Boomer Space

ACCEPT, PHIL CAMPBELL AND THE BASTARD SONS - Praha, SaSaZu, 17.listopadu 2024


Sekurity v SaSaZu, toť šlachovití bojovníci z klece s vymlácenýma palicema! Zrovna jeden, který se do mě po skončení navážel, to byl teda extra materiál. A že se jich tam rojilo. Dovnitř se pouštělo jedním vstupem na etapy, kdy vždy pustili jen část čekajících směrem ke vchodu, pak zahulákali, že už dost, napnuli pásku a dav se musel zastavit a jen přihlížel šacovačce oněch vyvolených, co už prošli. Šatna taky stála za zmínku: 50,-Kč za ks (bunda, kabát), ale za tašku přes rameno už chtěli 100,-Kč, což jsem nepochopil. Dál se pak šlo tmavou chodbou a vyšlo se překvapivě zpoza pódia - většinou to bývá naopak, že se ke stage přichází z druhé strany přes celou plochu. Pivo Heineken, lahvová třetinka eurobřečky přelitá do kelímku za pouhých 85,-Kč. Zkusil ho jen parťák Papouch, se kterým jsme si jako přípravu dali před akcí pár lahodných plzní U Pinkasů, a pak ještě jedno po cestě U dvou koček. Varoval jsem ho, že si jen zkazí chuť, ale nechtěl tam stát tak nasucho. No tak dostal, co chtěl :-)


Okolo plochy jsou bary (jako na každé pořádné diskotéce) a od nich se na parket sestupuje po třech schodech, které jsou po celém obvodu. Věděl jsem, že Wolf bývá napravo, takže jsme si zabrali místo z této strany na horním schodu. Bylo to zhruba na úrovni prvních dvou sloupů (cca 8 m od pódia), takže ty nám už nepřekážely, a navíc díky tomu nadhledu jsme viděli naprosto luxusně a měli celé pódium zblízka jako na dlani. Klub se rychle plnil, protože po průtazích u vstupu nebylo moc času nazbyt, a tak ještě před prvními účinkujícími byla plocha zaplněná téměř až dozadu. Balkóny, kde se stálo kolem zábradlí jen v jedné řadě, byly vyprodány už delší dobu, ale na plochu se lístky ještě prodávaly. Jelikož si však Papouch vydělává na chléb svůj vezdejší nabíráním sázek a prodává taktéž Ticketportal, mám tak přímo od zdroje zaručenou informaci, že v neděli odpoledne bylo na webu k mání už jen něco přes 200 vstupenek. Pokud tedy vycházíme z údaje, že SaSaZu pojme 2500 návštěvníků, mohlo jich tam v neděli dorazit něco okolo 2300.



Start obstaral starej motörheaďák PHIL CAMPBELL & THE BASTARD SONS, kde s ním hrají jeho tři synové Todd, Dane a Tyla plus zpěvák Joel Peters. Phil a spol. určitě dělají radost jeho bývalému šéfovi Lemmymu, kterej si tam dole mohl těma svýma vysokýma botama spokojeně podupávat do rytmu. Největší ohlas sklidily covery Going to Brazil, Killed by Death a nejvíc pak samozřejmě jejich trumfové eso, nesmrtelná pecka Ace of Space. Tenhle pekelnej rock&roll made in MOTÖRHEAD na úvod večera, no co víc bychom si mohli přát.





Po půlhodinové pauze na přestavbu, vybíhá ve 21:30 na potemnělou scénu současná, německo-americká sestava ACCEPT. Začíná se pěkně zostra dvěma záseky z novinky, a to mojí oblíbenou drtičkou The Reckoning (v kterou jsem moc nedoufal, ale o to víc potěšila) a pak povinnou titulní Humanoid. Zvuk byl zkraje tak na 80%, ale nejpozději s druhou skladbou se vše vyladilo k naprosté spokojenosti. Hromová rána do bicích a zběsilý cval nemilosrdně řezajících kytar nenechaly nikoho na pochybách, ACCEPT vytáhli ze své torny první ze svých legendárních songů, Restless and Wild! Neskutečná intenzita a síla naživo podaného prastarého kusu z roku 1982 mě až šokovala. Naskočila husí kůže a blaho se rozlilo po celém těle - na tomhle jsem prostě vyrostl a opět jsem se ujistil, že to DNA solingenské oceli budu mít v sobě už napořád. Trochu ubíráme z tempa a na řadu přichází hravá London Leatherboys a opět novinková Straight Up Jack. Ta by klidně zapadla i do setlistu AC/DC, ale za mě je to možná nejslabší věc z aktuálního alba. Vybral bych si místo ní nejmíň 10 jiných vypalovaček, ne-li 20.




