Heart“, neb pojednává o nespoutanosti životního stylu hlavního aktéra a Ace se v ní obrací do minulosti za svými bouřlivými časy a mnoha závislostmi. Jinak jde samosebou o jednu z nejlepších skladeb kolekce – dostatečně pestrou, variabilní a melodickou, kde Frehley prakticky dokáže prodat řadu z toho, co umí a co jej reprezentuje.




Stejně poutavě se jeví další romantická věc „Cherry Medicine“, song o znovuzrození, které kytarista zažívá po boku své současné dámy. Stejně jako každá ze skladeb je i tato naplněna jeho typickým kytarovým rukopisem, který je úderný, dostatečně košatý, nikoliv však bezútěšně přeplácaný. „Back Into My Arms Again“ patří k posluchačsky nejvstřícnějším kouskům. Rozmáchlá skladba, která nabízí chytlavé momenty a výrazný refrén, může být oceněna řadou fans právě Aceových časů u KISS. Velmi pozitivní záležitost. Když však tak desku poslouchám, u něčeho bych se chtěl pozastavit. Přijde mně, že Aceův vokál je občas na albu určitým způsobem sycen, jakoby byl místy tuněný AI. Nejsem si tím sice jist, ale jistou nepřirozenost z něho občasně cítím. Je otázkou, zdali má tak kytarový hrubián během své kritiky svých bývalých kumpánů Simmonse a Stanleye máslo na hlavě.


Jednou z vrcholným položek kolekce je skladba „Fightin´ for Life“. Je to song představující svět jako místo, kde je nutné opravdu tvrdě bojovat za svou věc. Ace zde vzpomíná na časy, které v mládí trávil na ulici, kdy byl na počátku sedmdesátých let členem bronxského gangu. Song baví, působí svěže, chytlavě, a má ten správný rockový náboj. Nepříliš povedenou je naopak položka nazvaná „Blinded“, což je píseň pojednávající právě o nebezpečí umělé inteligence. Zřejmě to není náhoda, že právě zde mě Frehleyův hlas přijde mnohdy podobně dokreslovaný a nepřirozený. Za výplňovější song považuji i „Constantly Cute“, kde se v lyrické rovině znovu naráží na Aceův milostný život. Ve výsledku jde však o skladbu méně nápaditou. 


Ve výsledku originální „Life Of a Stranger“ má coby pomalejší, pocitovější a až zasněná skladba něco do sebe. „Up In The Sky“ patří opět k těm běžnějším věcem, které nijak moc nevybočují z průměru. Lze říci, že to lepší se na novince opravdu nachází spíše v první polovině nosiče. Závěrečná instrumentálka „Stratosphere“ odpovídá tradičnímu kytarovému stylu Ace Frehleyho. Vlastní typicky vesmírnou patinu, což z ní dělá typicky Aceovské číslo.


„10.000 Volts“ je bezesporu povedenou rockovou jízdou, sbírkou zcela typických songů od Ace Frehleyho. Kytarista zde připomíná své dobře známé rockové receptory a nesnaží se nijak experimentovat či objevovat nová území. Pokud jste tedy jeho fanoušky, pak vězte, že se vám tohle album pravděpodobně bude dost líbit. Vlastní totiž nadpoloviční většinu skutečně silných vypalovaček. Vyložený hitový maják však veškerý žádný. Negativum vidím snad jen v tom, že níže položený Aceův zpěv mne místy přijde jakoby studiově dokreslovaný, zdali to souvisí se zásahy oné proklínané AI, si však netroufám predikovat.


20.04.2024Diskuse (4)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Jirka
14.05.2024 15:41

Ace Frehley příjemně překvapil.Mám všechny jeho solovky ale tahle je nejlepší.

 

Stray
22.04.2024 12:29

Jiné řádkování mám zhruba u 0,5% článků, děje se to, protože je tam někde nějaké znaménko, které mne systém nesežvejkne do normálu. U řady textů jsem to dokázal přeprat, projet to skrz čistič tagů, a ono si to pak sedlo. Tady mě to líp než takto nešlo, jak říkám, dělat ten servis tady, editaci článků atd., to je řehole jak svině, když k tomu připočtu ještě co vyžadují obrázky, fakt článek na hodinu a to člověk ani není jeho autor.
Třeba zakládáš článek někoho, kdo píše do "jiného" wordu nebo do nějakého textového editoru netradičnějšího ražení, tak ti z toho nejdřív leze něco, kde má každej řádek jinou velikost písma, jiné odstředění slov a všechno je prostě jiné :-), proháníš to skrz Poznámkové bloky a jiné čističe, napošesté na to kápneš, když umázneš čárku na N ve slově GUNS N´ROSES a podobné věci, jestli si někdo myslím, že se tím webem chlubím, tak je debil.

 

Kropis
22.04.2024 12:18

S tou AI jsem měl na začátku podobný pocit. Pak jsem ale poslouchal dále a na různých zdrojích a řekl bych, že to je prostě jen moderně nahraná deska s použitím mnoha efektů. Ace, jak to tak pozoruji, razí podobnou teorii jako Ozzy, tedy: Tady mě máte, dělejte si se mnou co chcete, aby deska měla úspěch (samozřejmě v rámci žánrových kolejích).
Takže typická Aceovská deska. Jak jsem psal už v diskuzi, asi nejlepší za posledních deset let, ne-li více. 70% naprosté optimum.

P.S.: Máš zde špatný font a jiné řádkování, vypadá to oproti ostatním textům dost hnusně a hůře se to čte. Už jsem si toho všiml dříve v minulosti, ale už to bylo dlouho, co se to nestalo.

 

danae
21.04.2024 07:49

Výborné album se skvělou hitovou titulní 10 000 Volts.