Po další nezbytné Breaker přichází na řadu valivá The Abyss s odříkanou slokou, dramaticky gradujícím bridžem, hromovým refrénem a kouzelnou minibaladou skrytou někde uprostřed. Znamenitá věc. A orgie s dalším mrazením po těle pokračuje s trefně nazvaným medley Riff Orgy, složeným ze čtyř klasických songů (Demon´s Night, Starlight, Loosers and Winners, Flash Rockin Man). Skvělá, strhující kytarová jízda, hlavně její poslední část mne rozsekala na molekuly! Po poslední nové věci Frankenstein a jediné položce z alba Stalingrad, pomalé Shadow Soldiers, se už dostáváme k dalším nezbytným legendárním klasikám. Nádhernou Princess of the Dawn s nepřekonatelným repetitivním riffem (hold v jednoduchosti je krása) nezvykle uvozuje jindy závěrečná, klasicistní vyhrávka, a pak už se to celé jen nezastavitelně hrne a vše postupně ničí, jak lavina z Zugspitze v r. 1965! Uff, a je to tady zas... :-) Poté už následuje nepostradatelný magnum opus, vzývaný napříč generacemi, epický Metal Heart, který čestně uzavírá peloton klasických skladeb v hlavním balíku - další z vrcholů dnešního večera. Dojezd pak obstarávají dvě položky z reunionového Blood of the Nation, hutná Teutonic Terror a další riffová nálož Pandemic. Po sympaticky krátkém formálním opuštění bitevního pole se germánská eskadra vrací na stage a začíná velké finále. To spouští zuřivá vichřice Fast As a Shark, aby ho pak ukončily zkázonosné demoliční koule Balls to the Walls, které přecházejí v závěrečnou rozvernou klasiku I Am the Rebel na rozloučenou.


Tak a je to za námi. Snažím se ten příval pocitů nějak vstřebat, ale marně. ACCEPT se uklání a loučí, první odchází do zákulisí  jejich stále neuvěřitelně vitální šéf, poslední člen z klasické sestavy, Wolf Hoffmann. Ten snad musel stát vzorem i pro ten obal Humanoida... ta podoba! :-) Pak postupně mizí do backstage i ostatní a úplně až nakonec americký zpěvák Mark Tornillo, když si tento (letos již sedmdesátník) podával ruku snad se všemi fans v první řadě.


Závěrem. Výborný koncert, který šlapal od začátku až do konce. Absolutní strojová přesnost ve spojení s neskutečně silnou pozitivní energií, a to vše podáno s lehkostí a nadhledem. Žádné dýchavičné retro se nekonalo, tohle mělo sílu dusajícího stáda bizonů! Pro mě určitě koncert roku - společně se dvěma vystoupeními JUDAS PRIEST (plus SAXON a URIAH HEEP v O2 a pak ve Vizovicích v té masívní průtrži mračen). Nepohoda zmíněná v úvodu tak byla z mysli definitivně vytlačena tímto úžasným zážitkem.

Thank You, ACCEPT!





21.11.2024Diskuse (8)Mauglí

 

Mauglí
25.11.2024 21:50

Díky, Gazďo ;-)

 

Gazďa
22.11.2024 20:56

Hezky report, Mauglí 🙂

 

Mauglí
22.11.2024 16:25

Kropis, Pekárek: Díky, kluci, jsem rád, že se to líbilo

 

Pekárek
21.11.2024 17:54

Prima počtení:-)

 

Tomáš
21.11.2024 17:44

Sorry, píšu blbě, ano, tvrdí že mají kapacitu 2,5tis.

 

Tomáš
21.11.2024 17:41

SaSaZu má podle jejich stránek kapacitu 2tis duší. Spíš bych věřil 1,5tis, ale byl jsem tam jen jednou před lety, tak už si to do detailu nepamatuji

 

Stray
21.11.2024 12:44

Report doplněn o fotku setlistu a upomínkového předmětu.:-) Při soustředění na text jsem je tam zapomněl nahodit.

 

Kropis
21.11.2024 11:57

Dobrý report, pobavil jsem se hned u prvního odstavce :)

Jinak příliš nechápu, že Accept hráli v tak malém klubu, to by se na Moravě nestalo :D, ale možná to mám zkreslené a přesně si neuvědomuji, jakou má která hala kapacitu, ale řekl bych, že když Accept hráli ve Zlíně, tak tam bylo vždy plno a hala Datart má větší kapacitu.

 

 

 

 

TOPlist

 



Jakékoliv využití obsahu a kopírování článků je bez souhlasu autorů zakázáno. Copyright © CrazyDiamond.cz 2024 designed by Stray. RSS, RSS - Diskuse